ACTO TERCERO

 

(La habitación de Kostelnička. Han transcurrido dos meses. Jenůfa aparece ataviada con 

sus mejores ropas de fiesta. En sus manos sostiene un libro de oraciones y una campesina 

ata un pańuelo a su cabeza. Junto a ella vemos a Laca. La abuela está sentada a la mesa, 

mientras Kostelnička pasea de un lado a otro con inquietud, está demacrada y agotada.)

 

 

CAMPESINA

 

Není ti teskno, Jenůfko?

żNo estás nerviosa, Jenůfa?

 

JENŮFA

Není

 

No.

 

LACA

 

Proč by jí bylo tesklivo,

však já jí jakživ neublížím?

 

żPor qué habría de estarlo?

ˇJamás le haré ningún dańo!

 

 

CAMPESINA

 

To už tak ale bývá,

že je děvčici líto svdobody.

Bože, co já byla hlúpá,

já se naplakala,

já se naplakala,

a zatím dostala jsem

dobrého, hodného,

řádného, člověka!

Suele ser habitual

que una muchacha esté triste

al perder su libertad.

Dios mío, qué tonta era yo,

lloraba y lloraba sin parar, 

a pesar de que

me había tocado en suerte

un hombre estupendo.

 

KOSTELNIČKA

Co to šramoce za dveřmi?

żQuién llama a la puerta?

 

CAMPESINA

(abre la puerta)

 

Vítajte!

ˇBienvenidos!

 

KOSTELNIČKA

Kdo to jde?

żQuién es?

 

CAMPESINA

 

Nelekejte se,

to je rychtář rychtářkou.

No temas;

son el alcalde y su esposa.

 

ALCALDE

(tiende la mano a Kostelnička)

Dej Bůh štěstí...

Což jste se nás polekala...

ˇDios te dé suerte...!

żPor qué te has asustado?

 

CAMPESINA

 

To je její nemoc,

to je její  nemoc!

Vítajte! Vítajte!

Está enferma, y no puede evitar 

reaccionar así...

ˇBienvenidos! ˇBienvenidos!

 

ALCALDE

 

... nás polekala?

Došli jsme na pozvanou,

Karolka jen co se dočká

Števy přijdou spolu.

żPor qué te has asustado?

Hemos acudido a tu invitación. 

Karolka espera a Števa. 

Van a venir juntos.

 

LACA

 

Zdrávi došli.

Me alegra que hayáis venido.

 

JENŮFA

(levantándose de la silla)

 

Vítajte!

ˇBienvenidos!

 

CAMPESINA

(aparte)

 

Nevím co se patří spíše,

čí přišpendlit rozmaryju,

nebo podat na zavdanou.

Ja jsem tu dnes na pomahaj.

Kostelnička je pořád po

Nemoci slabého ducha.

No sé qué hacer primero,

si atar ramos de romero

u ofrecer bebidas a los presentes. 

Estoy aquí para  ayudar. 

Desde que enfermó,

Kostelnička está deprimida.

 

(ofrece a los presentes un vaso de vino y ramitos de romero)

 

ALCALDE

 

Vidět to po ní, hyne, hyne jaksi!

Co jste vy bývala

za ženskou statečnou,

jen na vás všecko hrálo!

ˇTu aspecto indica que

te estás consumiendo!

Siempre fuiste una mujer fuerte,

y llena de vigor.

 

(hace un brindis)

 

At’ už nenaříkáte,

At’ je všecko v pořádku!

 

ˇQue nada malo te ocurra

y que todo vaya bien!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Vypravuju dnes Jenůfě

Svatbu s hodným

Člověkem, mně není

do nářku. Ale cítím

to, hynu, hynu.

Och, bývají to muka!

Spánek nikdy neodlehčí,

musím být vzhůru, musím,

abych to všechno zažila.

 

Hoy he conseguido casar a Jenůfa

con un buen hombre,

por lo que no tengo

de qué quejarme.

Aun así, noto que me consumo...

ˇOh, qué terribles dolores!

El sueńo no me alivia...

Tengo que estar despierta para

poder ser testigo de todo.

 

 

JENŮFA

 

Mamičko, však dá Pánbůh,

že se ještě uzdravíte!

 

ˇCon la ayuda de Dios, madre,

te pondrás bien!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Nechci se uzdravit,

nechci, nechci, nechci...

Dlouhý život byl by hrůzou,

byl by hrůzou...

a jak tam?

Dnes je tvá veselka, Jenůfko,

já se z ní těším.

No quiero ponerme bien,

no quiero, no, no quiero...

Una vida larga sería

algo terrible...

ży después, allá?

Hoy es el día de tu boda, Jenůfa, 

y me alegro de ello.

 

ALCALDESA

(a Kostelnička)

 

Co si to jen Jenůfa

Vzala do hlavy,

že de ke vdavkám jako

múdrá vdova nastrojena?

 

żPor qué motivo decidió Jenůfa

acudir a su boda

ataviada tan sencilla,

como si fuera una severa viuda?

 

 

KOSTELNIČKA

 

Ona, Jenůfa?

Zrovna tak jednoducho

chodívají ku oltáři

největší páni.

Co by jen na obyčejno

nastrojena nemohla

jít Jenůfa

 

żJenůfa?

Los más selectos miembros

de la sociedad acuden

hoy en día al altar

ataviados sobriamente.

żPor qué no habría Jenůfa

de vestir según la moda?

 

 

ALCALDESA

 

Páni si dělají všecko

po modách, ale my tady

na dědině! No, já bych

ku oltáři by la nešla

bez věnce a pantlí,

nešla, nešla, nešla,

ani za tisíc

rýnských nešla, nešla!

 

Los burgueses siguen la moda,

pero nosotros

somos gente popular...

Yo jamás habría acudido al altar

sin coronas ni lazos.

ˇNunca, nunca, nunca,

ni siquiera a cambio

de mil coronas!

 

 
KOSTELNIČKA

 

Pojd’te se podívat na její výbavku!

 

Venga a contemplar su ajuar.

 

 

CAMPESINA

(a la alcaldesa)

 

Proto ona přece zůstane

spořádaná aj šikovná ženská!

 

ˇSerá una buena ama de casa

y la tendrá en buen orden!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Sama jsem já všechno, všechno, spořádala.

Takovou výbavku hned tak nevidět!

Yo misma lo he preparado todo, todo.

ˇUn ajuar así no se ve todos los días!

 

(acuden todos al dormitorio contiguo, dejando a Jenůfa a solas con Laca)

 

JENŮFA

 

Vidíš, Laco, já to túllala,

že to každému napadne,

jak jsem to na

zdavky nastrojena.

 

żVes, Laca?

Ya sabía yo que

todo el mundo se fijaría

en mi atuendo nupcial.

 

 

LACA

(saca un ramillete de la casaca)

 

Jenůfka, já ti přece

kytičku donesl...

Je až Belovce od zahradníka.

 

Jenůfa, te he traído

este ramillete de flores

que me dio el jardinero de Belovec.

 

 

JENŮFA

 

Děkuji ti, Laco!

 

ˇGracias, Laca!

 

 

LACA

 

Tu bys nevzala,

tu bys nevzala?

Jenůfka!

 

żNo vas a cogerlas?

Dime, Jenůfa

żNo vas a cogerlas?

 

 

JENŮFA

(prende el ramillete en su seno)

 

Och Laco, takové nevěsty

ty sis nezasloužil, nezasloužil!

 

ˇAh, Laca, tú no mereces

una novia como yo!

 

 

LACA

 

Ó dětino, už mi o tom

nemluv! Mne jen to ranou

udeřilo v tu první chvíli,

jak mi to tetička řekly,

ale potom hned jsem

ti to odpustil!

Však se já na tobě tak

mnoho provinil,

celý život tobě to musím

vynahrazovat,

celý svůj život,

celý svůj život

 

ˇNo pienses más en eso, querida mía!

Al principio,

cuando la tía me lo contó,

fue un golpe para mí,

pero enseguida te perdoné.

Después de todo,

también yo, en otro tiempo,

te ofendí a menudo.

Deberé dedicar toda mi vida

a compensarte por ello.

ˇToda mi vida,

toda mi vida!

 

 

JENŮFA

 

Tak mi je líto tebe,

tak mi je líto tebe!

Tys při mně stál v neštěstí,

ty místo Števa.

Tys při mně stál v neštěstí, ty, místo Števa!

 

ˇLo siento tanto,

lo siento tanto por ti!

ˇTú, y no Števa,

eres quien ha permanecido junto a mí

a pesar de mi desgracia!

 

 

LACA

 

Já vím, žes Števu lúbila,

jenom když včil už naň

nemyslíš. Já nosil v srdci

zášt’na Števu! A o všechno

bych ho byl nejraději

připravil. Ale tys mi

nakázala, abych se s ním

udobřil. Já už jsem to

všechno zlé v sobě překonal,

všechno, že tys so mnou,

že tys so mnou!

Števu jsem, jak so patří

pozval na naši svatbu,

na naši svatbu.

Slíbil, že dojde jako

bratr i s Karolkou.

A hen... už jsou tu!

 

Sé que amabas a Števa,

aunque ya no pienses en él.

ˇMi corazón ha sentido

tanto odio hacia él!

Gustoso le habría despojado

de todo cuanto tenía,

pero me dijiste que

me reconciliara con él.

Ahora que ya he superado mi ira,

ahora que estás conmigo,

ˇahora que estás conmigo!

He invitado a Števa,

a nuestra boda,

como Dios manda.

Prometió acudir como un hermano,

acompańado de Karolka.

ˇAquí llegan!

 

 

(entran Karolka y Števa)

 

KAROLKA

 

Pánbůh rač dát dobrý den,

Pánbůh rač dát dobrý den!

Števa se tak dlouho

zadržel se strojením,

jako kdyby se mu nohy

k zemi lepily!

Vinšuju vám, vinšuju vám,

aby vim dal Panbůh štěstí

a božího požehnání,

a božího požehnání!

Já se budu dnes na tebe

zkormouceně dívat,

že to také na mne dojde

jít ku oltáři.

Jen škoda, jen škoda,

že si to tak jako múdří

bez muziky odbýváte!

 

ˇBuen día os dé Dios!

ˇBuen día os dé Dios!

Števa ha tardado en vestirse

como si tuviera los pies

pegados al suelo.

Aquí está, aquí está,

para desearos

que Dios os dé felicidad

y os bendiga.

ˇQue Dios os bendiga!

Jenůfa,

hoy te miraré con pena,

sabiendo que pronto

me tocará a mí acudir al altar.

La única pena

es que quieras ahorrar

y te cases sin música.

 

 

(a Števa)

 

A včil, Števo, vinšuj ty!

 

ˇAhora te toca a ti, Števa!

 

 

ŠTEVA

(con embarazo)

 

Já to tak neumím

jako Karolka!

 

ˇYo no sé hablar

tan bien como Karolka!

 

 

KAROLKA

 

A včil, Števo, vinšuj ty!

 

ˇAhora te toca a ti, Števa!

 

JENŮFA

 

No neškodí,

tu podejte si s bratrem ruce!

Každý z vás mí něco

pěkného na sobě.

Ty, Števo,

svou tvářnost,

a Laca tu dobrou boží duši!

 

No pasa nada.

Daos la mano como hermanos.

Ambos sois admirables,

cada uno a su manera.

Tú, Števa, eres guapo,

y a ti, Laca,

tu buen corazón te honra.

 

 

KAROLKA

 

Jenom ty ještě

Števovi napověz,

žé je pěkný;

bez toho neví, co vyvádět!

 

Más vale que no le digas a Števa

lo guapo que es.

Nunca se sabe

en qué nuevo lío puede meterse.

 

 

JENŮFA

 

Taký dětina on by ještě byl?

 

żSigue siendo como un nińo?

 

 

LACA

 

Kdy vy budete mít veselí?

żCuándo vais a casaros?

 

ŠTEVA

 

Zrovna za čtrnáct dní.

Dentro de quince días.

 

KAROLKA

(jovialmente)

 

I ha, budu-li já jenom chtít!

Třeba tě ještě odpravím.

Bez toho mne lidé strašejú s tebou!

 

ˇEso, si aún le quiero para entonces!

Aún podría mandarte a paseo.

Cuentan demasiadas historias de ti.

 

 

ŠTEVA

 

Ty bys do dopravila,

život bych si musel vzít!

 

Si dices eso en serio,

me mataré.

 

 

JENŮFA

 

Vidíš, Števo,

to je tvoje pravá láska!

Bodajt’by tě nikdy

nezabolela, nezabolela!

 

żVes, Števa?

ˇPor fin has encontrado el amor!

ˇQuiera Dios que jamás, jamás,

te haga sufrir!

 

 

(entran de nuevo el alcalde, Kostelnička y el resto)

 

ALCALDE

 

To bylo ňákého,

to bylo ňákého prohlížení!

ˇA eso llamo yo

una inspección detallada!

 

KOSTELNIČKA

(con agitación)

 

Števa je tu!

Došel zas urobit

nějaké neštěstí!

 

Ha venido Števa.

Seguro que se dispone

a causar algún problema.

 

 

(a Laca)

 

Uprosili jste mne,

ale nemohu ho vidět!

 

ˇMe pediste que lo intentara,

pero no soporto verle!

 

 

ALCALDE

 

Kdybych si nebyl zapálil

cigárku, už by to hrabání

mne bylo dopálilo!

 

ˇTanto investigar!

Si no me hubiera encendido un puro,

ahora estaría hecho una furia.

 

 

LACA

(a Kostelnička)

 

Když Jenůfa toho se dožadovala!

 

ˇPero Jenůfa quería que vinieran!

 

 

ALCALDESA

 

Řádně jste ji vybavila,

ta čest se vám

Musí dát!

 

ˇLas cosas como son!

Hay que reconocer que le has dado

un ajuar espléndido

 

 

(entran Barena y otras muchachas del pueblo con ramilletes de romero y geranios atados con cintas de colores)

 

BARENA

 

Pán Bůh rač dát dobrý den!

ˇDios os dé a todos buen día!

 

MUCHACHAS

 

Pán Bůh rač dát dobrý den!

Nepozvali jste nás, my vás

dlouho zabavovat nebudem,

my vás dlouho zabavovat

nebudem, nebudem...

 

ˇDios os dé a todos buen día!

Nadie nos ha invitado,

así que no os entretendremos

demasiado;

no, no demasiado...

 

 

BARENA

 

Bar žádného veselí

nestrojíte, přece jsme

se zdržet nemohly,

abychom nešly Jenůfe

vinšovat a zazpívat!

 

Sabemos que no tendríais baile,

pero no hemos podido

resistir la tentación

de venir a saludar a Jenůfa

y a cantarle una canción.

 

 

MUCHACHAS

 

My vás dlouho zabavovat,

nebudem, nebudem!

 

ˇPero no os entretendremos mucho!

No, no mucho...

 

 

BARENA

 

Tož vám oběma vinšujeme

tolik štěstí, co je

kapek v hustém dešti.

 

Os deseamos tanta felicidad

como gotas

tiene el rocío.

 

 

MUCHACHAS

 

Tož vám oběma vinšujeme

tolik štěstí, co je

kapek v hustém dešti.

Os deseamos tanta felicidad 

como gotas

tiene el rocío.

 

BARENA y MUCHACHAS

 

A ted’si zazpíváme!

ˇY ahora, cantemos!

 

MUCHACHAS

 

A ted’si zazpíváme!

Ej, mamko, maměnko moja!

 

ˇY ahora, una canción!

ˇOh, madre, oh madre mía!

 

 

BARENA y MUCHACHAS

 

Zjednejte mi nové šaty

já se budu vydávati. Ej!

 

ˇConsígueme ropa nueva,

porque voy a ser la novia!

 

 

MUCHACHAS

 

Ej, dcerko, dceruško moja!

ˇOh hija, oh hija mía!

 

BARENA y MUCHACHAS

 

Nechaj toho vydaváňa,

však si ešče hrubě mladá.

 

ˇMejor olvida el matrimonio,

porque aún eres muy joven!

 

 

MUCHACHAS

 

Ej, mamko, maměnko moja!

 

ˇOh, madre, oh madre mía!

 

BARENA y MUCHACHAS

 

Také vy jste mladá byly,

ráda jste se vydávaly.

 

ˇTambién tú eras joven

cuando le dijiste que sí!

 

 

ALCALDE

 

Dobře jste to zazpívaly,

dobře, dobře, dobře!

 

ˇBien hecho, bien hecho,

magnífica canción!

 

 

BARENA

(entrega un ramillete a Jenůfa)

 

A to si od nás vezmi, Jenůfo!

ˇAcepta este regalo, Jenůfa!

 

JENŮFA

 

Děkuju, děkuju vám z celého srdce!

Tak mile mne to dojalo!

ˇGracias, gracias de todo corazón! 

ˇHa sido una sorpresa muy agradable!

 

LACA

 

Pan farář, pan farář

nakázali přijít do kostela

zrovna v devět!

 

ˇEl sacerdote dijo

que estuviéramos en la iglesia

a las nueve en punto!

 

 

ALCALDE

 

Tož si jen pospíšte

s požehnáním, aby už to šlo!

 

Rápido, pues, la bendición:

no perdamos tiempo.

 

 

(Laca y Jenůfa se arrodillan ante la abuela)

 

LACA

 

Uctivo vás prosím, uctivo

vás prosím o požehnání.

 

Humildemente, humildemente,

pido vuestra bendición.

 

 

ABUELA

 

Tož já vám žehnám,

ve jménu Otce, Syna aj

Ducha svatého. Ty, Laco,

mne zle nevzpomínej!

 

Os bendigo

en el nombre del Padre,

del Hijo y del Espíritu Santo.

ˇLaca, no me guardes rencor alguno!

 

 

(la pareja besa la mano de la anciana)

 

ALCALDE

 

A včil, Kostelničko,

vy to asi dokážete

jak velebníček!

 

Y ahora, Kostelnička,

espero que digas unas palabras

tan bien como el sacerdote.

 

 

(la pareja se arrodilla ahora ante Kostelnička, quien alza ambas manos. Se oye un ruido procedente 

del exterior, y Kostelnička retrocede, horrorizada. Dos voces se distinguen entre el tumulto)

 

UNA MUJER

 

Chud’átko!

Nějaká bestyja uničila dítě!

 

ˇPobrecito!

ˇAlgún canalla ha matado al nińo!

 

 

UN HOMBRE

 

Kerá bezbožnica to urobila?

 

żQuién habrá sido el salvaje?

 

KOSTELNIČKA

 

Co díte?

 

żUn nińo?

 

JANO

(entra corriendo)

 

Rychtáři, hledají vás!

 

ˇAlcalde, le buscan!

 

ALCALDE

 

A co je? Cože to?

 

żQué pasa? żDe qué se trata?

 

KOSTELNIČKA

 

Co s dítětem tam křičejí?

żQué gritan de una criatura?

 

ŠTEVA

 

Co se děje?

żQué ocurre?

 

JANO

 

Vy to ještě nevíte?

Vy to ještě nevíte?

Sekáči z pivoraru našli

pod ledem přimrzlé

ditě!

 

żNo lo sabéis aún?

żNo lo sabéis aún?

Los obreros de la destilería

han encontrado bajo el hielo

un nińo muerto... congelado.

 

 

ALDEANOS

 

Ó hrůza! Ó hrůza! Ó hrůza!

ˇQué horror, qué horror!

 

JANO

 

Nesou ho na desce,

je jako živé v peřince,

v povijáku,

na hlavě červenou pupinu.

To je na hrůzu,

to je na hrůzu;

lidé nad tím naříkají,

nad tím naříkají.

Ó poběžte! Ó poběžte!

 

Lo llevan en una almohada

sobre una tabla: parece vivo,

arropado en sus pańales

con un gorrito rojo.

ˇEs terrible!

ˇEs terrible!

La gente solloza a su paso,

solloza sin parar.

ˇDaos prisa, daos prisa!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Jenůfa...

Jenůfa...

 

(Jano echa a correr, seguido por el alcalde, su esposa, la muchedumbre, las pastoras, Laca, Jenůfa y Karolka. 

Tan sólo Števa permanece como transfigurado, con Kostelnička y la abuela)

 

... neodbíhaj,

ó, neodbíhaj!

...Držte mne, braňte mne!

 

...no corras,

no te vayas...

ˇsosténme, protégeme!

 

 

ABUELA

 

Ale dcero moje!

Pero... ˇhija mía!

 

KOSTELNIČKA

 

Držte mne, braňte mne!

 

ˇSosténme, protégeme!

 

 

ABUELA

 

Ale dcero moje!

ˇOh, hija mía!

 

KOSTELNIČKA

 

Držte mne, braňte mne!

 

ˇSosténme, protégeme!

 

 

ABUELA

 

Dcero zase blouzníš!

ˇEstás desvariando, hija!

 

KOSTELNIČKA

 

To jdou pro mne, pro mne!

ˇVienen a prenderme!

 

(Števa sale corriendo y tropieza con Karolka en la puerta, que le toma de la mano)

 

KAROLKA

 

Števo, to je ti strašné

Svatba pokažena...

Já být nevěstou, plakala bych.

 

Števa, es horroroso...

La boda, estropeada.

Si fuera la novia, me echaría a llorar.

 

 

JENŮFA

(desde fuera)

 

Ó Bože, můj Bože,

to je můj chlapčok!

 

ˇOh, Dios, Dios mío!

ˇEs mi pequeńín!

 

 

ŠTEVA

 

Jak by mi ten křik nohy

Pod’tal, a úzko je mi včil.

 

Estoy asustado,

no puedo pensar con estos gritos.

 

 

(Jenůfa intenta zafarse de Laca, pero éste la arrastra al interior de la casa)

 

LACA

 

Jenůfa, Jenůfa!

ˇJenůfa, Jenůfa!

 

JENŮFA

 

Pust’mne!

ˇSuéltame!

 

LACA

 

Vzpamatuj se, vzpamatuj se!

Co tě to hrozného napadlo!

Lidé to slyší!

 

ˇTranquilízate, tranquilízate!

żCómo se te ocurre?

ˇLa gente puede oírte!

 

 

JENŮFA

 

Pust’mne!

 

ˇSuéltame!

 

 

LACA

 

Ó vzpamatuj se!

ˇTranquilízate!

 

JENŮFA

 

Pust’mne, to je Števuška,

můj chlapčok, můj, můj!

 

ˇSuéltame, es el pequeńo Števa,

mi pequeńín, mío, mío!

 

 

(entra el alcalde, transportando un bulto. En la mano lleva una pequeńa gorra roja. 

Le siguen el resto de los presentes. La puerta está abierta, la gente se asoma)

 

Ha, vidíte, jeho poviják, 

jeho čepčáček! Sama jsem 

ho ze svych pantlí popravila!

żLo ves? ˇSus ropas, su gorrita!

Yo misma se la hice

con mis propias cintas...

 

ALCALDESA

(al alcalde)

 

Slyšíš rychtáři!

Oni o tom vědí!

żOyes, esposo mío?

ˇSaben de quien se trata!

 

JENŮFA

Ej lidé, Kterak jste

ho dopravila?

Bez truhelky, bez věnečku! 

Decidme, 

żqué modo de llevarle es ése? 

ˇSin féretro... sin mortaja!

 

ALDEANA

 

Ježíši Kriste! Ježíši Kriste!

ˇJesucristo, Jesucristo!

 

JENŮFA

Co mu pokoja nedáte?

żNo podéis dejarle en paz?

 

ALDEANA

 

Tak utratila svoje dítě!

ˇHa matado a su propio hijo!

 

JENŮFA

Kdesi ve sněhu a ledu s ním, gúlali!

ˇAlguien lo ha enterrado en la nieve!

 

ALCALDE

 

To už jsem snad bar

bez pánů na stopě!

Já musím byt první puřád...

 

ˇCreo que puedo resolver esto

sin ayuda de nadie!

Al fin y al cabo, yo estoy a cargo...

 

 

ALDEANOS

 

Kamením po ní!

Kamením po ní...

 

ˇLapidadla!

ˇLapidadla...!

 

 

JENŮFA

 

Števo, mlynáři,

běž za nima, honem běž,

to je tvoje dítě!

 

Števa, molinero...

corre tras ellos, rápido:

ˇes tu hijo!

 

 

ALCALDE

 

... a, a raděj bych

se neviděl!

 

ˇOjalá nunca hubiera vivido

este momento!

 

 

ALDEANOS

 

Kamením po ní!

Kamením po ní...

 

ˇLapidadla!

ˇLapidadla...!

 

LACA

 

Jenom se odvažte někdo se jí dotknout!

život vás to bude stát!

 

ˇQue nadie ose tocarla,

o le costará la vida!

 

 

ALDEANOS

 

Kamením po ní!

ˇLapidadla!

 

LACA

 

Pěstí vás dobiju!

 

ˇLo mataré con mis propias manos!

 

 

KOSTELNIČKA

(hace un esfuerzo por recobrarse)

 

Ještě jsem tu já! Vy ničeho

nevíte! To můj skutek,

můj trest boží!

 

żY qué hay de mí?

ˇNo sabéis nada! ˇFui yo!

ˇMío será el castigo del Seńor!

 

 

ALDEANOS

 

Kostelnička! Kostelnička!

 

ˇKostelnička! ˇKostelnička!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Já jsem dítě

Jenůfčino uničila...

 

Yo fui quien mató

al hijito de Jenůfa...

 

 

ALDEANOS

 

Kostelnička!

ˇKostelnička!

 

KOSTELNIČKA

 

... já samotná.

Její život, její štěstí

chtěla jsem zachránit.

Tiskla se na mne hanba,

že jsem pastorkyni

do zkázy dochovala!

 

... solamente yo.

Intentaba salvar su vida,

su felicidad.

ˇEstaba abrumada por la vergüenza

de haber traído el deshonor

a mi propia hija adoptiva!

 

 

(cae de rodillas)

 

Tys, Bože, to věděl,

že to nebylo k snesení,

že by se místo dítěte

utratily životy dva...

Jenůfa nebyla ve Vídni,

já jsem ji schovávala,

omámila, dítě vzala,

k řece zanesla, a v prosekaný

otvor vstrčila.

 

Tú sabes, Dios mío,

lo espantoso que era pensar

que por la vida de un nińo

se destrozaran dos vidas...

Jenůfa nunca fue a Viena:

fui yo quien la escondió,

le di un somnífero,

llevé el nińo al río y lo introduje

en un agujero del hielo.

 

 

ALDEANOS

 

Ježíši Kriste!

ˇJesucristo!

 

KOSTELNIČKA

 

Bylo to večer.

Ono se nebránilo...

ani nezapíplo... Jen jako

by mne na rukou pálido...

a od té chvíle cítila jsem,

že jsem vražednice.

 

Fue por la tarde...

ni siquiera se movió...

no emitió ningún sonido...

Sólo sentí fuego en las

manos y, desde entonces,

soy una asesina.

 

 

ALDEANOS

 

Ježíši Kriste,

to že Kostelnička!

 

ˇJesucristo!

żPudo Kostelnička hacer algo así?

 

 

KOSTELNIČKA

 

Jenůfě jsem potom řekla,

že její dítě v

bezvědomí umřelo!

 

Luego dije a Jenůfa

que el nińo había muerto

mientras ella dormía.

 

 

JENŮFA

 

Ej mamičko, pod led,

och! Nechte mne!

 

ˇOh, madre... bajo el hielo!

ˇOh, dejadme sola!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Och slitujte se nad ní,

nehaňte jí..

Ona je nevinná

Mne sud’te,

mne kamenujte, bídnou!

 

Apiadaos de ella...

no la castiguéis...

es inocente...

Es a mí a quien debéis juzgar,

ˇa mí a quien debéis lapidar!

 

 

KAROLKA

(a Števa, que no puede ocultar su desolación)

 

Števo, to ty máš na svědomí? 

żY tu conciencia, Števa?

 

(se arroja a los brazos de su madre)

 

Mamičko, mně je tak těžko k zamdlení.

 

Madre, creo que voy a desmayarme.

 

 

ALCALDESA

 

Karolka moja! Karolka moja!

ˇKarolka mía, Karolka mía!

 

KAROLKA

 

Vyved’te mne ven,

já za Števa nepůdju...

 

ˇSacadme de aquí!...

ˇNo me casaré con Števa!

 

 

LACA

 

Och, Bože můj Bože můj,

já jsem toho příčina,

já ti to líco zohavil,

aby tě Števa nechal,

a tak potom všechno

došlo na to neštěstí!

 

ˇOh, Dios mío, Dios mío,

yo he sido la causa de todo:

yo fui quien te marcó la mejilla

para que Števa

no se casara contigo!

Yo te conduje a esta calamidad...

 

 

KAROLKA

 

... raději bych to vody

skočila. Pojd’me dom!

 

... antes me tiraría al río.

ˇVayámonos a casa!

 

 

(sale corriendo, seguida por su madre)

 

PASTORA

 

To je na něho trest.

Zádná děvčica za něho

nepůjde co by jen

poctivá cikánka byla!

 

Ese será su castigo.

Ninguna muchacha querrá ya

casarse con él.

ˇNi siquiera una gitana deshonesta!

 

 

(salen la abuela y el desconsolado Števa cubriéndose la cara con las manos)

 

JENŮFA

(a Kostelnička)

 

Vstaňte, pěstounko moja!

Dosti smrtelného ponížení

a muk vás čeká!

 

ˇEn pie, madre!

ˇBastante humillación y dolor

has de sufrir aún!

 

 

(ayuda a Kostelnička a ponerse en pie)

 

KOSTELNIČKA

 

Kam mne pozdvihuješ?

Víš, že mne povedou?

 

żPor qué me levantas?

żNo ves que me llevarán?

 

 

(grita y corre hacia la puerta del dormitorio)

 

Ne, ne. Já nesmím!

Oni by tebe soudili, Jenůfo!

 

ˇNo, no, debo hacerlo!

ˇTe llevarían a juicio, Jenůfa!

 

 

JENŮFA

 

A ta moje pěstounka,

už to chápu, už to chápu,

není proklínáni hodna.

Nezatracujte jí!

Dopřejte jí času k pokání!

 

Pero, ahora lo comprendo...

mi madre no merece

ser maldita desde ahora.

ˇNo la condenéis!

ˇDadle tiempo para arrepentirse!

 

 

LACA

 

Jenůfka,

neušel ti rozum s cesty?

 

żQué dices, Jenůfa?

żAcaso has perdido el juicio?

 

 

JENŮFA

 

Aji na ni Spasitel pohlédne!

ˇEl Salvador la iluminará!

 

KOSTELNIČKA

 

Odpust’ mi jenom ty,

odpust’ mi jenom ty,

včil už vidím,

že jsem sebe milovala

víc než tebe.

Včil už nemůžeš volat:

«Mamičko, aj mamičko!»

tys nemohla dědit moji

povahu, moji krev,

a já z tebe včil beru sílu...

Chci trpět, trpět!

Aji na mne Spasitel pohlédne!

 

Sólo imploro tu perdón,

Jenůfa, tan sólo el tuyo,

pues ahora veo que me quería

a mí misma más que a ti.

Ya no podrás gritar

«ˇMadre, madre!»

Tú no has podido heredar

ni mi sangre ni mi naturaleza,

y eres tú quien

me proporciona fuerzas...

ˇQuiero sufrir, sufrir!

ˇEl Salvador me iluminará!

 

 

JENŮFA

 

Pánbůh vás potěš!

 

ˇQue Dios te dé consuelo!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Pojd’te, rychtáři!

Ved’te mne!

 

ˇAdelante, alcalde!

ˇPodéis prenderme!

 

 

JENŮFA

 

Pánbůh vás potěš!

ˇQue Dios te dé consuelo!

 

(sale el alcalde conduciendo a Kostelnička. Los demás le siguen. 

Sólo Jenůfa y Laca permanecen inmóviles)

 

JENŮFA

Odešli.

Jdi také!

Však včil vidíš,

že s mým bědným životem

svůj spojit nemůžeš!

Bud’s Bohem...

a pamatuj si

a pamatuj si,

žes byl nejlepší člověk,

nejlepší člověk, jehož

jsem poznala na světě!

Zes mi zúmyslně poranil

to líco, to jsem ti dávno

odpustila, to jsi hřešil

jenom z lásky,

jako já... kdysi.

Se han marchado...

ˇTambién tú debes marcharte ahora, 

pues has comprobado 

que no puedes

unir tu vida 

a mi desgraciada existencia! 

Adiós... 

Y recuerda, recuerda,

que eres la persona 

más bondadosa que he conocido.

Hace tiempo que te perdoné

el haberme cortado la mejilla...

Si pecaste

fue por amor,

lo mismo que yo misma hice

hace mucho tiempo.

 

LACA

 

Ty odejdeš do světa

za hodnějším životem

a mne nevezmeš s sebou,

Jenůfka?

żSales al mundo 

en busca de una vida mejor 

y no me llevas contigo,

Jenůfa?

 

JENŮFA

Víš, že mne budou volat ke

soudu, že každý se na mne

s opovržením podívá?

 

żSabes que me juzgarán,

y que todos me mirarán

con desprecio?

 

 

LACA

 

Jenůfka

já i to pro tebe snesu,

já i to pro tebe snesu!

Co nám do světa,

když si budeme na útěchu?

ˇJenůfa,

incluso eso, incluso eso

soportaré por ti! 

żQué nos importa el mundo si podemos

consolamos mutuamente?

 

 

JENŮFA

(emocionada)

O Laco, duša moja!

O pojd’, o pojd’!

Včil tobě mne dovedla

láska ta větší,

co Pánbůh s ní spokojen!

 

ˇOh, Laca, amor mío,

ven a mí, ven a mí!

A mí te une ahora

un amor aún más inmenso...

ˇUn amor que place a Dios!

 

 

 

Fin de la ópera

 

 


Escaneado y Adaptado por: 

Paco Almagro 2000