LOS TRES DESEOS

 

(Tri prání)

 

 

Personajes

ARTUF DE SAINTE BARBE / SR. JUSTE
NINA VALENCIA/ INDOLENDA
SERGE ELIACIN / ADOLFO
EBLOUIE
ADELAIDA
LILIAN NEVERMORE / HADA NULLE
MAYORDOMO
CAPITÁN
GENERAL
CAMARERO
DINAH
MINISTRO
  Barítono
Soprano
Tenor
Soprano
Contralto
Contralto
Tenor
Bajo
Tenor
Tenor
Soprano
Bajo

La acción se desarrolla en un país imaginario en época indeterminada.

 

DEJSTVÍ  I


Scéna 1

(Loznice. Pan Juste [öti Züstl a Indolenda jeste spí.
Oteviou
se malá dvojitá dvirka na hodinách a kukacka
olásí pet
hodin. Pan Juste se s námahou probouzi)

KUKACKOVÉ HODINY
(na jevisti)
Kuku, kuku, kuku, kuku, kuku!

SBOR
/ VOKALNI KVARTET
Ráz, dva, tri, ctyri, ráz, dva, tri, ctyri, pet.
Raz, dva, ráz, dva...

JUSTE
Oho! Co-ó? Ráz, dva, tri, otyri, pet!
Kukacka kraji noci nozem, hnusny
pták, ten vrah mého spaní!
Tak porád den co den
zacínat je hnusné a nudné!

SBOR
/ VOKALNI KVARTET
Ráz, dva, tri, etyri, ráz, dva, tri, tyri, pet.

JUSTE
Nu? Hej! Tak co?
Kukacko mé duse, mé ocko, jimz se ráno budí!

SBOR
/ VOKÁLNÍ KVARTET
Ráz, dva, ráz, dva...

JUSTE
Já málem zapomnel,
¿e jsem lovec a mám povinnost být mue!
Co muz, jsem král vseho stvorení, jak by ne!
Já prece jsem pan Juste!
Nekdejsi kat panenskych srdicek.
Vzhuru, starochu,
ted se aspon na srnách a na slukách spechej mstít!

(Pan Juste chvatne vstane a obléká se)

SBOR / VOKALNÍ KVARTET
Jdi se mstit, jdi se mstit, jdi se mstit!

(Indolenda se obrací na svém lozi sem a tam)

SBOR / VOKALNÍ KVARTET
Lovu zdar! Lovu zdar! Lovu zdar!

INDOLENDA
Och, och!

JUSTE
(Rozezlene ji pozoruje)
Je az na podiv, jak starí umí takhle hnusne chrápat.
Tenhle problém je lepsí nechat stranou.

INDOLENDA
(Pokracuje ve sneni)
Óch!

JUSTE
Vís, kde jsou mé boty?

INDOLENDA
Ach, ach...

JUSTE
Jesté skrípes dál, ty stará klicová dírko?
Rachotí v tobe klicek snú?

INDOLENDA
Ách!

JUSTE
Jak má být po celý den,
kdyz i ve spaní tak hrozne vrze?!

INDOLENDA
Óoch! Och! Ne! Ne! Tohle to ne! Tohle to ne!

JUSTE
???

INDOLENDA
(ze spaní tajuplným hlasem)
Tri hvezdy v jedné pasti!

SBOR
V jedné pasti!

INDOLENDA
A ruze nemá trny!

SBOR
Nemá trny!

INDOLENDA
Zlaty modrokvet...

SBOR
Modrokvet!

INDOLENDA
... cerná lilie snehu!

SBOR
Cerná - snehu!

INDOLENDA
Ráz, dva, tri -

SBOR
Tri!

INDOLENDA
- tobe nepatrí!

SBOR
Tri!

JUSTE
Oho! Jdi kcertu, svícková bábo,
s takovým bláznivým vesteckým snárem!
Sfouknu ty tvoje sny jak doslou svícku!

INDOLENDA
Es, é, en, z kola ven!

SBOR
A ven!

JUSTE
Fuj! Ve dne spát není zdrávo!

SBOR
A ven!

INDOLENDA
A ven! A ven! A ven!

(Juste sundá se stany svüj lovecky roh a
spustí veselou melodii. Indolenda sebou
trhne a prudce se probudi)

 
Och - och! Ne! Co je, Juste?

JUSTE
Vez, ze zahalka
je zdroj vsí lidské bídy;
proto at zije lov!

SBOR
Ó...

INDOLENDA
Ten bídák!
Orval jako kvítí, co se mi zdálo,
uz z toho nevím nic!
Och, tak pekný sen!

JUSTE
Na shledanou, Indolendo!

INDOLENDA
Tak pekný sen!

JUSTE
Jdu, Indolendo,
strilet viky, zajicky a holubicky!
Sbohem!

INDOLENDA
Ach, sen!

(Juste odcházi a vyhrává na roh. Po nejaké
chvili je slyset slábnoucí troubeni)

Scéna 2

(Loznici zavre zadni opona. Indolenda
vstala a stojí pred oponou)

INDOLENDA
Ach, ¿el! Já chudinka, ach, Zel!
Kdopak ví,
jak ty vsecky zármutky
¿ivotní jsou trpké, kdyz je tolik divi okolo
nás, visicich v oblacich nadeji mých.
Jen snít, drzet se snü sladsích nez cukrkandl!
A srdce mít na dlani.
On, milostpán, si jde vrazdit dál hrdlicky –
panny a kasle na Jitrenku!
Tak v cem je pak realita?
Beda, ach, ¿el! Indolendo ubohá!

(Tanene vbëhne sluzka
Adelaida s kostetem v ruce)

ADELAIDA
Bonzúr, madam!

(Zametá pri tanci)
 
Bonzúr!

INDOLENDA
Tak, tak, Adelaido!
Zel, to más pravdu,
¿e jenom prach je v
poezii a poezie ze je v prachu.

ADELAIDA
Já, paní, znám houby, ale vím,
¿e dnes ráno je tu cosi tak divného.
Víte, já dnes mela sen,
a ten m? vám jeste tlaõí az
v krku, v mozku ci kde.
Já vám ho musím ríct!

(tajemným hlasem)
 
Jsou tri hvezdy v jedné pasti.

INDOLENDA
Ach Boze!

ADELAIDA
Ruze, co nemá trn, a kvet...

INDOLENDA
No ne!

ADELAIDA
... modrozlatý a cerná lilie.

INDOLENDA
Adelaido!

ADELAIDA
Ráz, dva, tri! Tobe nepatri!

INDOLENDA
Boze, ne!
Müj sen byl úplne do puntíku stejný!

ADELAIDA
, INDOLENDA
Jsou tri hvezdy v jedné pasti a rize bez trní
a kvët modrozlatý a dál cerná lilie!
Ráz, dva, tri! Tob? nepatri!

ADELAIDA
To bude znamení, madam!

ADELAIDA,
INDOLENDA
Ach, vestba dojista zlá, co asi znamená?

INDOLENDA
Jsem z toho pryc, jsem z toho pryc!

ADELAIDA
Vestba vázná!

INDOLENDA
Zrcátko!

INDOLENDA
Tak honem!

ADELAIDA
Zlý sen, zlý sen!

INDOLENDA
Neco se mozná stane, vstoupí sem nejaká
skutecnost a já vím, ¿e docela jisté vypadám
hrozne...

(Adelaida vytáhne z kapsy zrcátko a
podá je Indolende, tocíc se okolo ní)


ADELAIDA
Sedivá, jak zaprásená, hotový prach!
Ty oi, samý hnis!
A nos, celý rudý!
A bilý jazyk!

INDOLENDA
Sedivá, nos cervený, nos cervený a jazyk bilý!
Ui dost! U? mlõ! Adelaido!
Dost uz! Dost uz! Ty me zabijis!
V srdci zár, ach zár, to mám, to vím,
to znám!

ADELAIDA
Sedivá, nos cervený, nos cervený
a jazyk bilý a zvadlé tváre, zvadlé tváre!
A chlup pod bradou a chlup pod bradou!
Zato Zár, v srdci je Zár, to znám,
to vím, to znám!

(Adelaida upustí zrcátko, které se
roztristi na kusy. Prestane tancit)

ADELAIDA, INDOLENDA
Och! Och! Och! A dalsí znamení!

INDOLENDA
A jak zlé!

ADELAIDA
A zlé, ach paní, to je hrozne zlé!

INDOLENDA
A jak zlé?

KUKACKOVÉ HODINY
(Je slyset kukacku z hodin sestkrát zakukat)
Kuku, kuku, kuku, kuku, kuku, kuku!

ADELAIDA
A jesté dalsí, paní!
U¿ z toho zacínám mít strach!

INDOLENDA
Ovsem, je to desivé.
Ale ponevadi se neví,
kde je zacátek a kde konec, myslím,
¿e poezie a sny, ach, jsou prece
jenom hezõí nezli skutecnost!
Pojd, Adelaido...

(Vycházejí ven)

Scéna 3

(Opona se zvolna zvedá, je vidët venkovskou krajinu.
Po-smourné pocasí, oblaka unásená v?trem. Snih
pokrývá zem. Padá v lehounkých vlockách. Lovecká
trubka se blízi. Objeví se pan Juste)

JUSTE
Ohoho! Ohoho! Ohoho! Ohoho!
At kdekdo ví, at to ví, az do výsin nebe,
hloubi zemé ví, ¿e jsem tu já!
Ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho!
Ach, vy drübky, kridla, prsícka, vy strivka sluk,
tu jsem já, milostpán Juste, vase smrt!
Ach, vy nádherní bozí tvorové,
nic víc nez moje zverina!

(Zatroubí na roh. Zaanou se ukazovat divy.
Je vidët rozvijející se kvëty podobné ¿enám
)
 
Tak! Tak! Já se nenachytám
na tyhlety kejkle, já vím, co jsou to
Zivoõisi, a na vlas presné rozeznám,
co doopravdy je a co jen se zdá!
Ztratte se pry, jste klam a prizrak!
Vsecko je jen zver, jak na vás vy strelím,
co je z vás nezli maso na pekác!

(Kvetiny zmizi. Pan Juste zatroubí na roh. Objeví
se velký motýl, po n?m tygr. Hejno havranü s
krákoráním prehopsá pres scénu)
 
Ohoho!, Ohoho!, Ohoho!, Ohoho!
Ej, vy mé chcete kapánek zmást?
Vsecko je zver, vse krom vás!
Vy jste az moc jako zenské v posteli vedle nás,
co z niceho nic nás jako had ovinou,
jak zár, jako zást, jako zázrak!
Ztratte se pryõ! Na vase svody je skoda ztráceti náboj.
Já vím, ¿e tahleta kráska nejak souvisí s realitou dní!
Ho, ho, ho! Ho, ho, ho!
Jsem lovek reálný!

(Zvedne se cip opony. Pan Juste vstane. Objeví
se velká past na viky, do níz se chytila vila Nulle)

VÍLA NULLE
?ch! Zajatá! Óch, já víla ubohá! Víla tvá!

SBOR
ZA SCÉNOU
(zpívá beze slov)

JUSTE
Co to je? Dobre,
¿e jsem nedal na ta pitomá kouzla!

VÍLA NULLE
Ó, ó, ó, '... polapená!
Slunce zná zahanbení mé,
hanbu víl polapených!
Já ubohá! Ubohá,

JUSTE
Vida, ¿ádná bazantnice, tohle je co ríct!
Ci slípka, õi sprostá kachna.
Och jé, uz vím! Siréna!

SBOR

(za scénou)
Och, polapená. Polapená, och... Víla ubohá!

VÍLA NULLE
Já prece nejsem siréna,
ale krajka z cervánki,
jsem úsmev, co zná klíc do hlubin soce,
az do hlubin sedce a radování,
jsem dvojnice krupeje rosné,
jsem jen krupej skla a stínu.
Chápes? Chápes?!

JUSTE
No dobrá, co jste vsak?
Treba lañ? Anebo pták?
Anebo kneina? Nebo jste opustila bar?
Tohle musím vedet predevsím!

(Sáhne na ni rukou. Vila se prudce narovná)


VILA NULLE
Och!

JUSTE
Tak co?

VÍLA NULLE
Táhnete pryc, jste hñup!
Nesahejte na m?!

SBOR

(za scénou, zpívá beze slov)


VÍLA NULLE
Já jsem víla Nulle, mohykánka víl.
Tak m? z té pasti pustte,
at se vrátím zase zpet do ocí tmy,
tak jako slovo do mlcení!

JUSTE
Ale kdez, velectená sleano!
Vidët vílu, komu se to kdy podarí?
Já sice nejsem básník,
zato má chot má ráda kouzla,
sny a tyhle vsecky krámy.

JUSTE
Jste úlovek jak stvorený,
já aspon nevrátím se s bzundou!

SBOR
/ VOKÁLNÍ KVARTET
(za scènou)
Ach, krásná rise vil!
Krásná! Krásná rise snú, vílo ubohá!

(Roztahuje celisti pasti. Zranená víla
nemuze utéci, bere ji za rameno)

VÍLA NULLE
Ach ¿el, krásná ríse víl!
Ach Zel! Ach Zel! Krásná ríse sn?!
Co ze m? bude ted, k cemu mé to nutí?
Být jen pouhou vecí...

(Opona. Pan Juste ji odnási pryc. Na strome
kuká kukacka. Hlas rohu se vzdaluje a vzduchem
se nese lovecká melodie)

Obraz 2

KUKACKA
Kuku - kuku - kuku - kuku!

Scéna 1

(Pokoj Indolendy. Indolenda
sama pozdeji s Adolfem)

INDOLENDA
Sama jen, sama jen, bez ozveny.
A den co den sama jen!
Más jen sedce své a v srdci zpev;
co vsak den co den a do
 konce sveta cekás, kde to se najde?
V strevícku Popelciné, ci ve vini slunecnice,
nebo v barvách cervánk??
Vsechno, co jen v srdci más,
co v hrdle más, co v mysli más;
vse páchne plísní, mdlobou a skrceninou,
kde je potom síla zemetresení...

(krici)
 
... sopek, katü! Ach!
Kdyby m? aspoñ nekdo bil! Och, já ubohá!
Semínka zasadím si do kv?tinác? a zalívat je budu,
jak je treba, stále samotinká!
Jen sebe mám, nic víc, nic víc, nic víc!

(Pláce a sází semínka do kvétinác?. Objeví se Adolf)

ADOLF
Raz, dva, tri!

INDOLENDA
Kdo to, zpropadene!

ADOLF
To jsem já, sestrenko!

INDOLENDA
Tys m? polekal,
Adolfe, milý Adolfe, müj Adolfku!
Adolfku drahý, rozkosný!

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
Jak jsi krásný!

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
A jaký jsi ty silný!

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
Adolfku, ty jsi andël

ADOLF
Prosím, ano, 
prosím, ano.

INDOLENDA
Ty hvezdy, ty ruze, 
ty oblácky, tvoje mládí!

ADOLF
Prosím, ano, prosím, ano!

INDOLENDA
V oích tvých, na tvých ústech, 
na tvých tvárích, ba i na prsou!

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
Sily v sob? jisté más jako býk,
chces-li obejmout.

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
Tak tedy, ty hloupý, kdy u? pochopís?
Pojd bliz, tak uz pojd, blíz!
A stiskni m? tak, at to vím!

ADOLF
Prosím, ano.

INDOLENDA
Ach, ráj, ach, ráj!
Ted uz vís, kde je ráj?
Pojd, pojd, do zahrádky rajské!
Pojd', do zahrádky rajské!

ADOLF
Sestrenko! Dva dolárky mi dej, dnes je pout, 
já bych rád na kolotoõ, tam je hej, tak dej mi,
at mohu jít za devcaty!

(Zuri a vlepí mu polícek)


INDOLENDA
(krici)
Tak! Tu más! Táhni, ty mizero! 
Ty jeden usmrkance!

(Adolf uniká z jejího dosahu)


ADOLF
Ona se zbláznila, baba jedna!

(Zmizí)

INDOLENDA
(vzteky jeci)
Je to bída! 
Vsechny touhy musí zajít pod vlhkým popelem.
Och, mit tak aspon celou zem!
A az bych jí mela, sfouknout té jako svícku,
mé ubohé srdce!

Scéna 2

(Vejde  Adelaida)

ADELAIDA
Ach! Madam! Achich!

INDOLENDA
Co se déje, Adelaido?

ADELAIDA
Ach! Madam! Achich!

JUSTE
(Pan Juste vejde s vílou pres rameno
Tady je to, tady je to!

INDOLENDA
Pro pána Boha, co to je?

JUSTE
To prece vidís sama, aspoñ myslím.

INDOLENDA
Ptám se té, co to je, neslysels?

JUSTE
Vila je to, chytil jsem ji na lovu.

INDOLENDA
To není pravda!

JUSTE
Je tezká jak divoká koza.
Pekná vílecka, úlovek, který
svedcí o lovecké obratnosti.

(Indolenda si zkoumavé prohlízi vílu. Adelaide
dále tancuje sem tam, pak znehybni)


INDOLENDA
Muzstí Izou jak zubari,
kdyz mají vytrhnout zub.
Porád nevím, jaká je to vlastne zver,
ale víla to není.
To je hruza, co se dneska deje.
Nebe je piné pavouki,
jen predou a predou ty své pavuciny.
Vsechno bylo odjakziva lez, sny,
co se ohlasují predem, záhady skutecna.
Ale ¿e by víla, taková nejaká chabá Zenicka,
to zase teda ne!

JUSTE
Tomu ty nerozumís.

INDOLENDA
Snad me nechces podvádet, Juste?

JUSTE
Povídám ti, víla!

INDOLENDA
Nejaká hereaka, nebo svadlenka,
nejaký lidský odpad!
Ach, ty Eraloku srdcí,
já té otrávím, jestli mé s
tou zmijí budes podvádet.

(Vila napolo vstane. Seminka v kvetinácich
okamite vzkliõí, z rostlinek vykvétají srdícka
a rucicky)

VILA NULLE
(tajuplnym hlasem)
Hvezdy tri, jedna past!

INDOLENDA
Ach, Boze!
Hezká je, to se musí ríct!

VÍLA NULLE
A ruze bez trní,
kvet modrozlatý a cerná lilie!

INDOLENDA
Ona zná mé prorocké sny!

JUSTE
Vidyt ti povídám, ¿e je to víla!
Chytil jsem ji do pasti.

VILA NULLE
Nechte m? odejít.

JUSTE
Ale kdepak, holaiõko!

INDOLENDA
Ne, ne, nenech ji odejít, Juste!
Jenom ti zakazuju na ni koukat, je prilis hezká.
Rozumels, neto se tak po ní jako sluneönice.
Na me se dívej, já jsem konec konc? tvá Zena a to je
víc nez nejaká víla.

VILA NULLE
Nechte m? odejít.

INDOLENDA
Ale ne!

JUSTE
Ani za nic!

INDOLENDA
Jen si pomyslete, taková víla,
to je jisté hezõí nezli gramofon,
motocykl nebo rádiový aparát.
To by se hodilo na vselijaké zvlástní úcele.
Ale na jaké, vís to, Juste?

JUSTE
Já jen vím, ze je to víla a basta.
Dávám ti ji. Nau se s ní zacházet.

INDOLENDA
Podívej se na ni,
jako kdyby mela zacít zpívat.

VILA NULLE
Slyste, vy malé chudinky v kleci!
Zatímco pán si jde na hon,
paní listuje ve svém snári a jen
otevíráte pusu jako kapri na suchu!
A já, já vám bez odkladu vyplním tri prání,
co se tajne tísní v hloubi vás.

SBOR
(za scénou)
Práni tri, práni tri, práni tri!

VILA NULLE
Nu, tak mám?

INDOLENDA
Nebesa!
Uz je to tu, skutecno, které sestoupilo na zem.
To je nádherné! Uvidíme Ráj!

JUSTE
Jsem tím dojat k sIzám.

VILA NULLE
A pak budu volná!

INDOLENDA
Ano, madam!

VÍLA NULLE
Zacínám!
At ústa kvetou!

JUSTE
Já bych rád...

INDOLENDA
Ne, ne, ty ne, ty pokrytõe, upíre, hade vodní!
To já, já a m?j stín! Já bych ráda...
já bych ráda... chci být bohatá!

KUKACKOVÉ HODINY
Kuku! Kuku! Kuku!...

Scéna 3

(Kukacka na hodinách hlasité odkuká celou. Velké ticho.
Vila Nulle odhodí jeden ze svých závoj?. Objeví se kulisári
a premenují oby dí pana Justa. Nabyvá vzhledu neslycha
ného prepychu. Satnári prevlékají pana Justa a Indolendu
do nádherných odev?. Je prinesen stül plný luxusniho
nádobí a kristálu. Vila zatím usnula v koute u krbu)

JUSTE
Indolendo!

INDOLENDA
Juste!

(Padnou si do nárucí)
 
Juste!

JUSTE
Indolendo!

(Objímají se)


Jsme boháci!
Jsme boháci, Indolendo!

INDOLENDA
Jsme! Bohác jsem já!

JUSTE
Pardon, pardon! Já také! Bohatí jsme!

INDOLENDA
Bohatství vsechno je jen mé, jen mé,
jsem svolná tu a tam ti dát kapesné,
tak na tabak a na pas lovecky.

JUSTE
(krici)
Ty drègresle, ty spindíro,
ty hnusná carodëjko, bábo seredná!

INDOLENDA
Skorpióne, hadrári, unè staré!

JUSTE
Hysterko!

(Objeví se Majordom, ohlasuje hosty)


MAJORDOMUS
Jeho excelence, sám pan ministr financí!

(Vejde ministr)


INDOLENDA
, JUSTE
Exeláns!

MINISTR
O, madam! m'sjé! Zdravím vás!

INDOLENDA
Jaká cest! Exeláns! Ta cest, ach, ta cest!

JUSTE
Jsem rád, Exeláns, jsem rád, jaká cest!

MAJORDOMUS
Pan generál Caravanerail!

(Vejde generál)

INDOLENDA, JUSTE
Generále!

GENERAL
Poklona, madam, má úcta!

INDOLENDA, JUSTE
Ta cest! Ta cest, generále!

MAJORDOMUS
Páni hrabe s hrabenkou de Pamir.

(Vejdou)


Pán a paní a slena dcera z Graindorge!

(Vejdou)
 
Pan Adolf Citroullet s rodinou!
Jeho eminence kardinál Apostroph!
Slena Eblouie Barbichette!
Pan nejvyssí státní prokurátor!

(mluví cím dál nedbaleji)
 
Nácelník a nácelnice N'Boula,
M'Boula z Dahoneje!

(Ceností panovníci)


A veskerá dalsí smetánka!

(Vejde celý dav hostí)

SBOR
Verte mi, m'sjé, madam,
lépe rozhodne jest mít plnou
penezenku spís neli sroce.
Anito jmení, bohatství,
tot neco jako skvelý venec ruzí,
jenz nemá zádné trní, jenz nemá zádné trní,
známá véc, známá vec,
ze i hvezdy na nebesích zlaté jsou,
vidy zlaté, hvezdy v nebi zlaté jsou, vidy zlaté.
Verte mi, m'sjé, madam! Rate verit m'sjé, madam!

INDOLENDA
, JUSTE
Ach, pravda, vím!

SBOR
Bohatství, bohatství, tot láska, slast a ráj.
I zlaté zuby je moino mít.
I vlas zakoupit si falesný, mocné poprsí,
z kristálu oko, kosilky z krajek,
ba víc, rakev ze dieva ruzí.

INDOLENDA, JUSTE
Tak jest! Tot nádherné!

MINISTR
A pak se krásne jí!
 
|SBOR
(a pak amainistr)
Kvícalí toast a kaviár, kvícalí toast, kaviár,
kvícalí toast s kaviá-rem, toast a kaviár.

MINISTR
Kvícalí toast a kaviár.
 
 GENERAL
Tak jest, Exeláns! A dá se pít jak Malaga,
tak Marsala, jak Malaga, tak Marsala,
jak Malaga, tak Marsala, jak Malaga,
tak Marsala, jak Malaga, tak Marsala.

SBOR
Jak Malaga, tak Marsala, jak Malaga,
tak Marsala, jak Malaga, tak Marsala,
Ize pít jak Malaga, tak Marsala,
jak Malaga, tak Marsala.
Ó!

MINISTR
Tak Marsala, jak Malaga, tak Marsala,
jak Malaga, tak Marsala,
jak Malaga, tak Marsala.

INDOLENDA
, GENERAL
MINISTR
, JUSTE
Bohatstvícko! Bohatstvícko!

MAJORDOMUS
Madam, je prostreno!

(Vsichni usedají ke stolu. Taneané vejde
Adelaida a nese misu, z níz nabízi kazdému
ze stolovníkü. Jen hudba)


JUSTE
A kdyz se prejím tak, ze zaludek me rozzlobí,
tak si koupím nový z juchtové kuze!

GENERAL
Mám z ní boty, m'sjé. Mám z ní boty!

JEDEN Z HOSTU
Ti boháõi, ti mají fantazii, och, jedineanou!
Jedinecnou!

INDOLENDA
, ADELAIDA, EBLOUIE
GENERÁL
, MINISTR, JUSTE, SBOR
Ó, jak je krásné Zít!

(Vtom se probudi Vila Nulle, na kterou
nikdo nepomyslí. Vstane a vrhne se ke stolu)


VILA NULLE
Ó, jak je krásné Zít!

JUSTE
Sapristi, na vílu jsem zapomnel!

VILA NULLE
Umíte lehko zapomínat,
já vsak jsem hodná holka.
Nevíte asi, ¿e je to hostina svatební?

INDOLENDA
A kdo se bude Zenit?

VÍLA NULLE
Vás bratránek Adolf!

ADOLF
(Okamzite vyskoci)
Ut je to tak!

JUSTE
A koho pak si bere?

VÍLA NULLE
Eblouie Barbichette, a vy to nevíte?

EBLOUIE
(Zvedá se)
Adolfe!

ADOLF
Eblouie!

JUSTE
Milé deti!

ADOLF
A je Eblouie bohatá?

EBLOUIE
Ano, milý Adolfku!

ADOLF
Drahá Eblouie!

EBLOUIE
Milý Adolfku!

INDOLENDA
Tak Adolf si bere Eblouie?

JUSTE
Milé deti!

VÍLA NULLE
Jen jedno zlaté slúvko vám jeste musím ríct.
Je jistý ostrov na mori, jménem Zlatý.
Na tom Zlatém ostrov? je zlatý palác!
Vse je zlaté! Prosím, tot je muj dárek vám.
Adolfe, ten zlaty palác na zlatém ostrov? patrí vám!

EBLOUIE
Milý Adolfku!

ADOLF
Drahá Eblouie!

JUSTE
Milé deti!

INDOLENDA
Adolf a Eblouie?

EBLOUIE
Milý Adolfku!

ADOLF
Drahá Eblouie!

SBOR
Ach! Jak je krásné Zit!

(Hovor sichni najednou. Blahopráni - výkriky –
hlucení kolem stolu.
Mluví dále jeden pres druhého)

INDOLENDA
Tak Adolf si bere Eblouie?
... Eblouie - Adolf...

EBLOUIE
M?j drahý Adolfku! ...

ADOLF
Drahá Eblouie! Jsme bohatí! ...

JUSTE
Milé deti! ...

SBOR
Bohatství, bohatství, tot láska, slast a ráj.
I zlaté zuby je mono mít!
I vlas zakoupit si falesný, mocné poprsí,
z kristálu ocko, kosilky z krajek. Verte mi!
Vërte mi! Verte mi! Verte mi!

INDOLENDA
, ADELAIDA

EBLOUIE, VÍLA NULLE
Ó! Ó! Ó! Ó! 0! 0!

INDOLENDA
, ADELAIDA

EBLOUIE, ADOLF, JUSTE, SBOR
Verte mi, dámy mé! Rate verit, pánové,
ze je krásné Zít, ach, Zít.

SBOR
Ze je krásné Zít, ach!

INDOLENDA
, ADELAIDA

EBLOUIE, ADOLF
Verte mi, dámy mé, Verte mi, páni!

JUSTE
, SBOR
Verte mi, dámy mé, Verte mi, pánové!

INDOLENDA
, EBLOUIE, ADOLF
Ó, jen zít, Ó!

ADELAIDA
, JUSTE
Ó! Ó!

SBOR
Ô, jak je krásné Zít!

I
NDOLENDA, ADELAIDA
EBLOUIE
, ADOLF, JUSTE, SBOR
Ó, jak je krásné Zít!



DEJSTVÍ  II


Obraz 1

(Velká lod uprostred more. Vprostred paluby sedí bez
hnutí pan Juste, Indolenda, Eblouie a Adolf. Jsou obleceni
bohate a tak prepychov?, Ze se netroufají pohnout.
Adolf je ve skvelém admirálském obleku. Kapitán,
sbornámornik?, sbor námornik? je uvnitr lodi])

Scéna 1

SBOR
NÁMORNÍKÜ
Ohé! Ohé, tu mocné viny,
tu houpavé vinky, ohé!
Ohé, ohé! Hó, ohé. Celá duse rozhoupaná.
Ohé! Ohé! Ohé! Ohé! Hó! Ohé! Ohé! Ohé!

KAPITÁN
Hosi, hola, jen do plachet vítr!

SBOR
NÁMORNÍKÜ
Hó, ohé!

KAPITÁN
Nás ¿enou viny a vítr stále vpred a dál!
Zaberme, chlapci!

SBOR
NÁMORNÍKU
Ohé! Ohé! Ohé!

KAPITÁN
a SBOR NÁMORNÍKÜ
Sever, jih, západ, východ, jen dál!

KAPITÁN
A stále vpred a stále vpred a stále dá!!

SBOR
NÁMORNÍKÜ
Hó!

SBOR
NÁMORNÍKÚ
Ohé! Ohé! Ohé! Ohé! Ohé!

KAPITÁN
Ke zlatým ostrovúm!

SBOR
NÁMORNÍKÚ
Ohé! Ohé! Ohé! Ohé! Ohé! Ohé! Hó!

INDOLENDA
Jmení, to je rozkos. Jak krásné city jsou
v tom skryty, tof hotový div!
Peníze mit, o to tu jde, celý svët vás pak ctí,
vse se koupiti dá, vsak prohánet se po morich
na veliké lodi, to je prosté vac úzasná!

SBOR NÁMORNÍKÙ (zpívá beze slov), JUSTE
Jen aby uz co nejdríve tu byl cíl!
Já bych rád vystoupil, dost, nohy mám jak drevo!

INDOLENDA
Ani bohaty nechápes poezii! Ech, jsi ty parez prozaicky!
To u mne, muj sen je chodit jak vánek po vinách!

JUSTE
Tak co, Zlatý ostrov, kdy uz jsme tam?

SBOR
NÁMORNÍKU
Ohé, ohé! Ohé, ohé!

INDOLENDA
Na to se jdi zeptat Adolfa.
Vzdyt jenom on se tu vyzná v more-plavbe,
jenom on, má prece cepici jako admirál!

JUSTE
Adolfe, kde jsme?

ADOLF
Kapitáne! Kótu chci znát!

KAPITÁN
Hned, pane müj!
Jsme zde, jsme tam, ne, jsme tam i zde!
Tady je sever, západ, východ, zde jih.
Kapánek vlevo, pak vpravo,
pak trochu níz a kousek výs!
Co do délky jsme v tropech, sirka mirí na rovník,
jde protiproud a mírný van,
ba víc nezli mírný, spíse zrádný van!
A kóta, Admirále, práve jsme v prostredku more.
Jsme tam, kde jsme, a dost.

ADOLF
Díky, Kapitáne!

(Just)
 
Praví, Ze jsme práve tak v prostredku more.

(Kapitán si prohlizi oblohu svým
námornickým dalekohledem)

SBOR NÁMORNÍKÚ
Ohé! Ohé! Tu mocné viny, tu houpavé vInky!
Ohé! Ohé! Ohé! Hou!

INDOLENDA
Radsi se té své vily ptej!
Vzdyt víla, ta ví vsechno líp.

(Je vidët vilu, jak stojí na lodní zádi)


VÍLA NULLE
Kolik merí a za jest obloha z rána,
tvary oblak ci zárivé odlesky obzorú?
Jakou má cenu dech duse tvé a city sidce tvého?
A jakou má kvet dní a slzy osamení,
tvüj spánek a ve spaní sen a cím voní tvoje nevedomí?

INDOLENDA
Co to ríká?

JUSTE
Pardon, madam, to není odpoved,
to jen blábolí jakési pitominky.
Budem uz brzo na Zlatém ostrove?

EBLOUIE
Horíme zvedavostí, jak jsme vlastne bohatí,
chápete, madam?!

JUSTE
Nu tak, jak to je?

INDOLENDA
Víte, nemela byste se nám posmívat.

EBLOUIE
Je pravda, madam,
¿e ten Zlatý ostrov vübec existuje?

JUSTE
Já uverím, az ho uvidím.

ADOLF
Tamhle je!

INDOLENDA
Potrebujeme dukazy,
dukazy vyvázené zlatem!

SBOR
ZA SCÉNOU
A-ách! A-ách! A-ách!

VSICHNI
Ach!

VÍLA NULLE
Ach, divy, vestby, brehy!

VSICHNI
Ach! Ach!

(Za hlucného susteni kridel priletí hejno zlatých ptáku,
zakrouzi nad lodí a nakonec se snese na lodni müstek.
Cestujicí jsou ohromeni. Eblouie behá vlevo, vpravo,
tiepe pritom rukama a tleská. Je mozno spustit
namalovanou oponu nebo filmové plátno)

INDOLENDA
Och, Juste, ¡de z toho mráz! Nádherné!

INDOLENDA
, ADOLF, EBLOUIE
Och!

JUSTE
Och, ti ptáci a ta zver, na to já jsem odborník!
Jenomze zlatý pták? Úplne nový tvor!

INDOLENDA
, EBLOUIE
Nádherné!

JUSTE
Podejte mi pusku!

INDOLENDA
Zlatí ptáci, to prece není zver a terc!

JUSTE
Podejte mi pusku!

INDOLENDA
Juste! Juste!

EBLOUIE
Snad mné se podarí je chytit spís touhle sítkou!

(Pokousi se ptáky chytat do síte)

JUSTE
Chci pusku!

INDOLENDA
Juste! Juste!

VILA NULLE, SBOR ZA SCENOU (beze slov)
Hle, váha zlata a váha úsmevi, váha ruzí a váha zlata,
hle váha zlata a váha pýchy,
hle váha nevinnosti a váha zlata.
Hledte tamhle! I drobná havet v povetrí,
i ta zvirátka vod se za zlato koupit dá,
takze v cem je váha Zivota
a vroucí lásky a sladkého snaní?

(Na obloze se zároveñ ukáze
slunce i mesíc. Jsou zlaté)

VILA NULLE
Oko dne, oko noci, mesíc a svetlo slunení,
i ty jsou za cenu zlata,
i tam na dne vod ulozen je zlaty písek.
Kde je cena cas? budoucich?
Zde aspon cítite, kolik vází chrup,
co vase kosti a kolik zlato v závitech mozku?
A zlatý sat, zlatá kuze, ty sám?

(Obloha i more úplne zezlátly, i osoby na jevisti
mají pozlacené saty. Jen vila vypadá prúsvitná
a lehoucká. Jde se natáhnout na príd)

KAPITÁN
(Adolfovi)
Musím vás upozornit, Ze me bolí kurí oko,
prijde zmena pocasí. Jak zane bolet kurí oko,
rekne vám kazdý námornik,
¿e je to predzvest boure, tornáda a uragánu.

(Ze stezne se ozve hlas hlídky)

HLÍDKA
(hlásná trouba)
Hej, zeme, zem?! Blízí se zem!

SBOR
NÁMORNÍKÚ
Hó!

JUSTE
Vidís, ty jsi chtela dúkaz, Indolendo, tady ho más!
V mých myslenkách je nevycerpatelné bohatstvi!

INDOLENDA
Hlavu tezkou mám az hriza,
v tele od paty do hlavy neklid, snad tím,
¿e i vlasy mám zlaté, proto cítím v hlav? tíhu,
v tele od paty do hlavy neklid, jen tím,
¿e i vlasy mám zlaté!

JUSTE
Indolendo, Indolendo, ty jsi porád chtela dukaz!
Tu ho más! Tu ho más, hle dukaz, hle dúkaz!
Hle, zde je dúkaz!

INDOLENDA
Snad váine mám i vlasy zlaté, zlaté, zlaté!

EBLOUIE
Jak mám tezkou hlavu a jak mám ztvralé hrdlo,
jak zprahlé a ztuhlé, jak teiké a suché.

JUSTE
Hle, zde je dúkaz! Tu je, tu je, ten dukaz, ten dukaz!

INDOLENDA
Zlaté, zlaté, zlaté, zlaté! Zlaté, zlaté!
Vse je zlato, samé zlato., samé,
samé, samé zlato, samé zlato zlatoucí! Och!

EBLOUIE
Zlaté, zlaté, zlaté! Ach! Zlaté, zlaté!
A vse je zlato, samé zlato, samé, samé,
samé zlato, samé zlato, zlato zlatoucí! Ó!

ADOLF
No né, no né, no né, vy i hlas máte zlatý.
Zlatý, ach zlatý! A vse je zlato, samé zlato,
jen zlato zlatoucí!
Jen zlato, jen zlato, zlato zla toucí! Ó!

JUSTE
Zde más, zde más, zde más!
Idnolendo, Indolendo! Zlatý, zlatý!
Vse je zlato, samé zlato, samé zlato zlatoucí!
Zlato zlatoucí! Ó!

KAPITÁN
Kupredu, chlapci! Kupredu, chlapci!
Kupredu, kupredu, kupredu, kupredu! Hó!

HLIDKA
Zeme, nablízku je zem!

SBOR
NÁMORNÍKÚ
Je zemé nablízku, nablízku je zem!

INDOLENDA
, EBLOUIE
ADOLF
, JUSTE, KAPITÁN
Hle, zemë! Hle, zem?! Hle, zemé!

HLÍDKA
Hle, na obzoru zem!

SBOR
NÁMORNÍKÚ
Jen kupredu, (jen) kupredu,
(je) zlatý ostrov pred námi, pred námi!
Zlatá zem! Ohé! Ohé! Ohé! Ohé!

SBOR
ZA SCENOU
Hó!

INDOLENDA
, EBLOUIE
Ach! Hle zem, tam pred námi je zem!

ADOLF
Hle zem, hle zem, hle zem!

JUSTE
, KAPITÁN, SBOR NÁMORNÍKÜ
Sever! Jih! Východ! Západ! Sever! Jih! Východ! Západ!
Sever! Jih! Východ! Západ! Sever! Jih! Východ! Západ!

INDOLENDA
, EBLOUIE
Zde je vás dukaz, jak ze zlata, tady je!
Celý ze zlata na Zlatém ostrov?! Ó!
Celý zlatý, na Zlatém ostrovë!

VILA NULLE
Zde jest, vás dukaz!

ADOLF
Zde je vás dukaz, jak ze zlata, tady je,
celý ze zlata na Zlatém ostrovë!
Och, och, na Zlatém ostrovë!

JUSTE
Zde je vás dukaz, jak ze zlata!
Tu ho máme, tu ho máme! Tu je!
Tu je! To je ten dukaz, tu je!

KAPITÁN
tu je! Zde je vás dukaz, jak ze zlata!
Tady je! Tu je! Tu je! To je ten dukaz,

INDOLENDA
, EBLOUIE, ADOLF
Jak ostrov, tak zámek je zlatý!
Jak ostrov, tak zámek je zlatý! Ostrov
zlaty, zlaty, zlatý, zlatý!

VÍLA NULLE
Jak ostrov zlatý, tak zámek zlatý.
Ostrov zlatý, zlatý, zlatý, zlatý!

JUSTE
zlatý! Zlaty, zlaty, zlaty, zlaty, zlatý, zlatý,
zlatý ostrov, zlatý! Zlatý ostrov,

KAPITÁN
Zlatý! Tot on, zlatý, zlatý, ostrov zlatý!
Zlatý ostrov, zlatý!

SBOR
ZA SCÉNOU
On, ostrov zlatý, vás ostrov zlatý,
ostrov zlatý, zlatý!

SBOR
NÁMORNÍKU
Tot on, zlatý, zlatý, zlatý, ostrov zlatý,
zlatý, zlatý, ostrov zlatý, och!
Ohé! Ohé! Ohé!

VSICHNI
Ach!

(Vse je filmováno na závesu v pozadí scény b?hem Balady.
Nebe se zatmi. Vsichni pritisknuti jeden ke druhému se
otácejí s pohnutim k ostrovu.- Tezká mracna. Moïské
sviñuchy a velryba prchají pied bour na mori.- Hromy,
blesky, uragan. Cestujicí se shlukuji uprostred lodi.-
Boure.- Lod se potápí.- Tma)

Balada

(Vokální kvartet s klavírem)

VOKALNI KVARTET
Plula lod krásná ze zlata a po zlaté plula hladine, hladine.
Lod tuze bohatá, vseho dost, jen lásky ne,
vseho, jenom lásky ne, lásky ne, lásky ne!
Ze zlata byl její admirál a ke zlatým
pluli ostrovum, ostrov?m.
Bez lásky plout dál a dál i pro bohy by byl preveliký,
by byl um, velky um, velky um.

I. a II. TENOR
Ve vichru, v bouri, ve viru pen, kolem úskalí,
kolem úskali, noc jako noc, den jak den,
zlacení a zoufalí, zoufalí, zoufalí.
Hruzný je údel zlatý, i kdyz lod zchváti zlatý proud,
zlatem bez lásky plout, bez lásky plout, zlatem plout.
Bez lásky zahynout, zahynout, zahynout.

BAS
Ve vichru, v bouri, ve víru pen, kolem úskalí,
kol úskalí, noc jako noc, den jak den.
Zlacení, zoufalí, zoufalí.
Hruzny je údel zlatý, i kdyz lod zchváti zlaty proud.
Zlatem bez lásky plout, bez lásky plout, zlatem plout.
Bez lásky zahynout, zahynout, zahynout
 
V bouri, ve vichru kol úskalí, kolem úskalí,
noc jako noc, jak den, zlacení a zoufalí, zoufalí, zoufalí.
Hruzny je údel zlatý, i kdyz lod zchváti zlaty proud.
Bez lásky plout, bez lásky plout.
Bez lásky zahynout, zahynout, zhynout.

VOKÁLNÍ KVARTET
A lod zlatá v proudech pen ztroskotá, ztroskotá,
ztroskotá, ae je jen zlatou rakví v temnotách,
ach, ztroskotá v temnotách. Ach!

(Vzdálí se)
 
(Úp/ná tma az do konce obrazu)


JUSTE
(Vpredu, ve svëtelném kruhu reflektoru)
Ochich! Vzdyt já jsem jen ubohy clovicek!
Tolik jsem si toho ani nepral!
Pomóc! Pomóc!
Má sladounká vílecko, má krásná vílecko!
Indolenda chybila, kdyz vyslovila takové prání!

SBOR
ZA SCÉNOU
Pomóc! Pomóc!

JUSTE
Zastavte, prestañte s tím vsím! Preju si... preju si...
at moje Zena... omládne!

SBOR
ZA SCÉNOU
Ach!

VÍLA NULLE
(Vzadu, v kruhové zári reflektoru.
Shodí ze sebe jeden závoj)
Tak se stañ!

SBOR
ZA SCÉNOU
Tak se stan!

VÍLA NULLE
At Indolenda opët omládne!

(Zmizi)


SBOR
ZA SCÉNOU
Omládne! Omládne!

(Tma. Opona)

Scéna 2

(Objeví se Adolf, proklouzne pred oponu.
Nemá uz suj krásny admirálsky kostým, je
uz jen ubohý námoïnicek. Nese si harmo-niku)

Kuplet

ADOLF
(Hraje na harmoniku)
Pojdte, slyste, slyste plác nad smutným osudem
a nad zelenou tvári mé bídy,
kdyz mám zít v bachoru velryb, navidy jiz,
navzdy mají mým pokrmem být sirénní jikry!
Pojdte, slyste, slyste plác nad slaným
tím Zivobytím mým a nad mým tekutým
¿aluplným lozem!
Polibky mé mi vysály chobotnice
a sny mé jsou pastvou cerných krab?!
Plavce ubohý!
Slyste, slyste plác nad tím milovánim smutnym
tam na dne kalných a spicích vod.
Zplihlá ñadra má jak pár medúz,
nohy studené jak noaní dést.
O-och, plavõe ubohý!
Slyste plác nad plácem mým tam na dne morském,
srdce mé tím ztrácí vsechno,
Zivot svüj i svou smrt.
Navidy ztracený v dalekých morich, plavõe ubohý!
Plavce ubohý!

(Klesne vycerpáním)


Jsem mrtev, ti jsem Ziv?
Tluce mi to srdce, nebo to je more se svým vinením,
tady v mém zaludku,
v mém mozku, v mých zornicich?
Mrtev - ach, mrtev - myslím, ze jsem mrtev.

(Objeví se cernoska, spatri
Adolfa a zane skákat radostí)

CERNOSKA DINAH
Och, óch! Na pustém ostrove, a prece nekdo!

ADOLF
Dobrý den, madam! Je tady nejaký hotel?

CERNOSKA DINAH
Sikovný lobrdík, tohle bude neco na zub!

ADOLF
Madam, já jsem lidský tvor a Zádná skeble!

CERNOSKA DINAH
Jak sidce rádo srdce jí, tak Zena muské!

ADOLF
Plavõe ubohý!

(Cernoska zane tanäit pred Adolfem a zpívá)

CERNOSKA DINAH
V ocích Dinah, tam vsechno dost místa má,
nebe modré, rudá voda potokú
i van vetrný i hejna rybí,
velcí hadi vodní, drobná kridla much,
malických much.
V oku Dinah, tam vsechno dost místa má,
i palmy kokosové s vousatými plody,
stáda opic i ty jejich blesky,
je tam taky ohen a dým, plamen i dým!
Nejsou tam lidé, co v tráve spí!
Pak uz je tam jen Dinah, co se zhlizi ve vodách.
V oku Dinah, tam vechno dost místa má,
a tam bude i její milovaný, ten,
koho spapinká, pak tam bude místo veliké,
krásné rudé jako slunce,
jak noaní slunce, co zústane líne spát.
Nakonec tam budou tri kosticky belounké.

(Cernoska vásnive svírá Adolfa i pres jeho odpor.
Objeví se Indolenda, má chudické potrhané saty,
ale je stále jesté mladá a krásna. Za ní vejde pan
Juste, který se ji snazi zadriet. On sám zustal stár)

ADOLF
Nechte me být, madam!
Jste celá cerná a já vás nemám ani trochu rád!

(Cernoska zaciná tancit)

JUSTE
Indolendo! Ty rize mých dni,
ach, ty lásko mých dni!

INDOLENDA
Co chces jesté?

JUSTE
Na ostrové v pousti malou chaloupku,
a tvé srdce, jez je lampickou mých stálých sn?!

INDOLENDA
Starý vejre!
Uz dost!

JUSTE
Indolendo!

INDOLENDA
U¿ dost! Ui dost! Ui dost!
Jsem-li mladá a svezi jak ve stínu rosa,
to není pro trüj hloupý nos!
Ty olysalý potkane, herko stará, táhni k certu!

CERNOSKA DINAH
V oku Dinah...

INDOLENDA
Prob?h! Co to má být?
Tohle nedovolím, t
u hnusnou hru na bílou a cernou!
Ne! Ne!

CERNOSKA DINAH
...tam vsechno dost místa má,
i obloha modrá, i rudé potoky vodní, i
van vetrný...

INDOLENDA
Ne! Ne!
Tohle nedovolím, tu hnusnou hru na bílou a
¿ernou? A vy, kvitko tropú, vy mrsko úhori,
zmizte pryc a nechte mládence být! Nechte ho být!

CERNOSKA DINAH
...i hejna rybí, velcí hadi vodní, i palmy kokosové,
i palmy kokosové, i palmy kokosové.
V oku Dinah, tam vsecko dost místa má!

ADOLF
Ó, smutný konec nestastných ztroskotaných!
O! Zalostny skon nás nestastných ztroskotaných!

JUSTE
Jsi nádherná jak sluneaná ranní záre,
v tobé zverokruh má svoji slávu,
ty jsi prosté hvezda hvezd.
Jen polibek mi dej, v ném je zdroj rosy mé!

CERNOSKA DINAH
Do citových sfér, madam, nerate se mi plést!

ADOLF
, JUSTE
Indolendo!

INDOLENDA
Uz at jste pryõ!

CERNOSKA DINAH
Nerate se mi plést, neraõte se mi plést!

ADOLF
, JUSTE
Indolendo!

INDOLENDA
Ui at jste pryõ!

CERNOSKA DINAH
Do citových sfér, madam, prestañte se mi tu plést!

INDOLENDA
Ten hoch je mùj kuzén!

ADOLF
, JUSTE
Indolendo!


CERNOSKA DINAH
Ó, to je hrich, ovsem u belosek bezný!

INDOLENDA
Ty na mé tak?
Ach, ty uhlicku, vsak té uhasím!

CERNOSKA DINAH
Ty bilý cerve!

INDOLENDA
Ty opice!

(Indolenda uhodi cernosku)

ADOLF, JUSTE
Indolendo!


(Adolf se vrhá do Indolendiny náruõe)

CERNOSKA DINAH
Ó, jak ¿alostný osud müj, ¿ít sama samotná!

(Prchá a zmizí)

ADOLF, JUSTE
Indolendo! Indolendo!


INDOLENDA
Porád melete to své: Indolendo! Indolendo!
Já jsem mladá, krásná a jsem sidce ¿havého!
Zas se mi navrací mé mládí tracené!
Za mnou celý sv?t se blázní!
Dnes chci já Adolfa mít!

ADOLF
, JUSTE
Indolendo!

(Adolf vycerpán upadne)


CERNOSKA DINAH
(Za scénou)
V oku Dinah, tam vsechno místa má,
nebe modré, cervená voda potokú,
i van vetrný, i hejna rybí.
V oku Dinah je hlavne sama Dinah,
jez se vidi ve vodách, ve vodách!

JUSTE
(Upadne, vyõerpany únavou)
Ui vím, ze jsem se zase napálil
s tímhletím práním.
Och, stárí se pozná!
Co je platno, ze v kostech slunce mám.
Nepoznás sebe sama, kdy¿ se más, beda,
koukat do zrcátka stárí,
v pitomé honbe zivota sem a tam
a v té sálivé zmeti sn?.

(Hluboce usne)

Scéna 3
 
(Indolenda a Adolf)

ADOLF
Jsi to vskutku ty, Indolendo?

INDOLENDA
M?j Adolfe.

ADOLF
To jsem nevëdel, ze ty jsi tak krásná.

INDOLENDA
Jsem hlavne krásná svou láskou!

ADOLF
Má drahá!

INDOLENDA
Chlapõe m?j! Jen chaloupku a srdce tvé!
Jak se dá krásne Zít!

Valse
 

ADOLF
Kdo by tusil tu krásu v tob?!
To jasné svëtlo oí tvých jak zái rozkochané luny!
A tvé srdce jak srdicko ptací!
Slysím bít, slysim bít, nezne bít a zpívat.
Slysím bít a zpívat tam pod listím tvých v?ní!

INDOLENDA
Tolik slov sladkých jen láska zná!
Je bájeiné, jak sladce zní z tvých úst.

ADOLF
Prsty tvé v mých vlasech
jsou jak ty cínské rybky nézné!

INDOLENDA
A ty sám!
Ty sám jsi mi krásny lesní stín,
ty jsi Zár ve stepich, jsi sopeany jícen,
jsi pro mne nesmirny nebeský svícen.

ADOLF
Dej mi svá ústa, dej, dej!

(Zhavé se líbaji)

ADOLF
Je mi jak bych
krácel závejí hvezd.

INDOLENDA
Já padám, padám na dno vod hlubokých!
Líbej!

CERNOSKA DINAH
(Za scénou)
Ó...

INDOLENDA
Líbej m? dál!

ADOLF
Rád! Rád!

(Libají se)


CERNOSKA DINAH
(Za scénou)
Ó...

INDOLENDA
Jeste!

CERNOSKA DINAH
(Za scénou)
Ó, ó, ó, ó...

INDOLENDA
, ADOLF
Andëlský dést, blankytný dést, slunený dést!

INDOLENDA
Slunený dést!

ADOLF
To máme umrit?

INDOLENDA, ADOLF
Ano!

INDOLENDA
Ano!

ADOLF
Ano!

INDOLENDA
Mozná, ¿e spolu umrem.
V tomhle jsou ta dramata lásky.

INDOLENDA, ADOLF
Spolu zit, spolu mrit,
spolu Zít, spolu miit!

(Odejdou v objetí. Pana Justa uz
témer není videt; usnul a ztrácí se
ve stínu. Z dálky je slyset harmoniku)


(Dlouhé ticho)

Obraz 2

Scéna 1


(Námestícko. Pan Juste sedí melancholicky
prede dveïmi a hraje na lovecký roh)

JUSTE
Takhle, ty ubohy clovece
v zármutku, odeznívá roh

(Hraje)


Darmo jsem svolával vábnickou lane budoucnosti.
Já sám jsem lovná zver nestestí!

(Hraje. Na terase protejsího domu se objeví Indolenda
s Adolfem. Drãí se v objetí a ziejme jsou na vicholu opojení)


INDOLENDA
Adolfe!

ADOLF
Indolendo!

INDOLENDA
Ach, podívej,
skoro jako by bylo vidët hvezdy za bílého dne!

ADOLF
Nebe je jako med,
který cloveku stéká po zádech.

(Juste hraje na roh)


INDOLENDA
Ach, mlõ! Je to krásné, je to smutné!

ADOLF
Ano, je to zvuk rohu z hloubi lesa.

INDOLENDA
Inu, co chces, Adolfe, sidce,
to je v Zivote Zeny vsím!

(Pan Juste je zpozoruje, odhodí roh na zem,
slape po n?m – kopne do nej, pak zdvihne pest
smerem k obema milencum)


JUSTE
Ne, ne a ne! Nebudu vám
v bolesti svým melan-cholickym
nástrojem nalévat medovinu rozkose,
sirup cizoloství!

INDOLENDA
Co je to tam slyset, Adolfe?

ADOLF
To je sousediv pes, co si vyhrabává blechy,
nebo kramárka, kterou bolí bricho.

(Obejmou se)


JUSTE
Lupiõi, vrazi, cuñata!
At vetry lásky vám streva hryzou,
at ropucha...

(Odhodí na zem klobouk a vztekle ho rozdupe.
Pak sebere lesní roh a zafouká do n?j. Nástroj
vydá nakráplý a roztiesený zvuk)

JUSTE
Jsem já to prece jen ubozácek, plný horkosti a vzdechú.
Nad tou jejich nestydatostí praskl i m?j lesní roh, i mé
srdce...

INDOLENDA
To není vsecko, Adolfe!
Nemizeme se porád jen líbat a milovat se ocima.

ADOLF
Ani si prohlizet srdce dalekohledem.

INDOLENDA
Zahrej mi, Adolfe, n?co na gramo.

ADOLF
Zatancíme si na Zivot a na smrt!

INDOLENDA
At z toho treba umeme, ale i to je láska.

(Adolf spustí gramofon. Je slyset hlas argentinského
zpeváka. Adolf a Indolenda taní tango. V oknech domi
se ponenáhlu zaanou ukazovat lidi)

Gramofon
 
(Deska je nahrána beze sboru a bez sólisty)

ARGENTINSKÝ ZPÈVÁK
(hlas tenora z gramodesky)
Krásná Incarnacion, zvcera pri koupání
své sidce ztratila ve vInách Paraná.
Jeden chudobný rybár její srdícko nasel,
ucítil horkou krev a van, co pampou táh.

(Lidé postávaji na záprazich dom?.
Vsechna okna jsou obsazena lidmi)

ARGENTINSKÝ ZPÈVÁK
(hlas tenora z gramodesky)

SBOR
(na scéne)
Kdyz chlapec prijde blíz a sidce tvé je pryc,
bud Zenou jen, nehrej si s osudem.

ARGENTINSKÝ ZPÈVÁK
(hlas tenora z gramodesky)
Své sidce nechala tam, rybári, který byl sám,
a ted musí vse dát, vse dát tomu, co má ji rád.

SBOR
(na scéne)
Srdce nechala tam, chlapci, který byl sám,

a ted musí vse dát tomu, co má ji rad.

ADOLF
Ó, to sladce zní, zní, to sladce zní,
jak píseñ z ráje.

INDOLENDA
O, to sladce zní, jako by blízko,
zcela blízko zpíval, tancil s námi celý ráj.
Nevím, odkud to opojení, jen vím,
Ze nad tanec nic není krásnejsi!

(Objimají se, zvedavci si na né ukazuji)

SBOR
kdo je mlád!
Jak se milují za bílého dne,
v té nahé nevinnosti lásky,
jak ji zná jen,

JUSTE
, SBOR
To je cynické a odporné,
to je prímo, prímo hnus!

SBOR
Ejhle, pár holoubkü bilých
v tech jarních roztomilých hrách, jak
svorne bublají vrku, vrku, vrku,
stud jim v nicem nebráni!

JUSTE
, SBOR
Taková zkáza, hanba, hanba hanbatá!

JUSTE
soudný den! A já!
Na to se dívat je ucinená hotová hruza,
horsí nezli mor a nez

VOKÁLNÍ KVARTET
Ach, pane, nic neurázi prírodu,
jen jsme prirození.

JUSTE
Coze?

VOKÁLNÍ KVARTET
Pardon, ctnost zapláce, az kdy
ji nerest stokrát uderí.

JUSTE
Tak, vida!

VOKÁLNÍ KVARTET
Pokrytectví.


JUSTE

Jakze?

VOKALNÍ KVARTET
Nestydatost.

INDOLENDA
Slysís to, Adolfe, hotové pozdvizení, jen proto,
¿e se líbáme, kdyz se máme rádi.
Pust radeji gramo, miláku,
jeste aspon jednu, dve pisnicky.

(Adolf opet spustí gramofon.
Gramodeska nebo zpevák za scénou)

ARGENTINSKY ZPEVAK
(hlas tenora z gramodesky)
Kdyz chlapec prijde blíz a sidce tvé je pryc,
bud zenou jen, nehrej si s osudem.

SBOR

(na scéne)
Kdyz chapec prijde blíz a srdce tvé je pry,
musís být zenou jen, nehrej si s osudem.

JUSTE
To ua prestává vsecko!
Mne se nebudou porád takhle posmívat! Já jim tu
muziku rozmlátím!

(Hodí kamenem a strefí se do gramofonu)

ARGENTINSKY ZPËVÁK
(hlas tenora z gramodesky)
Své sidce nechala tam, rybári, který byl sám.
A ted musí vse dát,
vse dát, vse dát, vse dát... vse

SBOR

(na scéne)
Srdce nechala tam, chlapci, který byl sám.
A ted musí vse dát tomu, co má ji rád!
Vse dát, vse dát, vse dát, vse dát... vse dát!

INDOLENDA
(pronikave krici do gramofonu)
Och! Och! Vrahu! Chytte ho, vraha, zabil mého
argentinského zpëváka!

(Na rohu ulice se objevi Eblouie. Je v bidnych
hadrech a Zebrá. Gramofon se odmlcí)


EBLOUIE
Ô! Ó! To je krása, co je vsude jen lidu v oknech!
Zazpívám pro ne jednu romanci,
a tak si dobudu chléb nás vezdejsí.

Romance

EBLOUIE
Já sem ta holka ubohá, ta,
co stéstí pro ni není, sirotek vod narození.
Pámbu sám, ten mi vsecko vzal a jen Zivot nechal.
Já sem ta malá Eblouie nestastná a jak, Pámbu ví!
Já neznala mámino hajej-
dadej a müj hoch umiel esté mladej.
Vsak jednou pride, v bilým jak kvet,
já za ním, nohama napred,
do ráje, co je ten lepsí svët.
Já sem ta malá Eblouie,
nestastná a jak, Pámbú ví!
Smilování, dámy, páni,
slitujte se, prosím vás! Smilování!

INDOLENDA
Och, to je ta mrñavá nicema,
co s tebou chtela se vdávat!

EBLOUIE
Slitujte se nade mnou!

INDOLENDA
Jdete po svých dál, vázená sleano.

EBLOUIE
Smilování, prosím vás, prosím vás!

INDOLENDA
Jen bezte zas kousek dál!

ADOLF
, JUSTE, SBOR
Jen bezte zas kousek dál,
¿ebrota se zde zapovidá,
a to pod pokutou penezní!

EBLOUIE
Prosím vás o slitování!

INDOLENDA
Zmizte kousek dál!

SBOR
Zde ¿ebrota je zakázaná,
¿ebrota je zakázaná velice prísne!
Zde ¿ebrota je zakázaná, je zakázaná!

INDOLENDA
, ADOLF, JUSTE
Zmizte kousek dál! Jen zas bezte dál!

EBLOUIE
Ach, prosím vás! Ach prosím vás!

INDOLENDA
Snad byste uz mohla chápat,
snad byste uz mohla chápat, ze jste
vsem tady protivná!
Je nestydaté své city neukrývat!

EBLOUIE
Smilování! Smilování!
Smilování! Smilování!

ADOLF
, SBOR
Bezte zas kousek dál!
Bezte zas kousek dál!
Jen bezte kousek dál!
Bezte zas kousek dál!

JUSTE
, SBOR
Jen bezte zas kousek dál!
Jen bezte zas kousek dál!
Jen bezte zas kousek dál!
Bezte zas kousek dál!

INDOLENDA
, ADOLF, JUSTE
City jsou svaté!
City jsou svaté!

SBOR
Lidské city jsou tajné a svaté.

(Na zvonici na námestí se otevie v
citerniku okénko. Ukáze se kukacka a
odkukává hodiny. Hlas kukacky: kuku...
Náhlé ticho. Vsichni hledi vzhuru)

INDOLENDA
Ach, co to zase je?
Mozná, ze prijde bourka, zlaticko.

ADOLF
Myslís?

INDOLENDA
Ano, hodiny mají takový divný zvuk.
Vratme se na chvili domú,
pojd, budem se libat za záclonkou.

(Lidé se znepokojeni vraceji do
svých domovi. Jediné Eblouie zustane
na námestí, zpivá nesmele)


EBLOUIE
Já sem ta malá Eblouie nestastná a jak,
to jen Pánbú ví!

Scéna 2

(Z kasny/studny na námestí
se vynoïí víla Nulle)

VÍLA NULLE
Ach!

JUSTE
Ó jé! Zas nejaké strasidlo!
A, to je ta tajemná víla
s temi pitomými nápady.
Téhle ¿enské mám co dekovat 
za hezkou rádku malérú!

VÍLA NULLE
Ach, prátelé, reknëte, klape vse,
jak má, mezi vámi?
Má, co kdo chtel,
a vsechno se vám piní dle vlastnich snú?

JUSTE
Na to se ptáte zrovna mne, madam?

VÍLA NULLE
Ano, m?j nebozáku,
vase chot je, jak jste chtel, opet mladá?

JUSTE
Vidím, ze není dobré strkat prsty mezi celisti
osudu. Je to osidné, mít taková prání. Jsem starý,
opustený a smutny.

VÍLA NULLE
Starousku m?j, zbývá jeste jedno prání,
poslední, snad nejlepsí z t?ch tri!

JUSTE

Ano, madam!

VÍLA NULLE
Pane Juste, tentokrát at vám to vyjde!

JUSTE
Tak dobre, madam.
Chtel bych být milován.
To je mé prání!

EBLOUIE
Milácku!

JUSTE
Co?!

EBLOUIE
Moje lásko!

JUSTE
Slecinko, ne, co vy mi chcete?

EBLOUIE
Zboznuju vás,
zboznuju vás, dobry
jste jak slunce zár, jako chlebovnik,
jako mocná pyramida
vprostred holé pouste.

JUSTE
Nebesa, tohle prece nejde!
Seslá coura, ta, co Zebrá,
protivná moucha, prosté hotová hrúza!
Ne, slecinko milá, ani pomyslet!

EBLOUIE
Myslet není moje v?c,
ale lásce se nedá porucit!
Láska je zázraná!
Krásnejsí ne sv?t sám!
Ach, láska, ta nikdy nehledí na prekázky!
Vez, ze ty, brouku muj,
mné pripadás krásny jak sám m?síc apríl.
Co na tom zálezí,
¿e nemás m? rád, jen kdy¿ já t? ráda mám!
Nyni jsi muj!

JUSTE

Tak, ted jsem v tom!

EBLOUIE
Jak, narikás si, ¿e tvoje chot je prilis hezká?
Zlato mé, ted u? jsi múj a jen m?j! Jen m?j!

JUSTE
Ba, zrovna tv?j!

EBLOUIE
Chápes, co to vsechno znaõi? Jen m?j!

JUSTE
To je desná vec, takhle najednou, taková chot!
Zár, plamen, jicen sopky!
Och, srace mé, to je rána, och, rána!

EBLOUIE
Ne, mlõ! Tady sed, já t? opatrím,
já t? nakrmím, já t? zahreju, vsak vís!
Stestí veliké ti dám, budes si Zit,
jak nikdy driv, jako v perinkách!

(Posadí Justa na Zidli pred dvermi)


EBLOUIE
sílu!
O, m?j milovaný!
Prinesu ti tvoje trepky a sálek caje,
ten te zklidní, ten té vzpruzí, dá ti

(Odejde)

Valse
 
(Na terase svého domu se objeví Adolf s
Indolendou v objetí. Dívají se na hvezdy)


INDOLENDA
Nebe, podívej!

ADOLF
To je krása!

INDOLENDA
Vypadá jako strop pIný kvítí a andelu!

ADOLF
1Ó, vís, co jen má ta príroda krásy!

INDOLENDA
a ADOLF
Jako kdy¿ se nám duse otvírá jako malá skeble,
tuchy nemás, co se v ní vsecko najde!

JUSTE
To je divny svet, jsem z toho paf!
Clovek by rek, Ze láska cosi jest,
a sotva na ni jen trochu dás, tak
bác, je tady náhle spousta jiného,
co zas tob? schází! Tajemství na tajemství!

(Vrátí se Eblouie s trepkami a s cajem)

EBLOUIE
Copak, mé zlato, müj drahý, no tak! Co tu delás?
Ale ne, broucku m?j, to ne!
Na tohle se nebudes mi dívat!

JUSTE
Ver, má milá, já jenom dýchám
vecerni vzduch a to se dýchá i pohle-

EBLOUIE
Jen já!
Koukat na zeny takhle,
to teda pardon, pro tebe je jen jedna zena,
Tam na ty lidi na strese ti koukat nedovolím!

JUSTE
Vidyt já se koukám trochu výs,
ta noc je tak pekná!

EBLOUIE
Paprle pa, paprle pa!

INDOLENDA
a ADOLF
Kdyz tak clovek hledí na hvezdicku padající,
je to cítit az v hloubi srdcí.

EBLOUIE
Paprle pa, paprle pa!

JUSTE
Já taky videl tu hvezdu padat,
tajemné jsou to divy v hlubinách!

EBLOUIE
Svoje thé si vypij, hermánkové thé,
nedovolím ti hledet na nebe a na hvezdicky.

JUSTE
Ale devce!

EBLOUIE
Já doufám, ¿e ti stacím.
Jen ¿ádné hlouposti!
Jsi as-tronom, ai m?j milenec?

JUSTE
On ale ten soumrak je takový hezký,
kdyz se k tomu pridá trochu
hudby. Já si zahraju na roh.

(Hraje na lesni roh)

INDOLENDA
Adolfe! Slysels,
jak hezky zmírá
ten zvuk rohu v temnotách?

EBLOUIE
Co to porád más s temi svými
marmeládovými city,
kdyz kolem tebe vrní zdravá ¿enská láska?

(Obejme ho)


ADOLF
Ten tón!
A ty jsi pritom krásná jak srnka, tak vroucí!

(Libají se  polibí ji)


JUSTE
To nekdy poesie, umení,
vís, to má cenu téz.

EBLOUIE
Budiz! Broucku, más m? rád?

INDOLENDA
, ADOLF
Ach, to je krása!
Ach, to je krása. Ta láska!

JUSTE
I mám i mám.

EBLOUIE
Jsi studený jak pec v lété!
Milostpán horuje pro kumst,
vsechny krásy a celý svët.
To teda ne! Já ti vsecko zakázu!
Jestli se na tu ¿enskou jesté podívás,
tak ti jednu vlepím!

JUSTE
Ale má hrolicko...

EBLOUIE
A jestli se mnou jeste zanes
o astronomii a estet-ice,
já... já... já nevím, co ti udalám...

ADOLF
uplývat?
Halo, vy tam, poslyste!
Vy nenecháte sny pokojne

INDOLENDA
Nech ty lidi být.
To je takový smesný párek.

JUSTE
Vidís to!
Ta ¿ena nechá svého manzela milovat,
Co se jemu líbí!

EBLOUIE
To je tím, ¿e ses mi v ní zhlídl!
A m?, která t? má ráda,
me nechás na holickách!
Jaká já jsem chudák Zenská,
proste obët, já nestastná! Och,
jaké já jsem nebohé stvorení,
jaká já mám trápeni!
Ze se nestydís, ty kate mé nevinnosti!
Ty vrahu Carovných citú!
Ale já to takhle nenechám,
kdybych ti mela kosti zprerázet!

JUSTE
Ale copak, holubicko!
Takhle prece láska nemluví a nejedná!

EBLOUIE
A vida, tohle si troufás ríct ty mne, mne,
která te zboañuje?
To teda nevís, ceho já jsem schopna,
dozenes-li mne k nejhorsímu!
Já t? zabiju, rozumís, zabiju!

(Dává mu holí jednu ránu za druhou)


JUSTE
Ona mè zabila!

(Padne k zemi)

EBLOUIE
Já te nauõím nevázit si
¿eny, která t? miluje!

(Vrátí se do domu)

VÍLA NULLE
Takhle se vymstívá tajemství vsedních dnú!
Ó-och!

KUKACKOVÉ HODINY
Kuku, kuku, kuku, kuku!

SBOR

(za scénou)
Ach!

ADOLF
Jak té mám rád, má kocicko, královno, maminecko!

INDOLENDA
, SBOR (za scénou)
Ta noc, clovek má tak tezko v dusi,
ze se dýchat nedá. Mám plno
ruzí v ústech a tady
na vickách se lepí med,
tahle noc je stvorena
k lásce a k polibkum a k vásni!

ADOLF
Já t? mám rád!
Má cicko a paní, ty má, ty má!
Má cici! Má paní!
Má kyproucká mámo!

(Obejmou se pevné a spadnou
na kraj zábradlí svého domu)

SBOR ZA SCÉNOU
(beze slov)

JUSTE
(se po nekolikerém)
Zivot vrtkavý a dny beztvaré!
Och! Mn? se dál uz nechce Zít!

SBOR
(za scénou)
Ach! Uz nechce zít! Uz nechce zít!
Uz nechce zít! Nechce zít!

HLAS VÍLY
(z dalky)
Kuku! Kuku! Kuku! Kuku! Kuku!

(Jakmile pribeh skonci, herci zaplaví scénu a
ukáze se rezisér. Na scénu vbehnou technikári,
pobihají sem a tam. Herci se odlici, prinesou jim
jejich kabáty. Kulisári odnáseji reflektory,
rozdelávají dekorace. Velký kravál)

REZISÉR
(na scéne)
A máme to! Je to výborné! Výborné!
Jde nám to, deti!
To ani není film, to je superfilm.
Úspech, bourák!

ARTHUR DE ST. BARBE
(JUSTE)
Fakt je, ¿e jsme byli fakticky skvelí!

SERGE ELIACIN
(ADOLF)
Nina Valencia je tak krásná!

NINA VALENCIA
(INDOLENDA)

(Samolibé se na n?j usmeje)
Lichotís!

REZISÉR
A ted, prátelé, cas jsou peníze!
To riká sám Pánb?h,
proto taky je tak bohatý,
kdyz má celou venost.
Haló, technika!
Odneste vsecky ty krámy!
Sup, sup! Hnete sebou!

(Nina Valencia dokázala najit zpusob, jak
se priblizit k Sergi Eliacinovi, schovávajíc
se pred Arthurem St. Barbem)


NINA VALENCIA
Nu, tak co! Drahý Eliacine!

SERGE ELIACIN
Nino!

NINA VALENCIA
Nám dv?ma, doufám,
bylo v nasí roli prima,
co na to vy?

SERGE ELIACIN
To vy jste prima. A myslíte,
¿e nase role jsou dohrané?
Nemuzeme dál je hrát?

(Arthur St. Barbe
vsude hledá Ninu)
 
Prosím! Jenom pro nás dva?

NINA VALENCIA
Sergi, hrajme dál!

ARTHUR DE ST. BARBE
Nino! Nino!

(Nina a Serge se od sebe odtrhnou
a posilaji si rukou letmy polibek)


NINA VALENCIA
Ano, Arthure, jsem hotova!
Nu, tady jsem.

(Pripojuje se k Arthurovi)


ARTHUR DE ST. BARBE
Pojdme odtud, milácku!
Je hezké být fotogenický,
ale clovek má i své doma a
své soukromé city.

REZISÉR
Okamzik, prátelé!
Poslyste, co vám ted reknu.
U prilezitosti premiéry Trí prání,
veledíla od Ribe monta Dessaignese
a Martin?, vás vyzývám,
abyste se shromázdili v sále
ve stejné sestavé jako na plátne.
Tam bude malá intimní oslava, sampañ-
ské, whisky, koktejly a at Zije Zivot!

(Výkriky. Nina Valencia a Serge Eliacin toho
vyuzivají, aby si poslali vzdusny polibek. Ve stejnou
dobu si rezisér tiskne ruku s Arthurem St. Barbem)


SBOR

At Zije Livot!
Hip hip hurá!

NINA VALENCIA
Milovany!

SBOR
Hip hip hurá!

SERGE ELIACIN
Milovaná!

SBOR
Hip hip hurá!

(Opona)
 
 

III. DEJSTVÍ


(Kdyz se po predehre zvedne opona, je videt
dalsí oponu, predstavujicí pricelí budovy s
vchodem do kina a plakát na film „Tri práni".
Lidé rychle vcházejí. Nekolik osob jesté zustane vzadu,
aby si popovidaly. Zvoní se k zacatku predstavení)

Scéna 1

(Opona)

LIDÉ
(vstupuji)
Honem, honem, zaciná se!
Honem, honem, za-cíná se! Honem!

1. PANÍ
Ano, pane, to jsou ti lidé od filmu.

LIDÉ
Honem, honem, zacíná se!
Honem! Honem! Uz se zacíná!

1. PANÍ
Tahle Nina Valencia, to je taky císlo!

DIT?
(tahá ji za rukáv)
Mami! Mami!

PÁN
Ale, paní, co ta Nina Valencia delá zlého?

1. PANÍ
Hotová spoust!

DÍTE
Mami! Mami! Maminko!

1. PANÍ
Riká se, ¿e prý se promenuje docela nahá
s malým krokodýlem na zlatém retízku.

2. PANÍ
Úplné nahá - a na zlatém - Ó!

PÁN
Ó! Úplné nahá?

DÍTÉ
Mami!

1. PANÍ
Ta z muzských vytahá penez!

2. PANÍ
A co tech muzských utahá...

DÍTE
Mami!

PÁN
Já, víte, co se týká kinoherecek...

1. PANÍ
Ovsem, to muzum nevadi!

2. PANÍ
Znáte Serge Eliacina?

1. PANI
Ten je krásny...

2. PANI
Ten má oci...

1. PANI
A zuby, och, ty jeho zuby!

(Pricházi Serge Eliacin, zustane vsak
pred vchodem a patrne nekoho vyhlízi)


PÁN
Tak co, dámy, püjdete? Och, och!
Vidite, tady ho máte, toho svého Serge Eliacina!

1. PANI
Kde, kde je?

2. PANI
Ale to snad není mo¿né!
V¿dyt on v?bec není krásný!

DIT?
Mami! Mami!

LIDÉ
Honem, honem, uz se zaciná, uz zaanou! Honem!

1. PANÍ
Takové zklamáni, vzdyt zuby mu ani není vidët!

2. PANÍ
Oãi má docela malické...

DÍTE
Mami!

PÁN
dýlem.
To já teda mám radsi herecky, treba nahé a s kroko-

(Arthur St. Barbe pricházi s Ninou Valencií.
Vcházejí do kina, ale Nina si vsimne Serge Eliacina,
delají na sebe posuñky naznacujicí polibek)


1. PANÍ
Och, ti muzi! Vichni jsou stejni!

DÍT?
Mami!

(Postupne vsichni vejdou do kina. Vstoupil i Serge,
ke kinu pricházejí i dalsí lidé. Venku nezustane nikdo.
Jen malá hrbatá Zebracka prejde pred vchodem a snazi
se nahlédnout dovniti. Muz v premo-vané/oprýmkované
cepici ji odezene. Ona pokrci rameny a odejde)

Scéna 2

(Zvedne se druhá opona. Vnitrek kinosálu, v
pozadi plátno. Okamzite zane film: „Tri práni".
Na plátne probihaji v krátkých a zhustených
obrazech rizné vyjevy pribehu: overtura - s titulky:
Probuzeni pana Justa a Indo-lendy.Pan Juste jde
na lov, najde vilu Nulle, odvádí ji domi. Indolenda
vyslovila své proní práni... atd. az do konce slavnostnich
zásnub Eblouie. V tom okamziku se v sále opet rozsvíti,
pricemi se na plátne objevi nápis „Prestávka". Lidé
vstávají ze sedadel a odcházejí. První opona se z jedné
strany lehce zavie. Procházeji biletárky a nabizeji
bonbóny a nápoje. V jedné lózi je videt Arthura St.
Barbe a Ninu Valencii, v jiné lózi na druhé strane
Serge Eliacina)

Film - hudba k filmu

TRI PRÁNÍ
 
(prvni cást)

Ouvertura
 
(titulky k filmu)
 
1.- Pan Juste vstává, pozdeji
2.- Indolenda Adelaida
3.- Lov. Víla. Proní prání
4.- Zásnubní hostina

Prestávka
 

ARTHUR DE ST. BARBE
Tak vidite, drahá Nino!
Byla jste i na plátne tou
krásnou Valencií jako vidycky...

NINA VALENCIA
A co má být, príteli?

ARTHUR DE ST. BARBE
Och, já nezárlím.
Ale hraju takovou stupidni roli
a nestastny milenec je kazdému pro smich.
Ne, ne, Nino, já nezárlím, ale...

NINA VALENCIA
Ale, müj drahý, to prece nevadí –

BILETÁRKA
Kyselé bonbóny, mentolové pastilky!

ARTHUR DE ST. BARBE
Nino, já te miluju!

NINA VALENCIA
Príteli -

ARTHUR DE ST. BARBE
Nepüjdete se mnou, Nino?
Vykourim si cigaretu...

NINA VALENCIA
Ne, dekuju, priteli,
zustanu tady, kdyz dovolite.

(Arthur St. Barbe jde ven)


BILETÁRKY
Kyselé bonbóny, mentolové pastilky!

DÍTÉ
Mami, já chci taky!

1. PANÍ
Mic, Zoo,
já mluvim tuhle s pánem!

PÁN
Je krásná, vidte?

2. PANÍ
Mné se vúbec nezdá krásná,
a ten film je pitomý.

1. PANÍ
Snad mu není dobie rozumet, ale je velice krásný...
A ta ¿enská je stará, verte mi,
uz je stará a samá vráska.

PÁN
Ale to si prece role Indolendy ¿ádá!

BILETÁRKY
Kyselé bonbóny, mentolové pastilky!

DÍTE
Mami, mami, já chci taky!

JINÁ BILETÁRKA
Zmrzlina, limonáda, pivo!

DÍTE
Mami!

1. PANÍ
Zozo, ty mlõ, kdyz mluvi dospeli.

2. PANÍ
A tahle ¿enská Ze se procházi
nahá s krokodýlem na zlatém fetízku?

PÁN
Zato ten vás Serge Eliacin!

2. PANÍ
Och, ten je skvelý!

1. PANÍ
Ano, lepsí nez ve skutecnosti...

2. PANÍ
Je k nakousnutí -

BILETÁRKA
Kyselé bonbóny, mentolové pastilky!

DÍTE
Mami!

PÁN
A co ríkáte té hudbe?

1. PANÍ
Je roztomilá, je rafinovaná!
Jde vám to usima az do hloubi sidce.

2. PANÍ
Priznám se, ze jí nerozumim,
asi to bude tahleta moderni hudba.

1. PANÍ
Samoziejme, kazdý to nemá rád. Ale je to...
ten rytmus, ta barva, ta síla!
Ano, je to takové jaksi...

PÁN
To mluvite o Sergi Eliacinovi?

1. PANÍ
Ale ne, o hudbe!

(Zvoni konec prestávky, lidé se vracejí na sedadla
tma. Druhá cást filmu. Tma. Výjevy jdou po sobé
jako v pruni cásti, rychle a zhustene. Výjev na zlaté
lodi. Ztroskotáni. Adolf a cer-noska. Druhé a tretí
práni. Indolenda a Adolf. Juste a Eblouie. Justova
smrt. Konec)

TRI PRÁNI
 
(druhá cást)

Zlatá lod
 
(Behem hovoru pri prestávce byl videt Serge
Eliacin, který vyhledal Ninu; ona totiz mezitím
také odesla z lóze. Zustanou oba venku)


SERGE ELIACIN
Má drahá!

NINA VALENCIA
Ted ne, ted ml?!
Kdyby nás tu n?kdo slysel...

SERGE ELIACIN
A co? Já chci, at kdekdo slysí -

NINA VALENCIA
Díte!

VOKÁLNÍ KVARTET
(na scéne)
Plula lod, lod krásná ze zlata,
a po zlaté plula hladiné, hladine!
Lod tuze bohatá, vseho dost, jen lásky ne,
vseho, jenom lásky ne, lásky ne, lásky ne!

SERGE ELIACIN
A ne a ne! Jsi krásná, mám t? rád!
A chci to kricet do usí vsem,
co potme videli ten film.
V tom filmu, kdyz te videli,
si jim byla leda pro smích!
To ale nevëdí, cim bude
Indolenda az v mém objetí.
Az seviu to tvé telo hedvábné!

NINA VALENCIA
(Pritiskne se k nemu)
Blázínku ty m?j!

VOKALNI KVARTET
Ve vichru bouri, ve viru pen, ve víru,
kol úskalí, kolem úskalí, noc
jako noc, jak den,
zlacení a zoufalí, zoufalí, zoufalí...

SERGE ELIACIN
Slib mi, má krásná, zítra, zítra budes má!
Má! Jen má, ach, jen má!

NINA VALENCIA
Ach, snad, müj sladký,
snad..., snad...! Snad, snad.
 
(Dává mu ruku pied ústa)
 
Ted mlc, blázinku nený!
Zítra je tvá, bude tvá, zítra
ji budes snad mít, svou Ninu!

SERGE ELIACIN
A pojedem do Ameriky,
ty a já, ty a já!
A ted, miláku, b?z!

VOKÁLNÍ KVARTET
Hrizný je údël zlatý,
i kdyz lod zchváti zlatý proud,
bez lásky plout, bez lásky plout,
bez lásky zahynout, zahynout, zhynout.

NINA VALENCIA
Tam uz jde Arthur!

ARTHUR DE ST. BARBE
(Pripojuje se k Nine)
Tak co, Nino?

NINA VALENCIA
O, nejste zrovna galantní,
kdyz m? tu nechte tak samu.

ARTHUR DE ST. BARBE
Tak uz se nezlobte, drahousku!

(Vracejí se do sálu)

titulky k filmu
 
1 Ztroskotání
2 Adolf a cernoska
3 Indolenda a Adolf
4 Pan Juste a Eblouie
5 Smrt pana Justa
6 Finále

(Konec. Svetlo v sále. Obecenstvo se zvedá.
Potlesk a voláni. Poznají Arthura St. Barbe,
Ninu a Serge, tleskají jim. Oni dekují obecenstvu.
Vseobecný odchod. Svëtlo pomalu hasne tak,
¿e lidé se ztrácejí do tmy. Pri vycházení si Nina
najde prilezitost,  jak se pritoit k Sergeovi)

NINA VALENCIA
Milácku, mám v prsou néco, co ustavione busí,
busi. Jako kdyby to chtelo uletet.

SERGE ELIACIN
Ano, ano, a vís, co to je odjet? Nékam jinam!
Ujedem' nekam jinam! Srdce v srdci.

NINA VALENCIA
Ano, ¿ivot je to, ze se porád nekam odjfdí. Treba
cestou objevíme nejaký opustený ostrov, no rekni.
Ach, m?j Boze!

(Odcházi od sebe, Nina se vrátí k
Arthurovi a spoleane vycházeji)

Scéna 3
 
(Projekce se zvukari; orchestrálni partitura. Ponekud
se rozseri. Na velkém plátne (v popredí jeviste), které
se ponenáhlu rozsvecí, je videt nápis „Cekárna" velkým
pismem. Vejdou Nina Valencia a Serge Eliacin, ale Ize
rozeznati jen jejich siluetu, promitnutou na plátno po
zpusobu cinské stínohry. Na okamzik se zastaví, obrátí
se k sobe navzájem. Polibí se. Je slyset zapiskání vlaku.
Oba se od sebe okamzité odtrhnou a vyjdou z obrazu.
Zahoukáni lokomotivy. Pismena slova Cekárna na
plátne se rozprsknou do vsech stran. Následují rychle
za sebou jména mest Asnieres - Nantes - Evreux -
Caen - Cherbourg. (Mozno menit podle okolností)
Posledni nápis chvilku setrvá na plátne. Vystrídá jej
obraz parniku. Je to obraz statický. Lodní siréna.
Znova se obje-ví ¡méno Cherbourg, ale zmensuje se,
jako by se vzdalovalo. -Nekolikeré zahoukání sirény.
Cherbourg zmizel, nahrazen pohle- dem na oceán. Lodni
komín. Zvetsené okénko lodni kabiny. - Oceán a socha
Svobody, svitící svetu pri vjezdu do newyorského prístavu.
Socha Svobody pres celé plátno. Zmizi, nekolikrát po
sobe trhav? naskocí slovo New York. - Tma. Slovo New
York se opet vynoruje, ale tentokrát sv?telné na cerném
pozadí. Náhle je pieruseno a vystrídáno pohledem na
mrakodrapy. A znova slovo New York, nekolikrát za sebou
svetelné na cerném pozadí a zas cerné na svetelném
pozadi zári pres celé plátno. Svetelné newyorské reklamy.
Jedna z nich, postupne francouzsky, anglicky atd., zni: Les
trois
souhaits, The tree wishes... atd. – Panorama New
Yorku,
dlouho staticky setrvá. Pak najednou vsecko zmizi)

Scéna 4

(Jeviste je v naprosté tmé, a se vlevo objeví Arthur
St. Barbe ve svëtle reflektoru. Atmosféra je neskutená,
jakoby ve snu (napi. za lehkou tylovou oponou). Arthur
St. Barbe vypadá sklícené, skoro smutecné. V ruce má
dopis, usedne u malého stolku, jako kavárenského vlevo.
Pozdeji. Vpravo se kruhove nasvití cást scény. Vidíme
prepychový americky bar s jazzem a dancingem. Ze
vsech stran vpadá vzruseny dav. Ihned v n?m rozeznáme
Ninu Valencii a Serge Eliacina. Vsichni se tlací kolem
barmana. Zpocátku je na tmavou scénu vrhána hudba
gramofonem s velkým tlampacem, velice hluaná. Objeví
se St. Barbe)

ARTHUR DE ST. BARBE
Na ruce mám prstú pet, máme võera,
pak dnes a zítra, je tvero údobí rocnich
a týden má sedm dní!
A presto, Boze müj, já bych
se zbláznil, jak cas tece líne.
Tuhle jsem já a pak dál takzvaní blizni,
já pritom stále sám!
Vrchní!

(Objeví se cisnik z kavárny)


CÍSNIK
Pane?

ARTHUR DE ST. BARBE
Prijde-li pak taky dnes, prijde jiste?

CÍSNIK
Co si pán prosím prál?

ARTHUR DE ST. BARBE
Ach, pardon!
Kazdý máme svoji profesi,
vase je poslouzit nám, co se tkne
pokrmú, a ne co do lásky!

CÍSNIK
Není pán snad chorý?

ARTHUR DE ST. BARBE

Dvakrát whisky, sodu!

CÍSNIK
Dvakrát whisky?

ARTHUR DE ST. BARBE
Jedna je má a jedna je... je...
Rozumite, vrchni? Je jí! Ta patri jí!

(Cisnik pokrõi rameny a odcházi. Skoro v té samé chvili se
v proním plánu vlevo pred oponou s nádrazim objeví
elegantni Zena ve spolecenském surchniku. Je to Lilian
Nevermore, herecka, která hrála v pribehu vilu. Prejde,
aniz si vsimne Arthura St. Barbe - který k ní vztahuje ruku,
a dává se vpravo, kde se osvetluje scéna)

HLAS CERNOSKY
(z gramofonu)
V oku Dinah, tam vsechno dost místa má,
az tam bude i její milo-vaný, ten, koho spapinká...

CÍSNIK
(Znovu se objevis podnosem a klade dve
sklenky pied Arthura St. Barbe a napiní je)
Prosím, zde jsou!

ARTHUR DE ST. BARBE
Tam ta dáma, vrchní, kdo je?

CÍSNIK
Která, prosím?

ARTHUR DE ST. BARBE
Ta, co zrovinka prosla mimo mne!

CÍSNIK
Ô, pardon, inu, ¿ena je proste
¿ena, kdo vlastne ví, kdo ãi co to je.

HLAS CERNOSKY
(z gramofonu)
... pak tam bude místo veliké,
krásne rudé jako slunce, jak noaní
slunce, co zústane líne spát!
Nakonec tam budou tri kosticky belounké!

(Cisnik zmizi. Arthur St. Barbe
sní, unavený, loket oprený o stolek)

RÚZNÉ HLASY
(na baru)
Och, bravo, bravo!
To je pravy pozemský ráj!

BARMAN
Ó, ¿ádný vtip, mí pánové, dámy!
Tu je vskutku ráj!

RUZNÉ HLASY
Och, bravo, bravo!
To je opravdu ráj!

NINA VALENCIA
Já jsem tvá malá Eva, m?j milý!

SERGE ELIACIN
A já tv?j Adam!

NEJAKÝ HLAS
Kde máte hada?

BARMAN
Snad já jsem had? To já!

RUZNÉ HLASY
(smich)


NEJAKÝ HLAS
M?l by být jeste hrích lidí v ráji!

NINA VALENCIA
Milácku müj, ten hrich lidí v ráji!

SERGE ELIACIN
Ten zaane téz, ten hrich lidí v ráji!

(Barman energicky trese shakerem.
Výbuchy smichu a voláni bravo)

RÚZNÉ HLASY
Bravo, bravo, to je jesté lepsí nez celý ráj!
To je jeste lepsí nez celý ráj!

BARMAN
(Stoupá si na Zidli)
Ve slavný zahajovací den, dámy a pánové,
já, reditel baru Tri prání,
mám pro vás jeden malý dar,
at nase vztahy utuzi. Povím vám recept
na nejnovejsi slavný koktejl!
Otevrte süj sluch, otevite se jak sama budoucnost!
Je silny jak poledne, hluboký jako noc.
Horoucí jak rty a prchavý jako pohled,
studený jak váseñ ledovcú!
Naprstek ginu a portského tez,
pak cherry, vermuth, bilý rum,
dát petkrát tolik jesté sampane,
stipku pepre, skorice v prásku,
pak jeste zázvor, papriky víc
a s kakaem tri ústrice,
k nim pár oliv, dve Izicky lidské krve,
vychladlé, a jeden loutek slaviõí.
Pridat podrcený led a pekne zmixovat.
A nakonec a na vrchol nutno vít
do smesi tucet dívcích siz,
a to vyslovne jen dívky kreolské,
trpce v lásce zklamané!

RUZNÉ HLASY
Tot básen, tot básen, az srdce jímá!

NINA VALENCIA
Drahý, co jen krásných vecí má ta nase zem!

(Libají se)

RÚZNÉ HLASY
Rozkosné! Bájeõné!

BARMAN
Kdo by chtel? Kdo by chtel?

(Lidé se vrhají k baru, je jim podáván koktejl)


RÚZNÉ HLASY
Já! Já! A já! A já! A já!

NINA VALENCIA
Serzi, já jsem tak Stastná!

BARMAN
Komu je zatezko vyslovit své prání?
Raz, dva, tri!
Na dne sé cise najde skutecnost snú!

(Je jim podáván koktejl)

RÚZNÉ HLASY
Kdyz nad zemí se prostírá noc,
jen z alkoholu vzejde den!
Kdyz nadeje uz nedoufá,
jen zde je zahrada sech srdcí!

BARMAN
velectení!
Kdo, prosím, z vás nenasel v cisi svüj sen?
Nuz, tancit, ted tancit,

(Spustí jazz. Páry se dají do tance)


CERNOSKA
V oku Dinah pro vsechno je místa dost,
i pro nebe modré, zluty zár, pro viny reky,
pro van vetrný, hejna rybí, velké hady vodní,
pro palmy kokosové, pro palmy kokosové,
pro palmy kokosové!...

(Zatímco ostatni tanci, objeví se muzik oblecený v
obleku kapitána lodi. Je to kapitán z pribehu. Z radosti
hází svoji oprýmkovanou cepici do vzduchu, chytá ji a
dává na hlavu Serge Eliacina)

BARMAN
Koktejl? Whisky? Gin? Koktejl?
Whisky? Gin? Koktejl? Whisky? Gin?

KAPITÁN
Jen at Zije radost, pánové! At Zije radost!

(Jeden ze zákaznikü v obleku generála
je to generál z pribehu se blízi k baru)

GENERÁL
Hej! Hej! Nu, co vy, obcané?

CERNOSKA
... V oku Dinah pro vsechno je místa dost!
Je tam i sama Dinah, jak
se zhlizi ve vodách!

(Jazz prestává hrát a tanenici tancit.
Kapitán tancí sám, vypadá komicky)


GENERAL
Jen priroda a válka!

(Generál podá cernosce ráme)


GENERÁL
Chces se napít, krasavicko?

CERNOSKA
Vís, já, ty mé velké detátko,
já bych radeji perlový náhrdelník a diamant
zasazený do jednoho z mých zoubk....

GENERÁL
Ona je rozkosná! Barmane, máte neco takového?
Nejaký koktejl s perlami,
diamanty a zdibcem platiny?

BARMAN
Ale ovseme máme, generále,
a jesté leccos jiného.
Stací jen Tíct.
Namíchám, zatrepu, napijete se a ejhle, síla tuh
a prání vás bude az v hrdle skrábat.

RÚZNÉ HLASY
Ach, ráj ráj?, pravý ráj sn?!

(Smích)


SERGE ELIACIN
Milujeme se -. Zivot je krásný!

NINA VALENCIA
Ráj, to je láska.

BARMAN
Dámy a pánové,
nabízím vám jesté jedno prekvapení.
Zlatý hieb vecera!
Tanec krásné Lilian Nevermore,
která je tu mezi námi.

RÚZNÉ HLASY
Bravo! Bravo!

(Vejdou ctyri páni ve fraku – zpeváci.
Lilian Nevermore (Vila) rozhalí plást a objeví se
jakoby nahá music-hallová / kabaretni tanecnice.
Zaane tancit pri balade zpívané kvartetem)


VOKALNI KVARTET
Plula lod, lod krásná ze zlata,
a po zlaté plula hladiné, hladine!
Lod tuze bohatá, vseho dost, jen lásky ne,
vseho, jenom lásky ne, lásky ne, lasky ne!

(Lilian Nevermore se náhle zastavuje a
pak se zachrañuje výbuchem smichu)

LILIAN NEVERMORE
Cha! Cha! Raz, dva, tri!

(Prestává tancit a zpívá jako vila
z pribehu, ale skytá pritom)
 
Jakou cenu má kvet dní
a jakou cenu sizy osamení,
jakou má tak asi cenu tvüj spánek? Ach...

NINA VALENCIA
Ta ¿enská nás jesté rozpláce!

LILIAN NEVERMORE
... v cem je asi vúne tvého nevedomí?

(Nechá spadnout plást na zem a smeje se)


BARMAN
Toho si nevsímejte, dámy a pánové.

LILIAN NEVERMORE
Cha! Cha! Cha! Cha!

BARMAN
Ona je kapánek výstrední!

LILIAN NEVERMORE
Cha! Cha! Cha! Cha!
A tvé zítra, tvé zítra, zítra!

(Sebere svüj plást, zakryje se a
tancí s malou hrbatou Zenou)

SERGE ELIACIN
Fuj! Ona silí, nebo je opilá!

SBOR
To je ten pravý ráj!
To je ten pravý ráj!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
Lásko má! Lásko má! Ó! Ó!

SBOR
O, jak zivot je krásny a tu v hrdle,
v oích, v usích. To je ráj nasich
dn?! To je ráj nasich dn?! Ach!

BARMAN
Jen pít a tanäit, zpívat, jenom pít!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
O, má lásko!

BARMAN
Jen pít a tanöit, zpívat, pít a pít!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
Lásko má!

BARMAN
A hrej, hudbo, hrej!

SBOR
To je ten ráj nasich dn?!

BARMAN
Jen tanöit, zpívat, tanöit, pít! A hej!

SBOR
Óch!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
Má lásko! To je ten pravý ráj!
To je ten pravý ráj! Má lásko, lásko má!

BARMAN
To je ten pravý ráj!
To je ten pravý ráj! A héj, ohé!

(Tanenici se poznenáhlu priblizuji na úroveñ
Arthura St. Barbe, který stále sedí u stolku a
vyhlizi, jako by snil a cekal. Nevime sice, zda
ho vidi, ale vypadá to, ze se u neho schválne
zdrzují, aby kolem n?j mohli tanit a posmivat se mu)


SBOR
(vsichni spoleine)
Verte mi, dámy, páni, lépe rozhodne
jest mít plnou penezenku spís nezli sidce.
Anzto jmení, bohatství,
tot neco jako venec ruzi, ruzi,
jenz nemá zádné trní, jenz nemá zádné trní,
známá véc, známá véc,
Ze i hvezdy na nebesich zlaté jsou,
vidy zlaté, hvezdy v nebi zlaté jsou, vidy zlaté!
Verte mi, m'sjé, madam, rate verit, m'sjé, madam!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
Ach, pravda, vím!

(Lilian Nevermore se znovu objeví s pohárem
v ruce. Pod svým plástém je nap?l nahá a
potácí se, protoze je opilá)

SBOR
Bohatství, bohatství, tot láska, slast a ráj!
I zlaté zuby je mozno mít,
i vlas zakoupit si falesný, mocné poprsí,
z kristálu ocko, kosilky z krajek,
verte mi, verte mi, verte mi! Verte mi!

NINA VALENCIA
, LILIAN NEVERMORE
O! 0! 0! 0! 0! 0!0!

NINA VALENCIA
, SERGE ELIACIN
LILIAN NEVERMORE
,
Verte mi, dámy mé, verte mi, pánové,
¿ivot je krásný, je krásný!

KAPITÁN
Verte mi, dámy mé, verte mi, pánové, ¿ivot je krásný!

SBOR
ach, krásné!
Verte mi, dámy mé, verte mi, pánové,
¿e je krásné zít, je krásné Zít,

VSICHNI
Verte mi, dámy mé, verte mi, pánové!
Ó, je krásné Zít. Ó!

NINA VALENCIA
, LILIAN NEVERMORE
SERGE ELIACIN, KAPITÁN
O, jak je krásné Zit, jak je krásné zit!

SBOR
O, jak je krásné zít!

(Sbor i tanecnici se opatrne vzdalují od Arthura
St. Barbe: Svëtlo se zmensuje. Vidime Ninu Valencii,
jak drzi láhev sampañského. Naznacuje jeste jeden
krok se Sergem Eliacinem, který ji musí podeprit.
Tanecnici se poznenáhlu stahuji zpet)


SBOR
Bohatství, bohatství, tot láska, slast a ráj!
I zlaté zuby je mozno mit,
i vlas zakoupit si falesný, mocné poprsí,
z kristálu ocko, kosilky
z krajek, ba víc, i rakev z dieva rúzi!

NINA VALENCIA
(z dálky)
Je to k smichu, milácku,
jak je to vsecko tady k smíchu!

BARMAN
Adjé, médam, mésijé! Dobrou noc!

(Pravá strana scény cela potemni. Arthur
St. Barbe je u svého stolku cim dál tím víc
sklicený. Pomalu se zvedá a volá cisnika)

ARTHUR DE ST. BARBE
Vrchní!

CISNIK
Prosím, pane!

ARTHUR DE ST. BARBE
Platím!

CISNIK
Ta dáma neprisla?

ARTHUR DE ST. BARBE
Jaká dáma?

(Cisnik pokrãi rameny,
prijme peníze a odejde)


ARTHUR DE ST. BARBE
Hledte, m?j milý, ivot proste není Zádná cekárna.
Võera jako dnes i zítra a porád,
to se dá spoitat klidne na prstech,
vidycky budou stromy kvést a kvety rust.
A prec, Boze m?j, ten líny cas,
já snad se z toho zbláznim, vidyt já jsem nikdy
na nikom nic nechtel a ruce mám jen k dávání di braní.
Kdyz Elovek pilne prozil den a v noci nepromarnil nic,
kdyz nebe zapadlo az do sidce, Boze müj,
co tam na dne jesté zústává?

(vstane a pomalu odcházi)
 
Ne, takhle dál se nechce Zit!
Tak dále uz se nechce Zít!

(Zmizí)


SBOR
ZA SCENOU
Nechce Zit, nechce Zit, nechce Zit, nechce Zit!

VOKALNÍ KVARTET
Plula lod, lod krásná ze zlata, vseho dost,
jen lásky ne, vseho jenom lásky ne,
lásky ne, lásky ne, lásky ne!

(Opona - velmi pomalu)

Konec
 

ACTO  I
 

Escena 1

(Un dormitorio. El señor Juste e Indolenda aún duermen.
Las puertecitas del reloj se abren y el cuco da las cinco.
El señor. Juste se despierta con dificultad)

RELOJ DE CUCO
(en el escenario)
¡Cucú, cucú, cucú, cucú, cucú!

CORO / CUARTETO VOCAL
¡Uno, dos, tres, cuatro, uno, dos, tres, cuatro, cinco!
¡Un, dos, uno, dos!...

JUSTE
¡Oh! ¿Qué? ¡Uno, dos, tres, cinco!
El cuco, ese pájaro feo, corta la noche como un cuchillo.
¡El asesino de mi sueño!
Así día tras día,
es asqueroso y aburrido.

CORO / CUARTETO VOCAL
¡Uno, dos, tres, cuatro, uno, dos, tres, cuatro, cinco!

JUSTE
¿Y bien? ¡Oye! ¿Qué?
¡Ay, papi, que mal despertar!

CORO / CUARTETO VOCAL
¡Uno, dos, uno, dos!...

JUSTE
¡Casi lo olvido!
¡Soy cazador y tengo el deber de ser hombre!
¡Y qué hombre! Soy el rey de la creación, ¡cómo no!
¡Soy el señor Juste!
El antiguo verdugo de los corazones de las vírgenes.
¡Vamos, viejo, date prisa, ahora sólo te queda
ser el verdugo del ciervo y la cierva!

(El señor Juste se levanta rápidamente y se viste)

CORO / CUARTETO VOCAL
¡Vamos, vamos, vamos!

(Indolenda da vueltas en la cama)

CORO / CUARTETO VOCAL
¡Buena suerte con la caza!

INDOLENDA
¡Ay, ay!

JUSTE
(Mirándola con enojo)
Es increíble cómo la gente mayor puede roncar tanto.
Será mejor dejar este problema de lado.

INDOLENDA
(Sigue soñando)
¡Ay!

JUSTE
¿Sabes dónde están mis zapatos?

INDOLENDA
¡Oh, oh...!

JUSTE
¿Crujes como una vieja cerradura?
¿Te resuena la bisagra de la puerta?

INDOLENDA
¡Oh!

JUSTE
¿Cómo no serás durante el día,
si crujes tan terriblemente incluso mientras duermes?

INDOLENDA
¡Oh! ¡Oh! ¡No! ¡No! ¡Esto no! ¡Esto no!

JUSTE
¿Y?

INDOLENDA
(Soñando, con voz misteriosa)
¡Tres estrellas en una trampa!

CORO
¡En una trampa!

INDOLENDA
¡Y la rosa no tiene espinas!

CORO
¡No tiene espinas!

INDOLENDA
Flor azul dorada...

CORO
¡Flor azul!

INDOLENDA
¡Lirio negro de las nieves!

CORO
¡Nieve negra!

INDOLENDA
¡Uno, dos, tres!...

CORO
¡Tres!

INDOLENDA
¡No te pertenece!

CORO
¡Tres!

JUSTE
¡Oh! ¡Vete al infierno
con esos sueños proféticos tan locos!
¡Apagaré tus sueños como una vela!

INDOLENDA
¡Es él, está fuera!

CORO
¡Fuera!

JUSTE
¡Uf! ¡Dormir durante el día no es saludable!

CORO
¡Fuera!

INDOLENDA
¡Fuera! ¡Fuera! ¡Fuera!

(Juste toma el cuerno de caza y toca una
alegre melodía. Indolenda se sobresalta
y se despierta de golpe)
 
¡Oh, oh! ¡No! ¿Qué sucede, Juste?

JUSTE
Las preocupaciones son la fuente
de todas las miserias, por lo tanto,
¡viva la caza!

CORO
Oh...

INDOLENDA
¡Vaya!
Ha arrancado como una flor mi sueño.
¡Ya casi no lo recuerdo!
¡Oh, pero era tan bonito!...

JUSTE
¡Adiós, Indolenda!

INDOLENDA
¡Qué sueño tan bonito!

JUSTE
¡Me voy, Indolenda,
a cazar liebres y palomas!
¡Adiós!

INDOLENDA
¡Oh, un sueño precioso!

(Juste se va tocando su cuerno, poco a
poco el sonido del cuerno se desvanece)

Escena 2

(Una cortina cierra el dormitorio, Indolenda
se levanta y se sitúa frente a ella)

INDOLENDA
¡Ay, pobre mujer, ay!
¡Qué amargas son las penas de la vida,
cuando hay tantas maravillas suspendidas
en las nubes de mis esperanzas!
¡Sueña, aférrate a sueños
más dulces que un caramelo!
Y no pierdas de vista tu corazón.
¡El señor va a matar palomas
antes que salga el Lucero del Alba!
Entonces, ¿qué es la realidad?
¡Ay, ay, pobre Indolenda!
 
(Bailando, la criada Adelaida entra
con un plumero en la mano)

ADELAIDA
¡Bonjour, señora!

(Limpia mientras baila)
 
¡Bonjour!

INDOLENDA
¡Así es, Adelaida!
Tienes toda razón,
solo hay polvo en la poesía
y la poesía está en el polvo.

ADELAIDA
No sé qué sucede, señora,
pero sé que hay aquí
algo muy extraño esta mañana.
¿Sabe? Tuve un sueño hoy
que todavía le oprime la garganta…
¡Debo decírselo!

(con voz misteriosa)
 
Hay tres estrellas en una trampa.

INDOLENDA
¡Dios mío!

ADELAIDA
Una rosa sin espinas que florece...

INDOLENDA
¡No!

ADELAIDA
... y un lirio azul dorado y negro.

INDOLENDA
¡Adelaida!

ADELAIDA
¡Uno, dos, tres, ninguna será para ti!

INDOLENDA
¡Dios mío, no!
¡Mi sueño era exactamente igual!

ADELAIDA, INDOLENDA
Hay tres estrellas en una trampa
y una flor azul dorada y luego un lirio negro.
¡Uno, dos, tres, ninguna será para ti!

ADELAIDA
¿Eso será un presagio, señora?

ADELAIDA, INDOLENDA
Sí, un terrible presagio, pero ¿qué significa?

INDOLENDA
¡No tengo ni idea!

ADELAIDA
¡Un funesto presagio!

INDOLENDA
¡Estoy preocupada!

INDOLENDA
¡Terrible!

ADELAIDA
¡Qué pesadilla!

INDOLENDA
Algo podría pasar,
algo seguro que sucederá
y seguro que será horrible...

(Adelaida saca un espejo de su
bolsillo y se lo da a Indolenda)

ADELAIDA
¡Gris, polvoriento, puro polvo!
¡Ay, todo pus!
¡Y la nariz, toda roja!
¡Y la lengua, blanca!

INDOLENDA
¡Nariz roja y lengua blanca!
¡Basta! ¡Basta! ¡Adelaida!
¡Basta! ¡Basta! ¡Me estás matando!
Mi corazón, ay, lo presiente, lo sé.
¡Lo sé!

ADELAIDA
¡Canas, nariz roja, lengua blanca
y mejillas marchitas, marchitas!
¡También pelo en la barbilla!
El corazón me lo dice claramente...
¡Lo sé, lo sé, lo sé!

(Adelaide deja caer el espejo,
que se hace añicos)

ADELAIDA, INDOLENDA
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Y otra señal!

INDOLENDA
¡Y muy mala!

ADELAIDA
¡Mala, ay señora, terriblemente mala!

INDOLENDA
¿Cómo de mala?

RELOJ DE CUCO
(Se oye el cuco del reloj sonando seis veces)
¡Cucú, cucú, cucú, cucú, cucú, cucú!

ADELAIDA
¡Muy mala, señora!
¡Me da miedo!

INDOLENDA
¡Claro que da miedo!
No sabemos dónde
está el principio ni dónde el final,
si la poesía o los sueños.
¡Ah, quizá sea más hermosa que la realidad!
Vamos, Adelaida...

(Salen)

Escena 3

(El telón se levanta lentamente, revelando un
paisaje rural. El clima es frío y las nubes grises
son arrastradas por el viento. La nieve cubre el suelo.
Nieva. Se oye el cuerno de caza y entra el Sr. Juste)

JUSTE
¡Ohoho! ¡Ohoho! ¡Ohoho! ¡Ohoho!
¡Que todos sepan, desde las alturas del cielo
a las profundidades de la tierra,
que ha llegado el Sr. Juste!
¡Ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho, ho!
¡Aquí estoy, hermosas criaturas de Dios:
aves y ciervos, jabalís y osos!
Ha llegado el Sr. Juste: ¡la muerte!

(Toca el cuerno y comienza a ve alucinaciones.
Ve flores que se asemejan a mujeres)
 
¡Vaya, vaya!
No caeré en estas trampas, sé lo que son.
Puedo distinguir con un pelo
lo que es real y lo que solo parece.
¡Perderos, no sois más que una ilusión!
Sois fantasmas, ¿cómo puedo dispararos?
¡No sois carne para un asado!

(Las flores desaparecen. Juste vuelve a tocar su
cuerno. Aparece una gran mariposa, seguida de un tigre,
así como una bandada de cuervos graznando)
 
¡Ohoho!, ¡Ohoho!, ¡Ohoho!, ¡Ohoho!
Oye, ¿quieres seguir confundiéndome?
¡Cualquier cosa es un animal, menos tú!
Te pareces mucho a las mujeres
que se enroscan en nuestro cuerpo
como serpientes.
¡Espejismos, fantasías e ilusión!
¡Piérdete!  Es una pena malgastar mi energía en ti.
¡Jo, jo, jo! ¡Jo, jo, jo!
¡Yo sí soy real!

(Se levanta la cortina y aparece el Hada
Nula, atrapada en una trampa para osos

HADA NULA
¡Oh, cautiva! ¡Oh, pobre hada! ¡Hada!

CORO
(fuera de escena, canta sin palabras)

JUSTE
¿Qué te sucede? ¡No tengo nada que ver
con esos estúpidos hechizos!

HADA NULA
¡Oh, oh, oh!... ¡Atrapada!
El sol conoce mi vergüenza,
la vergüenza de las hadas atrapadas.
¡Pobre de mí! Pobre de mí,

JUSTE
No pareces un faisán, ¡por decir algo!
ni una gallina, ni un pato sucio,
¡Oh, sí, ya lo sé! ¡Una sirena!

CORO
(fuera de escena)
¡Oh, atrapada! ¡Pobre hada!

HADA NULA
No soy una sirena, sino un encaje rojo.
Soy una sonrisa que conoce
el misterio de las profundidades,
de la alegría y el deleite.
Soy la doble de una gota de rocío,
una gota de cristal y sombra.
¿Entiendes?... ¡¿Entiendes?!

JUSTE
Bueno, entonces ¿qué eres?
 ¿Una cierva? ¿Un pájaro?
¿Una princesa? ¿O una chica de alterne?
¡Debo saber esto antes que nada!

(La alcanza con la mano. El hada se estremece)

HADA NULA
¡Oh!

JUSTE
¿Y?

HADA NULLE
¡Aléjate, tonto!
¡No me toques!

CORO
(fuera de escena, cantando sin palabras)

HADA NULLE
Soy el hada Nulle, la última de las hadas.
Déjame salir de esta trampa,
para que pueda volver a la oscuridad,
¡como la palabra al silencio!

JUSTE
Pero ¿dónde, mi querida señora?
¿Un hada? ¿Quién se lo va a creer?
No soy poeta, pero a mi esposa
le gusta la magia,
los sueños y todo eso.

JUSTE
¡Eres una presa perfecta, al menos
no volveré con las manos vacías!

CORO / CUARTETO VOCAL
(fuera de escena)
¡Oh, hermoso reino de las hadas!
¡Hermoso reino de las hadas, pobre hada!

(Abre las fauces de la trampa. El hada, herida,
no puede escapar. Juste se la echa al hombro)

HADA NULLE
¡Oh, hermoso reino de las hadas!
¡Ay, ay , ay! ¡Ay, ay, ay!
¡Hermoso reino de las hadas!
¿Qué será ahora de mí? Tan sólo un objeto...

(Telón. Juste se la lleva al hombro.
Un cuco canta. Una melodía de caza
se extiende por el aire)

Cuadro 2

CUCO
¡Cucú, cucú, cucú, cucú!

Escena 1

(Indolenda sola en
su alcoba, luego Adolfo)

INDOLENDA
Sola, sola y sola. Y así día tras día... ¡sola!
Sólo me queda la lumbre y una canción...
Pero, ¿deberé esperar así, día tras día?
¿Dónde me puedo refugiar?
¿En el zapato de Cenicienta,
en el néctar de una fruta,
o en el color de una rosa roja?
Todo lo que hay en mi corazón,
lo que hay en mi garganta, en mi mente;
todo huele a moho, todo está marchito.
Quisiera ser como un terremoto...

(grita)
 
... ¡Como un volcán! ¡Ay! ¡Ay, pobre de mí!
¡Ojalá alguien se apiadara!
Plantaré las semillas en la maceta y las regaré.

¡Siempre sola!
Sólo me tengo a mí misma, nada más...

(Planta las semillas en la maceta. Aparece Adolfo)

ADOLFO
¡Uno, dos, tres!

INDOLENDA
¿Quién demonios es este?

ADOLFO
¡Soy yo, tu primo!

INDOLENDA
Me asustaste.
Adolfo, querido Adolfo, ¡mi pequeño Adolfo!
¡Querido Adolfo, adorable!

ADOLFO
Por favor, prima

INDOLENDA
¡Qué guapo eres!

ADOLFO
Por favor...

INDOLENDA
¡Y qué fuerte!

ADOLFO
… prima

INDOLENDA
Adolfo, eres un ángel.

ADOLFO
Por favor,
por favor, sí...

INDOLENDA
Estas estrellas, estas rosas,
estas nubes, ¡tu juventud!

ADOLFO
¡Por favor, haz el favor!

INDOLENDA
¡En tus ojos, en tu boca, en tus mejillas,
incluso en tu pecho!

ADOLFO
Prima...

INDOLENDA
Tienes la fuerza dentro de ti,
como un toro que quisiera envestir.

ADOLFO
Prima, por favor...

INDOLENDA
¡Qué tonto! ¿Es que no me entiendes?
¡Acércate, acércate!
¡Abrázame muy fuerte!

ADOLFO
Prima...

INDOLENDA
¡Oh, paraíso, oh, paraíso!
¿Ahora ya sabes dónde está el paraíso?
¡Ven, ven al Jardín del Edén!
¡Ven al Jardín del Edén!

ADOLFO
¡Prima! Dame dos dólares
para ir a la feria y subirme al carrusel.
¡Me divertiré con las muchachas!

(Indolenda, furiosa, le mete un palo en la boca)

INDOLENDA
(gritando)
¡Toma! ¡Aquí tienes!
¡Toma, desgraciado! ¡Maldito mocoso!

(Adolfo se marcha corriendo)

ADOLFO
¡Estás loca, primita!

(Desaparece
)

INDOLENDA
(gritando furiosa)
¡Ay, qué desgracia!
Todos los deseos deben perecer
bajo cenizas húmedas.
¡Ay, si al menos mi pobre corazón
pudiera apagar el deseo como una vela!

Escena 2


(Entra Adelaida)

ADELAIDA
¡Ay! ¡Señora! ¡Achich!

INDOLENDA
¿Qué ocurre, Adelaida?

ADELAIDA
¡Ay! ¡Señora! ¡Achich!

JUSTE
(Entra con el hada al hombro)
¡Aquí está, aquí está!

INDOLENDA
¡Por Dios! ¿Qué es eso?

JUSTE
Puedes verlo con tus propios ojos.

INDOLENDA
Te pregunto qué traes, ¿no me oyes?

JUSTE
Es un hada, la he cazado.

INDOLENDA
¡No lo puedo creer!

JUSTE
Pesa no más que una cabra salvaje.
Es un hada encantadora, una captura que
da testimonio de mi habilidad de cazador.

(Indolenda examina al hada con curiosidad. Adelaida
sigue bailando aquí y allá, luego se detiene)

INDOLENDA
Los hombres son tan mentirosos
como los dentistas
cuando tienen que sacar una muela.
Todavía no sé qué tipo de animal es,
pero no es un hada.
Es horrible lo que está pasando hoy.
El cielo está lleno de arañas,
que tejen sus telas una y otra vez.
Todo es pura mentira, pero los sueños anuncian
misterios que se convierten en realidad.
¿Un hada? ¿Esto?... ¡Nada de nada!

JUSTE
Pero, ¿no la ves?

INDOLENDA
¡No quieras engañarme, Juste!

JUSTE
¡Te digo que es un hada!

INDOLENDA
¿Esta escoria?
¡Una actriz o algo peor!
¡Oh, embaucador de corazones,
te envenenaré
si me engañas con esta víbora!

(El hada se incorpora y las semillas
de las macetas brotan al instante.
Corazones y manos brotan de las plantas)

EL HADA
(con voz misteriosa)
¡Tres estrellas en una trampa!

INDOLENDA
¡Oh, Dios mío!
Debo reconocer que es hermosa.

EL HADA
¡Una rosa sin espinas, una flor azul dorada
y un lirio negro!

INDOLENDA
¡Conoce mis sueños proféticos!

JUSTE
¡Te digo que es un hada!
La he atrapado.

EL HADA
¡Déjame marchar!

JUSTE
¡Ay, no, mi niña!

INDOLENDA
¡No, no, no la sueltes, Juste!
Pero te prohíbo que la mires,
es demasiado bonita.
Mírame a mí, que después de todo soy tu esposa
y eso es mucho más importante que un hada.

EL HADA
¡Suéltame, por favor!

INDOLENDA
¡Ay, no!

JUSTE
¡No, no y no!

INDOLENDA
Esta hada es sin duda
más bonita que un gramófono,
una motocicleta o una radio,
y será útil para algo más...
Pero ¿para qué? ¿Tú lo sabes, Juste?

JUSTE
Solo sé que es un hada y nada más.
Te la doy. Aprende a manejarla.

INDOLENDA
¡Mírala, como si estuviera a punto
de empezar a cantar.

EL HADA
¡Escuchen, pobres criaturas enjauladas!
Mientras el señor sale de caza,
la señora intenta descifrar sus sueños.
¡Ustedes abren la boca como carpas fuera del agua!
Yo, les puedo conceder tres deseos sin demora,
tres deseos que guarden en su corazón.

CORO
(fuera de escena)
¡Tres deseos, tres deseos, tres deseos!

EL HADA
¿Qué les parece?

INDOLENDA
¡El cielo!
Verdaderamente ha descendido a la tierra.
¡Qué maravilla! ¡El paraíso!

JUSTE
Esto me conmueve profundamente.

EL HADA
¿Seré libre?

INDOLENDA
¡Sí, señora!

EL HADA
¡Empecemos!
¿Qué desean pedir?

JUSTE
Me gustaría…

INDOLENDA
¡No, tú no, hipócrita, vampiro, serpiente!
¡Somos yo, yo y mi sombra! Me gustaría…
Me gustaría… ¡Quiero ser rica!

RELOJ DE CUCO
¡Cucú, cucú!...

Escena 3

(El cuco canta todo el tiempo. El hada se quita uno de
sus velos. Indolenda adopta una apariencia de lujo
inaudito. Los mayordomos visten al Sr. Juste y a
Indolenda. Traen una mesa dispuesta para comer.
Mientras tanto, el hada se ha quedado dormida
en un rincón, junto a la chimenea)

JUSTE
¡Indolenda!

INDOLENDA
¡Juste!

(Se abrazan)
 
¡Juste!

JUSTE
¡Indolenda!

(Se abrazan)
 
¡Somos ricos! ¡Ricos!
¡Somos ricos, Indolenda!

INDOLENDA
¿Somos? ¡Yo soy la rica!

JUSTE
¡Perdona! ¡Ambos, somos ricos!

INDOLENDA
Pero el dinero es todo mío, sólo mío.
Estoy dispuesta a darte algo para tus gastos,
aquí y allá, para tabaco y tu licencia de caza.

JUSTE
(grita)
¡Bribona, estafadora,
vil hechicera, vieja ruin!

INDOLENDA
¡Escorpión, granuja! ¡Fuera de aquí!

JUSTE
¡Histérica!

(Aparece el mayordomo y anuncia a los invitados)

MAYORDOMO
¡Su Excelencia, el mismísimo Ministro de Hacienda!

(Entra el Ministro)

INDOLENDA, JUSTE
¡Excelencia!

MINISTRO
¡Oh, señora! ¡Señor! ¡Encantado!

INDOLENDA
¡Encantada! ¡Excelencia! ¡Encantada!

JUSTE
¡Es un honor, excelencia, un honor!

MAYORDOMO
¡El general Caravanerail!

(Entra el general)

INDOLENDA, JUSTE
¡General!

GENERAL
¡Mis respetos, señora, mis respetos!

INDOLENDA, JUSTE
¡Encantados, encantados, mi general!

MAYORDOMO
¡Los condes de Pamir!

(Entran)
 
¡El señor, la señora y la señorita de Graindorge!

(Entran)
 
¡El señor Adolfo de Citroullet y familia!
¡Su eminencia el cardenal Aposttroph!
¡La señorita Slena Eblouie Barbichette!
¡El señor Fiscal General del Estado!

(cada vez habla más negligentemente)
 
¡El maharajá y la maharaní
de Dahomey!

(entra una pareja negra)
 
¡Y toda la crème de la crème!

(entra una multitud de invitados)

CORO
Créame, señora,
téngalo en cuenta, caballero.
En mucho mejor tener
la bolsa bien llena que el corazón.
La fortuna es una corona
de rosas pero sin espinas.
Tengan en cuenta que, incluso en el cielo,
las estrellas son de plata.
¡Créanme señor y señora!
Las estrellas son de plata.

INDOLENDA, JUSTE
¡Oh, cierto, lo sé!

CORO
¡Riqueza, riqueza, amor, placer y paraíso!
Se pueden pagar los dientes de oro.
Se puede pagar un injerto de cabello,
o un pecho falso y exuberante, o un ojo de cristal,
o camisas de seda e incluso un ataúd de palisandro,

INDOLENDA, JUSTE
¡Si, es cierto! ¡Todo!

MINISTRO
¡Y también comer maravillosamente!

CORO
(al ministro)
¡Tostadas y caviar, tostadas, caviar,
tostadas con caviar, tostadas y caviar!

MINISTRO
¡Tostadas con caviar!

GENERAL
¡Así es, excelencia!
Y se puede beber Málaga; y también Marsala.
¡Tanto Málaga como Marsala! ¡Málaga y Marsala!
¡Tanto Málaga como Marsala! ¡Málaga y Marsala!

CORO
¡Tanto Málaga como Marsala!
¡O ambos: Málaga y Marsala!
¡Tanto Málaga como Marsala!
¡Málaga y Marsala!
¡Oh!

MINISTRO
¡Tanto Málaga como Marsala!
¡O ambos: Málaga y Marsala!
¡Tanto Málaga como Marsala!

INDOLENDA, GENERAL

MINISTRO, JUSTE
¡Riqueza! ¡Riqueza!

MAYORDOMO
¡Señora, cuando quiera!

(Todos se sientan a la mesa. Adelaida entra
Bailando. Trae un cuenco del que ofrece a
cada comensal. Solo música)

JUSTE
Si como demasiado, me duele el estómago,
¡me compraré uno nuevo, de cuero de Jucht!

GENERAL
¡Como mis zapatos! ¡Como mis zapatos!

UNO DE LOS INVITADOS
Estos ricos tienen una imaginación única.
¡Única!

INDOLENDA, ADELAIDA, EBLOUIE
GENERAL, MINISTRO, JUSTE, CORO
¡Oh, qué hermosa es la vida!

(En este momento el hada, de la que nadie
se ha percatado, despierta y corre a la mesa)

EL HADA
¡Ay, qué hermoso es vivir!

JUSTE
¡Sapristi, me olvidé del hada!

EL HADA
Puedes olvidar cualquier otra cosa,
pero yo soy muy especial.
¿No sabes que esto es un banquete de bodas?

INDOLENDA
¿Y quién será el esposo?

EL HADA
¡Tu primo Adolfo!

ADOLFO
(Se levanta de un salto)
¡Así es!

JUSTE
¿Y con quién te casas?

EL HADA
Con Eblouie Barbichette, ¿y no lo sabías?

EBLOUIE
(Levantándose)
¡Adolfo!

ADOLFO
¡Eblouie!

JUSTE
¡Adolfo y Eblouie! ¡Queridos niños!

ADOLFO
¿Eres rica, Eblouie?

EBLOUIE
¡Mucho, querido Adolfo!

ADOLFO
¡Querida Eblouie!

EBLOUIE
¡Querido Adolfo!

INDOLENDA
¿Así que Adolfo se casa con Eblouie?

JUSTE
¡Queridos hijos!

EL HADA
Quisiera decir una palabra, pero de oro.
Hay una isla en el mar llamada Dorada.
¡Y en esa isla, hay un palacio dorado!
¡Todo es de oro! Este será mi regalo para ti, Adolfo.
¡Un palacio de oro en la isla Dorada!

EBLOUIE
¡Querido Adolfo!

ADOLFO
¡Querida Eblouie!

JUSTE
¡Queridos niños!

INDOLENDA
¿Adolfo y Eblouie?

EBLOUIE
¡Querido Adolfo!

ADOLFO
¡Querida Eblouie!

CORO
¡Oh! ¡Qué hermoso es vivir!

(La conversación estalla de repente.
Felicitaciones, gritos. Todos hablan al mismo tiempo)

INDOLENDA
Entonces ¿Adolfo se casa con Eblouie?
... Eblouie...  Adolfo...

EBLOUIE
¡Mi querido Adolfo! ...

ADOLFO
¡Mi querida Eblouie! ¡Somos ricos!...

JUSTE
¡Queridos hijos! ...

CORO
¡Riqueza, riqueza, eso es amor, alegría y paraíso!
También puedes tener dientes de oro;
puedes comprar cabello postizo,
un busto poderoso y blusas de encaje.
¡Créeme! ¡Créeme! ¡Créeme! ¡Créeme!

INDOLENDA, ADELAIDA

EBLOUIE, EL HADA
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡0! ¡0!

INDOLENDA, ADELAIDA

EBLOUIE, ADOLFO, JUSTE, CORO
¡Créanme, damas! ¡Créanme, caballeros!
¡La vida es bella!

CORO
¡Que es hermoso vivir, ay!

INDOLENDA, ADELAIDA

EBLOUIE, ADOLFO
¡Créanme, damas! ¡Créanme, caballeros!

JUSTE, CORO
¡Créanme, damas! ¡Créanme, caballeros!

INDOLENDA, EBLOUIE, ADOLFO
¡Oh, la vida!

ADELAIDA, JUSTE
¡Oh! ¡Oh!

CORO
¡Oh, qué hermoso es vivir!

INDOLENDA
, ADELAIDA, CORO
EBLOUIE
, ADOLFO, JUSTE
¡Oh, qué hermoso es vivir!
 
 

ACTO  II


Cuadro 1

(Un gran barco en medio del mar rumbo a la Isla
Dorada. En la cubierta, sentados, se encuentran el
Sr. Juste, Indolenda, Eblouie y Adolfo. Van vestidos
con tanto oro y lujo que casi no pueden moverse.
Adolfo viste un traje de almirante)

Escena 1

MARINEROS
¡Oh! ¡Oh, olas poderosas!
¡Oh, oh, olas magníficas!
¡Oh! ¡Oh, oh! ¡Oh, oh!
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

CAPITÁN
¡Chicos, el viento sopla en las velas!

MARINEROS
¡Oh, oh!

CAPITÁN
¡El viento nos llevan cada vez más lejos!
¡Vamos, chicos!

MARINEROS
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

CAPITÁN, MARINEROS
¡Norte, sur, oeste, este, adelante!

CAPITÁN
¡Y así sucesivamente!

UNOS MARINEROS
¡Oh!

OTROS MARINEROS
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

CAPITÁN
¡A la Isla Dorada!

MARINEROS
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

INDOLENDA
¡Ser rica, qué delicia! ¡Es una verdadera maravilla!
Tener dinero, de eso se trata:
todo el mundo te respeta, todo se puede comprar,
pero surcar los mares en un gran barco,
¡es algo simplemente asombroso!

MARINEROS (a boca cerrada), JUSTE
¡Ojalá quede poco tiempo para llegar!
¡Tengo las piernas como madera!

INDOLENDA
¡Ni los ricos entienden la poesía! Esa soy yo,
¡mi sueño es volar como la brisa por los viñedos!

JUSTE
¿Cuándo llegaremos a la Isla Dorada?

MARINEROS
¡Oh, oh! ¡Oh, oh!

INDOLENDA
Ve a preguntarle a Adolfo...
Es el único que sabe de navegación
¡va vestido de almirante!

JUSTE
Adolfo ¿dónde estamos?

ADOLFO
¡Capitán! ¡Déme la latitud!

CAPITÁN
¡Enseguida, señor!
¡Estamos aquí, estamos allá, aquí y allá!
Ahí está el norte, el oeste, el este y aquí el sur.
Un poco a la izquierda, luego a la derecha,
un poco más abajo y luego un poco más arriba.
La longitud va hacia el ecuador.
Hay contracorriente y brisa moderada,
más que moderada, ¡una brisa bastante traicionera!
Almirante, estamos justo en medio del mar.
Estamos donde estamos y eso es todo.

ADOLFO
¡Gracias, Capitán!

(a Juste)
 
¡Dice que estamos en medio del mar!

(El capitán observa
el cielo con su catalejo)

MARINEROS
¡Oh! ¡Oh! ¡Por aquí vientos poderosos,
por allí vientos suaves! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

INDOLENDA
¡Mejor pregúntale a tu hada!
Seguro que ella lo sabe mucho mejor.

(Se ve al hada de pie en la popa)

HADA
¿Cuánto mide y cuesta el cielo de la mañana,
las formas de las nubes o los radiantes reflejos del sol?
¿Cuánto valen los sentimientos de tu alma?
¿Y la flor de tus días y las lágrimas de tu soledad?
¿A qué huelen tus sueños?

INDOLENDA
¿Qué dice?

JUSTE
Disculpe, señora, pero eso no es una respuesta,
sólo charlatanería barata.
¿Estamos cerca de la Isla Dorada?

EBLOUIE
Somos ricos y ardemos de curiosidad,
¿lo entiende, señora?

JUSTE
¿Queda mucho?

INDOLENDA
No debería burlarse de nosotros.

EBLOUIE
¿Es cierto, señora, que la Isla Dorada
ni siquiera existe?

JUSTE
Lo creeré cuando la vea.

ADOLFO
¡Allí está!

INDOLENDA
Necesitamos pruebas,
¡pruebas encuadernadas en oro!

CORO
¡A-ah! ¡A-ah! ¡A-ah!

TODOS
¡Ah!

HADA
¡Oh, las maravillas de las costas!

TODOS
¡Ah! ¡Ah!

(Con un ruidoso aleteo, una bandada de
pájaros dorados sobrevuela el barco y
finalmente aterriza en el puente. Los pasajeros
quedan asombrados. Eblouie corre de un lado
a otro aplaudiendo)

INDOLENDA
Juste, ¡qué espectáculo! ¡Maravilloso!

INDOLENDA, ADOLFO, EBLOUIE
¡Oh!

JUSTE
Soy un experto en aves, pero, ¿un pájaro dorado?
¡Una criatura completamente nueva!

INDOLENDA, EBLOUIE
¡Maravilloso!

JUSTE
¡Pásame la pistola!

INDOLENDA
¡Los pájaros dorados, no deben ser presa!

JUSTE
¡Pásame el arma!

INDOLENDA
¡Juste! ¡Juste!

EBLOUIE
¡Quizás pueda atraparlos con esta red!

(Intenta atrapar a un pájaro)

JUSTE
¡Dame el arma!

INDOLENDA
¡Juste! ¡Juste!

HADA, CORO (fuera de escena, a boca cerrada)
Compara el peso del oro y el de las sonrisas;
el peso de las rosas y el del oro.
Compara el peso del oro con el del orgullo.
Compara el peso de la inocencia con el del oro.
¡Mirad! Incluso las pequeñas gaviotas,
incluso las criaturas del agua se pueden comprar con oro.
¿Cuál es el peso de la vida, del amor o el de los sueños?

(El sol y la luna aparecen en el cielo
al mismo tiempo. Ambos son dorados)

HADA
El ojo del día y el de la noche:
la luna y el sol también son dorados.
Y allí, en el fondo del agua, hay arena dorada.
¿Dónde está el precio de los tiempos venideros?
¿Cuánto oro hay
en los recovecos de tu cerebro?
¡Piel y corazón dorados!

(El cielo y el mar se han vuelto completamente dorados,
incluso la gente en el escenario lleva vestidos dorados.
Sólo el Hada luce translúcida y luminosa)

CAPITÁN
(a Adolfo)
Me duele la nariz... el tiempo va a cambiar.
Cualquier marinero sabe
que cuando duele la nariz
es presagio de tormenta, tornado u huracán.

(se oye la voz del vigía)

VIGÍA
(altavoz)
¡Tierra, tierra! ¡Tierra!

MARINEROS
¡Eh!

JUSTE
Ya ves, ¿querías una prueba, Indolenda?
¡Pues saquí la tienes!

INDOLENDA
Tengo la cabeza que me va a estallar.
y un dolor que desde el talón
me sube por la pantorrilla hacia la cabeza.
¿En mi cabello tengo oro? Así me pesa tanto la cabeza.
¡En mi cabello tengo oro!

JUSTE
Indolenda, Indolenda, ¡tú me has pedido pruebas!
¡Y aquí las tienes!
¡Aquí están!

INDOLENDA
¡Mi cabello es de oro, oro, oro!

EBLOUIE
Tengo la lengua como un estropajo
y garganta dura y seca como una piedra.

JUSTE
¡He aquí las pruebas! ¡Aquí están!

INDOLENDA
¡Oro, oro, oro, todo es oro!
¡Todo es de oro, oro!
¡Oro, oro, oro!

EBLOUIE
¡Oro, oro, oro, todo es oro!
¡Todo es de oro, oro!
¡Oro, oro, oro!

ADOLFO
Pero es que también tienes la voz de oro.
¡Dorada, oh, dorada! ¡Todo es oro, todo oro!
¡Todo oro!
¡Todo oro, oro ,oro, oro! ¡Oh!

JUSTE
¡Aquí tienes las pruebas!
¡Indolenda, Indolenda! ¡Oro, oro!
¡Todo es oro, todo oro!
¡Oro, todo es oro! ¡Oh!

CAPITÁN
¡Vamos, chicos! ¡Vamos, chicos!
¡Vamos, vamos, vamos, vamos!

VIGÍA
¡Tierra, tierra, ahí!

MARINEROS
¡Tierra, tierra!

INDOLENDA, EBLOUIE
ADOLFO, JUSTE, CAPITÁN
¡Tierra, tierra!

VIGÍA
¡Tierra, tierra, ahí!

MARINEROS
¡Adelante, una isla dorada frente a nosotros!
¡Una tierra dorada!
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

CORO (fuera de escena)
¡Ho!

INDOLENDA, EBLOUIE
¡Ah! ¡Mirad la tierra, allí, frente a nosotros!

ADOLFO
¡Ah! ¡Mirad la tierra, allí, frente a nosotros!

JUSTE, CAPITÁN, MARINEROS
¡Norte! ¡Sur! ¡Este! ¡Oeste!
¡Norte! ¡Sur! ¡Este! ¡Oeste!

INDOLENDA, EBLOUIE
¡Aquí está tu prueba! ¡Cuánto oro, aquí está!
¡Todo es oro en la Isla Dorada! ¡Oh!
¡Todo es oro en la Isla Dorada!

HADA
¡Ahí está!

ADOLFO
¡Cuánto oro, aquí está!
¡Todo es oro en la Isla Dorada! ¡Oh!
¡Todo es oro en la Isla Dorada!

JUSTE
¡Cuánto oro, aquí está!
¡Todo es oro en la Isla Dorada! ¡Oh!
¡Todo es oro en la Isla Dorada!

CAPITÁN
¡Cuánto oro, aquí está!
¡Todo es oro en la Isla Dorada! ¡Oh!

INDOLENDA, EBLOUIE, ADOLFO
¡Tanto la isla como el castillo son de oro!
¡Tanto la isla como el castillo son de oro!
¡Oro, oro, oro, oro!

HADA
¡Tanto la isla como el castillo son de oro!
¡Oro, oro, oro, oro!

JUSTE
¡Oro, oro, oro, oro, oro, oro!
¡Tanto la isla como el castillo son de oro!

CAPITÁN
¡Oro! ¡Todo es de oro en la isla Dorada!
¡Isla Dorada, oro!

CORO (fuera de escena)
¡¡Todo es de oro en la isla Dorada!
¡Isla Dorada, oro!

MARINEROS
¡Todo es de oro en la isla Dorada!
¡Isla Dorada, oro!
¡Ohé! ¡Ohé! ¡Ohé!

TODOS
¡Oh!

(Durante la balada, todo la acción ocurre en un
segundo plano. Todos se giran y, emocionados,
contemplan la isla. Las nubes se oscurecen, se oyen
truenos, lo relámpagos iluminan el cielo cada vez más
oscuro. Unas focas y una ballena huyen de la tempestad,
Oscuridad total)

Balada

(Dos tenores y dos bajos con piano)

CUARTETO VOCAL
Era un gran barco de oro que
navegaba sobre un mar de oro.
Era un navío poderoso pero que
navegaba sin amor, sin amor, sin amor.
El almirante y el capitán
pusieron rumbo a la Isla Dorada.
Una navegación sin amor, con el corazón oprimido

TENORES
El viento, los rayos, el frío polar
y la espuma de las olas agitadas por el viento.
Día y noche, noche y día.
La espuma de las olas como lágrimas.
Oro pero sin amor para navegar.
Sin amor, todo se marchita, perece, perece.

BAJOS
El viento, los rayos, el frío polar
y la espuma de las olas agitadas por el viento.
Día y noche, noche y día.
La espuma de las olas como lágrimas.
Oro pero sin amor para navegar.
Sin amor, todo se marchita, perece, perece.
 
El viento, los rayos, el frío polar
y la espuma de las olas agitadas por el viento.
La espuma de las olas como lágrimas.
Oro pero sin amor para navegar.
Sin amor, todo se marchita, perece, perece.

CUARTETO VOCAL
Navegar sin amor, aunque sea en un barco de oro,
sólo puede dirigirse hacia el fondo, como el plomo.
¡Un ataúd de oro hacia la muerte!

(desaparecen)


(final de la balada)

JUSTE
(En el centro del círculo del reflector)
¡Oh, oh, sólo soy un miserable, un pobre hombre!
¡Ni siquiera pedí tantas cosas!
¡Ayuda! ¡Ayuda!
Indolenda ya tiene su deseo...
¿Acaso no puedo yo pedir otro?

CORO (fuera de escena)
¡Ayuda! ¡Ayuda!

JUSTE
Pues deseo… deseo...
¡que mi mujer rejuvenezca!

CORO (fuera de escena)
¡Oh!

HADA
(En la parte posterior del
círculo del reflector)
¡Que así sea!

CORO (fuera de escena)
¡Que así sea!

HADA
¡Que Indolenda rejuvenezca!

(Desaparece)

CORO (fuera de escena)
¡Rejuvenecida! ¡Rejuvenecida!

(el reflector de apaga)

Escena 2

(Aparece Adolfo. Ya no va vestido con el
elegante uniforme de almirante; ahora sólo
es un humilde marinero con un acordeón)

Cuplé

ADOLFO
(Tocando el acordeón)
¡Venid y escuchad el lamento del triste destino
de un hombre con el rostro verde de tanta miseria!
Si he de vivir en el vientre de las ballenas,
parece que por siempre mi alimento serán
¡conchas de sirena!
¡Venid y escuchad el lamento de mi vida,
llena de yodo y sal!
Mis besos han sido absorbidos por los pulpos
y mis sueños, presa de cangrejos negros.
¡Pobre marinero!
¡Venid y escuchad el lamento
de los tristes amores de un hombre
en el fondo de un océano de las aguas oscuras.
Ella tenía pechos flácidos como medusas,
y los pies tan fríos como la lluvia nocturna.
¡Oh, pobre marinero!
¡Venid y escuchad el lamento
de mi corazón, allá, en el fondo del mar.
Soy como un náufrago en una isla desierta.
¡Pobre marinero!

(Cae exhausto)

 
¿Estoy muerto? ¿Estoy vivo?
¿Late mi corazón o son las olas del mar
golpeando aquí, en mi estómago,
en mi cerebro, en mis pupilas?
Muerto... ¡ay, muerto!... creo que estoy muerto.

(Aparece Dinah, una mujer negra, ve a Adolfo
y empieza a saltar de alegría)

DINAH
¡Ay, ay! ¡Creía que estaba en una isla desierta!

ADOLFO
¡Buenos días, señora! ¿Hay algún hotel por aquí?

DINAH
1Vaya, un mequetrefe que no levanta ni dos palmos!

ADOLFO
Señora, yo soy un ser humano, ¡no una almeja!

DINAH
¡Me encanta comerme el corazón del hombre a quien amo!

ADOLFO
¡Oh, pobre marinero!

(Dinah empieza a bailar y a cantar alrededor de Adolfo)

DINAH
A los ojos de Dinah todo es desmesurado:
el cielo tan azul, el agua rojiza del río,
el fuerte viento y los bancos de pescado;
las grandes serpientes de agua
y las pequeñas moscas.
A los ojos de Dinah todo es desmesurado:
los cocoteros con sus frutas barbudas,
las manadas de monos
comiéndose sus pulgas,
y también la llama y el humo de las hogueras.
¡No hay nadie durmiendo sobre la hierba,
sólo está Dinah contemplándose en el agua.
A los ojos de Dinah todo es desmesurado:
todo lo que ella amará y lo que comerá.
Ella vivirá en un lugar hermoso,
resplandeciente como el sol,
junto con sus tres pequeños.

(Aparece Indolenda que va pobremente vestida,
pero es joven y hermosa. El señor Juste va detrás
de ella y trata de retenerla sin conseguirlo. Él
permanece viejo, Dinah baila)

ADOLFO
¡Déjeme en paz, señora!
¡Las negras no me gustas nada!

(La mujer negra empieza a bailar)

JUSTE
¡Indolenda! ¡Eres la reina de mi vida!
¡Oh, eres el amor de mi vida!

INDOLENDA
¿Qué quieres?

JUSTE
Una casita en una isla desierta,
¡y tu corazón, que es la lámpara de mis sueños!

INDOLENDA
¡Eres viejo!
¡Basta!

JUSTE
¡Indolenda!

INDOLENDA
¡Basta! ¡Basta! ¡Basta!
Si soy joven y fresca como el rocío de la mañana,
¡no es por tres narices estúpidas!
¡Rata calva, viejo decrépito, vete al infierno!

MUCHACHA NEGRA
A mi parecer, yo creo...

INDOLENDA
¡Por Dios! ¿Qué se supone que es esto?
¡No voy a permitir esto,
este asqueroso juego de blanco y negro!
¡No! ¡No!

MUCHACHA NEGRA
... que hay espacio suficiente para todo;
el cielo azul, los arroyos rojos,
el viento dorado...

INDOLENDA
¡No! ¡No!
No permitiré esto, este asqueroso juego de blanco y negro.
Y tú, pequeña flor tropical, tú, mar de anguilas,
¡desaparece y deja al joven en paz! ¡Déjalo en paz!

MUCHACHA NEGRA
... los bancos de peces, las serpientes de agua
 y los cocoteros, muchos, muchos cocoteros.
¡Yo creo que hay espacio suficiente para todo!

ADOLFO
¡Oh, el triste fin de los náufragos!
¡Oh, el triste fin de los desafortunados náufragos!

JUSTE
Eres hermosa como el sol de la mañana.
En ti el zodíaco tiene su espejo.
Eres simplemente la estrella de las estrellas.
¡Dame un beso, cual fuente de rocío fresco!

MUCHACHA NEGRA
¡Señora, no se entrometa en mis emociones!

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda!

INDOLENDA
¿Aún estás aquí?

MUCHACHA NEGRA
¡No deja de insultarme!

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda!

INDOLENDA
¡Oh, vete!

MUCHACHA NEGRA
¡No se entrometa en mi vida, señora!

INDOLENDA
¡Este chico es mi primo!

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda!

MUCHACHA NEGRA
¡Oh, eso es un pecado terrible entre los blancos!

INDOLENDA
¿Te gusta?
¡Ay, yo apagaré ese fuego!

MUCHACHA NEGRA
¡Gusano blanco!

INDOLENDA
¡Mono!

(Indolenda golpea a la muchacha negra)

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda!

(Adolfo se lanza a los brazos de Indolenda)

MUCHACHA NEGRA
¡Ay, mi triste destino, vivir sola!

(Se marcha y desaparece)

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda! ¡Indolenda!

INDOLENDA
Parecéis papagayos: ¡Indolenda! ¡Indolenda!
Soy joven y hermosa, como una modelo griega.
¡La juventud perdida está volviendo a mí!
¡El mundo entero se vuelve loco por mí!
¡Hoy quiero a Adolfo!

ADOLFO, JUSTE
¡Indolenda!

(Adolfo cae exhausto)

MUCHACHA NEGRA
(Fuera de escena)
A mi parecer, todo tiene cabida:
el cielo azul, el agua roja del arroyo,
el viento dorado y los bancos de peces.
Yo misma soy lo más importante,
¡me lo dice el espejo de las aguas!

JUSTE
(Cayendo, exhausto)
Sé que me he vuelto a engañar
con este deseo.
¡Ay, mi vejez es reconocible!
Mis huesos han visto demasiados soles.
No me reconozco cuando, ay,
me miro en el espejo de la vejez.
Siempre de aquí para allá, navegando en
la espantosa confusión de los sueños.

(Se duerme profundamente)

Escena 3
 

(Indolenda y Adolfo)

ADOLFO
¿De verdad que eres tú, Indolenda?

INDOLENDA
Sí, mi Adolfo,

ADOLFO
No sabía que fueras tan hermosa.

INDOLENDA
¡Soy hermosa solo para ti!

ADOLFO
¡Querida mía!

INDOLENDA
¡Querido, solos en una cabaña!
¡Qué hermoso es vivir!

Vals
 

ADOLFO
¡Quién hubiera imaginado tu belleza!
¡La luz de tus ojos como el resplandor de la luna!
¡Y tu corazón, como el corazón de un pájaro!
Oigo el latido, oigo el latido y el canto.
¡Oigo el latido y el canto bajo la fronda perfumada!

INDOLENDA
¡Solo el amor inspira palabras tan dulces!
En tu boca, suenan embriagadoras.

ADOLFO
¡Tus dedos en mi cabello son
como esos tiernos pececitos chinos!

INDOLENDA
¡Y tú! Eres una hermosa sombra nocturna,
eres el resplandor de las estepas,
eres la boca de un volcán,
eres una constelación celestial.

ADOLFO
¡Dame tu boca, dame, dámela!

(Se besan apasionadamente)

ADOLFO
Me siento como si caminara
por un ventisquero estrellado.

INDOLENDA
¡Me caigo, caigo al fondo de las aguas profundas!
¡Bésame!

MUCHACHA NEGRA

(Fuera del escenario)
¡Oh...

INDOLENDA
¡Besémonos!

ADOLFO
¡Sí! ¡Sí!

(Se besan)

MUCHACHA NEGRA

(Fuera de escena)
¡Oh...

INDOLENDA
¡Más!

MUCHACHA NEGRA

(Fuera de escena)
¡Oh, oh, oh, oh!...

INDOLENDA, ADOLFO
¡Rocío angelical, rocío azul, rocío soleado!

INDOLENDA
¡Día soleado!

ADOLFO
¿Se supone que debemos morir?

INDOLENDA, ADOLFO
¡Sí!

INDOLENDA
¡Sí!

ADOLFO
¡Sí!

INDOLENDA
Quizás muramos juntos.
Eso sucede en los dramas de amor.

INDOLENDA, ADOLFO
Vivir juntos, morir juntos,
¡Vivir juntos, morir juntos!

(Se van abrazados. El Sr. Juste se ha quedado
dormido y desaparece entre las sombras.
A lo lejos, se oye una armónica)


(Largo silencio)

Cuadro 2

Escena 1


(Plaza del pueblo. Juste, sentado en la puerta
de su casa, toca melancólico el cuerno de caza)

JUSTE
Al igual que el cuerno,
así el pobre hombre afligido se apaga.

(Toca)

 
En vano invoqué la esperanza del futuro,
¡cuando yo mismo soy presa de la desgracia!

(Toca. En la terraza de la casa de enfrente, aparecen
Indolenda y Adolfo. Se abrazan embriagados)

INDOLENDA
¡Adolfo!

ADOLFO
¡Indolenda!

INDOLENDA
¡Oh, mira, es como ver las estrellas
a plena luz del día!

ADOLFO
El cielo es como la miel
que corre por la espalda.

(Juste toca el cuerno)

INDOLENDA
¡Ay, Dios mío, es hermoso pero triste!

ADOLFO
Es el sonido de un cuerno en lo profundo del bosque.

INDOLENDA
Adolfo, el corazón lo es todo
en la vida de una mujer.

(Juste los ve, tira el cuerno al suelo

y lo pisotea, luego levanta el puño
hacia los amantes)

JUSTE
¡No, no y no! ¡No os serviré
el hidromiel del libertinaje
y el jarabe del adulterio,
con el sonido dolorido de mi instrumento!

INDOLENDA
¿Qué se oye ahí, Adolfo?

ADOLFO
Es el perro del vecino desenterrando pulgas,
o el tendero al que le duele la barriga.

(Se abrazan)

JUSTE
¡Ladrones, asesinos, sinvergüenzas!
Que los vientos del amor te muerdan las entrañas;
que el sapo...

(Tira su sombrero al suelo y lo pisotea con rabia.
Luego coge el cuerno y lo sopla. El instrumento
emite un sonido desgarrador)

JUSTE
Soy solo una pobre criatura, llena de amargura,
Ante su desvergüenza, mi cuerno y mi corazón
estallan...

INDOLENDA
¡Qué felicidad, Adolfo!
Nos besarnos y hacemos el amor con los ojos.

ADOLFO
O incluso nos mirarnos el corazón con binoculares.

INDOLENDA
Pon algo en el gramófono, Adolfo.

ADOLFO
¡Bailemos al son de la vida y la muerte!

INDOLENDA
Aunque sea un poco lento, eso también es amor.

(Adolfo enciende el gramófono. Se oye la voz de un
cantante argentino. Adolfo e Indolenda bailan un tango.
Poco a poco, la gente aparece en las ventanas de las casas)

Gramófono
 
(El disco está grabado sin coro)

CANTANTE ARGENTINO
(voz de tenor desde el gramófono).
La bella Encarnación, anoche, mientras se bañaba,
perdió a su amante en el río Paraná.
Un pobre pescador que encontró su corazón,
sintió la sangre caliente y el aliento que fluía.

(Hay gente de pie en los porches de las casas.
Todas las ventanas están ocupadas)

CANTANTE ARGENTINO
(voz de tenor desde el gramófono)

CORO
(en el escenario)
Cuando un chico se acerca y tu amante se ha ido,
simplemente sé una mujer, no juegues con el destino.

CANTANTE ARGENTINO
(voz de tenor desde el tocadiscos)
Allí dejó a su amante, el pescador que estaba solo
y ahora debe darlo todo, darle todo a quien lo ama.

CORO
(en el escenario)
Allí dejó su corazón, el chico que estaba solo
y ahora debe darlo todo a quien la ama.

ADOLFO
¡Oh, suena dulce, suena, suena dulce,
como una canción del paraíso!

INDOLENDA
¡Oh, suena dulce, como si todo el paraíso
cantara cerca, muy cerca y bailara con nosotros!
No sé de dónde viene esta embriaguez,
solo yo sé que no hay nada más hermoso que bailar.

(Se abrazan, los curiosos los señalan)

CORO
¡Quién fuera joven!
Cómo se aman a plena luz del día,
en esa inocencia desnuda del amor,
como solo él conoce,

JUSTE, CORO
¡Eso es cínico y repugnante,
eso es absolutamente repugnante!

CORO
Como un par de palomas blancas
que juguetean en primavera,
balbuceando al unísono: cu, cu, cu.
¡La vergüenza no los detiene!

JUSTE, CORO
¡Cuánta vergüenza depravada!

JUSTE
¡El Día del Juicio Final!
Ver esto es un horror absoluto,
peor que la peste y que...

CUARTETO VOCAL
¡Ay, señor, no ofenden a la naturaleza,
simplemente son naturales!

JUSTE
¿Qué?

CUARTETO VOCAL
La virtud aflora aunque
el vicio la golpee cien veces.

JUSTE
¡Bueno, peor que todo!

CUARTETO VOCAL
Hipocresía.

JUSTE
¿Cómo?

CUARTETO VOCAL
Desvergüenza.

INDOLENDA
¿Oyes eso, Adolfo? Un alboroto total,
solo porque nos besamos cuando nos amamos.
Mejor pon el gramófono, cariño,
al menos una o dos canciones.

(Adolf vuelve a encender el gramófono.
Se oye al cantante detrás del escenario)

CANTANTE ARGENTINO
(Voz de tenor desde el gramófono)
Cuando un chico se acerca y tu amante ya no está,
simplemente sé una mujer, no juegues con el destino.

CORO
(en el escenario)
Cuando un chico se acerca y tu amante se ha ido,
simplemente sé una mujer, no juegues con el destino.

JUSTE
¡Basta ya!
¡No seguirán burlándose de mí así!
¡Voy a destrozar su música!

(Lanza una piedra y golpea el gramófono)

CANTANTE ARGENTINO
(Voz de tenor desde el gramófono)
Allí dejó a su amante, el pescador que estaba solo
y ahora debe darlo todo, darle todo a quien lo ama.
Darlo todo, darlo todo, darlo todo... todo.

CORO
(en el escenario)
Dejó su corazón allí, el chico que estaba solo.
¡Y ahora debe entregarlo todo a quien lo ama!
¡Darlo todo, darlo todo, darlo todo... darlo todo!

INDOLENDA
(grita con fuerza)
¡Ay! ¡Ay! ¡Asesino!
¡Atrápenlo, mató a mi cantante argentino!

(Eblouie aparece en la esquina de la calle. Va
miserablemente vestida. El gramófono queda mudo)

EBLOUIE
¡Oh ¡Oh! ¡Cuánta gente hay en las ventanas!
Les cantaré un romance
y así me ganaré el pan de hoy.

Romance


EBLOUIE
Soy una pobre chica que nunca tuvo suerte.
La felicidad no es para mí,
fui huérfana de nacimiento.
El buen Dios me lo quitó todo
y sólo me dejó vida.
¡La pequeña Eblouie que nunca tuvo suerte!
Nunca conocí a mi madre,
Pero un día llegará, blanco como una flor,
en que marcharé, con los pies por delante,
al paraíso, a un mundo mejor.
¡La pequeña Eblouie que nunca tuvo suerte!
¡Piedad, damas y caballeros,
tengan piedad, se lo ruego! ¡Piedad!

INDOLENDA
¡Oh, ese es el pequeño sinvergüenza
que quería casarse contigo!

EBLOUIE
¡Ten piedad de mí!

INDOLENDA
Sigue tu camino, querida...

EBLOUIE
¡Ten piedad, por favor, por favor!

INDOLENDA
¡Sigue adelante, márchate!

ADOLFO, JUSTE, CORO
¡Lárgate, sigue tu camino! No queremos
mendigos deambulando por aquí.
¡Podrían multarte!

EBLOUIE
¡Te ruego piedad!

INDOLENDA
¡Aléjate de mí!

CORO
¡Aquí está prohibida la calumnia!
¡Aquí está prohibida la calumnia!
¡Aquí está prohibida la calumnia!

INDOLENDA, ADOLFO, JUSTE
¡Aléjate de mí! ¡Sigue tu camino!

EBLOUIE
¡Oh, por favor! ¡Oh, por favor!

INDOLENDA
¿Es que no puedes comprender
que estás molestando?
¡Es una vergüenza
no ocultar los sentimientos!

EBLOUIE
¡Misericordia!
¡Misericordia!

ADOLFO, CORO
¡Corre un poco más!
¡Corre un poco más!
¡Solo corre un poco más!
¡Corre un poco más!

JUSTE, CORO
¡Corre un poco más!
¡Solo corre un poco más!
¡Solo corre un poco más!
¡Corre un poco más!

INDOLENDA, ADOLFO, JUSTE
¡Los sentimientos son sagrados!
¡Los sentimientos son sagrados!

CORO
Los sentimientos son secretos y sagrados.

(Se abre una ventana en el campanario
de la plaza. Aparece un cuco sonando.
Y de repente enmudece. Todos miran
hacia arriba)

INDOLENDA
¡Oh! ¿Qué sucede?
Quizás se avecina una tormenta...

ADOLFO
¿Tú crees?

INDOLENDA
Sí, el reloj tiene un sonido muy extraño...
Volvamos a casa...
vamos, nos besaremos tras la cortina.

(La gente regresa a sus casas
preocupada. Solo Eblouie permanece
en la plaza, cantando tímidamente)

EBLOUIE
Soy la pequeña Eblouie, tan infeliz que…
¡sólo Dios lo sabe!

Escena 2

(El hada Nulle emerge de
la fuente/de la plaza)

HADA NULLE
¡Ah!

JUSTE
¡Dios mío! ¡Otro fantasma!
Es la misteriosa hada
de ideas estúpidas.
¡Tengo que agradecerle a esta mujer
una bonita serie de desgracias!

HADA NULLE
Oh, amigos, díganme:
¿va todo bien entre ustedes?
¿Todos tienen lo que deseaban?
¿Todo marcha según sus sueños?

JUSTE
¡Eso mismo me estaba preguntando yo!

HADA NULLE
Querido, ¿su esposa
ha vuelto a ser joven, como usted deseaba?

JUSTE
No es bueno poner los dedos en las fauces del destino.
Es una trampa tener tales deseos.
Está vieja, fea y triste.

HADA NULLE
Pero, querido, aún le queda un deseo más,
¡el último, quizás el mejor de los tres!

JUSTE
¡Sí, señora!

HADA NULLE
¡Señor Juste, que esta vez le vaya bien!

JUSTE
De acuerdo, señora.
Me gustaría ser amado.
¡Ese es mi deseo!

EBLOUIE
¡Cariño!

JUSTE
¿Qué?

EBLOUIE
¡Mi amor!

JUSTE
Señorita, ¿qué pretende de mí?

EBLOUIE
¡Te adoro, te adoro!
Eres como el sol que brilla,
como un granero repleto de mieses,
como una imponente pirámide
en medio del árido desierto.

JUSTE
¡Cielos, esto no es posible!
Una miserable puta, luna mosca asquerosa,
¡un completo horror!
No, querida, ¡ni lo pienses!

EBLOUIE
Pensar no es lo mío,
¡pero en el amor no se puede mandar!
¡El amor es milagroso!
¡Lo más hermoso del mundo!
¡Ah, el amor no reconoce obstáculos!
Que sepas que tú, mi pequeño pichoncito,
me pareces tan hermoso como
la mismísima luna de abril.
¿Qué importa que no me ames, si yo te amo?
¡Ahora eres mío!

JUSTE
Pero ¿dónde me he metido?

EBLOUIE
¿Y dices que tu esposa no es bonita?
Querido, ¡ahora eres mío y solo mío!

JUSTE
¡Sí, solo tuyo!

EBLOUIE
¿Entiendes lo que significa? ¡Solo mío!

JUSTE
¡Qué terrible, de repente, una esposa así!
¡Estoy a punto de estallar como un volcán!
¡Ay, mierda, qué desgracia, qué desgracia!

EBLOUIE
¡No, cariño! Siéntate aquí y te cuidaré,
te alimentaré, te calentaré, ¿sabes?
Te haré muy feliz y vivirás
como nunca antes, ¡como en un sueño!

(Coloca a Juste en la pared frente a la puerta)

EBLOUIE
¡Fuerza!
¡Ay, mi amado!
Te traeré tus pantuflas y una taza de té,
que te calmará, te animará y te dará fuerzas.

(Se va)

Vals
 
(Adolfo aparece en la terraza de su casa con
Indolenda en brazos. Miran las estrellas)

INDOLENDA
¡El cielo, mira!

ADOLFO
¡Qué hermoso!

INDOLENDA
¡Parece un techo lleno de flores y ángeles!

ADOLFO
¡Oh, ya sabes lo hermosa que es la naturaleza!

INDOLENDA, ADOLFO
Como si nuestras almas se abrieran como almejas,
¡no tienes idea de todo lo que atesoran!

JUSTE
¡Es un mundo extraño, estoy alucinado!
Uno diría: «Que el amor es algo»,
pero en cuanto das un poquito,
de repente se transforma en un universo.
¡Secretos insondables!

(Eblouie regresa con zapatillas y té)

EBLOUIE
¡Qué, querido, querido, vamos! ¿Qué haces ahí?
¡Pero no, mi pequeño bichito, no!
¡No me mires así!

JUSTE
Créeme, sólo estoy respirando
el aire de la tarde...

EBLOUIE
¿Sólo respirando?
¡Estás mirando a otras mujeres!
¡Sólo debe haber una mujer en tu vida!
¡No te dejaré que mires a esa gente del tejado!

JUSTE
Mira, estoy mirando un poco más arriba,
¡la noche es tan hermosa!

EBLOUIE
¡Paperle pa, papre pa!

INDOLENDA, ADOLFO
Cuando uno ve una estrella fugaz,
se la puede sentir en lo profundo del corazón.

EBLOUIE
¡Paperle pa, papre pa!

JUSTE
Yo también vi caer una estrella,
¡Misterios del universo!

EBLOUIE
Bebe tu té, té de manzanilla,
No te dejaré mirar el cielo y las estrellas.

JUSTE
¡Pero chica!

EBLOUIE
Espero ser suficiente para ti.
¡Sin tonterías!
¿Eres astrónomo o mi amante?

JUSTE
Pero el crepúsculo es más hermoso
cuando hay un poco de música.
Tocaré la trompa.

(Toca la trompa)

INDOLENDA
¡Adolfo! ¿Has notado oído cómo
el sonido de la trompa
se desvanece en la oscuridad?

EBLOUIE
¿Por qué te derrites
como un pastel de mermelada,
cuando el sano amor femenino te rodea?

(Lo abraza)

ADOLFO
¿Ese tono?
Eres hermosa como una cierva...

(La besa)

JUSTE
A veces la poesía, el arte, ya sabes,
eso también tiene valor.

EBLOUIE
¡Vamos! Crou-crou, ¿me amas?

INDOLENDA, ADOLFO
¡Oh, qué hermoso!
¡Oh, qué hermoso es el amor!

JUSTE
Lo dicho, dicho está.

EBLOUIE
¡Eres tan frío como un horno en verano!
El caballero arde por el arte,
la belleza de la música y la armonía del mundo.
¡Ni hablar! No lo consentiré.
Si vuelves a mirar a esa mujer
¡te clavaré las uñas!

JUSTE
Pero pequeña...

EBLOUIE
Y si me vuelves a hablar
de astronomía y estética,
yo... yo... no sé qué te haré...

ADOLFO
¿Huir?
¡Hola, tú! ¡Escucha!
¿No abandonarás tus sueños?

INDOLENDA
Deja a esa gente en paz,
son una pareja ridícula.

JUSTE
¡Ya lo ves!
Esa mujer deja que su marido ame
¡lo que le dé la gana!

EBLOUIE
¡Eso es porque te fijas en ella!
Y sin embargo, la mujer que te ama,
¡la tienes de rodillas!
¡Qué desgraciada soy!
¡Oh, soy una pobre criatura
que sufre tormento!
¡Que no te avergüences, verdugo,
de mi sufrimiento!
¡Asesino de sentimientos nobles!
Pero no lo permitiré, no,
¡aunque tuviera que romperte los huesos!

JUSTE
Pero paloma ¿así es como
se expresa el amor en ti?

EBLOUIE
¿Te atreves a decirme eso a mí, a mí,
que te idolatro?
No sabes de lo que soy capaz.
Si me sigues tratando así,
¡te mataré, lo oyes, te mataré!

(Le da un golpe tras otro con su bastón)

JUSTE
¡Me mata!

(Cae al suelo)

EBLOUIE
¡Ya te enseñaré yo
a no valorar a la mujer que te ama!

(Regresa a la casa)

HADA NULLE
¡Así son los secretos de la vida cotidiana!
¡Oh, oh!

EL RELOJ DE CUCO
¡Cucú, cucú, cucú!

CORO
(fuera de escena)
¡Ah!

ADOLFO
¡Cómo te amo, mi gatita, reina, madre!

INDOLENDA, CORO /fuera de escena)
Esta noche mi alma está tan repleta
que no puedo respirar.
Mi boca está llena de rosas
tan dulces como la miel.
¡Esta noche está dedicada
al amor, a los besos y a ti!

ADOLFO
¡Me gustas!
¡Me gustan tus pechos, todo, todo!
¡Me gustan tus pechos! ¡Mi amor!
¡Amor mío!

(Se abrazan fuerte y caen
Al suelo rodando y besándose)
 
CORO
(fuera de escena, a boca cerrada)

JUSTE
(después de unos minutos)
¡La vida es voluble y los días inciertos!
¡Oh! ¡No quiero ver más!

CORO
(fuera de escena)
¡Ah! ¡Ya no quiere casarse! ¡Ya no quiere casarse!
¡Ya no quiere casarse! ¡Él no quiere casarse!

VOZ DEL HADA
(desde lejos)
¡Cucú! ¡Cucú! ¡Cucú! ¡Cucú! ¡Cucú!

(En cuanto finaliza la representación, los cantantes
inundan el escenario y aparece el director. Los técnicos
corren de un lado a otro. Los cantantes se quitan el
maquillaje. Los tramoyistas apagan los focos y
desmontan los decorados. Gran revuelo)

DIRECTOR
(en el escenario)
¡Lo tenemos! ¡Es genial! ¡Genial!
¡Lo estáis haciendo genial, chicos!
No es una obra cualquiera,
¡éxito rotundo!

BARÍTONO (JUSTE)
¡La verdad es que estuvimos geniales!

TENOR (ADOLFO)
¡Indolenda es tan guapa!

SOPRANO (INDOLENDA)
(Sonriéndole con aire de suficiencia)
¡Qué halago!

DIRECTOR
¡Y ahora, amigos, el tiempo es oro!
Así lo dice el mismo Dios.
Por eso le va tan bien
entre los devotos.
¡AH, la tecnología!
¡Quitad todo eso de ahí!
¡Vamos, vamos! ¡Circulen!

(La soprano (Indolenda) ha logrado encontrar
la manera de acercarse al tenor (Adolfo),
escondiéndose del barítono (Sr. Juste)

SOPRANO (INDOLENDA)
¡Bueno, ¿y qué?! ¿Qué te parece querido?

TENOR (ADOLFO)
¡Hola!

SOPRANO (INDOLENDA)
Creo que ambos hemos hecho
un gran trabajo en nuestros papeles,
¿no te parece?

TENOR (ADOLFO)
Eres genial. ¿Y crees que
nuestros papeles han terminado?
¿No podemos seguir interpretándolos?

 
(El tenor (Juste) busca a la soprano
(Indolenda) por todas partes)
 
¡Pero sólo nosotros dos!

SOPRANO (INDOLENDA)
¡Sí, sigamos jugando!

BARÍTONO (JUSTE)
¡Indolenda! ¡Indolenda!

(La soprano (Indolenda) y el tenor
(Adolfo) se dan un beso rápido)

SOPRANO (INDOLENDA)
¡Sí, ya terminé!
Bueno, aquí estoy.

(Se une Juste)

BARÍTONO (JUSTE)
¡Vámonos de aquí!
Es agradable ser fotogénico,
pero uno necesita intimidad
y sus propios sentimientos.

DIRECTOR
¡Un momento, amigos!
Escuchad lo que os voy a contar.
Con motivo del estreno de
Tres Deseos, ópera de
Martinu y Dessaignes,
os invito a ir a la sala
para una celebración íntima con
champaña, whisky, cócteles y...
¡Viva la vida!

(Algarabía. La soprano y el tenor aprovechan
el barullo Para volver a besarse. El director
estrecha la mano del barítono (Juste)

CORO
¡Viva la vida!
¡Hurra!

SOPRANO (INDOLENDA)
¡Amado!

CORO
¡Hurra!

TENOR (ADOLFO)
¡Amado!

CORO
¡Hurra!

(Telón)
 
 

ACTO  III


(Tras la obertura, al levantarse el telón, se ve otro telón
que representa la fachada del edificio, con la entrada del
cine y un cartel de la película "Tres deseos". La gente
entra rápidamente. Algunos se quedan atrás charlando.
Suena la campana para dar comienzo a la función)

Escena 1

(Telón)

PÚBLICO
(Entrando)
¡Rápido, rápido, que empieza!
¡Rápido, rápido, que empieza! ¡Rápido!

1. SEÑORA
Sí, señor, son los actores de la película.

PÚBLICO
¡Rápido, rápido, ya empieza!
¡Rápido! ¡Rápido! ¡Ya empieza!

1. SEÑORA
¡Esa Nina Valencia (Indolenda), es una descarada!

UNA NIÑA
(Tirando de su manga)
¡Mamá! ¡Mamá!

UN CABALLERO
Pero, señora, ¿qué le pasa a Nina?

1. SEÑORA
¡Muchas cosas!

NIÑA
¡Mamá! ¡Mamá! ¡Mamá!

1. DAMA
Dicen que aparece completamente desnuda
con un pequeño cocodrilo en una cadena de oro.

2. SEÑORA
¿Completamente desnuda?... ¡Y con oro! ¡Oh!

CABALLERO
¡Oh! ¿Completamente desnuda?

NIÑA
¡Mamá!

1. SEÑORA
¡Les saca dinero a los hombres!

2. DAMA
¡Se lo tienen merecido...?

NIÑA
¡Mamá!

CABALLERO
Yo, ya sabes, que sobre actores de cine...

1. DAMA
¡Por supuesto, no me importa!

2. DAMA
¿Conoces a Serge Eliacin (Adolfo)?

1. DAMA
Es guapo...

2. DAMA
Tiene unos ojos...

1. DAMA
¡Y sus dientes, oh, sus dientes!

(Serge Eliacin entra, pero se queda frente a
la entrada, aparentemente buscando a alguien)

CABALLERO
¡Vamos, señoras, vamos? ¡Oh, oh!
¡Mirad, ahí está, es Serge Eliacin!

1. DAMA
¿Dónde, dónde está?

2. DAMA
¡Pero eso es imposible!
¡No es nada guapo!

NIÑOS
¡Mamá! ¡Mamá!

PÚBLICO
¡Rápido, rápido, ya empieza, ya empieza! ¡Rápido!

1. DAMA
¡Qué decepción, ni siquiera se le ven los dientes!

2. SEÑORA
Tiene los ojos muy pequeños...

NIÑA
¡Mamá!

CABALLERO
Quiero decir... que las que actúan
desnudas y con un cocodrilo...

(Arthur St. Babe (Juste) entra con Nina Valencia.
Entran al cine, pero Nina ve a Serge Eliacin,
se hacen gestos insinuantes para besarse)

1. SEÑORA
¡Ay, esos hombres! ¡Son todos iguales!

NIÑA
¡Mamá!

(Poco a poco, todos entran al cine. Serge también
ha entrado. Nadie se queda afuera. Solo la pequeña
Zebracka, jorobada, pasa frente a la entrada e intenta
mirar adentro, el portero, con gorra y charreteras, se
lo impide. Ella se encoge de hombros y se va)

Escena 2

(Se levanta el segundo telón dentro del cine
dejando ver una pantalla al fondo. La película
comienza inmediatamente: "Tres deseos". La
pantalla muestra varias escenas breves con
subtítulos: el despertar del Sr. Juste e Indolenda;
el Sr. Juste va de caza, encuentra a Vila Nulle
y se la lleva a su casa; Indolenda expresando su
deseo... etc. En ese momento, las luces se encienden
en la sala y aparece el letrero "Intermedio". El
público se levanta y sale. El primer telón se cierra
a un lado. Los taquilleros recorren la sala ofreciendo
dulces y bebidas. En un palco, se puede ver a Arthur
St. Barbe y Nina Valencia; y en otro palco contiguo a
Serge Eliacin)

Música para la película
 
PELÍCULA TRES DESEOS
 

(primera parte)

Obertura
 

(Subtítulos de la película)
 
1.- El Sr. Juste se levanta, más tarde
2.- Indolenda Adelaida
3.- Caza. Hada. Un deseo
4.- Fiesta de compromiso

Intermedio
 

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Así que ya ves, querida Nina!
Tú también apareciste en pantalla con
la bella Valencia, como en un sueño...

NINA VALENCIA
¿Y qué quieres que haga, amigo mío?

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Oh, no estoy celoso,
pero interpreto un papel tan estúpido
que soy el hazmerreír de todos.
No, no, Nina, no estoy celoso, pero...

NINA VALENCIA
Pero, querido, no importa…

TAQUILLERO
¡Caramelos ácidos, pastillas de mentol!

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Nina, te quiero!

NINA VALENCIA
Amigo...

ARTHUR DE ST. BARBE
¿Vienes, Nina?
Voy a fumar un cigarrillo…

NINA VALENCIA
No, gracias, amigo,
me quedaré aquí si me lo permites.

(Arthur St. Barbe sale)

TAQUILLERO
¡Caramelos ácidos, pastillas de mentol!

NIÑA
¡Mamá, yo quiero uno!

1. SEÑORA
¡Calla!
¿No ves que estoy hablando con el señor!

CABALLERO
Es hermosa, ¿verdad?

2. SEÑORA
A mí no me lo parece...
y además la película es una tontería.

1. SEÑORA
Es un poco difícil de entender,
pero es muy hermosa...
Pero ella es vieja, créeme, y llena de arrugas.

CABALLERO
¡Pero eso es lo que exige el papel de Indolenda!

TAQUILLERO
¡Caramelos ácidos, pastillas de mentol!

NIÑA
¡Mamá, mamá, yo quiero uno!

OTRO TAQUILLERO
¡Helado, limonada, cerveza!

NIÑA
¡Mamá!

1. SEÑORA
¡No se habla cuando hablan los adultos!

2. SEÑORA
¿Y esa mujer, que anda por ahí desnuda
con un fetiche de cocodrilo de oro?

CABALLERO
¿Y qué me dice de Serge Eliacin?

2. SEÑORA
¡Oh, es genial!

1. SEÑORA
Sí, mejor que en la realidad...

2. SEÑORA
¡Es muy apuesto!

TAQUILLERO
¡Caramelos ácidos, pastillas de mentol!

NIÑA
¡Mamá!

2. SEÑORA
¿Y qué te parece la música?

1. SEÑORA
¡Es linda, es refinada!
Te hace reír a carcajadas.

2. SEÑORA
Admito que no la entiendo,
debe ser música moderna.

1. SEÑORA
Claro, no a todos les gusta.
Pero es... ¡ritmo, color, fuerza!
Sí, es algo así como...

CABALLERO
¿Habla usted de Serge Eliacin?

1. SEÑORA
¡Oh, no, de la música!

(Fin del intermedio, el público regresa a sus asientos;
oscuridad. Las escenas se suceden como en la primera
parte, rápidas y condensadas. Escena en el barco dorado;
los náufragos; Adolfo y la mujer negra; segundo y tercer
deseo; Indolenda y Adolfo; Juste y Eblouie. La muerte
de Juste. Fin)

TRES DESEOS

(segunda parte)

El barco dorado
 

(Durante el intermedio, se vio a Serge Eliacin
buscando a Nina; ella también había salido del
palco. Ambos permanecerán afuera).

SERGE ELEIACIN
¡Mi querida!

NINA VALENCIA
¡Ahora no, ahora no!
Alguien puede oírnos...

SERGE ELIACIN
¿Qué? Quiero que todos nos oigan...

NINA VALENCIA
¡Ven!

CUARTETO VOCAL
(en el escenario)
Un barco zarpó, un hermoso barco de oro,
y tras el oro navegó, ¡superficie, superficie!
Un barco muy rico, lo tenía todo
 menos el amor, todo, menos amor.

SERGE ELIACIN
¡Oh, no, no!
¡Eres hermosa, te amo!
Quiero gritarlo a todos los que
ven la película a oscuras.
En esa lamentable película,
¡aparecías muy desmejorada!
Pero no saben cómo es Indolenda
¡cuando abrace tu cuerpo de seda!

NINA VALENCIA
(Se aferra a él)
¡Mi pequeño tonto!

CUARTETO VOCAL
En el seno del viento tormentoso,
bajo el torbellino de espuma,
noche tras noche, día tras día,
siempre dorada y magnífica...

SERGE ELIACIN
Prométemelo, mi bella, que mañana serás mía.
¡Mía! ¡Solo mía, oh, solo mía!

NINA VALENCIA
¡Oh, tal vez, mi dulce amor,
tal vez..., tal vez... Quizás, quizás.

(Le tapa la boca con la mano)
 
¡Cállate, tonto!
Mañana seré tuya, tuya,
Mañana me tendrás, ¡tu Nina!

SERGE ELIACIN
Y nos iremos a América,
tú y yo, tú y yo.
¡Y ahora, querida, debes irte!

CUARTETO VOCAL
El dorado destino es amargo,
aunque el barco aproveche la dorada corriente,
navegar sin amor, navegar sin amor,
perecer, perecer, perecer sin amor.

NINA VALENCIA
¡Ahí va Arthur!

ARTHUR DE ST. BARBE
(Se une a Nina)
¿Qué hay, Nina?

NINA VALENCIA
¡Oh, no has sido muy galante,
dejándome aquí, sola!

ARTHUR DE ST. BARBE
¡No te enfades, querida!

(Regresan al salón)

Subtítulos de la película
 
1 El naufragio         
2 Adolf y la mujer negra
3 Indolenda y Adolfo
4 El señor Juste y Eblouie
5 La muerte del señor Juste
6 Final

(Fin. Luces en la sala. El público se pone de pie.
Aplausos y vítores. Reconocen a Arthur St. Barbe,
Nina y Serge, y los aplauden. Ellos lo agradecen
Salida general. Las luces se apagan lentamente y
la gente desaparece en la oscuridad. Al marcharse,
Nina aprovecha la oportunidad para acercarse a Serge)

NINA VALENCIA
Cariño, siento algo en el pecho
que late con fuerza, como si quisiera volar.

SERGE ELIACIN
Sí, sí, ¿volar? ¡A otro lugar!
¡Vayamos a otro lugar! Corazón con corazón.

NINA VALENCIA
Sí, la vida es un continuo viajar.
Quizás, en el camino, descubramos
alguna isla desierta...

(Se separan, Nina regresa con
Arthur y se marchan juntos)

Escena 3
 
(Proyección con partitura orquestal. En la pantalla, en
primer plano, que se ilumina gradualmente, se puede ver
la inscripción "Sala de espera". Nina Valencia y Serge
Eliacin entran, pero solo se distinguen sus siluetas,

al estilo de un teatro de sombras. Se detienen un instante,
y se besan. Comienzo de la proyección y ambos se separan
inmediatamente. Las letras
de la palabra "Sala de espera"
en la pantalla se dispersan Los nombres de las ciudades
Asnières, Nantes, Évreux, Caen y Cherburgo aparecen
en rápida sucesión. La
última inscripción permanece
en la pantalla un momento y es
sustituida por la imagen
de un barco de vapor. Se oye la sirena del barco. El
nombre Cherburgo reaparece, pero se hace más
pequeño,
como si se alejara. Cherburgo ha desaparecido,
reemplazado por una vista del océano. Chimenea
de un barco. Ventana ampliada de un camarote.

El océano y la Estatua de la Libertad, a la entrada del
puerto de Nueva York. La Estatua de la  Libertad abarca
toda la pantalla y desaparece. La palabra Nueva York
aparece varias veces seguidas. Oscuridad. La palabra
Nueva York reaparece y es reemplazada por una vista de
los rascacielos de la ciudad. Y denuevo la palabra Nueva
York, varias veces seguidas luminosa sobre un fondo
negro y de nuevo negra sobre un fondo luminoso.
Anuncios luminosos de la ciudad. Uno de ellos en francés,
en inglés y otros idiomas dice: Les trois souhaits, Los tres deseos...  Una panorámica de Nueva York permanece
estática durante mucho tiempo y luego, de repente,
desaparece)

Escena 4
 
(El escenario está en completa oscuridad, y Arthur
St. Barbe aparece a la izquierda, bajo el foco. La
atmósfera es irreal, como en un sueño (por ejemplo,
tras una cortina de tul). Arthur luce abatido, casi
melancólico. Tiene una carta en la mano y se sienta
en una mesita. Más tarde, a la derecha, una parte del
escenario se ilumina en círculo. Vemos un lujoso bar
americano con jazz y baile. Una multitud entusiasmada
irrumpe desde todas partes. Reconocemos inmediatamente
a Nina Valencia y Serge Eliacin. Todos se agolpan
alrededor del barman. Suena una música estruendosa,
a todo volumen. St. Barbe aparece)

ARTHUR DE ST. BARBE
Tengo cinco dedos en la mano.
Primero va el ayer, luego el hoy y el mañana,
Hay cuatro estaciones en el año
¡y una semana tiene siete días!
Y sin embargo, ¡Dios mío!, me voy a volver loco,
¡qué lento pasa el tiempo!
Aquí estoy yo, y los vecinos, ¡y sigo solo!
¡Eh, mozo!

(Aparece el camarero del café)

CAMARERO
¿Señor?

ARTHUR DE ST. BARBE
Sí, viene hoy, seguro que viene.

CAMARERO
¿Qué desea, señor?

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Oh, disculpe!
Todos tenemos nuestras profesiones,
la suya es servir,
¡comida, no amor!

CAMARERO
¿Se encuentra bien el señor?

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Dos whiskies, con soda!

CAMARERO
¿Dos whiskies?

ARTHUR DE ST. BARBE
Uno es para mí y el otro es... es...
¿Entiende? ¡Es para usted! ¡Le pertenece!

(El camarero se encoge de hombros y se marcha.
Casi al mismo tiempo aparece una elegante mujer.
Es Lilian Nevermore, la actriz que interpretó a la
villana en la historia. Pasa de largo, sin percatarse
de Arthur St. Barbe, quien le tiende la mano, y se
dirige a la derecha, donde está iluminado el escenario)

LA VOZ DE UNA MUJER NEGRA
(del gramófono)
En los ojos de Dinah hay espacio para todo,
incluso para su amado, aquel con quien sueña...

CAMARERO
(Reaparece con una bandeja, coloca dos copas
frente a Arthur St. Barbe y las llena)
¡Aquí están, señor!

ARTHUR DE ST. BARBE
¿Esa señora de ahí, jefe, quién es?

CAMARERO
¿A cuál se refiere?

ARTHUR DE ST. BARBE
¡La que acaba de pasar!

CAMARERO
¡Oh, disculpe! Bueno, digamos que es una mujer
que muy sabe bien por donde pisa.

VOZ DE MUJER NEGRA
(del gramófono)
... luego habrá un lugar hermoso,
tan intensamente rojo como el sol,
como el sol del atardecer
¡que se resiste a morir!

(El camarero sale. Arthur sueña, cansado,
con el codo apoyado en la mesa)

VARIAS VOCES
(en la barra)
¡Bravo, bravo!
¡Esto es el verdadero paraíso en la tierra!

CAMARERO
¡No es broma, damas y caballeros!
¡Esto es un verdadero paraíso!

VARIAS VOCES
¡Bravo, bravo!
¡Esto es un verdadero paraíso!

NINA VALENCIA
¡Soy tu pequeña Eva!

SERGE ELIACIN
¡Y yo soy tu Adán!

UNA VOZ
¿Dónde está la serpiente?

CAMARERO
¿Qué dónde está la serpiente? ¡Soy yo!

VARIAS VOCES
(Risas)

UNA VOZ
¡Creo que hay muchos pecadores en el paraíso!

NINA VALENCIA
¡Caramba, sí, demasiados pecadores en el paraíso!

SERGE ELIACIN
¡Pues aquí va otro pecador al paraíso!

(El camarero agita la coctelera con fuerza.
Risas y gritos de bravo)

VARIAS VOCES
¡Bravo, bravo, eso es lo mejor del paraíso!
¡Incluso mejor que todo el paraíso!

CAMARERO
(Subiéndose a una silla)
En el glorioso día de la inauguración,
damas y caballeros,
yo, el dueño del bar Tres Deseos,
tengo un pequeño regalo para ustedes,
para fortalecer nuestra relación.
Les contaré la receta de nuestro famoso cóctel.
¡Abran los oídos, estén muy atentos!
Es fuerte como el mediodía
y profundo como la noche.
Caliente como los labios y fugaz como una mirada.
Frío como la pasión de un glaciar.
Un dedal de ginebra y otro de oporto;
luego cereza, vermú, ron blanco,
añadan cinco veces más champaña,
una pizca de pimienta, canela molida,
luego más jengibre, más pimienta
y tres ostras frescas.
Sobre todo esto un par de aceitunas.
Añadan hielo picado y mezclen bien.
Y por último, y para colmo,
debemos dar la bienvenida a una docena de chicas.
Sí, chicas criollas, ¡decepcionadas del amor!

VARIAS VOCES
¡Esa fórmula pone los pelos de punta!

NINA VALENCIA
¡Cariño, qué cosas tan bonitas tiene nuestro país!

(Se besan)

VARIAS VOCES
¡Precioso! ¡Maravilloso!

CAMARERO
¿Quién quiere probarlo?

(La gente corre a la barra y les sirven un cóctel)

VARIAS VOCES
¡Yo! ¡Yo! ¡Y yo! ¡Y yo! ¡Y yo!

NINA VALENCIA
¡Estoy tan feliz!

CAMARERO
¿Quién quiere hacer realidad sus deseos?
¡Uno, dos, tres!
¡Hagan realidad sus sueños!

(Les sirven un cóctel)

VARIAS VOCES
Cuando la noche se extiende sobre la tierra,
¡del alcohol surge el nuevo día!
Cuando se ha perdido toda esperanza
¡solo aquí florecen los corazones!

CAMARERO
¡Atención!
¿Quién de ustedes no ha soñado?
¡Bueno pues, a bailar, todos a bailar!

(Música de jazz. Las parejas empiezan a bailar)

MUCHACHA NEGRA
En los ojos de Dinah hay espacio para todo:
para el cielo azul, el sol amarillo,
para los ríos, el viento, los bancos de peces,
las grandes serpientes de agua e incluso
¡para los cocoteros!...

(Mientras los demás bailan, aparece un músico
vestido con un traje de capitán de barco. Es el
capitán de la representación que lanza su gorra
al aire, la atrapa y se la pone a Serge Eliacin)

CAMARERO
¿Cóctel? ¿Whisky? ¿Ginebra? ¿Cóctel?
Whisky? ¿Ginebra? ¿Cóctel? ¿Whisky? ¿Ginebra?

CAPITÁN
¡Viva la alegría, caballeros! ¡Viva la alegría!

(Uno de los clientes con traje de general, el general
de la representación, se acerca a la barra)

GENERAL
¡Ey! ¡Ey! Bueno, ¿qué hay, amigos?

MUCHACHA NEGRA
... ¡Hay espacio suficiente
en el ojo de Dinah para todos!
¡Ella está ahí, mirándose en el agua!

(El jazz deja de sonar y los bailarines dejan de bailar.
El capitán baila solo, con una expresión cómica)

GENERAL
¡Solo naturaleza y guerra!

(El general le entrega una moneda a la mujer negra)

GENERAL
¿Quieres algo de beber, hermosa?

MUCHACHA NEGRA
¿Sabes? Soy como una niña grande y preferiría tener
un collar de perlas y un diamante engastado
en uno de mis dientes...

GENERAL
Eres una belleza… ¡Camarero!
¿Tiene algún cóctel con perlas,
diamantes y el vaso de platino?

CAMARERO
No, pero tenemos avena, General,
y muchas más cosas.
En un momento lo mezclo, lo agito,
se lo bebe y, ¡oh, maravilla!
el deseo le rascará la garganta.

VARIAS VOCES
¡Ah, paraíso, sueños de paraíso!

(Risas)

SERGE ELIACIN
Nos amamos... ¡La vida es bella!

NINA VALENCIA
¡Paraíso, eso es amor!

CAMARERO
Damas y caballeros,
les ofrezco una sorpresa más.
¡La hora dorada de la noche!
Baile de la bella Lilian Nevermore,
que está aquí, entre nosotros.

VARIAS VOCES
¡Bravo! ¡Bravo!

(Cuatro caballeros con frac entran cantando.
Lilian Nevermore (Vila) se quita el velo y aparece
como una bailarina de cabaret desnuda. Comienza
a bailar al ritmo de la balada que canta el cuarteto)

CUARTETO VOCAL
Un barco zarpó, un hermoso barco de oro,
y sobre la superficie navegó, ¡la superficie!
Un barco muy rico que tenía de todo menos amor,
todo, menos amor, no amor, no amor.

(Lilian Nevermore se detiene de
repente y suelta una carcajada)

LILIAN NEVERMORE
¡Ja! ¡Ja! ¡Uno, dos, tres!

(Deja de bailar y canta no como un
hada de un cuento, pero canta)
 
¿Cuál es el precio de la flor de los días,
cuál es el precio de la soledad,
cuál es el precio de tu sueño? Oh...

NINA VALENCIA
¡Esta mujer todavía nos hace llorar!

LILIAN NEVERMORE
... ¿A qué huele tu inconsciencia?

(Deja caer la capa al suelo y se ríe)

CAMARERO
¡No se rían de esto, damas y caballeros!

LILIAN NEVERMORE
¡Ja! ¡Ja! ¡Ja! ¡Ja!

CAMARERO
¡Es un poco excéntrica!

LILIAN NEVERMORE
¡Ja! ¡Ja! ¡Ja! ¡Ja! ¡Ja!
¡Mañana te espero, mañana!

(Toma su capa, se cubre y baila
con la mujercita jorobada)

SERGE ELIACIN
¡Qué asco! ¡Parece que esté borracha!

CORO
¡Este es el verdadero paraíso!
¡Este es el verdadero paraíso!

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN
¡Mi amor! ¡Mi amor! ¡Oh! ¡Oh!

CORO
¡Oh, qué hermosa es la vida aquí,
en la garganta, en los ojos, en los oídos!
¡Este es el paraíso de nuestros días!

CAMARERO
¡Bebed y bailad, cantad, bebed!

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN
¡Ay, mi amor!

CAMARERO
¡Bebed y bailad, cantad, bebed!

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN
¡Mi amor!

CAMARERO
¡Que suene la música, que no pare!

CORO
¡Este es el paraíso de nuestros días!

CAMARERO
¡Bebed y bailad, cantad, bebed!
 
CORO
¡Oh!

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN
¡Amor mío! ¡Esto es el paraíso!
¡Esto es el paraíso! ¡Amor mío, amor mío!

CAMARERO
¡Esto es el paraíso!
¡Esto es el paraíso! ¡Oh!

(Los bailarines se acercan lentamente a la altura de
Arthur St. Barbe, quien sigue sentado a la mesa,
mirando hacia afuera como si soñara y esperara.
No sabemos si lo ven, pero parece que están rondándolo
para poder bailar a su alrededor y burlarse de él)

CORO
(Toda la compañía)
Créanme, damas, caballeros,
es mejor tener la bolsa llena que ser una niñera.
O mejor dicho, la riqueza,
es algo así como una corona de rosas, rosas,
que no tienen espinas, que no tienen espinas,
Hasta las estrellas del cielo son de oro,
deslumbrantes estrellas doradas,
¡las estrellas del cielo son doradas, de oro!
Señora, debe creer, debe creer.

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN
¡Oh, cierto, lo sé!

(Lilian Nevermore reaparece con una copa en
la mano. Está medio desnuda bajo su capa y
se tambalea porque está borracha)

CORO
¡Riqueza, riqueza, amor, felicidad y paraíso!
¡Puedes tener dientes de oro!
¡Puedes comprar cabello postizo y un busto poderoso!
¡Pestañas de cristal y blusas de encaje!
¡Créeme, créeme, créeme! ¡Créeme!

NINA VALENCIA, LILIAN NEVERMORE
¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh! ¡Oh!

NINA VALENCIA, SERGE ELIACIN

LILIAN NEVERMORE,
Créanme damas, créanme caballeros,
¡La vida es bella, es bella!

CAPITÁN
Créanme damas, créanme caballeros, ¡la vida es bella!

CORO
¡Oh, bella!
Créanme damas, créanme caballeros,
¡qué bello es vivir, qué bello

TODOS
¡Créanme, damas y caballeros!
¡Oh, qué hermoso es vivir!

NINA VALENCIA, LILIAN NEVERMORE

SERGE ELIACIN, CAPITÁN
¡Oh, qué hermoso es vivir, qué hermoso!

CORO
¡Oh, qué hermoso es vivir!

(El coro y los bailarines se alejan lentamente de Arthur
St. Barbe: La luz se desvanece. Vemos a Nina Valencia
sosteniendo una botella de champaña. Inicia otro baile
con Serge Eliacin, quien debe sostenerla. Los bailarines
se retiran y desaparecen)

CORO
¡Oro, dinero, riqueza eso es amor, placer y paraíso!
Puedes tener dientes de oro y cabello postizo;
un busto poderoso y pestañas de cristal;
vestidos de encaje y todo lo que desees.
¡Hasta un ataúd de rosas!

NINA VALENCIA
(desde lejos)
¡Qué curioso, querida,
qué curioso es todo esto!

CAMARERO
¡Adiós, señores! ¡Buenas noches!

(El lado derecho del escenario se oscurece por
completo. Arthur St. Barbe que está cada vez más
abatido, se levanta lentamente y llama al camarero)

ARTHUR DE ST. BARBE
¡El encargado!

CAMARERO
¡Dígame, señor!

ARTHUR DE ST. BARBE
¡Yo pago!

CAMARERO
¿La señora no ha venido?

ARTHUR DE ST. BARBE
¿Qué señora?

(El camarero se encoge de hombros,
acepta el dinero y se va)

ARTHUR DE ST. BARBE
La vida no es como una caja de sorpresas.
Mañana como hoy y mañana como siempre.
Lo insólito se puede contar con los dedos de una mano.
Los árboles florecerán y las flores crecerán...
¡Dios mío, qué pereza! Creo que me volveré loco.
Nunca he querido nada de nadie
y mis manos solo sirven para dar y recibir.
Cuando una persona vive diligentemente durante el día,
cuando el cielo se hunde en el cielo
¡Dios mío! ¿Qué le queda ?

(Se levanta y se va lentamente)
 
¡No, ya no quiero vivir así!
¡No quiero vivir así!

(Desaparece)

CORO TRAS BASTIDORES
¡No quiere vivir, no quiere vivir, no quiere vivir!

CUARTETO VOCAL
Un barco zarpó, un hermoso barco de oro,
Un barco muy rico que tenía de todo menos amor,
todo, menos amor, no amor, no amor.

(Telón muy despacio)

Fin 
 


Digitalizado y traducido por:
Eduardo Almagro 2025