(La habitación de Kostelnička. Han transcurrido dos meses. Jenůfa aparece ataviada con
sus mejores ropas de fiesta. En sus manos sostiene un libro de oraciones y una campesina
ata un pańuelo a su cabeza. Junto a ella vemos a Laca. La abuela está sentada a la mesa,
mientras Kostelnička pasea de un lado a otro con inquietud, está demacrada y agotada.)
|
Není ti teskno, Jenůfko? |
żNo estás nerviosa, Jenůfa? |
|
Není
|
No. |
|
Proč by jí bylo tesklivo, však já jí jakživ neublížím?
|
żPor qué habría de estarlo? ˇJamás le haré ningún dańo!
|
|
To už tak ale bývá, že je děvčici líto svdobody. Bože, co já byla hlúpá, já se naplakala, já se naplakala, a zatím dostala jsem dobrého, hodného, řádného, člověka! |
Suele ser habitual que una muchacha esté triste al perder su libertad. Dios mío, qué tonta era yo, lloraba y lloraba sin parar, a pesar de que me había tocado en suerte un hombre estupendo. |
|
Co to šramoce za dveřmi? |
żQuién llama a la puerta? |
(abre la puerta)
|
Vítajte! |
ˇBienvenidos! |
|
Kdo to jde? |
żQuién es? |
|
Nelekejte se, to je rychtář rychtářkou. |
No temas; son el alcalde y su esposa. |
ALCALDE
(tiende la mano a Kostelnička)
|
Dej Bůh štěstí... Což jste se nás polekala... |
ˇDios te dé suerte...! żPor qué te has asustado? |
CAMPESINA
|
To je její nemoc, to je její nemoc! Vítajte! Vítajte! |
Está enferma, y no puede evitar reaccionar así... ˇBienvenidos! ˇBienvenidos! |
ALCALDE
|
... nás polekala? Došli jsme na pozvanou, Karolka jen co se dočká Števy přijdou spolu. |
żPor qué te has asustado? Hemos acudido a tu invitación. Karolka espera a Števa. Van a venir juntos. |
LACA
|
Zdrávi došli. |
Me alegra que hayáis venido. |
JENŮFA
(levantándose de la silla)
|
Vítajte! |
ˇBienvenidos! |
CAMPESINA
(aparte)
|
Nevím co se patří spíše, čí přišpendlit rozmaryju, nebo podat na zavdanou. Ja jsem tu dnes na pomahaj. Kostelnička je pořád po Nemoci slabého ducha. |
No sé qué hacer primero, si atar ramos de romero u ofrecer bebidas a los presentes. Estoy aquí para ayudar. Desde que enfermó, Kostelnička está deprimida. |
(ofrece a los presentes un vaso de vino y ramitos de romero)
ALCALDE
|
Vidět to po ní, hyne, hyne jaksi! Co jste vy bývala za ženskou statečnou, jen na vás všecko hrálo! |
ˇTu aspecto indica que te estás consumiendo! Siempre fuiste una mujer fuerte, y llena de vigor. |
(hace un brindis)
|
At’ už nenaříkáte, At’ je všecko v pořádku! |
ˇQue nada malo te ocurra y que todo vaya bien! |
|
Vypravuju dnes Jenůfě Svatbu s hodným Člověkem, mně není do nářku. Ale cítím to, hynu, hynu. Och, bývají to muka! Spánek nikdy neodlehčí, musím být vzhůru, musím, abych to všechno zažila. |
Hoy he conseguido casar a Jenůfa con un buen hombre, por lo que no tengo de qué quejarme. Aun así, noto que me consumo... ˇOh, qué terribles dolores! El sueńo no me alivia... Tengo que estar despierta para poder ser testigo de todo. |
|
Mamičko, však dá Pánbůh, že se ještě uzdravíte! |
ˇCon la ayuda de Dios, madre, te pondrás bien! |
|
Nechci se uzdravit, nechci, nechci, nechci... Dlouhý život byl by hrůzou, byl by hrůzou... a jak tam? Dnes je tvá veselka, Jenůfko, já se z ní těším. |
No quiero ponerme bien, no quiero, no, no quiero... Una vida larga sería algo terrible... ży después, allá? Hoy es el día de tu boda, Jenůfa, y me alegro de ello. |
(a Kostelnička)
|
Co si to jen Jenůfa Vzala do hlavy, že de ke vdavkám jako múdrá vdova nastrojena? |
żPor qué motivo decidió Jenůfa acudir a su boda ataviada tan sencilla, como si fuera una severa viuda? |
|
Ona, Jenůfa? Zrovna tak jednoducho chodívají ku oltáři největší páni. Co by jen na obyčejno nastrojena nemohla jít Jenůfa |
żJenůfa? Los más selectos miembros de la sociedad acuden hoy en día al altar ataviados sobriamente. żPor qué no habría Jenůfa de vestir según la moda? |
|
Páni si dělají všecko po modách, ale my tady na dědině! No, já bych ku oltáři by la nešla bez věnce a pantlí, nešla, nešla, nešla, ani za tisíc rýnských nešla, nešla! |
Los burgueses siguen la moda, pero nosotros somos gente popular... Yo jamás habría acudido al altar sin coronas ni lazos. ˇNunca, nunca, nunca, ni siquiera a cambio de mil coronas! |
|
Pojd’te se podívat na její výbavku! |
Venga a contemplar su ajuar. |
CAMPESINA
(a la alcaldesa)
|
Proto ona přece zůstane spořádaná aj šikovná ženská! |
ˇSerá una buena ama de casa y la tendrá en buen orden! |
KOSTELNIČKA
|
Sama jsem já všechno, všechno, spořádala. Takovou výbavku hned tak nevidět! |
Yo misma lo he preparado todo, todo. ˇUn ajuar así no se ve todos los días! |
(acuden todos al
dormitorio contiguo, dejando a Jenůfa a solas con Laca)
|
Vidíš, Laco, já to túllala, že to každému napadne, jak jsem to na zdavky nastrojena. |
żVes, Laca? Ya sabía yo que todo el mundo se fijaría en mi atuendo nupcial. |
LACA
(saca un ramillete
de la casaca)
|
Jenůfka, já ti přece kytičku donesl... Je až Belovce od zahradníka. |
Jenůfa, te he traído este ramillete de flores que me dio el jardinero de Belovec. |
|
Děkuji ti, Laco! |
ˇGracias, Laca! |
|
Tu bys nevzala, tu bys nevzala? Jenůfka! |
żNo vas a cogerlas? Dime, Jenůfa żNo vas a cogerlas? |
(prende el
ramillete en su seno)
|
Och Laco, takové nevěsty ty sis nezasloužil, nezasloužil! |
ˇAh, Laca, tú no mereces una novia como yo! |
LACA
|
Ó dětino, už mi o tom nemluv! Mne jen to ranou udeřilo v tu první chvíli, jak mi to tetička řekly, ale potom hned jsem ti to odpustil! Však se já na tobě tak mnoho provinil, celý život tobě to musím vynahrazovat, celý svůj život, celý svůj život |
ˇNo pienses más en eso, querida mía! Al principio, cuando la tía me lo contó, fue un golpe para mí, pero enseguida te perdoné. Después de todo, también yo, en otro tiempo, te ofendí a menudo. Deberé dedicar toda mi vida a compensarte por ello. ˇToda mi vida, toda mi vida! |
JENŮFA
|
Tak mi je líto tebe, tak mi je líto tebe! Tys při mně stál v neštěstí, ty místo Števa. Tys při mně stál v neštěstí, ty, místo Števa! |
ˇLo siento tanto, lo siento tanto por ti! ˇTú, y no Števa, eres quien ha permanecido junto a mí a pesar de mi desgracia! |
LACA
|
Já vím, žes Števu lúbila, jenom když včil už naň nemyslíš. Já nosil v srdci zášt’na Števu! A o všechno bych ho byl nejraději připravil. Ale tys mi nakázala, abych se s ním udobřil. Já už jsem to všechno zlé v sobě překonal, všechno, že tys so mnou, že tys so mnou! Števu jsem, jak so patří pozval na naši svatbu, na naši svatbu. Slíbil, že dojde jako bratr i s Karolkou. A hen... už jsou tu! |
Sé que amabas a Števa, aunque ya no pienses en él. ˇMi corazón ha sentido tanto odio hacia él! Gustoso le habría despojado de todo cuanto tenía, pero me dijiste que me reconciliara con él. Ahora que ya he superado mi ira, ahora que estás conmigo, ˇahora que estás conmigo! He invitado a Števa, a nuestra boda, como Dios manda. Prometió acudir como un hermano, acompańado de Karolka. ˇAquí llegan! |
(entran Karolka y
Števa)
KAROLKA
|
Pánbůh rač dát dobrý den, Pánbůh rač dát dobrý den! Števa se tak dlouho zadržel se strojením, jako kdyby se mu nohy k zemi lepily! Vinšuju vám, vinšuju vám, aby vim dal Panbůh štěstí a božího požehnání, a božího požehnání! Já se budu dnes na tebe zkormouceně dívat, že to také na mne dojde jít ku oltáři. Jen škoda, jen škoda, že si to tak jako múdří bez muziky odbýváte! |
ˇBuen día os dé Dios! ˇBuen día os dé Dios! Števa ha tardado en vestirse como si tuviera los pies pegados al suelo. Aquí está, aquí está, para desearos que Dios os dé felicidad y os bendiga. ˇQue Dios os bendiga! Jenůfa, hoy te miraré con pena, sabiendo que pronto me tocará a mí acudir al altar. La única pena es que quieras ahorrar y te cases sin música. |
(a Števa)
|
A včil, Števo, vinšuj ty! |
ˇAhora te toca a ti, Števa! |
ŠTEVA
(con embarazo)
|
Já to tak neumím jako Karolka! |
ˇYo no sé hablar tan bien como Karolka! |
|
A včil, Števo, vinšuj ty! |
ˇAhora te toca a ti, Števa! |
|
No neškodí, tu podejte si s bratrem ruce! Každý z vás mí něco pěkného na sobě. Ty, Števo, svou tvářnost, a Laca tu dobrou boží duši! |
No pasa nada. Daos la mano como hermanos. Ambos sois admirables, cada uno a su manera. Tú, Števa, eres guapo, y a ti, Laca, tu buen corazón te honra. |
|
Jenom ty ještě Števovi napověz, žé je pěkný; bez toho neví, co vyvádět! |
Más vale que no le digas a Števa lo guapo que es. Nunca se sabe en qué nuevo lío puede meterse. |
|
Taký dětina on by ještě byl? |
żSigue siendo como un nińo? |
|
Kdy vy budete mít veselí? |
żCuándo vais a casaros? |
|
Zrovna za čtrnáct dní. |
Dentro de quince días. |
KAROLKA
(jovialmente)
|
I ha, budu-li já jenom chtít! Třeba tě ještě odpravím. Bez toho mne lidé strašejú s tebou! |
ˇEso, si aún le quiero para entonces! Aún podría mandarte a paseo. Cuentan demasiadas historias de ti. |
ŠTEVA
|
Ty bys do dopravila, život bych si musel vzít! |
Si dices eso en serio, me mataré. |
JENŮFA
|
Vidíš, Števo, to je tvoje pravá láska! Bodajt’by tě nikdy nezabolela, nezabolela! |
żVes, Števa? ˇPor fin has encontrado el amor! ˇQuiera Dios que jamás, jamás, te haga sufrir! |
(entran de nuevo
el alcalde, Kostelnička y el resto)
ALCALDE
|
To bylo ňákého, to bylo ňákého prohlížení! |
ˇA eso llamo yo una inspección detallada! |
(con agitación)
|
Števa je tu! Došel zas urobit nějaké neštěstí! |
Ha venido Števa. Seguro que se dispone a causar algún problema. |
(a Laca)
|
Uprosili jste mne, ale nemohu ho vidět! |
ˇMe pediste que lo intentara, pero no soporto verle! |
ALCALDE
|
Kdybych si nebyl zapálil cigárku, už by to hrabání mne bylo dopálilo! |
ˇTanto investigar! Si no me hubiera encendido un puro, ahora estaría hecho una furia. |
LACA
(a
Kostelnička)
|
Když Jenůfa toho se dožadovala! |
ˇPero Jenůfa quería que vinieran! |
|
Řádně jste ji vybavila, ta čest se vám Musí dát! |
ˇLas cosas como son! Hay que reconocer que le has dado un ajuar espléndido |
(entran Barena y otras
muchachas del pueblo con ramilletes de romero y geranios atados con cintas de
colores)
BARENA
|
Pán Bůh rač dát dobrý den! |
ˇDios os dé a todos buen día! |
|
Pán Bůh rač dát dobrý den! Nepozvali jste nás, my vás dlouho zabavovat nebudem, my vás dlouho zabavovat nebudem, nebudem... |
ˇDios os dé a todos buen día! Nadie nos ha invitado, así que no os entretendremos demasiado; no, no demasiado... |
BARENA
|
Bar žádného veselí nestrojíte, přece jsme se zdržet nemohly, abychom nešly Jenůfe vinšovat a zazpívat! |
Sabemos que no tendríais baile, pero no hemos podido resistir la tentación de venir a saludar a Jenůfa y a cantarle una canción. |
MUCHACHAS
|
My vás dlouho zabavovat, nebudem, nebudem! |
ˇPero no os entretendremos mucho! No, no mucho... |
BARENA
|
Tož vám oběma vinšujeme tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti. |
Os deseamos tanta felicidad como gotas tiene el rocío. |
MUCHACHAS
|
Tož vám oběma vinšujeme tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti. |
Os deseamos tanta felicidad como gotas tiene el rocío. |
BARENA y MUCHACHAS
|
A ted’si zazpíváme! |
ˇY ahora, cantemos! |
|
A ted’si zazpíváme! Ej, mamko, maměnko moja! |
ˇY ahora, una canción! ˇOh, madre, oh madre mía! |
BARENA y MUCHACHAS
|
Zjednejte mi nové šaty já se budu vydávati. Ej! |
ˇConsígueme ropa nueva, porque voy a ser la novia! |
MUCHACHAS
|
Ej, dcerko, dceruško moja! |
ˇOh hija, oh hija mía! |
BARENA y MUCHACHAS
|
Nechaj toho vydaváňa, však si ešče hrubě mladá. |
ˇMejor olvida el matrimonio, porque aún eres muy joven! |
MUCHACHAS
|
Ej, mamko, maměnko moja! |
ˇOh, madre, oh madre mía! |
|
Také vy jste mladá byly, ráda jste se vydávaly. |
ˇTambién tú eras joven cuando le dijiste que sí! |
ALCALDE
|
Dobře jste to zazpívaly, dobře, dobře, dobře! |
ˇBien hecho, bien hecho, magnífica canción! |
BARENA
(entrega un ramillete a Jenůfa)
|
A to si od nás vezmi, Jenůfo! |
ˇAcepta este regalo, Jenůfa! |
JENŮFA
|
Děkuju, děkuju vám z celého srdce! Tak mile mne to dojalo! |
ˇGracias, gracias de todo corazón! ˇHa sido una sorpresa muy agradable! |
LACA
|
Pan farář, pan farář nakázali přijít do kostela zrovna v devět! |
ˇEl sacerdote dijo que estuviéramos en la iglesia a las nueve en punto! |
|
Tož si jen pospíšte s požehnáním, aby už to šlo! |
Rápido, pues, la bendición: no perdamos tiempo. |
(Laca y
Jenůfa se arrodillan ante la abuela)
LACA
|
Uctivo vás prosím, uctivo vás prosím o požehnání. |
Humildemente, humildemente, pido vuestra bendición. |
|
Tož já vám žehnám, ve jménu Otce, Syna aj Ducha svatého. Ty, Laco, mne zle nevzpomínej! |
Os bendigo en el nombre del Padre, del Hijo y del Espíritu Santo. ˇLaca, no me guardes rencor alguno! |
(la pareja besa la
mano de la anciana)
|
A včil, Kostelničko, vy to asi dokážete jak velebníček! |
Y ahora, Kostelnička, espero que digas unas palabras tan bien como el sacerdote. |
(la pareja se arrodilla ahora ante Kostelnička, quien alza ambas manos. Se oye un ruido procedente
del exterior, y Kostelnička retrocede, horrorizada. Dos voces
se distinguen entre el tumulto)
UNA MUJER
|
Chud’átko! Nějaká bestyja uničila dítě! |
ˇPobrecito! ˇAlgún canalla ha matado al nińo! |
UN HOMBRE
|
Kerá bezbožnica to urobila? |
żQuién habrá sido el salvaje? |
KOSTELNIČKA
|
Co díte? |
żUn nińo? |
JANO
(entra corriendo)
|
Rychtáři, hledají vás! |
ˇAlcalde, le buscan! |
ALCALDE
|
A co je? Cože to? |
żQué pasa? żDe qué se trata? |
KOSTELNIČKA
|
Co s dítětem tam křičejí? |
żQué gritan de una criatura? |
ŠTEVA
|
Co se děje? |
żQué ocurre? |
JANO
|
Vy to ještě nevíte? Vy to ještě nevíte? Sekáči z pivoraru našli pod ledem přimrzlé ditě! |
żNo lo sabéis aún? żNo lo sabéis aún? Los obreros de la destilería han encontrado bajo el hielo un nińo muerto... congelado. |
|
Ó hrůza! Ó hrůza! Ó hrůza! |
ˇQué horror, qué horror! |
|
Nesou ho na desce, je jako živé v peřince, v povijáku, na hlavě červenou pupinu. To je na hrůzu, to je na hrůzu; lidé nad tím naříkají, nad tím naříkají. Ó poběžte! Ó poběžte! |
Lo llevan en una almohada sobre una tabla: parece vivo, arropado en sus pańales con un gorrito rojo. ˇEs terrible! ˇEs terrible! La gente solloza a su paso, solloza sin parar. ˇDaos prisa, daos prisa! |
KOSTELNIČKA
|
Jenůfa... |
Jenůfa... |
(Jano echa a correr, seguido por el alcalde, su esposa, la muchedumbre, las pastoras, Laca, Jenůfa y Karolka.
Tan sólo Števa permanece como transfigurado, con
Kostelnička y la abuela)
|
... neodbíhaj, ó, neodbíhaj! ...Držte mne, braňte mne! |
...no corras, no te vayas... ˇsosténme, protégeme! |
|
Ale dcero moje! |
Pero... ˇhija mía! |
KOSTELNIČKA
|
Držte mne, braňte mne! |
ˇSosténme, protégeme! |
ABUELA
|
Ale dcero moje! |
ˇOh, hija mía! |
KOSTELNIČKA
|
Držte mne, braňte mne! |
ˇSosténme, protégeme! |
ABUELA
|
Dcero zase blouzníš! |
ˇEstás desvariando, hija! |
KOSTELNIČKA
|
To jdou pro mne, pro mne! |
ˇVienen a prenderme! |
(Števa sale
corriendo y tropieza con Karolka en la puerta, que le toma de la mano)
KAROLKA
|
Števo, to je ti strašné Svatba pokažena... Já být nevěstou, plakala bych. |
Števa, es horroroso... La boda, estropeada. Si fuera la novia, me echaría a llorar. |
JENŮFA
(desde fuera)
|
Ó Bože, můj Bože, to je můj chlapčok! |
ˇOh, Dios, Dios mío! ˇEs mi pequeńín! |
ŠTEVA
|
Jak by mi ten křik nohy Pod’tal, a úzko je mi včil. |
Estoy asustado, no puedo pensar con estos gritos. |
(Jenůfa
intenta zafarse de Laca, pero éste la arrastra al interior de la casa)
LACA
|
Jenůfa, Jenůfa! |
ˇJenůfa, Jenůfa! |
JENŮFA
|
Pust’mne! |
ˇSuéltame! |
LACA
|
Vzpamatuj se, vzpamatuj se! Co tě to hrozného napadlo! Lidé to slyší! |
ˇTranquilízate, tranquilízate! żCómo se te ocurre? ˇLa gente puede oírte! |
JENŮFA
|
Pust’mne! |
ˇSuéltame! |
LACA
|
Ó vzpamatuj se! |
ˇTranquilízate! |
JENŮFA
|
Pust’mne, to je Števuška, můj chlapčok, můj, můj! |
ˇSuéltame, es el pequeńo Števa, mi pequeńín, mío, mío! |
(entra el alcalde, transportando un bulto. En la mano lleva una pequeńa gorra roja.
Le siguen el resto de los presentes. La puerta está abierta, la gente se asoma)
|
Ha, vidíte, jeho poviják, jeho čepčáček! Sama jsem ho ze svych pantlí popravila! |
żLo ves? ˇSus ropas, su gorrita! Yo misma se la hice con mis propias cintas... |
(al alcalde)
|
Slyšíš rychtáři! Oni o tom vědí! |
żOyes, esposo mío? ˇSaben de quien se trata! |
JENŮFA
|
Ej lidé, Kterak jste ho dopravila? Bez truhelky, bez věnečku! |
Decidme, żqué modo de llevarle es ése? ˇSin féretro... sin mortaja! |
|
Ježíši Kriste! Ježíši Kriste! |
ˇJesucristo, Jesucristo! |
JENŮFA
|
Co mu pokoja nedáte? |
żNo podéis dejarle en paz? |
ALDEANA
|
Tak utratila svoje dítě! |
ˇHa matado a su propio hijo! |
JENŮFA
|
Kdesi ve sněhu a ledu s ním, gúlali! |
ˇAlguien lo ha enterrado en la nieve! |
ALCALDE
|
To už jsem snad bar bez pánů na stopě! Já musím byt první puřád... |
ˇCreo que puedo resolver esto sin ayuda de nadie! Al fin y al cabo, yo estoy a cargo... |
ALDEANOS
|
Kamením po ní! Kamením po ní... |
ˇLapidadla! ˇLapidadla...! |
|
Števo, mlynáři, běž za nima, honem běž, to je tvoje dítě! |
Števa, molinero... corre tras ellos, rápido: ˇes tu hijo! |
ALCALDE
|
... a, a raděj bych se neviděl! |
ˇOjalá nunca hubiera vivido este momento! |
ALDEANOS
|
Kamením po ní! Kamením po ní... |
ˇLapidadla! ˇLapidadla...! |
LACA
|
Jenom se odvažte někdo se jí dotknout! život vás to bude stát! |
ˇQue nadie ose tocarla, o le costará la vida! |
ALDEANOS
|
Kamením po ní! |
ˇLapidadla! |
LACA
|
Pěstí vás dobiju! |
ˇLo mataré con mis propias manos! |
KOSTELNIČKA
(hace un esfuerzo
por recobrarse)
|
Ještě jsem tu já! Vy ničeho nevíte! To můj skutek, můj trest boží! |
żY qué hay de mí? ˇNo sabéis nada! ˇFui yo! ˇMío será el castigo del Seńor! |
ALDEANOS
|
Kostelnička! Kostelnička! |
ˇKostelnička! ˇKostelnička! |
KOSTELNIČKA
|
Já jsem dítě Jenůfčino uničila... |
Yo fui quien mató al hijito de Jenůfa... |
ALDEANOS
|
Kostelnička! |
ˇKostelnička! |
|
... já samotná. Její život, její štěstí chtěla jsem zachránit. Tiskla se na mne hanba, že jsem pastorkyni do zkázy dochovala! |
... solamente yo. Intentaba salvar su vida, su felicidad. ˇEstaba abrumada por la vergüenza de haber traído el deshonor a mi propia hija adoptiva! |
(cae de rodillas)
|
Tys, Bože, to věděl, že to nebylo k snesení, že by se místo dítěte utratily životy dva... Jenůfa nebyla ve Vídni, já jsem ji schovávala, omámila, dítě vzala, k řece zanesla, a v prosekaný otvor vstrčila. |
Tú sabes, Dios mío, lo espantoso que era pensar que por la vida de un nińo se destrozaran dos vidas... Jenůfa nunca fue a Viena: fui yo quien la escondió, le di un somnífero, llevé el nińo al río y lo introduje en un agujero del hielo. |
ALDEANOS
|
Ježíši Kriste! |
ˇJesucristo! |
KOSTELNIČKA
|
Bylo to večer. Ono se nebránilo... ani nezapíplo... Jen jako by mne na rukou pálido... a od té chvíle cítila jsem, že jsem vražednice. |
Fue por la tarde... ni siquiera se movió... no emitió ningún sonido... Sólo sentí fuego en las manos y, desde entonces, soy una asesina. |
ALDEANOS
|
Ježíši Kriste, to že Kostelnička! |
ˇJesucristo! żPudo Kostelnička hacer algo así? |
|
Jenůfě jsem potom řekla, že její dítě v bezvědomí umřelo! |
Luego dije a Jenůfa que el nińo había muerto mientras ella dormía. |
|
Ej mamičko, pod led, och! Nechte mne! |
ˇOh, madre... bajo el hielo! ˇOh, dejadme sola! |
KOSTELNIČKA
|
Och slitujte se nad ní, nehaňte jí.. Ona je nevinná Mne sud’te, mne kamenujte, bídnou! |
Apiadaos de ella... no la castiguéis... es inocente... Es a mí a quien debéis juzgar, ˇa mí a quien debéis lapidar! |
(a Števa, que no puede ocultar su desolación)
|
Števo, to ty máš na svědomí? |
żY tu conciencia, Števa? |
(se arroja a los
brazos de su madre)
|
Mamičko, mně je tak těžko k zamdlení. |
Madre, creo que voy a desmayarme. |
|
Karolka moja! Karolka moja! |
ˇKarolka mía, Karolka mía! |
|
Vyved’te mne ven, já za Števa nepůdju... |
ˇSacadme de aquí!... ˇNo me casaré con Števa! |
LACA
|
Och, Bože můj Bože můj, já jsem toho příčina, já ti to líco zohavil, aby tě Števa nechal, a tak potom všechno došlo na to neštěstí! |
ˇOh, Dios mío, Dios mío, yo he sido la causa de todo: yo fui quien te marcó la mejilla para que Števa no se casara contigo! Yo te conduje a esta calamidad... |
|
... raději bych to vody skočila. Pojd’me dom! |
... antes me tiraría al río. ˇVayámonos a casa! |
(sale corriendo,
seguida por su madre)
|
To je na něho trest. Zádná děvčica za něho nepůjde co by jen poctivá cikánka byla! |
Ese será su castigo. Ninguna muchacha querrá ya casarse con él. ˇNi siquiera una gitana deshonesta! |
(salen la abuela y
el desconsolado Števa cubriéndose la cara con las manos)
(a
Kostelnička)
|
Vstaňte, pěstounko moja! Dosti smrtelného ponížení a muk vás čeká! |
ˇEn pie, madre! ˇBastante humillación y dolor has de sufrir aún! |
(ayuda a
Kostelnička a ponerse en pie)
|
Kam mne pozdvihuješ? Víš, že mne povedou? |
żPor qué me levantas? żNo ves que me llevarán? |
(grita y corre
hacia la puerta del dormitorio)
|
Ne, ne. Já nesmím! Oni by tebe soudili, Jenůfo! |
ˇNo, no, debo hacerlo! ˇTe llevarían a juicio, Jenůfa! |
|
A ta moje pěstounka, už to chápu, už to chápu, není proklínáni hodna. Nezatracujte jí! Dopřejte jí času k pokání! |
Pero, ahora lo comprendo... mi madre no merece ser maldita desde ahora. ˇNo la condenéis! ˇDadle tiempo para arrepentirse! |
|
Jenůfka, neušel ti rozum s cesty? |
żQué dices, Jenůfa? żAcaso has perdido el juicio? |
JENŮFA
|
Aji na ni Spasitel pohlédne! |
ˇEl Salvador la iluminará! |
KOSTELNIČKA
|
Odpust’ mi jenom ty, odpust’ mi jenom ty, včil už vidím, že jsem sebe milovala víc než tebe. Včil už nemůžeš volat: «Mamičko, aj mamičko!» tys nemohla dědit moji povahu, moji krev, a já z tebe včil beru sílu... Chci trpět, trpět! Aji na mne Spasitel pohlédne! |
Sólo imploro tu perdón, Jenůfa, tan sólo el tuyo, pues ahora veo que me quería a mí misma más que a ti. Ya no podrás gritar «ˇMadre, madre!» Tú no has podido heredar ni mi sangre ni mi naturaleza, y eres tú quien me proporciona fuerzas... ˇQuiero sufrir, sufrir! ˇEl Salvador me iluminará! |
|
Pánbůh vás potěš! |
ˇQue Dios te dé consuelo! |
|
Pojd’te, rychtáři! Ved’te mne! |
ˇAdelante, alcalde! ˇPodéis prenderme! |
|
Pánbůh vás potěš! |
ˇQue Dios te dé consuelo! |
(sale el alcalde conduciendo a Kostelnička. Los demás le siguen.
Sólo Jenůfa y Laca permanecen inmóviles)
|
Odešli. Jdi také! Však včil vidíš, že s mým bědným životem svůj spojit nemůžeš! Bud’s Bohem... a pamatuj si a pamatuj si, žes byl nejlepší člověk, nejlepší člověk, jehož jsem poznala na světě! Zes mi zúmyslně poranil to líco, to jsem ti dávno odpustila, to jsi hřešil jenom z lásky, jako já... kdysi. |
Se han marchado... ˇTambién tú debes marcharte ahora, pues has comprobado que no puedes unir tu vida a mi desgraciada existencia! Adiós... Y recuerda, recuerda, que eres la persona más bondadosa que he conocido. Hace tiempo que te perdoné el haberme cortado la mejilla... Si pecaste fue por amor, lo mismo que yo misma hice hace mucho tiempo. |
|
Ty odejdeš do světa za hodnějším životem a mne nevezmeš s sebou, Jenůfka? |
żSales al mundo en busca de una vida mejor y no me llevas contigo, Jenůfa? |
|
Víš, že mne budou volat ke soudu, že každý se na mne s opovržením podívá?
|
żSabes que me juzgarán, y que todos me mirarán con desprecio?
|
|
Jenůfka já i to pro tebe snesu, já i to pro tebe snesu! Co nám do světa, když si budeme na útěchu? |
ˇJenůfa, incluso eso, incluso eso soportaré por ti! żQué nos importa el mundo si podemos consolamos mutuamente?
|
JENŮFA
(emocionada)
|
O Laco, duša moja! O pojd’, o pojd’! Včil tobě mne dovedla láska ta větší, co Pánbůh s ní spokojen!
|
ˇOh, Laca, amor mío, ven a mí, ven a mí! A mí te une ahora un amor aún más inmenso... ˇUn amor que place a Dios!
|
Fin de la ópera