(El salón de Kostelnička, cinco meses más tarde. Jenůfa cose, sentada a una mesa.
Su mejilla muestra claramente las huellas de la cicatriz)
(se acerca a la puerta del dormitorio y la abre)
Nechám ještě dveře otevřeny, aby ti našlo dost tepla. A co chodíš se k té okeničce modlit, jako bludná duša? |
Dejaré la puerta abierta para que pase el aire cálido. żPor qué esa manía de acercarte a las ventanas, y rezar como un alma en pena?
|
Nemohu za to, nemám pokoje v hlavě. |
No puedo evitarlo. vivo desasosegada.
|
To ti věřím, aj já nemám pokoje! Už od té chvíle, co jsem tě dovedla dom, napadlo mi z tvého naříkání neštěstí. A když jsi se mi potom přiznala se svým pokleskem, myslela jsem, že i mne to musí do hrobu sprovodit! Schovávala jsem tě s úzkost’ou v tvojí hanbě, až do té chvíle, co chlapčok uviděl svět; a jeho hodný otec se ani ve snu to nestará! |
Lo creo, ˇtampoco yo descanso! Desde aquel momento en que te traje a casa pude adivinar por tus suspiros cuán malvada habías sido. Y cuando me confesaste tu pecado, pensé que me llevaría a la tumba. Procuré ocultar ansiosa tu vergüenza, hasta que la criatura viniera al mundo, ˇpuesto que ese estupendo padre no se preocupa por él! |
JENŮFA
(corre hasta el dormitorio y mira en su interior)
Tuším, že sebou Števuška zahýbl! |
ˇCreo que el pequeńo Števa se ha movido! |
Pořad se s tím děckem mažeš, místo abys Pánaboha, Pánaboha prosila by ti ulehčil od něho! |
Siempre estás encima de ese nińo, en lugar de rezar a Dios para que se lo lleve. |
A ne...spí tiše... |
No, no...duerme tranquilo. |
KOSTELNIČKA
Místo abys Pánaboha prosila |
En lugar de rezar a Dios... |
On je tak milý... |
Es tan dulce... |
...místo abys Pánaboha prosila, by ti ulehčil od něho... |
...en lugar de rezar a Dios para que se lo lleve... |
...on je tak milý, milý, a tichúčký... |
...es tan dulce y tan bueno... |
... by ti ulehčil od něho! |
... ˇpara que se lo lleve! |
Co je těch osm dní na světě, nikdy, nikdy nezaplakal! |
ˇEn estos ocho días, desde que nació, aún no ha llorado! |
Ale bude bečat, bude domrzat, bude bečat, domrzat! Krve, rozumu mně to upíjí! A já si na tobě tak zakládala, Bože můj! Bože můj! |
ˇNo tardará en gritar y enredar, en gritar y enredar! ˇMe sacará de quicio! Y pensar en las esperanzas que tenía puestas en ti... ˇDios mío! ˇDios mío! |
JENŮFA
(dejando a un lado
la costura, se levanta)
Tak je mi až mdlo, mamičko. Tak je mi až mdlo, mamičko. |
Me siento tan débil, mamita ... me siento tan débil... |
KOSTELNIČKA
A já si na tobě tak zakládala. A já si na tobě tak zakládala |
Tenía tantas esperanzas... ˇTenía tantas esperanzas en ti! |
JENŮFA
Mamičko, tak je mi mdlo! Mamičko, půjdu si lehnout. |
ˇMe siento tan débil! Debo ir a acostarme... |
KOSTELNIČKA
(le acerca un tazón
que hay en la estufa)
Ale prve si to všecko vypij, aby se ti v spánku ulehčilo. Ustláno již máš, kahánek jsem to také rozžehla! |
Bebe esto primero, te sentirás mejor durante el sueńo. Tu cama está preparada y he encendido la luz. |
Dobrou noc, mamičko, Dobrou, dobrou noc, mamičko! |
Buenas noches, mamita. Buenas noches, buenas noches madre. |
(bebe y entra en
la habitación)
KOSTELNIČKA
(cerrando la
puerta al paso de Jenůfa)
Ba, ta tvoje okenička už přes dvacet neděl zabedněna, a ten tvůj hodný frajer nenašel k ní cesty.
Jen dočkej, nevíš, že jsem ho dnes pozvala; rozhodne se to, rozhodne. A to děcko, to děcko, celý bled’och Števa, zrovna se mi tak protiví. Co jsem se namodlila, co jsem se napostila, aby to světa nepoznalo. Ale všecko marno! Dýchá to už týden a k smrti se to nepodobá. Nezbývá mi než Jenůfu dát Števkovi k utrápení; a ještě se mu musím pokořit. |
Durante más de veinte semanas, tus persianas han estado descorridas, pero, tu maravilloso amado, no se ha dignado venir hasta aquí.
Mas espera, lo que no sabes es que le he pedido que venga hoy; así se solucionará todo. En cuanto al nińo, a ese nińo, pálido como su padre, me produce similar repugnancia. ˇOh, las veces que he rezado, las veces que he ayunado, rogando que jamás viera la luz, mas todo en vano! Lleva viviendo una semana y no parece que vaya a morir. No hay nada que hacer sino humillarme ante Števa y entregarle a Jenůfa para que la haga una desgraciada. |
(se oyen golpes en la puerta)
Už jde! |
ˇYa llega! |
(abre la puerta y
entra Števa)
Tetko Kostelničko, poslala jste cedulku, když nepřijdu, že se stane hrozné neštěslí! Co mi chcete povědět? |
Tía Kostelnička, me has hecho llegar una nota en la que afirmabas que si no venía ocurriría algo terrible. żQué quieres decirme? |
KOSTELNIČKA
(seńala la puerta del dormitorio)
Vejdi dál... |
ˇEntra ahí! |
(Števa vacila)
Co váháš? |
żPor qué dudas? |
Mně je tak úzko... Stalo, se něco Jenůfě? |
Me siento inquieto... żLe ha ocurrido algo a Jenůfa? |
KOSTELNIČKA
Ona už okřála a dítě zdrávo. |
Está bien, y el nińo está sano. |
Už je na světě? |
żYa ha nacido? |
A tys nedošel se ani podívat, ani pozeptat. |
Sí, pero no viniste a verlo. Ni siquiera preguntaste por él. |
Ja si na to mnohokrát vzpomněl a mrželo mne to dost. A když jste se na mne, tak osápla, pronásledovat jste mne chtěla, a zrovna se Jenůfě krása pokažila, nemohl, nemohl jsem za to. |
Pensé en ello con frecuencia, y sentí una gran tristeza. Luego, tú comenzaste a atacarme: querías llevarme a los tribunales. Aquella fue la época en que desfiguraron a Jenůfa... no pude evitarlo. |
KOSTELNIČKA
Tož jenom vejdi! |
ˇLimítate a entrar! |
ŠTEVA
Já se bojím. Ona tu čeká? |
Me da miedo hacerlo. żMe espera ella dentro? |
KOSTELNIČKA
(abre la puerta de la habitación)
Jenůfa spí. |
Jenůfa duerme. |
Dojela už z Vídně? |
żYa regresó, pues, de Viena? |
Tu se schovávala. Tam se podívej na svoje dítě, chlapčok, také Števa; sama jsem ho okřtila. |
Esta escondida aquí. Ve y conoce a tu hijo. Es un nińo, también se llama Števa. Lo bauticé yo misma. |
O chud’átko... |
Pobre criatura... |
Ba, chud’átko! |
ˇBien puedes decirlo! |
Já budu na ně platit. Jen nerozhlašujte to, že je to moje! |
Pienso pagar lo que me corresponde. Pero no digas que es mío. |
Ale stokrát bědnější je Jenůfa! |
ˇJenůfa merece cien veces más compasión! |
(lo empuja violentamente hacia la puerta)
Podivej se také na ni, na Jenůfu! Čím ti bědná duša ublížila, žes ji uvrhnul do tě hanby, do tě hanby, do tě hanby, a včil ji nechceš pomoci? Vždyt’, přece vidíš, že chlapčok žije, je celý po tobě! Pojd’se, Števo, přece naň podívat! Na kolenou toho se musím dožadovat. |
ˇMírala a ella también! ˇMira a Jenůfa! żQué dańo te hizo esa pobre para que le causaras esta vergüenza, esta vergüenza? żPara que ahora te niegues a ayudarla? żEs que no te das cuenta de que tiene un ser vivo que es idéntico a ti? ˇAcércate al menos, y mírale, Števa! ˇTe lo pido de rodillas! |
(se postra de
hinojos ante él. Števa se cubre la cara con las manos)
Števo, seber si oba svatým zákonem. Neopusti moji pastorkyňu, moji dceru radostnou, at’ si již s tebou snáši všechno neštěstí, jenom at’v té hanbě nezůstane ona a moje jméno... Ty pláčeš? Pojd’k nim, Števo, vezmi si svého chlapčoka na ruce, potěš Jenůfu! |
Števa, únete a ellos legalmente. No abandones a mi querida hija adoptiva. Que comparta sus problemas contigo, pero sálvala de esta vergüenza; a ella, y a mi apellido... żLloras? Acércate a ellos, Števa. Coge la mano de tu hijito... ˇdale ese consuelo a Jenůfa! |
ŠTEVA
Tetuško, kameň by se ustrnul, ale vzít se ji nemohu, bylo by to neštěstí, nás obou. |
Querida tía, conmoverías a una piedra, pero no puedo casarme con ella. Sería la ruina para ambos. |
Proč také tvoje? |
żPor qué también la tuya? |
Proto, že se jí bojím. Ona bývala taková milá, tak veselá, ale najednou počala se meňit mně před očima, byla na vás podobná, prudká a žalostná. Když jsem ji ráno po odvodě uhlídal, jak měla to líco rozt’até, všecka láska k ní mi odešla. A vás, tetko, nehněvejte se za upřímnost, také se bojím, vy mi připadáte tak divná, strašná jako nějaká bosorka, která by za mnou chodila a mne pronásledovala! Potem jsem už zrovna zaslíben a tou rychtářovou Karolkou! Už je všemu, všemu konec! |
Porque tengo miedo de ella. Solía ser tan dulce, tan alegre... pero de pronto comenzó a cambiar ante mis ojos; se volvió como tú: irritable y áspera. Cuando la vi, a la mańana siguiente de la leva de soldados, con la mejilla cortada, mi amor por ella se desvaneció por completo. Y tú, tía, no te irrites por mi sinceridad, también me das miedo. Me resultas tan extrańa, tan temible... ˇcomo si fueras una bruja que me persiguiera, que me acosara! Además, acabo de prometerme con Karolka, la hija del alcalde. ˇEsto es el fin, es el fin de todo! |
(sale corriendo)
Števo! |
ˇŠteva! |
JENŮFA
(desde el
dormitorio, en sueńos)
Mamičko, kámen na mne padá! kámen na mne padá! |
ˇMadre, cae una roca sobre mí, cae una roca sobre mí! |
KOSTELNIČKA
Obudila se? To se jen ze spaní nazvedla a Števa to viděl... Už znovu spí. |
żEstás despierta? Tan sólo se incorporó en el sueńo, y Števa la vio... Ahora ha vuelto a dormirse. |
(cierra de nuevo
la puerta)
Utekl, duša bídná! A k dítěti se nepřiblížil a vlastní to jeho krev! Och, byla bych s to toho červíka zničit a hodit mu ho k nohám: "Na, ty to máš, ty to máš, ty to máš, na svědomí!" Ale co včil? Kdo ji zachrání? |
Ha huido, el miserable... ni siquiera ha querido pasar a ver al nińo... ˇSu propia sangre! ˇOh, si pudiera aplastar a esa criatura y arrojársela a los pies! "ˇToma, es todo tuyo, allá tú con tu conciencia!" Pero, ży ahora, qué? żQuién va a salvarla? |
(se abre la puerta
principal y entra Laca)
To jsem já, tetko. Víte, jak rád k vám chodím s vámi se potěšit! Ale viděl jsem vchážet šohaje. Byl to Števa, poznal jsem ho. Co tu hledal, co tu hledal? Vrátila se snad Jenůfa? |
Soy yo, tía. ˇYa sabes cuánto me gusta venir a que me consueles! Pero he visto a un joven que entraba. Reconocí a Števa... żQué quería?... żQué buscaba? żAcaso Jenůfa ya ha regresado? |
Vrátila |
Sí, ha regresado. |
A bude přece jeho, a bude přece jeho? |
żY van a casarse, después de todo? |
Ne... ona s ním nehovořila. |
No... no han hablado. |
A mně ji dáte, A mně ji dáte jak jste mně vždycky, Vždycky těšívaly, že so to může stát! Och, nepopustím od ní, nepopustím, za nic na světě! |
żPermitirás, pues, que sea mía? ˇSiempre me has animado a pensar que podría ocurrir! ˇOh, jamás, jamás, la abandonaría! ˇNo lo haría por nada del mundo! |
KOSTELNIČKA
Laco ty máš všecko zvědět, po tom zkoušej svoji lásku! Jenůfa, bědná děvčica, nebyla jakživa ve Vídni; já ji po ten celý čas, celý čas tu schovávala. Ona před týdnem dostala chlapca s ním, se Števkem. |
Laca, vas a saberlo todo: ˇpondrás a prueba tu amor! La pobre Jenůfa jamás estuvo en Viena. Durante todo este tiempo, la tuve aquí escondida. Hace una semana tuvo un nińo ... un nińo de Števa. |
Tetko, to že by se stalo? Vy mne jen zkoušíte! |
żHablas en serio, tía? żNo se trata de una prueba? |
KOSTELNIČKA
Jak Bůh nad námi, čistou ti pravdu v té těžkosti povídám. |
Dios es testigo de que lo que te cuento, no es sino la terrible verdad. |
Och, tetko, och, tetko, těžkost jste mi urobila, jak by mi kamenem, kamenem.. |
ˇOh tía, oh tía!... Qué peso ańades a mi alma como si una piedra, una piedra... |
Jak Bůh nad námi, čistou ti pravdu v tě těžkosti povídám. |
Dios es testigo de que lo que te cuento, no es sino la terrible verdad. |
LACA
A já bych si měl sebrat to Števkovo děcko? |
żY yo tendría que aceptar al hijo de Števa? |
(se coge la cabeza con las manos)
Laco, ó věru, věru, o věru, věru, už ten chlapčok nežije... Zemřel... |
ˇOh, Laca, si quieres saber la verdad el nińo ya no vive!... ˇHa muerto! |
On to Števa věděl? |
żLo sabe Števa? |
Věděl. No, jé už ho neznám, jen pomstu bych na něho svolala, na jeho celý život! Ted’běž jen běž, a dozvěd’ se tam kdy chystají svatbu! Já to musím vědět... jen běž! |
Lo sabe. Ese hombre ha acabado para mí. ˇTan solo deseo vengarme mientras viva! ˇCorre, corre y entérate para cuándo preparan la boda! Es necesario que lo sepa. ˇApresúrate! |
Tož ano, Tož ano. Co chvíla budu tady, co chvíla, co chvíla, budu tady, co chvíla |
Sí, lo haré, lo haré. En un instante estaré de vuelta. En un instante, un instante, estaré de vuelta. |
(sale)
Co chvíla, co chvíla a já si mám zatím přejít celou věčnost, celé spasení? Což kdybych raději dítě někam zavezla? Ne... ne... Jen ono je na překážku, a hanbu pro celý život! Já bych tím já život! Vykoupila... a Pánbůh, on to lejlépe ví, jak to všecko stojí, a Pánbůh, on to lejlépe ví, jak to všecko stojí, Já Pánubohu chlapce zanesu... Bude to kratší a lehčí! Do jara, než ledy odejdou, památky nebude. K Pánubohu dojde, dokud to ničeho neví, a k Pánubohu dojde, dokud to ničeho neví, |
"Un instante... un instante" Y yo tengo que aguardar aquí una eternidad, toda una eternidad... żY si me llevara al nińo a otro lugar? No... no... ˇEl nińo es el único obstáculo, la única vergüenza! Ésa sería una forma de redimirla: bien conoce Dios cómo están las cosas... Bien sabe Dios, cómo están las cosas... Así pues, devolveré la criatura a los brazos de su Creador... ˇserá más fácil y será más rápido! En primavera, cuando la nieve se derrita, ya no quedará rastro alguno. Antes de que pueda enterarse ya estará con el Seńor... estará con el Seńor... |
(toma muy excitada una
bufanda y se envuelve en ella)
To by se na mne, na Jenůfu sesypali! To by se na mne, na Jenůfu sesypali! Vidíte ji, vidíte ji, vidíte ji, Kostelničku! |
ˇTodos me acusarían, y también a Jenůfa! ˇTodos me acusarían, y también a Jenůfa! "ˇMiradla, miradla, mirad a Kostelnička!" |
(entra sigilosamente en la habitación y reaparece con el nińo en brazos, envuelto en un trozo de tela)
Z hřichu vzešel, věru i Števova bídná duša! |
El fruto del pecado, del alma indigna de Števa... |
(sale de la casa, cerrando la puerta con llave)
(sale de la habitación)
Mamičko, mám těžkou hlavu, mám, mám jako samý, samý kámen; pomozte. Kde jste, mamičko? Kde jste, mamičko? |
Madre, me duele tanto, tanto la cabeza... ayúdame... es como si fuera de piedra... żDónde estás, madre? żDónde estás, madre? |
(mirando despacio a su alrededor)
To je její jizba. Já zůstávám v komoře, musím se tam stále skrývat, at’mne nikdo nespatří, at mne nikdo nespatří. Mamička mi pořád vyčítají, trním to bodá do duše! Už je večer, smím odbednit okeničky. Všude tma, všude tma, jenom měsíček bědným lidem září a plničko, plničko, hvězd... a Števa ještě nejde, a zase nedojde! Kdyby tak chlapčoka viděl, jak modré oči otvírá... A kde je můj Števuška? Kam jste mi ho daly? Kam jste mi ho daly? Kde je můj Števuška? |
Ésta es su habitación. Yo siempre estoy en la habitación pequeńa: allí he de permanecer oculta, para que nadie me vea. Madre no cesa de hacerme reproches y angustiar mi corazón. Ya es de noche... puedo abrir las persianas. Todo está oscuro; a los pobres sólo nos queda la luna y toda una legión de estrellas... Y Števa aún no ha venido... ˇun día más no vendrá! ˇSi tan sólo pudiera ver cómo el nińo abre sus ojos azules! żDónde está mi pequeńo Števuška? żDónde se lo ha llevado? żDónde está mi pequeńo Števuška? |
(entra en el dormitorio y vuelve a salir corriendo)
Pláče a naříká, Já ho přece slyším. Neubližujte mu, dobří lidé, já to všechno zavinila, já a Števa. Kam jste mi ho položili, spadne tam, ach, spadne. Zima mu bude, zima ukrutná! Neopúštějte ho, neopúštějte ho! Dočkajte! Já ho přijdu bránit... |
Llora y se agita, le oigo: no hay duda. No le hagáis dańo, buena gente, todo ha sido culpa mía. Mía, y de Števa. żDónde le habéis llevado? ˇOh, se caerá, se caerá, de ahí! ˇTendrá frío, mucho frío! ˇNo le dejéis ahí! ˇNo le dejéis! ˇEsperad! Yo misma acudiré a protegerle... |
(corre hasta la puerta, pero la encuentra cerrada)
Kde to jsem? To je maminčina jizba, dvéře zamknuty, dvéře zamknuty. že ho šly mamička ukázat do mlýna? Aha, aha, do mlýna, Števova synka, Števova synka! Ale modlit se musím za něho tam u mariánského obrázku. |
żDónde estoy? Ésta es la habitación de madre y la puerta está cerrada. żAcaso se lo habrá llevado al molino para que lo vea la gente? ˇSí, lo ha llevado al molino para que vean al hijito de Števa! Debo rezar por él frente a la imagen de la Virgen. |
(se arrodilla frente a la imagen de la Virgen)
Zdrávas královno, matko milosrdenství, živote sladkosti, tys naděje naše! Bud’zdráva, bud’zdráva, my k tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, Ikající a plačící v tom slzavém údolí. Ach, obrat’k nám své milosrdné oči ach, obrat’k nám své milosrdné oči a Ježíše, který jest plod života tvého, nám po tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria, ó přesladká Panno Maria! A Števušku mi ochraňuj, a neopúšt’aj mi ho, matko milosrdenství! |
Dios te salve, Reina y Madre de misericordia, Dios te salve, a ti llamamos los desterrados, hijos de Eva, a ti suplicamos, gimiendo y llorando, en este valle de lágrimas. Ea, pues, Seńora, abogada nuestra, vuelve a nosotros, esos tus ojos, misericordiosos, y después de este destierro muéstranos a Jesús, fruto bendito de tu vientre. ˇOh, clementísima! ˇOh, piadosa! ˇOh, siempre dulce Virgen María! Ruega por mi pequeńo Števuška, ˇno le abandones, oh madre de misericordia! |
(suena un golpe en la ventana)
Kdo to je? |
żQuién llama? |
KOSTELNIČKA
(aterrorizada,
jadeante y temblorosa)
Jenůfko, ty jsi ještě vzhůry? Otevři okno! |
Jenůfa, żaún estás levantada? ˇAbre la ventana! |
(entreabre la ventana)
Nesete Števušku? |
żTienes a mi pequeńo Števa? |
KOSTELNIČKA
Tu máš klíč, otevři, otevři dveře, ruce se mi třesou... zimou... zimou... |
ˇAquí está la llave abre la puerta... ábrela! ... Mis manos están temblando... Por el frío... de frío... |
JENŮFA
(corre a la puerta
y la abre)
Kde je Števuška? Vy jste ho nechaly ve mlýně? Snad k nám s ním dojde sám Števa na besedu, Vid’te, mamičko, pro to roztomilé děcko? |
żDónde está el pequeńo Števa? żLo has dejado en el molino? żAcaso el propio Števa lo traiga y se quede a charlar un rato? żLo hará por el nińo? |
Děvčico, ty blouzníš. Potěš tě Pánbůh! Ale ty ještě o tom neštěstí nevíš. Dva dny jsi spala v horečce. A ten tvůj chlapčok umřel, umřel, umřel! |
ˇDeliras, hija! ˇQue Dios te ayude! Aun no sabes la terrible noticia. Llevas dos días delirando de fiebre, y tu hijito está muerto. ˇMuerto, muerto! |
JENŮFA
(cae de rodillas,
desesperada, apoyando la cabeza en el regazo de su madrastra)
Tož umřel, Tož umřel můj chlapčok radostný Tož umřel! Mamičko, srdce mi bolí, ale vy jste vždycky říkávaly, že by mu to bylo k přání, že co mu Pánbůh nachystá, já bych bědná nemohla! Tož už mi umřel, tož je už andělíčkem, ale já jsem tak sirá bez něho, tak je mi těžko... |
ˇHa muerto, ha muerto! ˇMi pequeńín ha muerto! Madre, mi corazón llora, pero tú siempre dijiste que era lo mejor que podía pasarle, y que lo que Dios va a darle ahora jamás podría habérselo dado yo. Así que ha muerto, ahora es un pequeńo ángel... pero me siento sola. Sin él, me pesa el corazón... |
Poděkuj Pánubohu! Poděkuj Pánubohu! |
ˇDa gracias a Dios! ˇDa gracias a Dios! |
...k pláči, k pláči... |
... sólo puedo llorar... llorar... |
Jsi zase svobodná, jsi zase svobodná! |
ˇEres libre de nuevo! ˇLibre de nuevo! |
A což Števa? Mamičko, slibovaly jste mi, že pro něho pošlete. Ten to musí také vědět. |
żY qué hay de Števa? Madre, me prometiste que enviarías a buscarle. Tiene que saberlo él también. |
Nevzpomínej ho, leda kletbu mu přej! Byl tady, když jsi ležela v tom spánku, dítě viděl, já před něho na kolena padla, ale on to všechno chtěl zaplatit, všechno chtěl zaplatit, všechno chtěl zaplatit! |
ˇNo menciones su nombre si no es para maldecirle! Estuvo aquí durante tu letargo, y vio al nińo. Me arrodillé ante él, pero lo único que quería era pagar por todo, pagar por todo, ˇpagar por todo! |
JENŮFA
Ach, Pánbůh mu odpust’, Ach, Pánbůh mu odpust’, Ach, Pánbůh mu odpust’. |
ˇAh, que Dios le perdone, que Dios le perdone, que Dios le perdone! |
Tebe le že bojí, že máš to líco pošramocené, mne se také bojí, že jsem bosorka, bosorka! |
Dice que tiene miedo de ti por la cicatriz de tu rostro, y que también a mí me teme: ˇque soy una bruja, una bruja! |
Ach, Pánbůh mu odpust’. |
ˇAh, que Dios le perdone! |
A s tou rychtářovou už je zaslíben. Nelámej si pro tu slotu opíjavého hlavu! A važ si raději Laci! To máš pravou spolehlivou lásku! Tot’zrovna jde! |
Y ahora está prometido a la hija del alcalde. ˇNo te preocupes por ese borracho! ˇPiensa más bien en Laca! ˇDe su amor puedes fiarte! ˇMira, ahí llega! |
LACA
(entra y se dirige
a Kostelnička)
Tetuško, tetuško, nebyli u rychtářů doma. |
Tía, tía, no había nadie en casa del alcalde. |
(a Jenůfa,
apresuradamente)
On o tobě všechno ví, já mu všechno pověděla, a on ti odpustil, odpustil. |
Laca sabe lo que ha pasado; se lo conté todo y te perdona, te perdona. |
(al ver a
Jenůfa se acerca a ella tendiéndole la mano)
Jenůfka! Potěš tě Pánbůh, Jenůfka! Nepodáš mí ruky? |
ˇJenůfa! ˇQue Dios tenga piedad de ti, Jenůfa! żNo me das tu mano? |
Děkuji ti, Laco, za všecko dobré co jsi že o mně namyslel po ten čas, co jsem ti byla s oči! Já jsem tě mnohokrát z komůrky slyšela, jak jste tu s mamičkou vždy o mně hovořili. O vidíš, jak jsem bědná! |
Gracias, Laca, por todo lo que has pensado en mí durante el tiempo en que estuve oculta. A menudo oí tu voz, desde mi habitación, cuando hablabas con mi madre. ˇAhora puedes ver el terrible estado en que me encuentro! |
Však zase okřeješ, své dítě oželíš! |
ˇTe repondrás! ˇSuperarás la pérdida de tu hijo! |
Já jsem si ten život jinak myslela, jinak myslela, ale včil už jak bych stála u konce! |
Tenía diferentes esperanzas puestas en mi vida, en mi vida... ˇpero ahora me siento como si hubiera acabado todo! |
A za mne bys nešla, za mne Jenůfka? |
żNo querrás casarte conmigo, Jenůfa? |
Půjde za tebe, Půjde Laco, Půjde |
ˇSe casará contigo! ˇLaca, se casará contigo! |
A za mne bys nešla, za mne Jenůfka? |
żNo querrás casarte conmigo, Jenůfa? |
Půjde za tebe, Půjde Laco, Půjde Ona včil už ztracený rozum našla, a musí být ještě st’astná. |
Se casará contigo, Laca, se casará contigo. Ya ha recuperado la razón perdida y puede ser aún feliz. |
Mamička tak dětinsky hovoří! Jak by sis mne to vzal? Ó rozvaž si to dobře! Majetku, počestnosti nemám, a lásky, tě pěkné, pro všecko na světě, tě už také nemám. Chceš mě takovou? |
ˇQué tonterías dice mi madre! żCómo podrías casarte conmigo? ˇPiénsalo bien! No tengo bienes, ni honor, y en cuanto al amor, ese sentimiento maravilloso, por más que lo intento, también me falta. żMe querrías en ese estado? |
LACA
(la rodea con los brazos y la besa)
Chci, Jenůfka, chci! Jenůfka, jen když budeš, budeš má! |
ˇSí, Jenůfa, sí te quiero! ˇOjalá seas mía! |
JENŮFA
(carińosamente)
Pak budu s tebou, s tebou snášet všechno dobré, všechno, všechno zlé! |
Entonces, viviremos juntos, para lo bueno y para lo malo. |
KOSTELNIČKA
Vidíte, že jsem to přece dobře učinila, dobře učinila, dobře! A já vám včil žehnám z toho těžkého srdce: at’vás Panbůh vždy vytrhne z každého trápení, at’vám žehná vždy na zdraví, spokojenosti i majetku ale jemu, té příčině všeho neštěstí, kletbuju, kletbuju, aby jeho žena, která si ho s takým srdcem vezme, spíše rozumu pozbyla, než překrocí jeho práh! Běda jemu i mně! Běda jemu i mně! |
Así pues, hice bien a pesar de todo... ˇa pesar de todo hice bien! Ahora, mi corazón angustiado os dará su bendición: que Dios siempre os libre de todo mal, y que os otorgue salud, dicha y prosperidad eternas... mas en lo que se refiere a él, a la causa de tanto dolor, ˇque sea maldito, y que esa mujer con la que pretende casarse pierda la razón antes de cruzar su umbral! ˇCaiga la desdicha sobre él! ˇAy de mí! |
(el viento abre violentamente la ventana)
Co je vám, tetuško? |
żQué te ocurre, tía? |
KOSTELNIČKA
Co to venku hučí, naříká? |
żQué son esos gemidos que se oyen ahí afuera? |
(da un grito)
Držte mne! Stůjte při mně! Laco, zůstan! |
ˇSujétame, te lo ruego! ˇQuédate conmigo! ˇNo te vayas, Laca!
|
(mira a su alrededor, horrorizada)
Co je vám, tetuško? |
żQué ocurre, tía? |
KOSTELNIČKA
Zavřete okno! |
ˇCierra la ventana! |
JENŮFA
(acude a cerrarla)
Ha, jaký to vítr a mráz!
|
ˇOh, que frío hace fuera, qué viento! |
KOSTELNIČKA
Jako by sem smrt načuhovala! |
ˇComo si la muerte asomara por ahí!
|