1. DĚJSTVÍ
Předehra
(Černý, suchý žleb. Odpolední letní slunce. V
pozadí jeviště doupě
jezevcovo. Jezevec vystrkuje
z doupěte hlavu, kouří z
dlouhé dýmky. Mušky
krouží okolo (balet).
– Modrá vážka (balet). –
Modrá vážka i mušky uletí. Jezevec zaleze. Badger
mizí do své jeskyně. Ranger
přichází s pistolí přes
rameno pufování
a lapal po dechu)
1,
Obraz
REVÍRNÍK
Dostaneme bóřku.
Spolehnu si na chviličku.
Panímámě řeknu,
že jsme čekali na poberty!
Uvěří, však je dobrák ženská.
Jak ráno po svatební noci je
tady.
Také jsem
byl tak zmatrovaný!
A ty moje
flinto,
kamarádko
moja,
pojď na
moje staré myslivecké srdce!
Nebrbleš,
netrápíš,
semka
patříš.
(Usíná.)
CVRČEK
Kmotřenka, zakoncertovala si
také.
KOBYLKA
Jen nebude-li kmotříčkovi
vadit,
že si
potrpím na starodávné trýle.
(Průměrný komáří Tipsy
tance kolem
Ranger spí)
KOMÁR
(podnapilý)
Sakva,
sakva, sakulajda!
SKOKÁNEK
(chytá komára)
Brekete!
Brekete!
KOMÁR
Co chceš,
klučisko cizé?
SKOKÁNEK
Brekete!
KOMÁR
Sakva, zavři
ju!
SKOKÁNEK
Brekete!
KOMÁR
Kdes byl,
když hřmělo?
(Uteče.)
MALINKÁ
BYSTROUŠKA
(vběhne a zarazí se při pohledu
na Skokánka)
Mami!
Mami! Co je to? Jí se to?
(Skokánek zděšeně uskočí a padne
Revírníkovi zrovna na nos)
REVÍRNÍK
Set sakra pes! Potvora
studená!
(Rozhlíží se a spatří malou Bystroušku. Vynoří
svou dravčí tvář z houští a jako šelma polapí
Bystroušku)
Tož ty
tak? Kujone!
BYSTROUŠKA
Mami,
mami!
REVÍRNÍK
(vyzdvihne ji jako psa za
límec a prohlíží
si ji vítězně)
Cha, cha,
cha, cha!
BYSTROUŠKA
Mami,
mami!
REVÍRNÍK
Podržíme
si tě hezky,
ať z tebe
mají děcka radost!
(Vezme Bystroušku pod paží a odchází.)
BYSTROUŠKA
Mami,
mami!
REVÍRNÍK
(z dálky)
Cha, cha,
cha, cha!
(Modrá vážka přiletí a hledá marně Bystroušku)
2.
Obraz
(Na
dvoře jezerské myslivny.
Odpolední slunce. Podzim)
REVÍRNÍK
To čučíš,
Lapáku?
REVÍRNÍKOVÁ
Donesl’s
jen s tím blechy!
(Nalévá do misky mléka)
Jenom
blechy!
(Oba zajdou do myslivny.)
BYSTROUŠKA
(mlsá a kňučí)
Ou, ou!
Ou, ou!
LAPÁK
Nenaříkej
tolik!
BYSTROUŠKA
Ou, ou!
LAPÁK
Což můj
osamělý život!
Což
trýzeň mého
srdce v
měsících lásky,
v únoru,
březnu?
Ou! Oddal
jsem se umění.
Večer
zpívám smutné písně,
sám si je
skládám.
Ale za to
mne
dědek
spráská.
Ou!
Zpívám a přece nevím,
co je
láska?
BYSTROUŠKA
Já taky
nemám
zkušenosti v milování.
Ale
ledacos jsem
vyslechla
od špačků, kteří
hnízdili
nad naším doupětem.
Co chvíle
docházelo u nich k hádkám,
pračkám.
Vyčítali
si hrozné věci nemravné a neslušné,
že starý
špaček, nestydatý záletník,
provádí
nepřístojnosti v koruně buku.
A jednou,
v sobotu
po výplatě,
zakročil
krkavec s ostřížem
a zle je
spořádal.
Ostatně
mladí špačci nebyli lepší starých.
Jeden měl
hříšný poměr s kukačkou.
Naučil se
zanášet do cizího hnízda.
Jiný byl
nucen platit strace
po
kopečku ořechů lískových.
A dcera
špačkova nepohledná,
ušubraná,
měla
známost s mladým havranem.
(Lapák chytne Bystroušku za prut)
BYSTROUŠKA
(povalí Lapáka)
Nestydo
psí!
PEPÍK
(vběhne s Frantíkem na dvůr)
Že nevíš,
co máme?
Máme
lišku.
FRANTÍK
Kóše?
(Lehtá Bystroušku pod nosem.)
BYSTROUŠKA
(zlostně)
Co pak
jsem já –
co pak
jsem já ňáké pes, jak Lapák!
Klučisko
ušmórané!
FRANTÍK
Slyšíš,
jak vrčí?
BYSTROUŠKA
Přestaň!
Přestaň!
FRANTÍK
Teď oběma
ščagélkami!
BYSTROUŠKA
Jen hni!
FRANTÍK
Včil na
ňu!
BYSTROUŠKA
Udeřil’s,
poteče
krív!
(Vrhne se na Pepíka.)
PEPÍK
Bú! Bú!
Ona mě užrala lýtko.
Ona mne
sežere!
BYSTROUŠKA
Zdrhé!
(Klopýtne)
FRANTÍK
Chyťte ju!
Už ji mám!
PEPÍK
Bú, bú! Bú, bú!
REVÍRNÍKOVÁ
(vyběhne z domu)
Ty, táto!
Já ti tu lišku vykopu!
Smrdí to
a zavazí
a co
škody nadělá!
PEPÍK
(Prohlíží kalhoty)
Bú!
REVÍRNÍK
Tož ji
uvážeme!
(Uvazuje Bystroušku.)
Krátká přestávka
BYSTROUŠKA
Ou, ou.
(Revírník s Revírníkovou a Pepíkem zajdou do
stavení. Frantík se vytratí. Lapák zaleze do
předsíně. Dvorek se vyprázdní. Setmí
se.
Bystrouščin dívčí zjev. Bystrouška pláče ze spánku)
A, a!
(Svítání.
Bystrouščin liščí zjev)
LAPÁK
Mělas
dělat podlivá mně.
Mělas
neutíkat!
Nevylizovat míse!
KOHOUT
Dívéte
se, jak je člověk spravedlivé!
Honila
nás slečna liška
a včil
neví kudy kam?
To proto,
že nesnáší
vajíčka,
že ve hnízdě nesedá!
Snášéte,
pracujte a já vám pomožu!
SLÍPKY
My
pracujem, snášíme.
My
pracujem, snášíme.
CHOCHOLKA
Trrr-p!
Trrr-p! Trrr-p!
SLÍPKY
My snášíme,
pracujem!
My snášíme,
pracujem!
CHOCHOLKA
Trp, však
zasloužíš!
KOHOUT
Jen
snášéte, já pomožu!
BYSTROUŠKA
Hleďte,
sestry, jakého máte vůdce!
Chce vás
pro svoje choutky,
za to
bere žold od člověka.
(lísavě)
Družičky!
Sestřičky! Odstraňte staré vlády!
Stvořte
nový svět, kde budete rovným
dílem
sdílet radosti a štěstí.
SLÍPKY
Bez
kohóta? Bez kohóta?
BYSTROUŠKA
Nač vám
třeba kohouta?
Nejlepší
zrnko sezobe sám, a do čeho
se mu
nechce, na to si vás zavolá.
KOHOUT
Tlama
hladová!
Slibuje
odstranit člověka,
aby nás
sama sežrala.
SLÍPKY
(šíření)
Vida!
Vida!
BYSTROUŠKA
Než bych
já se dívala na vaši zaostalost –
(vyhrabuje si na smetišti jámu)
to se
raději za živa pohřbím!
(zahrabuje se)
CHOCHOLKA
Zbabělče,
podivé se, je-li už mrtvá?
(Slípky se zvědavě sbíhají. Bystrouška náhle
schvátí kohouta a dáví slípku za slípkou)
CHOCHOLKA
Kokodák!
Kokodák!
REVÍRNÍKOVÁ
(div nepadne do mdlob)
Ou? Ou? Ou?
BYSTROUŠKA
Chachachacha!
REVÍRNÍKOVÁ
Ó, bestio!
– Ty sloto jedna!
To mám za
to,
že jsem
svého starého blázna uposlechla!
CHOCHOLKA
(odkazující na do kohout)
Kde jeho
něžnosti!
Z čistých
vajíček kuřátka nevysedím.
REVÍRNÍKOVÁ
Mohl být
z tebe štuc.
Počkej,
počkej, ó bestio!
Jestli tě
nevykopu! Ó bestio!
BYSTROUŠKA
(vyskočí, rozhodne se utéci)
Teď nebo
nikdy!
(trhá se na provaze)
REVÍRNÍKOVÁ
(do revírník)
Starej,
zastřel ju!
BYSTROUŠKA
Nebojím
se tě,
kdybys
byl stokrát tolké!
REVÍRNÍK
Já tě
uderím na hlavu.
BYSTROUŠKA
Nebo já
tebe!
(Překousne provaz, povalí Revírníka a utíká do lesa)
2. DĚJSTVÍ
3.
obraz
(Les.
Doupě jezevcovo. Pozdní odpoledne)
BYSTROUŠKA
(dívá se Jezevci do doupěte)
Ach!
JEZEVEC
Kdopak to
tu vřéská?
BYSTROUŠKA
Já, já,
milostpane!
JEZEVEC
Ty sloto
žebrácká, blechatá!
Já ti
povím!
Přestaneš
čučet!
BYSTROUŠKA
Che, che,
che, che!
Povídé si, beztak máš jazyk líné!
Podívéte se, valí se tu jak
milostpán!
LESNÍ
HAVĚŤ
S řečó se
potíš! Jak milostpán!
BYSTROUŠKA
Dům má,
že by se tam vešli tři a
chudákovi
vynadá, že se
chce jen
podívat.
HAVĚŤ
Milostpán!
BYSTROUŠKA
Leží jak
kráva v lóce.
JEZEVEC
Já ti dám
chlámať
tuté před
našima –
(přetáhne Bystroušku)
už hébé,
nebo tě dám dochtorovi.
Ať ti
zažaluje k sódu!
BYSTROUŠKA
(nadzdvihne sukni)
Tu toť!
Gambáču shnilé, syrovče syrové!
Co mne
mlátíš?
Zavazím
ti, špinavče špinavé,
že mne
klučeš!
Les je
tak velký a vzpomene si milostpán,
že nikdo
nesmí okolová
oken! Já
bych tě měla dát k sódu!
Ale kdo
by se s tebou mazal!
HAVĚŤ
Gambáču
shnilé, syrovče syrové!
Co ju
mlátíš? Zavazí ti,
špinavče
špinavé! Les je tak velký
a nikdo
nesmí okolová
oken! Dé
ho k sódu!
BYSTROUŠKA
(nadzdvihne oháňku)
Tu máš
něco ženskýho,
abys
věděl, že su uznalá.
JEZEVEC
(vyjde z doupěte, rozhorleně)
Ó, jak
jsem mravně rozhořčen!
Opustím nevděčné stádo.
(Vykročí s dýmkou
pod paží do lesa. Bystrouška
vítězoslavně vklouzne
do opuštěného doupěte.)
4. obraz
(V hospodě „U Pásků“. U stolu
Rechtor s Revírníkem hrají
karty)
FARÁŘ
(s tvářností jezevcovou vchází s dýmkou)
Ano, ve
Stráni bude daleko lépe!
REVÍRNÍK
Ój,
důstojné! Ó,
důstojné,
budeme mít slavné oddavky.
Myslím, že
si rechtořisko nějaká osedlala.
FARÁŘ
Non des
mulieri corpus tuum!
REVÍRNÍK
Ty
poťóchlenče,
řekni, máš-li
jakou!
Však já
to z tebe dostanu.
Bývalo,
bývalo,
dávno už
není, tobě jen,
Verunko,
chtělo se bdění,
na světě
tratí se všecko a mění,
modřín se
zelenal, květen
byl kdysi,
Verunka
zestárla, modřín je lysý.
Kterak jí
nyní as po létech říká?
RECHTOR
(vyčítavě)
Pane
fořte!
REVÍRNÍK
Mlčí,
když potká ho,
mlčí, když
potká ho, Veronika.
RECHTOR
Páni fořti
mívají neštěstí horší.
Slyšel jsem,
že jste si
donesl lišku
domů. Jak se vám vydařila?
REVÍRNÍK
(dopálen)
Dejte mi s
ní pokoj!
Ta mne
potvora dostala!
Rád jsem se
bestie splel!
Lepší
nemyslet! Zrovna jak člověk!
Jak začne
kaňkovat, tož zhlópne.
Všimněte si
toť Rechtora.
Není to
módré člověk?
A včil místo vám maže eso
mně.
Ha, he... O, Rechtore,
kantore, hlópneš.
FARÁŘ
Non des mulieri corpus tuum!
REVÍRNÍK
Čerta rozumím!
Kdyby to byla
aspoň
myslivecká latina.
FARÁŘ
Tož česky:
„Nedáš
ženě těla svého“.
REVÍRNÍK
Baže,
včil už ne.
(Nadzvedá šosy Rechtorovi.)
Či říkáte
této ostrývce tělo?
Kostrbaté
jak louč.
RECHTOR
Bodejť
byste nežďárali.
Kohout
zpívá, čas domů jít.
(Platí a odchází
z hospody.)
S Bohem!
REVÍRNÍK
Set sakra
pes! Nech kohóta kohótem!
Pro
jednoho Petr Krista zradil.
PÁSEK
(šeptá Faráři do ucha)
Důstojné!
Důstojné,
máte čas
už dát se na cestu.
FARÁŘ
(rychle bere klobouk a odchází)
Nač
vzpomínáte!
REVÍRNÍK
(podnapile)
Domů? Pro
ten šňupec tvého spaní?
Ó,
Rechtore, Jidáši!
Zdá se
mi, že přece prodáš své staré kosti ženské,
misto židovi? Pravíš, že ne?
(k Páskovi)
„V potu
tváře jísti budeš
chléb svůj.“
Ale o pití ani muk! Že ne! Kdyby byl
Hospodin
udělal aspoň zmínečku, že píti
budem s
bázní a třesením.
Pravíš, že
ne? Proto, pane Pásek, ještě jednu!
Že ne?
PÁSEK
Ale s
tou liškou, to si
ještě vzpomenete na nás.
REVÍRNÍK
Do hroma,
nemám co vzpomínat!
Utekla!
Utekla a je! Já
ji hledat
nebudu.
Zůstávejte s pánem bohem.
5.
obraz
(Les,
cestička do vrchu, podél
plot s kvetoucí slunečnicí. Noc)
RECHTOR
(vykračuje k cestičce)
Buďto mám
těžiště pohyblivé,
nebo se
točí země od východu k západu.
Cosi dnes
není v pořádku.
Bylo mi
třeba nocovat v hospodě u cizích lidí?
Bylo mi
třeba nespat, když spí celý svět!
Potřebuji
já hledat cestu vê tmě domů?
A být rád,
že si nevyvrtnu nohu nebo ruku?
(Zastaví se.)
Zatracená
cesta, zas ji vybral déšť!
Kdybych
neměl hole či opory vůbec,
domů bych
se nedostal.
Dvě nohy
a hůl to jsou tři opěrní bodové.
Těmito
třemi body
mám
nejpravidelnější stojatost.
No,
zkusím to bez hole.
(Smýkne sebou
a upadne.)
Mordié!
(Bystrouska vběhne za slunečnici)
RECHTOR
(se udiveně zadívá na slunečnici)
Staccato!
Flažioleto!
(Van větru, slunečnice
se zatřese
tajemně, pozvedne oči úžasem)
Ó, ó,
Terynko! Kdybych byl věděl,
že vás tu
potkám, byl
bych
dávno opustil obžerníky oba.
Vy mne
milujete?
(Záhadné zjevení
kroutí hlavou)
Ó,
promluvte! Já vás návidím už léta letoucí,
můj osud
je ve vašich rukou a čekám,
co
odpovíte! Odpusťte muži chabému,
hořícímu
láskou.
Půjdu za
vámi, půjdu. Sevru vás do své náruče.
(Slunečnice se odkloní od plotu.)
Aha, už mi dělá místo.
Čeho se ještě dožiju...
(Hůl mu vypadne z ruky, rozběhne se
k plotu
a přemete ho kozelcem. Bystrouska
mihne se od slunečnice, ukryje se v křoví)
FARÁŘ
(přichází)
„Pomni,
abys byl dobrým mužem!“
Hrome, z
kterého
je to
klasika?
(Zapaluje a sedne
si příliš náhle.)
Nehoří!
Co jsem se tak nasedával! Já mladým
studentem
a ona copánek
měla jako
ze zlata a očima se
dívala
nevinně, nechápavě...
Dávno je
tomu. Pak bylo
všemu
konec. Oči jako tůň, v hloubce
obloha
nebeská a ještě hlouběji
a ještě
hlouběji zrada
ošemetná
jak slizké
dno! S
řeznickým tovaryšem!
A mně
obviňovali,
panáčka
Alojze!
(výsměšně)
Kočička
na jívě. Zuzana
ctnostná
v lázni. Od té doby neměl jsem čistého
pohledu
ani pro jedinou!
Přešlo
všecko. Teď stojím jako
smeták v
koutě.
„Memnesthó anér agathós einai!“
(radostně)
To je
přece z Xenofontovy Anabase!
REVÍRNÍK
(za jevištěm na Lišku Bystroušku)
Kujóne!
Už tě ženu!
RECHTOR, FARÁŘ
(sbírají se ze země a utíkají
každý jiným směrem)
Pro Boha!
Tady nesmím zůstat!
Ten
nerozumí, že je člověk křehká nádoba!
(Je slyšet A střílel ze zbraně
a další)
REVÍRNÍK
Liška! Na
minut hodiny, že to byla naše liška!
6. obraz
(Coro mezi regály. Jeskyně lišky.
Měsíčné noci
v létě Doupě
Bystroušky. Letní měsíčná noc. Z
mlází
zasvitnou žhavé oči
Lišákovy)
BYSTROUŠKA
Bóžinku, ten
je hezké!
Ten je
hezké!
LIŠÁK
(vystoupí uhlazeně)
Polekala
jste se, slečno?
BYSTROUŠKA
(nevinně)
Ne-e! Ne-e!
LIŠÁK
Tady asi
hnízdijou ftáčci!
BYSTROUŠKA
(skromně)
Bať!
LIŠÁK
Ale včil je
jich tu málo.
BYSTROUŠKA
Bať. Já
totok místečko dobře znám,
bývám toť nedaleko,
vyšla jsem si tutoť na
procházku,
protože mě strašně bolí hlava.
LIŠÁK
Tož,
dovolte, prosím, abych vás doprovodil.
Včil zase
myslivci lozijó po lesích,
a když je
jeden tak zamyšlené,
lefko by
přišel k úrazu!
BYSTROUŠKA
(zajíkavě)
Když budete
tak laskavé...
LIŠÁK
Ovšem,
nebude-li matinka se hněvat.
BYSTROUŠKA
Ó, ne-é!
Já jsem dávno samostatná.
LIŠÁK
Samostatná?
BYSTROUŠKA
Mám aji
svůj dům.
Odkázal
mi jej strýc jezevec.
LIŠÁK
(s obdivem)
Majitelka
domu?
BYSTROUŠKA
A v
myslivně bývala
jsem jako
doma.
LIŠÁK
V
myslivně!
BYSTROUŠKA
Vyrostla
jsem tam.
Mám lidské vychování... Kradla jsem!
Jednou,
ještě mráz mne teď přebíhá, chytli mne.
Ale liška
se umí bránit!
A také se
ubrání.
Umím
aspoň jazyk vyplazit.
No,
domlátili mne. Kus oháňky jsem ztratila.
Myslivec
sliboval:
„Ani se
neptéte, jak já ju dobiju.
Až padne,
vypárám jí ten hrtan mlsné a ty budeš
mít, ženo,
kožešinu jak hraběnka.“
„Nestydíš
se, dědo,
zvíře
térat?
Esli
uderíš znova, postavím se ti.
Co seš
tak lakomé,
že jde ti
o kósek žvanca!
Máš tu
všeho dost a já ničehož nic.
Žebrat
nésu zvyklá, tož sem si kósek vzala.
Chceš,
uder!
Chceš,
uder! Pak aji ty!“ –
A uderil…„
Tyrane!
Tu máš, cos chcel!“
A
zakolíbal se jak podťaté strom. Zdrhla jsem.
A z těch
dob jsem zvíře.
Les byl černější než sama
noc a mně bylo volno!
LIŠÁK
(Plná obdivu ohňostroje
a
dárky pokloní se Bystroušce)
Zlatohřbítek, Lišák s kroužkovými pesíky,
z Hluboké zmoly.
BYSTROUŠKA
Těší mne!
Bystrouška,
schovanka
z jezerské
myslivny.
LIŠÁK
Nebude vám,
slečno, nemilé,
kdybych vás
opět navštívil?
BYSTROUŠKA
(upejpavě)
Dozajista
nikoli.
LIŠÁK
Chodíváte
často na palouček?
BYSTROUŠKA
Mezi
půlnocí a jednou.
Nemám
přítele, tož chodím
sama.
Nikomu nedovolím, aby mne doprovázel.
LIŠÁK
Jste
ideál moderní ženy! Kouříte snad?
BYSTROUŠKA
Ještě
ne-e.
LIŠÁK
Žerete
králíky?
BYSTROUŠKA
Ó, jak
ráda!
LIŠÁK
Ruku
líbám!
(Odkvapí.)
BYSTROUŠKA
Jsem-li
opravdu tak krásná?
Co je na
mně tak krásného?
Co je na
mně tak krásného?
Trochu
jsem přece k světu!
Ty divné
a čarokrásné myšlenky!
LIŠÁK
(pozoruje Bystroušku schován za křovím)
Hezounká
je, hezounká! Nesmím
si ji
nechat přebrat!
BYSTROUŠKA
(Pro sebe)
Jsem-li
opravdu tak krásná!
Můj synečku zlatý... kdybys věděl,
jak jsem se do tebe
zamilovala!
LIŠÁK
(Vstoupí plaše)
Rukulíbám!
Rukulíbám!
(Ukazuje Bystroušce králíka.)
BYSTROUŠKA
Co vy
přicházíte tak časně?
LIŠÁK
Chichichi!
Chichichi!
Tady vám
nesu něco k snědku!
(Klade před Bystroušku
mladého králíka.)
Chichichi!
(Pokroutí si junácky vous, zahledí
se zamilovaně.)
BYSTROUŠKA
Chichichichi! Chichichichi!
Vy jste
ošklivé –
děláte si
kvůlivá mně takovou škodu.
LIŠÁK
Je vám
zima?
BYSTROUŠKA
Ne-e, je
mně horko!
(ranní červánky)
LIŠÁK
Vy jste
ještě nemilovala?
BYSTROUŠKA
(stydlivě)
Ne-e! A vy
moc?
LIŠÁK
Taky ne-e.
BYSTROUŠKA
Proč?
LIŠÁK
Proto, že
jsem ještě nenašel takové,
které bych
si já byl vážil, pro kterou bych život dal.
Ale najdu-li takové...
BYSTROUŠKA
(sevře se jí hrdlo)
Tož...
LIŠÁK
... tož bez
velkého rozmýšlení zeptám se jí:
Máš-li mne
ráda?
Vy mlčíte?
(Zuřivě schvátí Bystroušku.)
BYSTROUŠKA
Pusťte mne!
Buďte tak laskavé!
Ste
hrozné! Bojím se vás!
Dite pryč!
Nechcu vás vidět!
LIŠÁK
(pustí ji smutně)
Tož, tož
běžte, odneste moje štěstí!
Zničte
mne! Zkazte
mne!
Nechcu být živé!
BYSTROUŠKA
Opravdu!!
Proč jste to neřekl dříve?
(utírá si čumáček)
LIŠÁK
Opravdu,
tebe, Bystrouško,
jsem si
já zamiloval.
BYSTROUŠKA
Mne! Mne!
LIŠÁK
(vášnivě)
Opravdu
tebe, tebe, Bystrouško, tebe,
Bystrouško, tebe jsem si zamiloval, protože
jsi
zrovna taková, jakou jsem odjakživa chcel!
BYSTROUŠKA
Proč
zrovna mě?
LIŠÁK
Nejsu
lhář, nejsu lišák ulhané.
Mluvím,
co v srdci nosím od včílka.
Ne tělo,
tvoju dušu miluju. Nevrc hlavou.
Uvidíš,
Bystrouško moja, uvidíš, že aj romány,
opery budou o tobě psáti.
Pojď sem,
neutíké, sedni si vedlivá
mne.
Chceš mi?
Neplač!
Aji já
bych radosťou zaplakal!
Chceš mi?
Chceš mi?
BYSTROUŠKA
Chcu!
Chcu!
(Vklouzne s Lišákem do doupěte.)
SOVA
(kříčí do lesa)
Kdybyste
věděli, co já viděla, těmato vlastníma
očima
viděla, já stará osoba!
Ta naše Bystrouška je jak ta nejhorší...
SOJKA
S kém?
BYSTROUŠKA
(vzlyká, vylézá z doupěte)
Aooo!
Aooo! Aooo!
LIŠÁK
(Vyleze z jámy)
Co pláčeš,
naříkáš?
Co se ti
stalo dušenko,
žes tak
uplakaná?
BYSTROUŠKA
A ty nevíš,
co ty netušíš?
LIŠÁK
Ne-e, pověz
mi to.
BYSTROUŠKA
(šeptá mu do ucha, padne
mu okolo krku)
Co včil
myslíš se mnou dělat?
LIŠÁK
Když je to
tak, tož rovnou k farářovi!
DATEL
Nu, že už
dete!
Čeho si vlastně přejete?
LIŠÁK
My bychom
tentononc…rádi svatbu!
HLAS LESA
Ó! Ó!
DATEL
Spíš
ohlášky? Ne?
(Oddává je.)
Tentononc
Lišák Zlatohřbítek bere si lišku
Bystroušku
za manželku!
(Svatební rej. Hlas
lesa.)
3. DĚJSTVÍ
7.
obraz
(Na kraji
seče. Podzim. Poledne.
Jasná obloha)
HARAŠTA
Déž sem
vandroval, mozeka hrála,
moja znémiléší z okna kókala
-la -la,
z okna kókala.
Nekóké za mnó, poď réši se
mnó,
a já tobě
kópím sokňo zelenó -nó -nó,
sokňo
zelenó.
Sokňo
zelenó, mezolánovó,
habe te
se mohla
vandrovat
se mnó -nó -nó,
vandrovat
se mnó.
(Zahlédne nataženého zajíce, chce
ho vzít,
ale tu uvidí Revírníka.)
REVÍRNÍK
(zhurta)
Tož co,
Harašto, máš se dobře?
HARAŠTA
Nu což,
pantáto,
měl bych
se dobře, kdyby ne té moji suže!
REVÍRNÍK
Myslím
si,
jak se
obendeš bez ženy?
HARAŠTA
Zaobendu
se, pěkně zaobendu.
Ale včil, zlatá t
y moja
republiko,
dám se s ňou zezdat.
Však,
pantáto, našel jsem si tu nélepčí.
(Vytahuje láhev z kapsy.)
Totok,
totok jí
nesu na
zvostřenó! Je jí Terynka!
REVÍRNÍK
Terynka?
HARAŠTA
Baže,
Terynka!
REVÍRNÍK
(nedůvěřivě)
Terynka?
HARAŠTA
(radostně)
Terynka,
Terynka!
REVÍRNÍK
(přísně)
A
nepytlačíš mi,
Harašto?
HARAŠTA
(s přetvářkou)
Jak je
Bůh nade mnó a
tvrdá zem pode mnó,
ani, ani
brokem!
Ale, ale
skoro měl bych!
REVÍRNÍK
Co to plendáš?!
HARAŠTA
(tajemně)
No tož, tu pár kroků leží
zajíc! A natažené!
Chtěl jsem ho vzít, ale ešče že mi cosi,
že mi cosi řeklo:
„Neber, Harašto, mohl bys
být v ostudě!“
REVÍRNÍK
Člověče!
(Div ho nosem neprobodne.)
Set sakra
pes, neber Harašto, neber,
mohl bys být
v ostudě!
(Přehodí pušku a jde rovnou k seči.
Naříkavě)
A natažené?
HARAŠTA
(vychytrale za ním, nadsázkou)
A natažené!
REVÍRNÍK
Že už pokoje
nedá!
(Vytáhne past ze svého vaku a uvedení
mrtvý zajíc instalován jako návnada)
Liška
Bystrouška! Nalíknem.
Beztak pro
macka se vrátí.
(Zamračen zabočí do žlebu.)
HARAŠTA
Chichichi!
Chichichi!
(Odchází opačným směrem.)
Chichichi!
LIŠTIČKY
Běží liška k
Táboru,
nese pytel
bramborů,
ježek za ní
pospíchá,
že jí pytel
rozpíchá.
Běží liška k
Táboru,
nese pytel
zázvoru,
běž,
zajíčku, běž za ní,
pober jí to
koření!
(přiběhnou až k zajíci)
BYSTROUŠKA
(ohledává zajíce)
Divná věc!
LIŠÁK
Divná věc!
LIŠTIČKY
Divná věc!
BYSTROUŠKA
Člověk tu
byl a zajíce tu zanechal!
Je to možná?
Měl ho v
ruce a zase ho položil!
LIŠÁK
Pozor!
Úklad!
PRVNÍ
LIŠTIČKA
A já už vím,
co to je! To jsou kleště!
BYSTROUŠKA
(očenichává řetěz)
Zač nás ten děda považuje?
LIŠTIČKY
To jsou
kleště! To jsou kleště!
Zač nás ten děda považuje?
BYSTROUŠKA
Myslí, že su jezevec?
LIŠTIČKY
Myslí, že su jezevec?
BYSTROUŠKA
To asi ne-e!
LIŠÁK a
LIŠTIČKY
To asi ne-e!
BYSTROUŠKA
Je to ale
Jan s cedulou!
Faječkou
smrdí řeťaz!
LIŠTIČKY
Jan s
cedulou! Jan s cedulou!
BYSTROUŠKA
Myslí, že
nám nezvostal ani jeden liščí chlup?
LIŠTIČKY
(rozběhnou se)
Jan s
cedulou!
LIŠÁK
(mazlí se s Bystrouškou)
Kolik
jsme už měli dětí?
Stará,
nevíš?
BYSTROUŠKA
Nevím,
kolik.
LIŠÁK
(lísá se k Bystroušce)
A kolik
jich ještě budeme míti? Stará, nevíš?
BYSTROUŠKA
Kdybys
dal pokoja!
Mohl by
tě někdo slyšet. Znáš
zvířecí
huby!
Do rána
nás roznosijó po celém lesu.
LIŠÁK
A což
kolik?
Ještě jsi
načisto pěkná!
BYSTROUŠKA
Počkej,
počkej,
to si povíme
v měsíci máji.
LIŠÁK
Počkám,
počkám.
Počkám,
počkám v měsíci máji,
počkám, až si to povíme v
měsíci máji.
HARAŠTA
Když jsem já šel okolo háje
zeleného,
natrhal jsem lupení do šátka
bílého.
BYSTROUŠKA
Kdo to tu
vříská?
Jdi! Schové se!
LIŠÁK
Kdo to tu vříská?
BYSTROUŠKA
Proč bych se nepodívala,
jaké to člověk?
HARAŠTA
Donesu já
ho do lože,
kde má
milá leží.
Otevři
mi, má milá...
(Zhlédne Bystroušku, postaví rychle nůši na zem.)
Nůšu důle!
Harašto!
Harašto!
Ščagél do ruky!
(Vytahuje z nůše pušku a skládá ji.)
Hů, na ňu!
To bude
štuc pro Terynku.
BYSTROUŠKA
Tož, ty
tak?
(Harasta honí se za ní, míří a zase
svěsí pušku podle toho, jak Bystrouška
mu nadbíhá, nebo se skrývá)
BYSTROUŠKA
Bít, zabít, jen proto, že su
liška?
Bít – zabít?
HARAŠTA
(Harasta Zatímco honí lišku,
klopýtá,
padá do pasti a nos zlomený. Liška využívá
této příležitosti, aby kořist koš plný kuřat)
Rány boží!
BYSTROUŠKA
Spravuj si
svůj nos a já tvoju nůšu!
(Utíká k nůši.
Lištičky se k
nůši sběhly a dáví drůbež.)
HARAŠTA
Ochocho!
(Ohmatává si rozbitý nos.)
Rány boží!
Co já Terynce řeknu,
uviďa ju! Ochocho!
Anciáš pekelné nadehnal ju!
(vleče ke svému koši)
BYSTROUŠKA
Bít, zabít,
jen proto, že su liška!
(Peří létat z koše)
Bít, zabít,
jen proto, že
su liška! Odnesu-li kuřátko,
co tu pláče,
co tu pláče?
HARAŠTA
(pln vzteku nazdařbůh střelí do lišek)
Totok zde!?
(Lištičky se rozběhnou v záplavě peří,
umírající
Bystrouška zůstane ležet.)
8. obraz
(U Pásků v
zahradě. Nezvyklé ticho.)
REVÍRNÍK
A kde otec Pásek?
PÁSKOVÁ
Je v Brně.
Je plno
práce. Líčíme...
není do
výkladů.
(odchází)
REVÍRNÍK
(k zamlklému Rechtorovi)
Tož jdu po
stopě liščí a nandu
doupě
opuštěné.
No,
rechtorku, neujde ti přece
suché jazyk
liščí.
Víš, že dělá
neviditelným?
I mé staré
štuc neujde.
Šak se ti to
zhodí,
rechtorku,
až pudeš na námluvy
za
slunečnicema.
RECHTOR
To už
ne! Slečna Terynka se zrovna dnes vdává.
PÁSKOVÁ
Má nový
štuc!
Nový
štuc!
RECHTOR
(stírá slzu,
pro sebe)
Snad
neviděl?
(Otočí se na
Revírník)
REVÍRNÍK
(potřásá rechtorovi rukou)
Do hroma!
Suché jako lóč a přeci z oka krapečku
vypotí? Nic,
kamaráde!
Dobře je ti!
Co by sis počal
s takovou
ženskou?!
To by byl
pěkné kontrapunkt!
Latina tu schází.
(k Páskové)
Jak je mu asi ve Strání?
PÁSKOVÁ
Psal starému... Teskní...
REVÍRNÍK
(náhle)
Zaplatím a půjdu.
RECHTOR
(překvapeně)
A kam tak
brzo?
REVÍRNÍK
Kam? Do
lesa a dom.
Lapáčka
jsem nevzal s sebou,
bolijou
ho nožky, polehává, je staré,
rechtorku,
jako my.
Jak dávno
tomu, hlouposti jsme vyváděli.
A včil
člověk je rád, když někde si přičapí
a nechce
se mu ani hni!
(odchází)
9.
obraz
(Černý
suchý žleb jako v 1.
dějství. Slunce vysvitne pó pršce)
REVÍRNÍK
(stoupá do stráně, srdečně
hladí zdravý štíhlý hřib)
Neříkal
jsem to? Malovaný jako vojáček.
Palička
kaštanová jako děvčátko.
Je to
pohádka či pravda?
Pohádka
či pravda?
Kolik je
tomu let, co jsme kráčeli dva mladí lidé,
ona jak
jedlička, on jak šerý bor?
Také jsme
hříbky sbírali, tuze pohmoždili,
pošlapali,
protože...
protože
pro lásku jsme neviděli.
Co však
huběnek, co však huběnek
jsme
nasbírali! To byl den po naší svatbě,
bože, to
byl den po naší svatbě!
(Usedne, opře pušku
o kolena.)
Kdyby ne
much, člověk by v tu minutu usnul...
A přece su rád, když k
víčerom slunéčko
zablýskne...
Jak je les
divukrásný!
Až rusalky
přijdou zase domů,
do svých
lesních sídel,
přiběhnou v
košilkách,
až zase
přijde k nim květen a láska!
Vítat se
budou,
slzet
pohnutím nad shledáním.
Zas rozdělí
štěstí sladkou rosou
do tisíců
květů, petrklíčů,
lech a
sasanek a lidé budou
chodit s
hlavami sklopenými
a budou
chápat,
že šlo vůkol
nich nadpozemské blaho.
(S úsměvem usíná.
V pozadí vynoří
se jeřáb s datlem, sova, vážka a
všechna zvířata z 1. dějství.)
REVÍRNÍK
(se nadzvihne ve snu)
Hoj! Ale není tu Bystroušky!
(Přiběhne malinká lištička.)
Hle, tu je! Maličká,
rozmazlená, ušklíbená,
jak by mámě z oka vypadla!
Počké, tebe si drapnu jak
tvoju mámu,
ale lepší si tě vychovám,
aby lidi
o mně a o tobě
nepsali v
novinách.
(Rozpřáhne ruce, ale zachytí Skokánka.
Výtahy, a natáhl ruce, aby ji chytit, ale
místo toho chytne ruku žáby)
Eh, ty
potvoro studená, kde se tu bereš?
SKOKÁNEK
Totok nejsem
já, totok beli dědóšek!
Oni mně o vás veveveve, oni mně o vás
vevevekládali.
(Revírník
úsměvy Revírníkovi vypadne v
zapomenutí puška na zem
a lehne znovu usnout.)

|
ACTO 1
Obertura
(Desfiladero en una tarde soleada de verano. Al
fondo, la madriguera de un tejón, que asoma la
cabeza fuera. El tejón fuma en una larga pipa.
Unas moscas vuelan a su alrededor (ballet). Una
libélula azul vuela (ballet). La libélula y las moscas
se alejan volando. El tejón entra en su cueva. El
guardabosques entra con su arma, jadeando)
Escena 1
GUARDABOSQUES
Se aproxima una tormenta.
Descansaré un poco.
Le diré a mi esposa que he estado
al acecho de los cazadores furtivos.
Ella me creerá. Es una buena mujer.
Me siento como en la mañana siguiente
a mi noche de bodas.
¡También estaba muy cansado!
Y tú, vieja escopeta, eres mi buena amiga.
¡Deja que mi corazón de viejo cazador te abrace!
Tú nunca protestas, ni me
regañas,
este es el lugar donde debes estar.
(se queda dormido)
EL GRILLO
¡Venid, vecinos, toquemos un poco de música!
EL SALTAMONTES
Vecinos, sólo deseo
que no os molesten mi anticuados trinos.
(El mosquito, medio achispado, baila
alrededor del guardabosques dormido)
EL MOSQUITO
(lo pica)
¡Que buena sangre! ¡Voy a chupármela toda!
LA RANA
(intentando atrapar al mosquito)
¡Croac! ¡Croac!
EL MOSQUITO
¿Qué quieres, pequeña desconocida?
LA RANA
¡Croac!
EL MOSQUITO
¡Maldita sea! ¡Cállate!
LA RANA
¡Croac!
EL MOSQUITO
¿Dónde estabas durante la tormenta?
(se aleja volando)
LA ZORRITA
(entra corriendo y se detiene
frente a la rana)
¡Mami! ¡Mamita! ¿Qué es eso? ¿Es comestible?
(La Rana, asustada, da un salto y aterriza
sobre la
nariz del guardabosques)
EL GUARDABOSQUES
¡Maldición! ¡Pequeña bestia helada!
(Mira a su alrededor y descubre a la Zorrita.
Como si fuera un perro de
presa, se agacha
y se arrastra hacia ella)
¡Aquí estás, pícara!
LA ZORRITA
¡Mami! ¡Mami!
EL GUARDABOSQUES
(la toma por el cuello y la
examina con
aire de triunfo)
¡Ja, ja, ja, ja!
LA ZORRITA
¡Mami! ¡Mami!
EL GUARDABOSQUES
Voy a llevarte a casa,
¡mis niños se pondrán contentos!
(Se lleva a la Zorrita bajo el brazo)
LA ZORRITA
¡Mami! ¡Mami!
EL GUARDABOSQUES
(alejándose)
¡Ja, ja, ja, ja!
(La libélula aparece y
busca en vano a la Zorrita)
Escena 2
(Patio de la casa del Guardabosques. El perro,
Lapák, está dormitando en un rincón al sol)
EL GUARDABOSQUES
Menuda sorpresa, ¿no es así, Lapák?
LA ESPOSA DEL GUARDABOSQUES
¡Pulgas, sólo traes pulgas a casa!
(vierte leche en el tazón de la Zorrita)
¡Sólo pulgas!
(entra en la casa)
LA ZORRITA
(Bebe la leche y se queja)
¡Oh, oh! ¡Oh, oh!
LAPÁK
¡No te lo tomes así!
LA ZORRITA
¡Oh, oh!
LAPÁK
¿Qué pasa con mi vida solitaria?
¿Qué pasa con los tormentos que sufro
cuando llega el tiempo del amor,
en febrero y marzo?
¡Oh, me consuelo a mi modo!
De noche, canto canciones melancólicas.
Las compongo yo mismo.
Pero el viejo casi siempre me golpea
cuando me escucha.
¡Oh, canto, y sin embargo
aún no sé qué es el amor!
LA ZORRITA
Tampoco yo tengo experiencia en el amor.
Pero he oído una o dos cosas
de los estorninos que tenían un nido
encima de nuestra madriguera.
Todo el tiempo solían discutir y pelear.
Se reprochaban mutuamente
cosas horribles e inmorales.
La esposa, le decía al
viejo estornino
que era
un pecador desvergonzado
y que
se comportaba deshonrosamente
en todas y cada una de las copas de los robles.
Y una vez, un sábado, después de la paga semanal,
el cuervo y el halcón intervinieron
y les dieron una buena paliza.
Los estorninos pichones
no era mejores que sus padres.
Uno de ellos tenía por amante a la hija del cuco.
Aprendió a poner huevos en nidos ajenos.
Otro tuvo que pagarle un montón de avellanas
a la Urraca en concepto de pensión alimenticia.
¡Y la hija del estornino, una simple criatura,
siempre sucia, se fue a vivir con un cuervo!
(Lapák aferra apasionado a la zorrita por detrás)
LA ZORRITA
(empuja y derriba al perro)
¡Perro sinvergüenza!
PEPÍK
(él y Frantík llegan corriendo)
¡Apuesto a que no sabes lo que tenemos aquí!
¡Una zorrita!
FRANTÍK
¿Muerde?
(le hace cosquillas a la zorrita)
LA ZORRITA
(furiosa)
¿Qué pretendes?
¿Acaso soy un perro, como Lapák?
¡Niño sucio!
FRANTÍK
¿Ves como gruñe?
LA ZORRITA
¡Basta! ¡Basta!
FRANTÍK
¡Vamos a darle con un palo!
LA ZORRITA
¡No te atrevas!
FRANTÍK
¡Golpéala!
LA ZORRITA
¡Me pegaste!
¡Ahora correrá la sangre!
(ataca a Pepík)
PEPÍK
¡Ay, ay! ¡Me ha mordido la pierna!
¡Me va a devorar!
LA ZORRITA
¡Teme por tu vida!
(tropieza)
FRANTÍK
¡Atraparla! ¡Ya está!
PEPÍK
¡Ay, ay! ¡Ay, ay!
LA ESPOSA DE GUARDABOSQUES
(llega corriendo)
¡Mira, viejo, echaré de aquí a esta zorra!
¡Apesta y estorba por todos lados!
¡Y además muerde!
PEPÍK
(inspecciona sus pantalones)
Boo...
GUARDABOSQUES
¡Mejor la amarrarmos!
(Ata a la zorrita con una cuerda)
Breve interludio durante el cual:
LA ZORRITA
¡Ay! ¡Ay!
(El guardabosques, su esposa y Pepik
entran en
la casa. Frantík desaparece. Lapák se echa en un
rincón. Cae la tarde.
La zorra se transforma en
una muchacha, se duerme y llora en sueños)
¡Oh! ¡Oh!
(Amanece. La zorrita se transforma
en animal)
LAPÁK
¡Si hubieras seguido mi ejemplo!
¡No tratar de escaparte!
¡No deberías haber lamido los platos!
EL GALLO SOVA
¡Mira como son los seres humanos!
¡La señorita zorra solía perseguirnos
y ahora ella no puede ni moverse de ese lugar!
¡Sólo porque ella no pone huevos!
¡Ni empolla en su nido!
¡Pon tus huevos y yo te ayudaré!
LAS GALLINAS
Trabajamos duro, poniendo huevos.
Trabajamos mucho, poniendo huevos.
CHOCHOLKA
¡Sufrid! ¡Sufrid!
LAS GALLINAS
Trabajamos, poniendo huevo.
Trabajamos mucho poniendo huevos.
CHOCHOLKA
¡Sufrid! ¡Os lo merecéis!
EL GALLO
¡Pon huevos, yo te ayudaré!
LA ZORRITA
¡Hermanas, vaya líder que tenéis!
Os quiere sólo para satisfacer su lujuria.
Los hombres lo mantienen por eso.
(arengando a las gallinas)
¡Amigas, hermanas, hay que abolir el viejo orden!
Cread un nuevo mundo donde obtendréis
vuestra cuota de placer y felicidad.
LAS GALLINAS
¿Sin un gallo? ¿Sin un gallo?
LA ZORRITA
¿Para qué se necesita un gallo?
Él engulle los mejores granos
y deja el resto para vosotras.
EL GALLO
¡La arenga de una glotona!
¡Ella promete deshacerse de los hombres,
para luego devorarnos!
LAS GALLINAS
(dispersándose por el patio)
¡Bien! ¡Bien!
LA ZORRITA
¡En lugar de mirar su retraso...
(empieza a enterrarse en un montón
de basura)
...
prefiero enterrarme viva!
(trata de enterrarse)
CHOCHOLKA
¡Cobardes! ¡Mirad, si ya está muerta!
(Las gallinas se acercan.
La zorrita atrapa al
gallo lo mata
y luego empieza a matar a las gallinas)
CHOCHOLKA
¡Cocoricó! ¡Cocoricó!
LA ESPOSA DEL GUARDABOSQUES
(casi desmayándose)
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!
LA ZORRITA
¡Ja, ja, ja!
LA ESPOSA DEL GUARDABOSQUES
¡Bestia! ¡Canalla!
¡Esta es mi recompensa por haber escuchado
al estúpido de mi marido!
CHOCHOLKA
(refiriéndose al gallo)
¡Echaré de menos su ternura! ¡No tendremos
polluelos sin que él fecunde nuestros huevos!
LA ESPOSA DEL GUARDABOSQUES
¡Me podría hacer un manguito con tu piel!
¡Un momento!... ¡Espera, bestia!
Te voy a moler a palos. ¡Bestia!
LA ZORRITA
(salta y decide huir)
¡Ahora o nunca!
(Rompe la cuerda)
LA ESPOSA DEL GUARDABOSQUES
(al guardabosques)
¡Dispárale!
LA ZORRITA
¡No te tengo miedo!
¡Incluso si fueras dos veces más alto!
GUARDABOSQUES
¡Te voy a romper la cabeza!
LA ZORRITA
¡O quizás antes yo te rompa la tuya!
(atropella al guardabosques y corre hacia el bosque)
ACTO 2
Escena 3
(En el bosque. Madriguera del tejón. Por la
tarde)
LA ZORRITA
(mirando dentro de la cueva del tejón)
¡Oh!
EL TEJÓN
¿Quién está haciendo semejante ruido?
LA ZORRITA
¡Yo, su señoría!
EL TEJÓN
¿Tú, vagabunda llena de pulgas?
¿Qué buscas?
¿Por qué me miras?
LA ZORRITA
¡Ja, ja, ja, ja!
¡Sigue, continúa, huesos perezosos!
Mírenlo, acomodándose, como un señor.
CRIATURAS DEL BOSQUE
¡Hablas demasiado! ¡Como un Señor!
LA ZORRITA
Su casa es tan grande como para tres,
pero no deja que una pobre criatura como yo
pueda echa un vistazo dentro.
CRIATURAS DEL BOSQUE
¡Un señor!
LA ZORRITA
¡Se revuelca ahí como una vaca en el pasto!
EL TEJÓN
Yo te voy a enseñar a venir
a molestarme en m mi casa...
(expulsa a la zorra)
Vete o llamaré a mi abogado.
¡Te demandaremos ante la corte!
LA ZORRITA
(se levanta la falda)
¡Viejo sucio, bastardo, bruto asqueroso!
¿Por qué me pegas?
¿Tanto te molesto, sucio canalla?
¿Por qué me golpeas?
¡El bosque es suficientemente grande
pero el señor ha decidido que nadie está autorizado
a acercarse a sus ventanas!
¡Podría llevarte a la corte! ¡Pero no vale la pena!
CRIATURAS DEL BOSQUE
¡Viejo sucio, bastardo, bruto asqueroso!
¿Por qué le pegas?
¿Tanto te molesta ella, sucio canalla?
¡El bosque es suficientemente grande pero nadie
debe aproximarse a tus ventanas! ¡Demándalo!
LA ZORRITA
(levanta su cola)
¡Aquí tienes el regalo de una mujer,
para que sepas quien te aprecia!
EL TEJÓN
(sale de su madriguera, indignado)
¡Aún no me creo este ultraje a mi moral!
¡Abandonaré este barrio de maleducados!
(Se seca una lágrima y se
marcha con su pipa
bajo el brazo.
La zorrita entra en la madriguera)
Escena 4
(En la bulliciosa posada de Pásek. El maestro
juega a los naipes con el guardabosques)
EL CURA
parroco
(Entra, fumando una pipa. Se asemeja al tejón)
Sí, las cosas serán mucho mejores en Stráň...
EL GUARDABOSQUES
¡Reverendo Padre! ¡Reverendo Padre!
¡Una gran boda vamos a tener que celebrar!
Creo que hay una muchacha tras el maestro.
EL CURA
parroco
¡No entregues tu cuerpo a las mujeres!
EL GUARDABOSQUES
¡Tunante, dinos si tienes una mujer escondida!
Haré
que lo confieses quieras o no.
Hace mucho, hace mucho tiempo,
que tu Verunka no quiere
quedarse a dormir.
El mundo es muy diferente, todo cambia.
El arce estaba verde en mayo.
Ahora, Verunka ha envejecido
y el arce está sin hojas.
¿Me gustaría saber como puedes amarla
después de todos estos años?
MAESTRO DE ESCUELA
(en tono de reproche)
¡Guardabosques!
EL GUARDABOSQUES
Ella estaba en silencio cuando lo conoció,
estaba callada, Veronika....
MAESTRO DE ESCUELA
Cosas peores le pasan a los guardabosques.
He oído que ha llevado una zorra a su casa.
¿Le ha ido bien con ella?
EL GUARDABOSQUES
(enojado)
No quiero oír hablar de ella.
Realmente me ha hecho sufrir.
Estoy contento de haberme librado de ella.
Mejor no pensar más en eso.
Al igual que un ser humano,
en el momento en que
entró en celo perdió el juicio.
¡Miren al maestro! Es unhombre
sensato, ¿no es así?
Y ahora, en vez de matar al as, me lo pasa a mí.
¡El maestro, se está volviendo estúpido!
EL CURA
parroco
¡No entregues tu cuerpo a una mujer!
EL GUARDABOSQUES
No entiendo una sola palabra.
Latín o griego, todo es griego para mí...
EL CURA
parroco
Entonces te lo traduzco:
"No entregues tu cuerpo a
una mujer".
EL GUARDABOSQUES
¡Demasiado tarde!
(sacudiendo al maestro)
¿A este esqueleto lo llama cuerpo?
Flaco y áspero como un palo seco.
MAESTRO DE ESCUELA
¿Se están divirtiendo, no es cierto?
¡El gallo está cantando, es hora de ir a casa!
(recoge su sombrero, paga la cuenta
y sale)
¡Adiós!
EL GUARDABOSQUES
¡Maldición! ¡Deja que el gallo cante!
Por causa de un gallo pedro traicionó a Cristo.
EL POSADERO PÁSEK
(susurrando al oído del párroco)
Reverendo padre, reverendo padre,
lo buscan sus
nuevos inquilinos.
EL CURA
parroco
(recoge su sombrero y sale)
Gracias por avisarme.
EL GUARDABOSQUES
(borracho)
¿Se va, sólo para dormir como un imbécil?
¡Maestro, eres un Judas! Me parece que
le vendarás tus viejos huesos a una mujer
en lugar de a un judío ¿Lo niegas?
(señalando al posadero Pásek)
"Ganarás el pan con el sudor de tu frente".
Pero no dice ni una palabra sobre beber.
¿Verdad? Si por lo menos el Señor hubiese
hecho alguna mención sobre el beber.
Pero no lo hizo, ¿Verdad?
¡Pásek, entonces dame otro trago!
EL POSADERO PÁSEK
Estábamos hablando de la
zorra.
GUARDABOSQUES
¡Maldición, no tengo nada que recordar!
¡Escapó! ¡Escapó y eso fue todo!
¡No voy a ir a buscarla!
Dios los bendiga a todos ustedes y ¡adiós!
Escena 5
(Un camino en el bosque, cuesta arriba y rodeado
de girasoles en flor. Es de noche; luz de la luna)
EL MAESTRO DE ESCUELA
(avanza por el camino)
O mi centro de gravedad está cambiando
o la tierra gira de oeste a este.
Algo parece haber salido mal hoy.
¿Por qué tuve que pasar toda la noche en el bar?
¿Por qué estoy en vela cuando todos duermen?
¿Por qué debo volver a casa en medio de la oscuridad
y alegrarme de no torcerme el tobillo o el brazo?
(hace una pausa.)
He confundido el camino, la lluvia lo ha borrado.
Si hubiese traído mi bastón ya hubiese llegado a casa.
Probaré con ese palo...
Dos piernas y un báculo,
ésos son mis tres puntos de apoyo
los tres puntos que me aseguran una postura erguida.
Veremos si sirve de
bastón.
(se desplaza hacia delante y
luego hacia atrás y cae.)
¡Maldición!
(La zorrita llega y se esconde detrás de un girasol)
EL MAESTRO DE ESCUELA
(mira hacia el girasol, sorprendido)
¡Staccato! ¡Flageoletto!
(El viento sopla y el girasol se mueve
misteriosamente.
Atónito, el maestro mira hacia arriba.)
¡Oh! ¡Oh! ¡Terynka, mi amor!
Si hubiese sabido que te encontraría aquí, hace tiempo
que hubiese abandonado a esos dos borrachos.
¿Me amas? Por favor, ¡dímelo!
(La misteriosa aparición sacude
su cabeza)
¡Yo te he amado durante años!
Mi destino está en tus manos y espero tu respuesta.
Perdona a un hombre débil, ardiente de amor por ti.
¡Te seguiré, sí, lo haré!
Te estrecharé entre mis brazos.
(El girasol se balancea.
Él se dice a sí mismo)
¡Oh, se ha movido y me invita!
¿Qué otra sorpresa me espera?
(En el arrebato de la pasión que lo
invade, tira
el báculo, corre hacia la valla y
salta. A su vez
la zorrita salta del girasol a la maleza)
EL CURA PÁRROCO
(llega caminando lentamente)
"Recuerda que tu deber es ser un hombre virtuoso!"
¡Caramba!
¿Cuál de los autores clásicos escribió eso?
(Parece que va a seguir pero se sienta)
¡No lo recuerdo! ¿Cuánto tiempo he pasado
sentado en sitios como éste?
Yo era un joven estudiante y ella tenía una trenza
como el oro y una mirada inocente...
Fue hace mucho tiempo. Luego todo terminó.
Sus ojos eran como un lago con el cielo azul celeste
reflejado en su superficie.
Pero en lo más profundo
yacía
la malvada traición envuelta en
el fondo fangoso.
¡Ella lo hizo con el aprendiz de carnicero!
Y yo estuve bajo sospecha.
¡Yo, el joven sacerdote Alois!
(amargamente)
Un corazón en un sauce... La casta Susana en el baño... Desde entonces no he podido mirar
a una mujer con mirada pura.
Eso es todo. Y ahora estoy aquí como una escoba
en un rincón.
"Recuerda ser un hombre virtuoso!"
(con alegría)
Ya sé; es una frase de la Anábasis de Jenofonte.
EL GUARDABOSQUES
(Fuera de escena)
¡Canalla, te atraparé!
EL MAESTRO, EL CURA
(Levantándose, corren espantados
en direcciones opuestas
¡Santo Cielo! ¡No debo quedarme aquí!
Él no entiende lo débil que es el hombre.
(Se oye un disparo de un arma de fuego,
y luego otro)
EL GUARDABOSQUES
¡La zorra! ¡Apuesto mi vida que era nuestra zorra!
Escena 6
(Coro entre bastidores. La cueva de la zorra.
Noche de luna en verano. La zorra esta dormitando.
Se oyen sonidos apagados entre los arbustos)
LA ZORRITA
¡Dios mío, qué apuesto es!
¡Qué apuesto es!
EL ZORRO
(entra educadamente)
¿La he asustado, señorita?
LA ZORRITA
(inocentemente)
¡Oh, no! ¡No!
EL ZORRO
¡Estoy seguro que hay aves que anidan aquí!
LA ZORRITA
(modestamente)
Las hay.
EL ZORRO
Pero no hay muchas ahora.
LA ZORRITA
Las hay.
Conozco bien el lugar, vengo mucho por aquí.
Creo que saldré a dar un paseo
pues tengo una aqueca terrible.
EL ZORRO
¿Me permite acompañarla?
Hay muchos cazadores furtivos en este bosque
y cuando se pasea absorto y pensativo,
se
puede fácilmente caer en sus manos.
LA ZORRITA
(tartamudeando)
Si es usted tan amable...
EL ZORRO
Claro... siempre que su madre no se enoje.
LA ZORRITA
¡Oh, no! Hace mucho que me independicé.
EL ZORRO
¿Independizada?...
LA ZORRITA
Incluso tengo una casa propia.
la heredé de mi tío, el tejón.
EL ZORRO
(con sincera admiración)
¡Tiene casa propia!
LA ZORRITA
Sí, y también
la casa del guardabosques
es
como un segundo hogar para mí.
EL ZORRO
¿La casa del guardabosques?
LA ZORRITA
Crecí allí. Me crié como un ser humano.
¡Solía robar! Y una vez, aún se me ponen los
pelos de punta al pensarlo,
me agarraron con las manos con la masa.
¡Pero una zorra sabe defenderse por sí misma!
¡Y lo hice! Sé cómo utilizar mi boca.
En la pelea
perdí la punta de mi cola.
El guardabosques dijo: "¡Voy a matarla!
y
cuando esté muerta la despellejaré
para que,
esposa mía, tengas un abrigo digno de una
condesa"
Y yo le dije:
"¿No te da vergüenza,
anciano, torturar a un animal?
Si vuelves a golpearme, me defenderé.
¿Eres tan mezquino
que vas a negarme un trozo de carne?
Tú ya tienes bastante de todo y yo no tengo nada.
No acostumbro a mendigar y solo tomé un pedacito.
¡Si quieres, golpéame! ¡Golpéame si te place!
pero luego será mi turno"...
Y él me golpeó.
"¡Tirano! ¡Tendrás lo que mereces!"
Y él se tambaleo como un árbol talado.
Huí de allí.
Desde entonces,
he vagado por el oscuro bosque
¡y
soy libre!
EL ZORRO
(lleno de admiración, se pone delante
de
la zorra, se inclina y se presenta)
Mi nombre es Pelaje de Oro, zorro de pelo rizado.
Vengo desde el Barranco Profundo.
LA ZORRITA
Me complace conocerte.
Soy La Zorrita Astuta
de la cabaña del guardabosques.
EL ZORRO
¿Espero no tener problemas
si la visito otro día?
LA ZORRITA
(tímidamente)
¡Desde luego que no!
EL ZORRO
¿Viene a menudo al claro del bosque?
LA ZORRITA
Entre la medianoche y la una de la madrugada.
No tengo ningún amigo, así que vengo sola.
No permito que me acompañe cualquiera.
EL ZORRO
Es usted una hembra moderna... ¿Fuma?
LA ZORRITA
Todavía no...
EL ZORRO
¿Le gusta comer conejos?
LA ZORRITA
¡Me encanta!
EL ZORRO
¡Hasta luego, señorita!
(Sale corriendo)
LA ZORRITA
¿Soy realmente tan hermosa?
¿Qué hay tan especial en mí?
¿Soy realmente tan hermosa?
Debo tener algún encanto especial.
¡Qué pensamientos tan nuevos y maravillosos!
EL ZORRO
(Desde la espesura observa a la zorrita)
Es bonita, muy bonita.
No debo permitir que otro me la arrebate.
LA ZORRITA
(para si)
¿Soy realmente tan hermosa?
Querido mío...
¡Si supieras cómo me he enamorado de ti!
EL ZORRO
(entra tímidamente)
Beso su mano, señorita. Beso su mano.
(muestra un conejo)
LA ZORRITA
¿Qué lo trae de vuelta tan pronto por aquí?
EL ZORRO
¡Ja, ja, ja! ¡Ja, ja, ja!
Le he traído algo para comer.
(Coloca un conejo ante la zorrita)
¡Ja, ja, ja!
(se retuerce el bigote con coquetería)
LA ZORRITA
¡Ja, ja, ja! ¡Ja, ja, ja!
Que gentil es usted.
Tomarse tanto trabajo por mí.
EL ZORRO
¿Tiene frío?
LA ZORRITA
No... Tengo calor.
(amanece.)
EL ZORRO
¿Nunca ha estado enamorada?
LA ZORRITA
(tímidamente)
No. ¿Y usted? ¿Muchas veces?
EL ZORRO
¡Nunca!
LA ZORRITA
¿Por qué?
EL ZORRO
Nunca encontré a nadie a quien pudiera respetar
y por quien estaría dispuesto a ofrendar mi vida.
Si la
encuentro...
LA ZORRITA
(con voz apagada)
Entonces...
EL ZORRO
...
entonces, sin pensarlo dos veces, le preguntaría:
¿me amas?
¿Por qué estás callada?
(abraza a la zorra por detrás con pasión.)
LA ZORRITA
¡Váyase! Por favor váyase!
¡Usted es terrible! ¡Me da miedo!
¡Váyase! ¡Váyase! ¡No quiero volver a verlo!
EL ZORRO
(La suelta, entristecido)
¡Arrebátame mi felicidad!
¡Destrúyeme! ¡Arruíname!
¡No quiero vivir más!
LA ZORRITA
¿De veras? ¿Por qué no lo dijo antes?
(Ella limpia su boca)
EL ZORRO
Palabra de honor, mi zorrita astuta,
me he enamorado de ti.
LA ZORRITA
¡De mí! ¡De mí!
EL ZORRO
(con pasión)
De ti, pequeña zorra, de ti zorrita.
Me he
enamorado de ti, porque eres
lo que yo he deseado siempre.
LA ZORRITA
¿Por qué me has elegido?
EL ZORRO
No soy ningún mentiroso.
No soy un zorro mentiroso.
Te digo lo que siento. Amo tu alma, no tu cuerpo.
¡Deja de sacudir la cabeza!
Ya verás, mi pequeña zorrita, en el futuro,
se escribirán óperas y novelas sobre ti.
¡Ven aquí, no te escapes!
¡Ven y siéntate a mi lado! ¿Me deseas?
¡Deja de llorar! También yo quisiera llorar de alegría.
¿Me quieres?
LA ZORRITA
¡Sí! ¡Sí te quiero!
(se meten en la cueva de la zorrita)
EL BUHO
(gritando hacia el bosque)
¡Si supieran lo que he visto con mis propios ojos!
¡Yo, a mi edad!...
¡La pequeña zorra es de lo peor!...
EL ARRENDAJO
¿Con quién?
LA ZORRITA
(lloriqueando reaparece desde su cueva)
¡Ay! ¡Ay! ¡Ay!
EL ZORRO
(se arrastra hacia fuera de la guarida)
¿Por qué lloras? ¿Por qué te lamentas?
¿Que pasó, querida?
¿Por qué corren lágrimas por tus mejillas?
LA ZORRITA
¿No lo sabes? ¿No lo puedes adivinar?
EL ZORRO
¡No, dímelo!
LA ZORRITA
(le susurra al oído que está preñada
y luego lo abraza)
¿Qué harás conmigo ahora?
EL ZORRO
¡En ese caso vamos directamente a ver al cura!
EL PÁJARO CARPINTERO
(Como juez de paz)
¡Qué horas de venir! ¿Qué desean?
EL ZORRO
Nos gustaría que... eh... digamos... ¡nos casara!
VOZ DEL BOSQUE
¡Oh! ¡Oh!
EL PÁJARO CARPINTERO
Te refieres a contraer matrimonio ¿no?
(lleva a cabo la ceremonia)
Ehm... ehm... Zorro Pelaje de Oro;
¿tomas a La Zorrita Astuta por esposa?
(Voces del bosque. Fiesta de bodas.)
ACTO 3
Escena 7
(Bosque otoñal. Mediodía, cielo despejado)
EL CAZADOR FURTIVO
Cuando era un vagabundo,
tocaba música
y mi amada me saludaba
desde su ventana.
Deja de mirar y ven conmigo
que te voy a comprar
una falda verde,
de lana calentita,
para que puedas venir conmigo
y no sientas frío.
(va recoger una liebre atrapada en una trampa
justo cuando lo sorprende el guardabosques)
EL GUARDABOSQUES
(duramente)
¿Cómo estás, Harašta?
EL CAZADOR FURTIVO
Estaría muy bien,
si no fuera por mis problemas.
GUARDABOSQUES
¿Estaba pensando en cómo te las arreglas
sin una esposa?
EL CAZADOR FURTIVO
Me las arreglo. Me las arreglo.
Pero ahora me voy a casar.
¡Me casaré con ella, porque he encontrado
a la mejor mujer del mundo!
(saca una botella de su bolsillo)
Esto, es agradable y fuerte.
Ella es Terynka
GUARDABOSQUES
¿Terynka?
EL CAZADOR FURTIVO
Sí, Terynka.
GUARDABOSQUES
(incrédulo)
¿Terynka?
EL CAZADOR FURTIVO
(alegre)
Terynka. Terynka.
GUARDABOSQUES
(serio)
¿Supongo que no seguirás cazando furtivamente
en mi bosque, Harašta?
EL CAZADOR FURTIVO
(gesticulando)
Juro por Dios que está en el cielo
y en la tierra firme que hay bajo mis pies,
que ya no he efectuado ni un solo disparo.
Sin embargo, me gustaría...
UARDABOSQUES
¿Qué insinúas?
EL CAZADOR FURTIVO
(misterioso)
Hay una liebre a pocos pasos de aquí.
¡Una liebre
muerta!
Iba a cogerla, pero una voz me dijo:
“¡No, Harašta, podrías meterte en problemas!”
GUARDABOSQUES
¡Vaya, hombre!
(Casi lo empuja con la nariz.)
¡Maldición!
No la recojas, Harašta,
tendrías problemas.
(Camina
en dirección al bosque, lamentándose)
¿Muerta?
EL CAZADOR FURTIVO
(astuto)
¡Muerta como una piedra!
GUARDABOSQUES
¡Cuando dejarás de dar problemas!
(saca una trampa de su bolsa y la instala
poniendo la liebre muerta como cebo)
¡La Zorrita astuta!... Pondré la trampa.
¡Seguro que regresará a por la liebre!
(camina hacia el barranco)
EL CAZADOR FURTIVO
¡Ja, ja, ja! ¡Ja, ja, ja!
(se aleja en dirección opuesta.)
¡Ja, ja, ja!
LOS ZORRITOS
Una zorra corre por el bosque,
llevando una bolsa llena de papas,
una liebre corre tras ella
para robarle las especias.
Una zorra corre por el bosque,
llevando un saco de jengibre,
un erizo corre tras ella,
y le romperá el saco en pedazos.
(se reúnen junto a la liebre muerta)
LA ZORRITA
(inspeccionando la liebre muerta)
¡Qué extraño!
EL ZORRO
¡Muy extraño!
LOS ZORRITOS
¡Muy extraño!
LA ZORRITA
¡Un hombre pasó por aquí y no se llevó la liebre!
¿Será posible?
¡Recogió la liebre y la colocó otra vez aquí!
EL ZORRO
¡Cuidado! ¡Es un ardid!
UN ZORRITO
¡Yo sé lo que es! ¡Es una trampa!
LA ZORRITA
(olfatea la cadena)
¿Por quien nos toma el viejo?
LOS ZORRITOS
¡Una trampa! ¡Una trampa
¿Por quien nos toma el viejo?
LA ZORRITA
¿Me toma por un tejón?
LOS ZORRITOS
¿Te toma por un tejón?
LA ZORRITA
¡Seguramente que no!
EL ZORRO, LOS ZORRITOS
¡Seguramente que no!
LA ZORRITA
¡Qué tonto es Billy!
¡El olor de su pipa esta en la cadena!
LOS ZORRITOS
¡Tonto Billy! ¡Tonto Billy!
LA ZORRITA
¿Se cree que soy una zorra cualquiera?
LOS ZORRITOS
(corriendo en círculos)
¡Billy tonto!
EL ZORRO
(abrazando a la zorra)
¿Cuántos niños hemos tenido?
¿Te acuerdas vieja niña?
LA ZORRITA
No.
EL ZORRO
(sigue abrazado a la zorra)
¿Cuántos más tendremos? ¿Lo sabes?
LA ZORRITA
¡Déjame en paz! ¡Alguien puede oírte!
¡Ya sabes cuan chismosos son los animales!
¡Todo el bosque sabrá
nuestras intimidades
antes del amanecer!
EL ZORRO
Bueno, dime ¿cuántos?
¡Todavía eres muy bonita!
LA ZORRITA
¡Espera! ¡Ten paciencia!
Ya veremos en el próximo mes de mayo.
EL ZORRO
¡Te esperaré! ¡Te esperaré!
¡Te esperaré con paciencia hasta mayo!
¡Te esperaré hasta el próximo mes de mayo!
EL CAZADOR FURTIVO
Un día que caminaba por el verde bosque,
recogí hojas verdes en mi pañuelo blanco.
LA ZORRITA
¿Quién está haciendo tanto ruido por allí?
¡Corred, ocultaros!
EL ZORRO
¿Quién está haciendo tal ruido?
LA ZORRITA
¿Iré a ver quién es ese hombre?
EL CAZADOR FURTIVO
...
Se las llevaré a mi amada.
Ella está durmiendo en su cama.
Abre la puerta, querida...
(ve a la zorrita y deja la cesta en el suelo)
¡Baja la cesta, Harašta!
¡Harašta, toma tu arma!
(Saca su arma y apunta)
¡La atraparé!
Ella será un suave manguito para Terynka.
LA ZORRITA
¿Eso es lo que quieres?
(El Cazador intenta atraparla. Apunta
y luego baja el
arma otra vez cuando
la zorrita se oculta
y reaparece.)
LA ZORRITA
¡Me vas a golpear y a matar, sólo por ser una zorra!
¿Seré golpeada? ¿Asesinada?
EL CAZADOR FURTIVO
(El Cazador persiguiendo a la zorrita, tropieza y
cae en la trampa, rompiéndose la nariz.
La zorrita
aprovecha para
saquear la canasta llena de aves)
¡Oh, Dios!
LA ZORRITA
¡Cuida de tu nariz que yo cuidaré de tu cesta!
(Los
zorritos se han acercado y
matan
a las aves que había en la cesta)
EL CAZADOR FURTIVO
¡Oh, oh!
(Con la mano se toca la nariz rota.)
¡Oh, Dios mío! ¿Qué le diré ahora a Terynka?
¡Oh, oh!
¡El mismo diablo te ha puesto en mi camino!
(avanza pesadamente hacia su cesta)
LA ZORRITA
¿Vas a golpearme y asesinarme...
(las plumas vuelan desde la cesta)
...
sólo porque soy una zorra?
¡Seré golpeada, muerta,
sólo por ser una zorra!
¿Quien va a llorar por una pobre gallina?
EL CAZADOR FURTIVO
(Dispara al tuntún sobre los zorros)
¡Tomad!
(los zorros corren en medio de una nube
de
plumas, la zorrita queda en el suelo,
moribunda.)
Escena 8
(Jardín de Pásek. Quietud inusual)
EL GUARDABOSQUES
¿Dónde está su esposo, Sra. Pásek?
LA SRA. PÁSEK
Se encuentra en Brno.
Estoy muy ocupada... redecoro el jardín...
No tengo mucho tiempo para charlar.
(sale)
EL GUARDABOSQUES
(al maestro, que está silencioso)
Seguí las huellas de la zorrita
y encontré su madriguera abandonada.
Bueno, maestro, ahora parece
que por fin conseguirá su lengua seca de zorra.
¿Sabe que una lengua seca de zorra
te hace
invisible?
Además, mi mujer tendrá su manguito.
Maestro, le vendrá bien cuando la corteje
entre los girasoles otra vez.
EL MAESTRO DE ESCUELA
Todo acabó. La señorita Terynka se casa hoy.
LA SRA. PÁSEK
Y ya tiene un manguito nuevo.
¡Un manguito nuevo!
EL MAESTRO DE ESCUELA
(Volviendo la cara se seca una
lágrima. Para sí)
¡Espero que no me haya visto!
(se vuelve hacia el guardabosques).
EL GUARDABOSQUES
(sacude la mano del maestro)
¡Dios mío! ¡Tan seco como un palo
y aún así consigue derramar lágrimas!
No te preocupes, amigo, es lo mejor para ti.
¿Qué harías con una mujer como ella?
¡Lo que necesitamos aquí es
un poco de latín del párroco!
(dirigiéndose a la Sra. Pásek)
¿Que se sabe del párroco?
LA SRA. PÁSEK
Le escribió a mi esposo. Se siente solo...
EL GUARDABOSQUES
(de repente)
¡Me marcho!
EL MAESTRO DE ESCUELA
(sorprendido, con gentileza)
Es temprano, ¿dónde van tan temprano?
EL GUARDABOSQUES
¿Donde? Al bosque y luego a casa.
Dejé al perro en casa, le duelen las patas.
Tiene que descansar. Se está poniendo viejo.
Maestro, igual que nosotros.
¡Hace mucho tiempo que fuimos jóvenes!
Ahora nos contentamos con acostarnos
y descansar... no nos dan ganas de salir.
(sale)
Escena 9
(Desfiladero seco y oscuro, al igual que en
el acto primero. Sol después de la lluvia)
EL GUARDABOSQUES
(sube la cuesta y coge una apetitosa seta)
¿Lo dicho? ¡Apuesta como un soldado!
¡Con el cabello castaño, como una niña!
¿Es un cuento de hadas o es real?
¿Cuento de hadas o realidad?
¿Cuántos años han pasado
desde que dos jóvenes caminaban por aquí?
Ella era como un abeto joven.
Él como un bosque oscuro.
También recogimos hongos, pisado sobre ellos,
aplastándolos, porque... el amor nos cegaba.
Cuantas veces nos besamos, cuántos besos nos dimos.
Ese fue el día después de nuestra boda.
(Se sienta con el arma sobre las rodillas)
Si no fuera por las moscas,
podía conciliar el sueño un momento.
Aún así, estoy feliz
cuando el sol brilla en el atardecer...
¡Qué maravilloso se ve el bosque!
¡Cuando las hadas vuelven a casa,
a sus residencias de verano, con sus túnicas ligeras,
cuando mayo y el amor regresan!
¡Se saludan derramando lágrimas de alegría!
Otras veces derraman felicidad
en el dulce rocío de miel de miles de flores:
las prímulas, los azahares,
las primaveras y las anémonas.
La gente pasará con la cabeza gacha
y llegará a comprender
que una dicha sobrenatural
ha pasado por allí.
(Se queda dormido. Por el fondo la
grulla, el
pájaro carpintero, la lechuza,
la libélula y todos
los animales de la
primera escena aparecen.)
EL GUARDABOSQUES
(despierta de su sueño)
¡Oh, pero la zorrita astuta ya no está aquí!
(Tiny se acerca al guardabosques)
¡Aquí estás! Tiny, malcriada... ¿sonríes?
¡La viva imagen de tu madre!
¡Espera, que te atraparé como a ella!
Pero tú te portarás mejor,
para que así la gente no hable mal de ti ni de mí,
ni tampoco saldremos en los periódicos.
(Se levanta e intenta torpemente
atrapar a la hija de la zorrita pero
en su lugar atrapa una ranita)
¡Pequeño monstruo frío! ¿Cómo llegaste aquí?
LA RANITA
No soy quien tú crees... aquella era mi abuela...
Ella me, me, me habló mucho de usted...
(el guardabosques sonríe, deja caer su
arma y se acuesta a
dormir nuevamente)
Digitalizado y traducido por:
José Luis Roviaro 2016
|