JEDNÁNÍ PRVNÍ
(Libušin soud
(Libušina síň na Vyšehradě, s
pohledem na Vltavské údolí)
Výstup 1
RADMILA
Slovutná dcero Kroka, slavná kněžno,
ó dík, ó dík,
žes na mou prosbu povolala kmety,
by srovnali zlou hádku
jež vznikla o dědictví otcovské,
ač sotva skonal, mezi bratry tak
nepředvídaně, tak neslýchaně.
KRASAVA
(stranou)
Ó běda! Vímtě,
kdo vinen tím;
jak mohla jsem tušit,
že to způsobím!
RADMILA
Věštkyně budoucnosti! Obdařená
od bohů moudrostí, jež zmatky rovná!
Své oba bratry ještě naposledy
poroučím v přízeň tvou.Neb povždy žili
ve svornosti a míru jen;
až Černoboh – jen ten to mohl být –,
až Černoboh ten škodolibý,
ponořil ducha jejich v temný blud.
KRASAVA
(u sebe, rozčileně)
Bohové! Pozdě
teď lkala bych,
když rodí se zkáza
z činů mých!
LIBUŠE
(Radmilu zvedajíc k sobě)
Již vstaň a potěš mysl svoji!
Libuši vodí bohův hlas.
S pomocí jejich podaří se,
že bratři srovnají se zas.
Bohové věční tamo nad oblaky,
v milosti shlížejte na tuto zem!
Ku svornosti je veďte
a lásce pozasvěťte,
had sváru nechať mine její lem!
Ať síly země jeho blaho rodí
a lidu všemu hojnost plodí!
Ať svorné síly vedou národ k štěstí
a příštím věkům jeho slávu věstí!
Ó bohové,
slyšte modlitbu mou,
můj národ vezměte v ochranu svou!
Ó, chraňte mou vlast!
Můj národ vezměte v ochranu svou!
(slavně)
Již hlas mě volá
do Sboru hlav,
k svatému soudu
dle otců práv!
Výstup 2
KRASAVA
Nemohu dále!
Jej nelze mi zřít!
Před jeho tváří
bych nemohla dlít!
RADMILA
(navrátivši se rychle)
Krasavo, proč váháš jíti
s námi, vidím tě se chvíti?
KRASAVA
Na mé tváři viny znak,
znesvětil by soud můj zrak!
RADMILA
Ha, co to, co má to býti?
Zjev, co skryto v duši tvé!
Krasavo, ó mluv,
ó pověz,
vždyť tě družka sestrou zve!
KRASAVA
Vidíš ten plamen,
jak se v kotouči zvedá!
Běda, teď jme se
vždy dále a dále, výš a výš!
Již chatka padá, tam hoří stoh,
již spaluje lesy;
po vůkolí všem
moře plamenův!
Ó, ten žár, který po zemi vzplál,
mou rukou vznik‘, mou rukou se vzňal!
RADMILA
Bohové, co se to stalo?
Mluv! Co tě tak rozervalo?
KRASAVA
Všechno se dozvíš,
řeknu ti vše;
ne však zde,
zde mezi stěnami tmavého hrobu,
jež se zhroutiti
hrozí na mne ubohou!
Pojď, kde je volný větrů let,
tam všechno, všechno tobě vyjevím;
pojď, pojď, kde se modrý klene svět,
tam tobě všechno, vše ti povím!
(Pomalu odcházejí.)
Proměna
(Prostranství na Vyšehradě. V pozadí lípa. Pod
korunou její na zvýšeném místě trůn; pod trůnem
na třínožce stojí nádoba s ohněm, pod nádobou
touto jiná s vodou. Chrudoš, Šťáhlav, Lutobor,
Radovan. Leši, vladyky, lid)
Výstup 3
SBOR
Běda, když mezi vlastními bratry
spory se rodí a mrzký svár;
k samému nebi zloba ta vniká
volajíc bohův hněv i zmar!
CHRUDOŠ
Ne! Ne! Těch řečí nechte!
S tím
(ukazuje na Šťáhlava)
déle nelze se snést!
Ač spanilý je v tváři,
má v mysli klam a lest.
ŠŤÁHLAV
Mám v lásce svého bratra,
však jeho zvůli juž
nadále já snášet nesmím;
jsemť bohdá také muž!
LUTOBOR
Teď víte, smířit že jich nelze!
Já sám, jich strýc, nadarmo jsem
domlouval oběma; bojím se,
že marně pohnáni jsou sem!
RADOVAN
Nám knížete jest věru třeba,
by se jí dobrým rádcem stal;
ó, kéž by sobě chotě vzala,
který by vášně poutat znal!
LUTOBOR
(tajně k Radovanovi)
Praví se, že na bílém oři
do Stadic jezdí za radou;
ó, kéž by Přemysla si vzala,
pak blaze zemi!
(Zazní slavnostní zvuky pochodu.)
Hle, již jdou!
Výstup 4
Průvod.
(Dvě panny předstoupí. Pravá nese desky, levá meč.
Poté Libuše. Za ní deset děv dvojřadem. Průvod
jde po
celém jevišti. Shromáždění se hluboce uklánějí.
Libuše
vystoupí na trůn. Vpravo postaví se panna nesoucí
desky, vlevo druhá s mečem. Ostatní seřadí se na obě
strany)
CHRUDOŠ
(k sobě)
Ten had tu schází,
má přede mnou strach,
že by ji zrak můj snad,
snad pokořil v prach!
LIBUŠE
Vy kmeti, leši! Před vámi tu jsem,
dceř Krokova, na trůn zvolena vámi!
Pod korunou svaté naší lípy,
po pravici mé desky právodatné,
nalevo křivdy kárající meč;
před mými zraky oheň pravdozvěstný
a u mých nohou svatocudná voda!
Já svolala vás,
vladyky i kmety,
abyste při tu rozřešili:
nad Chrudošem od Otavy křivé,
od Otavy křivé, zlatonosné;
Nad Šťáhlavem na Radbuze chladné!
Ti, oba bratři,
oba Klenovici,
roda stara Tetvy Popelova,
který přišel s pluky Čechovými
v tyto žírné vlasti přes tři řeky,
o dědictví otcovské se sváří,
ač sotva k otcům odešel jich otec.
Nuž slyšte! Suďte! – Počni, Chrudoši!
CHRUDOŠ
Jsem starší bratra,
dle toho právem,
jakž u sousedních Němců zní,
mám dědit všechno!
Pevně budu stát,
jako že stojí ten hrad,
nech i slunce naň se usmívá
nebo bouře hruď mu rozrývá!
LIBUŠE
A co dí Šťáhlav, mladší obou bratří?
ŠŤÁHLAV
Rád se uspokojím tím,
co určíš ty,
slovutná kněžno,
s kmety, lechy vespolek,
kteří jsou hlavou všemu lidu.
Co vy uznáte, nech stane se!
V soud váš pevnou víru mám,
k mocné skále hledím k vám!
LIBUŠE
Vladyky, kmeti, po dávných zvyklostech,
po zákonu věkožízných bohův
oba dva bratři vládnou
dědictvím otce v jedno;
čili rozdělí se stejnou měrou!
Rozřešíte moje výpovědi,
čili budou u vás po rozumu;
nebudou-li u vás po rozumu,
ustavíte jima nový nález,
ký by smířil rozvaděné bratry!
ŠŤÁHLAV
(rozhlížeje se po řadách děv; k sobě)
Kde jest má sestra?
Nevidím ji u děv!
Co se to stalo?
Jaký to zjev?
CHRUDOŠ
(k sobě)
Jak teskně se
po Krasavě ptá!
Ó, zrádná ženo,
buď prokleta!
RADOVAN
(k Libuši)
Jsme sjednoceni!
LIBUŠE
Nuže, soud již oznam,
ať zaslechne jej veškerý můj lid!
RADOVAN
Oba rodní bratři Klenovici,
roda stara Tetvy Popelova,
který přišel s pluky Čechovými
v tyto žírné vlasti přes tři řeky,
smíříte se takto o dědiny:
budete jim oba v jedno vlásti!
CHRUDOŠ
(zuře, zvedá zatnuté pěstě)
My v jedno? Ne! Ne! Toť řádné!
Spíš svět se v rum rozpadne!
(obrácen k Libuši)
Běda, když se ku ptencům
plíží zmije zlá,
běda, jimž žena vládne
tak nestálá!
Muž jen na muže sluší,
pevnáť jeho pěst;
váš soud je mi ničím,
neboť on z ženy jest!
(Odkvapí.)
SBOR
Hrůza! Ký to vzdorný hněv!
LIBUŠE
Vy svědky jste!
LUTOBOR
U Peruna, já pomstím hanu tvoji!
(Žene se za Chrudošem.)
ŠŤÁHLAV
Pryč! Pryč! Za nimi!
Než setkají se v boji!
(Pospíchá za Lutoborem.)
LIBUŠE
Ó, hanbou rdím se v líci!
SBOR
Ledem stydne těla krev!
Leknutím se tají dech,
řeč zachází, zrak i slech!
LIBUŠE
Vy slyšeli jste pohanění moje,
jak na mě lál před tváří národa,
že jsem jen ženou nestatečnou v boji
a bídný ten, kdo ženě žezlo dá!
Nuž staň se, nech ať po železe vládne
nadále muž!
Vy sami zvolte ho,
jenž vlásti vámi má z té výše hradné
a mstíti mě. Já vdám se za něho!
RADOVAN
Ó, je-li dnešní den k tomu dán,
by tu ti vnukl snahu,
pak buď tedy navždy požehnán,
neb národ vedl k blahu!
Však na nás marně bys žádala,
bychom ti určili muže,
vol sama, jak tebe vyvolil lid,
a vše se zdařiti může!
VŠICHNI
Vol sama podle žádosti své,
dle srdce, neupoutána,
my přivítáme s jásotem
dnův budoucích vládce a pána!
LIBUŠE
Nenadálá blahosti!
Sama zvolím chotě svého,
jej, jenž skvostem srdce mého
již od dávné mladosti!
Nuž staň se! Volba vykonána
po uvážení přemnohém!
Již zvěstujte to, drazí, všem
že ten, kdož trůn si
osvojí v pokoji,
je Přemysl ze Stadic,
vaše kníže!
RADOVAN, SBOR
Buď zdráv! Již, národe, jásej!
LIBUŠE
(k sobě)
Jaká to rozkoš!
RADOVAN, SBOR
Ať po zemi zazní blaha hlas!
LIBUŠE
Jej přivinu k srdci!
RADOVAN, SBOR
A jako vás dva milosti páska,
tak svazek
svornosti objímej nás!
JEDNÁNÍ DRUHÉ
Libušin sňatek
(Horská krajina lesní. V pozadí mohyla)
Výstup 1
(Lutobor, Krasava, později Šťáhlav, Radmila)
LUTOBOR
Napojte koně teď a čekejte!
Ó, proč mě božský osud trestá
tak nezvedeným dítětem?
Jak různá jeho, moje cesta!
Ať proto zví o hněvu mém!
Slabosti ženská, marné snění,
ó, lsti a nerozume žen!
Jak často ještě k zahubení
půl světa hodíš ve plamen!
KRASAVA
Můj otče, ach, již druhý dlouhý den
jsme na cestě a zdráháte se posud
nám zvěstovati této cesty cíl!
Však, kujte sobě cokoli,
vyžeňte dceru v divé pustiny,
pohrobte dceru třeba ve propasti,
jen dejte zříti mi ve vaši tvář!
Můj otče, nežli nade mnou
vznesete těžký soud,
dovolte mi jen jednou, jen jednou
vám ve tvář pohlédnout!
Já zkvétala jsem v lesku,
jenž zdobíval váš zrak,
a raděj zhynu v stesku,
než ve tmách, než ve tmách
žíti tak!
LUTOBOR
(odvrácen od Krasavy)
Vlk a liška lstivá
nepochází z ušlechtilého jelena,
a z orla, jenž se v mračna sází,
nevzešla noční plemena!
Ty nejsi krev má, v duši tvojí
tak podlá faleš sídlo má,
že nejlepšího reka v boji
otravným jedem užírá!
KRASAVA
Můj otče, slyšte, pomněte,
že obětí jsem kruté vášně!
Mou vinu zlou
nesuďte pojednou! –
Ach, vzňalo se láskou k Chrudoši
mé srdce, vzplanulo při poznání,
že není ke mně bez citu.
Však jakkoli jsem chtěla
odlouditi tajemství jeho,
vždy pyšně vyhýbal se nástrahám.
To bodlo mne,
že častokrát jsem plakala.
I napadlo mi vzíti na něm
pomstu, děsnou pomstu za trýzeň.
Můj otče, hle! Toť pramen zla!
A tož, když v blahé touze lásky
on plál a cit svůj projevil,
že jsem, ó žel, ho odbyla,
na srozuměnou davši mu
– jáť netušila následků –
že zadána jest láska má,
že citů mých pánem je bratr, ne on!
Ale čím mocněji se nes
spor obou bratří k činu,
tím jen víc mě pojímal strach
vyznati vinu, tím více vzrůstala
zoufalost moje
až u šílenost!
Za politování vás prosím,
za jediný pohled ždám,
nesuďte nemilosrdně,
když se v pokoře z viny své znám!
ŠŤÁHLAV, RADMILA
Za politování prosíme!
Za jediný pohled ždá!
Nesuďte nemilosrdně,
když se v pokoře z viny své zná!
KRASAVA
Slyšte mne!
ŠŤÁHLAV, RADMILA
Ó, milost! Hle!
(Krasava kleká před Lutoborem.)
LUTOBOR
Nuž buď! –
Jak divý mrak uháněl Chrudoš
z hradebních bran, že jsem ho rychlou nohou
již dohoniti nemohl, a teď
jsem s hrůzou pochopil, co se stalo.
I obeslal jsem Chrudoš e v tento den
sem k hrobu k otcovu,
jenž byl můj brat.
A tamto-li na svatém pohřebišti
ho uchlácholíš, aby nevzdoroval
a nesáh‘ k pádné zbrani snad;
by naší kněžně povznesené
tak vysoko nad ostatní rod všechen,
se vzdal, ji odprosil, – nuž pak ti též
odpustím já! –
Však nezdaří-li se,
pak jdi mi s očí, jdi na věky věkův!
(Rychle odkvapí.)
Výstup 2.
(Chrudoš, Krasava, později Radmila,
Šťáhlav a Lutobor)
CHRUDOŠ
(vystoupí protější stranou, nepozoruje Krasavu,
pomalu a zamyšlen)
Můj ujec zval mne k hrobu otcovu,
proč to? Snad abych s Libuší se smířil,
ji odprosil, jí klaněl se a kořil?
Toť nestane se,
nestane se nikdy!
Prokleto budiž, prokleto
ženské plémě veškero! –
A přec, jak na tebe,
Krasavo, vzpomínám, tu srdce mé
by mohlo zhynout žalostí!
Však kde je ujec?
(zahlédne Krasavu)
Ha, co vidím zde!
Pryč odtud, pryč!
(chce odkvapit)
KRASAVA
(mu zastoupí cestu)
Ó stůj! Ó stůj!
CHRUDOŠ
Čeho žádáš?
KRASAVA
Ach, odpuštění, – lásky tvé!
CHRUDOŠ
Žádáš mé lásky a miluješ bratra!
KRASAVA
Ó pomni, jak jsi v pýše své mne trápil,
mě mučil, trýznil, nežli přiznals se,
že srdce tvé se v lásce ke mně sklání!
Tenkráte zadržené zlosti plamen
vyšlehl v prsou mých.
Bodána pomsty ostnem ostnem
jsem na oko se stavěla,
jako bych bratru tvému přála.
Ach, já ubohá neuvážila,
kam by to vésti mohlo,
že až ke zkáze celé naší vlasti! –
Ó, dej se obměkčiti!
Jak veliká vina má,
jen horoucí láskou k tobě
jsem ubohá chybila!
CHRUDOŠ
Jsi falešná a falše nenávidím!
KRASAVA
Vždyť z celého srdce pykám
nepravdivosti své.
Ó, slituj se nad dívkou,
jež jinak zahyne!
CHRUDOŠ
Nechť každý
nese následky svých činů!
KRASAVA
Nuž viz, tam mohyla ční,
tam drahý tvůj otec dlí!
Pro svatou památku naň,
pro rodinný svazek,
který vás váže,
a smír nám káže,
prosím a žádám od tebe:
buď ke mně nakloň srdce své
neb mečem protkni srdce mé!
CHRUDOŠ
Ha, jak mohutně v mém se nitru
vroucí její slova pnou!
Jako střely rozžehané
vnikají mně do prsou!
Má Krasavo!
KRASAVA
Můj Chrudoši!
(Zatímco si Chrudoš a Krasava mlčky leží v náručí,
vystoupí Radmila, vedouc Lutobora a ukazujíc na ně;
zároveň s nimi vystoupí Šťáhlav.)
RADMILA, ŠŤÁHLAV, LUTOBOR
On s Krasavou, hle, smířil se!
Nám kyne blahá naděje,
že smíří se i s vládkyní!
Hvězda naděje nám svítá,
ranní záře plápolá!
PROMĚNA
(Venkovská krajina z vůkolí Stadického. V pozadí
Přemyslův pěkný statek. Brána do statku vedoucí je
otevřena. S obou stran lípy, u jedné z nich pluh)
Výstup 3.
(Přemysl, jeho čeleď a ženci)
ČTYŘI ŽENCI
Heja! Heja!
Bez klidu dále a na pole ven,
v práci a ruchu my končíme den!
Klopotu odmění přírody moc,
chutě ku práci,
než nastane noc!
PŘEMYSL
Již plane slunce, blahý míru sen
se vznáší celou přírodou, a jen
v mých ňadrech vládne nepokoj, jakás to
snad předtucha, že osud změny strojí.
Či jsem ovládán Libušou,
že na svých cestách krajem u mne snad
prodlívá ráda? Ona jistě jen
si připomíná doby svého mládí,
když ještě pospolu jsme
chodívali do budečské školy!
A kdyby náklonnost ta byla láskou
tak opravdovou jako jest má?
Ano, marně vzdoruji tvé moci,
lásko svatá, marně zápasím,
její obraz tane dnem i nocí
v mysli mé, kam hlavu uložím!
Ale není-liž to marné
sahat k hvězdám tamo nahoru?
Po nebesích plují v záři čarné,
aby zašly v dálném obzoru!
Ano, proč bych
neměl doufati přece,
doufati směle v její lásku?
Či-li mi bohové vezdejších statků
dosti nedali darem?
Důvěru ke mně chová lid
a paží mých odvahu zná!
Ani tura řev
ani bouře hněv
neleká mne!
Máchnu-li mečem, klátí se doubci,
sosny, velikáni lesa!
Ať se odváží jen sem,
my vraha zaženem:
lesknoucích zbraní plamenné šípy
uhájily by Libuše i lípy! –
Leč kam jsem zabloudil?
Již poledne se blíží
a slunce v temeni!
Teď čeleď svolám z polní práce domů,
je k oddechu čas!
(Třikrát zatroubí na roh.)
SBOR ŽENCŮ
Klopotu odmění přírody moc,
chutě ku práci, než nastane noc!
Bez klidu dále a na pole ven,
v práci a ruchu my končíme den!
Heja! Heja!
PŘEMYSL
Hle, již pospíchají sem v žertování veselém!
Výstup 4
(Dav ženců, pozdravujíc Přemysla, vystoupí,
s ním dav žen)
SBOR ŽENCŮ
Do konce dílo
je hotovo,
počneme v krátce
zas nanovo!
PŘEMYSL
Píle ta vaší
je ozdobou;
teď se radujte,
obžínky zvou!
ŽENCI
Dobrotivý je
náš hospodář,
štěstí nechť zdobí
vždy jeho tvář!
Do konce dílo atd.
PŘEMYSL
Já ale zůstanu. –
Milý tu lípy stín
a větrové šeptají báje o Libuši.
Ó, vy lípy, ó, vy lípy,
praotcův ruka vsadila vás!
Jak pne se vznešeně hlava vaše
dýchajíc vůni,
lahodnou skýtajíc včelám stravu
a člověku stín!
Právem zasvěceny
národu jste mému.
Ó, buďte jeho obrazem,
sil, ctností, krásy pravzorem!
Ha, ký to hluk?
Tam dlouhý blíží se jezdců Sbor,
to vladyky a leši,
za nimi pestrý lidu proud, –
Libušin bělouš,
hle,
cválá vpředu vesele!
Co to, že jede bez paní?
Ký toho význam?
Výstup 5
(Přemysl, leši, vladyky s Radovanem v čele, ze nimi lid.
Zároveň vybíhá ze statku Přemyslova čeleď)
RADOVAN
Od Libuše ti pozdrav nesem
kloníce v úctě šíji svou.
Slyš poselství: my zvěstovati
tobě máme zprávu radostnou!
máš zasednouti na bělouše,
až ranní zoře bude kvést,
ve slávě branou vyšehradskou
co manžel kněžnin slavit vjezd!
LEŠI A LID
Buď zdráv, buď zdráv, Libušin manželi!
Buď zdráv,
ó vládce, spěchej k veselí!
PŘEMYSLOVA ČELEĎ
On že Libušin je choť?
Perun kroky jeho voď!
PŘEMYSL
Co slyším? Jak?
Toť pouze báj, ne pravda,
co zvěstovali jste mi nenadále!
RADOVAN
Toť poselství je Libušino,
co ústa naše pravila,
z řad lechů všech Libuše tebe
za svého chotě zvolila.
A když to zvěstovala lidu,
ozval se jásot národem,
že tebe chotěm učinila,
že ty máš býti knížetem!
OBA SBORY
Buď zdráv, buď zdráv, Libušin manželi!
Buď zdráv,
ó vládce, spěchej k veselí!
PŘEMYSL
Má předtucha je vyplněna
a duše sen se pravdou stal,
a slávy brána jesti otevřena,
kterou mi osud mračnem ukrýval.
Mám po boku jí kráčet světem,
tak ona mi,
tak sama velela!
Má cesta zdobena je květem,
činů se hvězda slavných zaskvěla!
RADOVAN A SBOR
Aj, vizte jeho tvář jak zdobí štěstí zář!
PŘEMYSL
Nuž pokoj s vámi, tiché otcův sady,
kde mládí své jsem snil,
kolébka stála má.
Nuž pokoj s vámi, moji drazí,
vám žehnám chvějícíma rukama!
Buď pokoj s vámi,
krásné nivy, háje,
žehnejtež úrodou vás věční bohové!
Buď pozdraveno, ty mé rádlo,
kéž v úctě tebe mají vnukové!
Ty neseš blaho všeho světa lidu
a kypříš půdu,
aby símě vzrůstalo,
ty paže tužíš k zápolení
a úrodníš, co ladem bývalo. –
Nuž staň se,
ona volá, uposlechnu!
RADOVAN
Ano, volá, pohaněna
byla ubohá ta žena
rozlíceným Chrudošem!
PŘEMYSL
Co slyším?
RADOVAN
Možná, že ve vášni svojí
útok válečný již strojí
a že vzbouří naši zem!
PŘEMYSL
Co slyším? Ha! Libuše v boji s ním!
Nuž vzhůru ke hradu bez odkladu!
Nás volá kněžna k bojům vítězným!
VŠICHNI
My půjdeme všichni pospolu,
kam ruka pokyne tvoje,
nás odvaha vede ku zápolu,
kde vítězné kynou nám boje!
JEDNÁNÍ TŘETÍ
Proroctví
(Komnata Libušina na Vyšehradě)
Výstup 1
LIBUŠE
Mír zjednán mezi oběma zas bratry,
mír zjednán u milence milenčina
a u milenky milencovy též.
Rozluštěna jest neshoda!
Zas víže vás svornosti milá páska.
Jakž nemám z toho těšiti se dnes
stonásobně,
v den sňatku
s kýženým a milým mužem!
(k Chrudoši a Šťáhlavovi)
Nuž podejte si ruce ještě jednou!
Aj hle, Chrudoši, tvoje Krasava!
Nuž, jděte blazí! Ráda odpouštím
a prosit budu chotě, aby též –
jsa nadán mocí nyní veškerou –
vám odpustil, jak odpustila já!
Ne, již nemohu se déle,
zvláště pak hněvati dnes,
ano, srdce v blahu hýří,
v nitru chová jas a ples!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV
CHRUDOŠ, LUTOBOR
Ó, díky tobě,
vyvolenče bohů,
ty šlechetnosti planá,
laskavá!
Ó, díky tobě, měj štěstí všude,
kam pošineš nohu,
buď tobě blaho jen a oslava!
(Fanfára z dáli)
LIBUŠE
On jde, on jde!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV
CHRUDOŠ, LUTOBOR
On jde!
Výstup 2
(Libuše sama)
LIBUŠE
On jde!
Ještě nedohledný je oku dosavad,
neboť jej lidu oblily davy
jak balvan vlny zpěněné.
Avšak on jde, on jde!
Ó viz, velebný Kroku,
jenž s Vyšehradu
mocně panovals
a nyní světa ruchu vzdálen jsi, –
nadešla již rozhodná života chvíle!
Ó, požehnání svého dopřej mi,
ať štěstí nese
i národu i mně
po staletí, –
by zloba osudu nestihla lid
a nezastřela hvězdy jeho svit!
Výstup 3
(Libuše, děvy)
DĚVY
Nuž vítej nám, nevěsto ctná,
ty děvo cudná, líbezná!
Již kyne snubu doba.
Tvůj ženich již jde, nemeškej,
zář mu polila obličej,
ó, buďte šťastni oba!
LIBUŠE
On sluncem je, já lunou jeho, vaší,
vy jako hvězdy buďte, strážci naši!
DĚVY
Jasnému slunci jdeme vstříc,
hle, štěstím plane luny líc!
Proměna
(Volná prostora uvnitř Vyšehradu
jako v prvním jednání)
Výstup 4
(Chrudoš a Lutobor přicházejí, za
nimi Šťáhlav, Radmila a Krasava)
CHRUDOŠ
Neřekla vám, že dala všechnu moc
do rukou svého manžela?
LUTOBOR
Zas klame tebe nedůvěra zlá,
znak důvěry nes na čele!
CHRUDOŠ
Ne, ne, co vhod mi není,
to snášet nehodlám!
Jsem také muž jak on
a v pažích sílu mám!
Jsem muž, a u Peruna,
bojův se nelekám,
do zápasu, válečné bouře
se rád a směle dám!
ŠŤÁHLAV
Ó bratře, drahý bratře,
ukroť svých ňader slepou nenávist!
Již k dobrému se zlo obrací,
zlých úmyslův buď prost a čist!
CHRUDOŠ
Jsem odhodlán!
LUTOBOR
Ustaň, ty lutý! Svému-li se knězi,
dle práva zvolenému, nepoddáš,
nebudu tchánem tvým a dcera moje
tvou ženou!
KRASAVA
Ó poshov, miláčku,
ve hněvu svém,
sic žal se uhostí
v srdečku mém.
Pro lásku se naši,
miláčku můj, vzdej,
ode mne ty se
uprositi dej!
CHRUDOŠ
Ó zraku, čarovný zraku,
jenž záříš perlami!
Dej zlíbati ty slzy,
co řinou v ňadra mi!
Nevěsto má nejdražší,
poklade duše mé,
mám, tebe sotva našed,
zas ztratiti tebe?
Ne! Ne, ne, ne! Nuž poznej
mé srdce aspoň dnes,
vše rád snesu z lásky k tobě,
co chystá pomsty běs!
Výstup 5
(Slavnostní pochod. Leši a vladyky s Radovanem v čele
vystoupí, pak Libuše a Přemysl, ze nimi kráčejí děvy
a
seřadí se pod lípou s obou stran trůnu. Lid)
PŘEMYSL
Hoj, tvrdý Vyšehrad, buď stokrát vítán!
Dnes nový host jej navštívil,
oddán tvé službě, lide.
Mír ho doprovázej,
neb aj, toť Libuše jej vede v hrad!
(k Libuši)
Ó moje choti, moje choti drahá,
jak vysloviti city mám!
Ve blažené se rozkoši potácím,
ó, kéž to nebyl sen a klam!
LIBUŠE
Ó choti, kýžený a drahý choti,
i mně,
i mně nedáno slov!
Mne plní štěstí nikdy netušené
a hvězdami je poset žití krov.
PŘEMYSL, LIBUŠE
Ó bozi, kteří trůníte ve záři
a vévodíte světa končinám,
pohleďte na nás milostivou tváří,
za požehnání prosby nesem k vám!
RADOVAN, OSTATNÍ
Vyplněn úkol náš,
voláme: sňatek váš buď požehnán,
nebeských darů dost,
pokoj a blaženost budiž vám dán!
LIBUŠE
A teď, šlechetný choti, vyvolený
za knížete v obecném jásotu,
na zlatý stolec se mnou vstupte již!
(polohlasně k Přemyslovi)
Však prosby pomněte, mé první prosby
vám k srdci položené!
PŘEMYSL
Právo všech nejkrasší je milost konati! –
Vy leši, vladyky a kmeti všichni!
Zde stojím odhodlán jsa úplně,
jak lidu zvyk a mrav to káže,
však přispěním, pomocí vaší
být soudcem,
vladařem a knížetem!
LEŠI, VLADYK A LID
Buď zdráv, buď zdráv, ó choti Libušin!
Měj stále v mysli slávy čin!
PŘEMYSL
Ó, nechte mě hned na počátku vlády
konati svou povinnost!
Já zvěděl
o lutém sváru dvou bratrů.
Spor ten je vyrovnán,
neb starší bratr
se mravům lidu podrobil; svůj meč
tasiti nemusím;
(vážně)
jsem tomu rád!
Však hana, kterou starší bratr, Chrudoš,
na tomto místě
svou kněžnu Libuši byl zasypal –
LIBUŠE
(tiše k Přemyslovi)
Měj v mysli prosbu, první prosbu moji!
KRASAVA
(tiše k Chrudošovi)
Nuž, pro naši lásku
vroucí se již vzdej,
politování,
hle, s ubohou měj!
CHRUDOŠ
Volá mě pán a Chrudoš půjde,
jsa hotov uklidit spor,
ať smířen pohany vzdor.
Měj statky a jmění mé
a ponechej je v moci své.
Chceš života mého?
Zdeť hlava jeho.
Však nežádej, bych zneuctil
svou hlavu v prachu.
Mám pýchu v srdci, která nezná strachu!
PŘEMYSL
Toť ctihodný muž,
kdo se ve cti míti zná,
a nechci jeho pohanět čest.
Chci, aby smířil potupu,
chci, aby smyl ji jakkoli,
dle vlastní vůle své.
Mám svaté právo žádati to na něm!
CHRUDOŠ
Buď smír mou pokorou!
Hle, noha ta, jež nekoří
se, leda bohům, ve prach
před Libuší tu kleká ku smíření!
PŘEMYSL
Ne na zem, ke mně, sem na prsa má!
Tys hanu její smyl,
jsme vyrovnáni!
KRASAVA, RADMILA, ŠŤÁHLAV
RADOVAN, LUTOBOR
Buď tobě chvála
za milost tvou,
že smilovala se
nad vinou.
Tys láskou na trůně
se vlásti jal
a v národě lůně
cit vděku vzňal!
VŠICHNI
Zpěvu se oddejme,
jásejme, volejme:
skončen je svár!
Svornost se vrátila,
pokojem splatila,
mír nese v dar!
(Libuše s očima a rukama pozdviženýma celý
ten čas stojí v zanícení prorockém v popředí)
LIBUŠE
Bohové mocní,
za tento šťastný den dík budiž vám!
A vy se s oblaků usmíváte
tak laskavě!
Vy rukou kynete do temné dálky,
tak jako byste chtěli tím snad říci,
že drahý český národ můj
tak krásných dnův se ještě mnoho dočká!
Ha, ký to obraz čarovného lesku
z lůna mraků
se jeví zmámenému zraku!
OSTATNÍ
Tiše! Tiše!
Věštbám nakloňte sluch,
budoucnost odhalí věštný duch!
Obraz I: Břetislav a Jitka
LIBUŠE
Tam kráčí rek, jenž zemi sesterskou dal koruně,
mohutnou ranou dobyl
své nevěsty, zachránil svaté tělo
a zaplašil mrak děsný v západu!
Obraz II: Jaroslav Ze Šternberka
Aj hle! Zas nová bouř se valí blíž
od východu, kolkolem temno šíříc!
Aj, tu Jaroslav jak orel letí,
tvrdou ocel na mohutných prsou,
pod ocelí chrabrost, udatenství,
pod helmicí velebystrý věhlas,
jarota mu z žhavých zraků plane!
Ha, rozplašen a zničen děsný mrak!
Obraz III: OtakarII, Eliška a Karel IV
A tamo zástup chrabrých velmožů
přichází blíž! Buď vítán mi, ó pane,
vládnoucí od moře k moři,
měst původci a lidu příteli!
I tebe vítám, paní šlechetná,
miláčku národa, kterémus
ne krále, otce zrodila,
jenž Čechům
chléb osvěty při vlastním stole dal!
Obraz IV: Žižka, Prokop Veliký a Husité
Však slyš! Jak meluzina hučí zlá
a hromy bouří strašlivě!
Nebem se blesky křižují,
strom se kácí s vrchu skal!
Zem celá kolemkol
se otřásá až
v útrobu svou,
jen oni pevně jdou! –
Jako rolník zralé klasy,
národa tak vrahy kácí.
Jim v ňadrech plane svaté pomsty žár,
celému světu nesou vznik i zmar!
Obraz V: Jiří z Poděbrad
A hle! Teď v mlhách sotva utvořených
poslední září rek,
jenž z národa
na trůn byl povolán!
V míru i válce veliký;
muž velikán,
větší století svého,
muž ducha sokem obdivovaného! –
Co dál? To mlha oku zahaluje
a mnoho skrývá zkalenému zraku,
tajemství hrozná – prokletí! –
Však nechť se stane cokoli,
to cítím v nejhlubší svých ňader hloubi:
můj drahý národ český neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!
Obraz VI: Královský Hrad Pražský
VŠICHNI
Český národ neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!
Sláva! Sláva!
|
ACTO PRIMERO
El Juicio de Libuše
(Vestíbulo del castillo Vyšehrad de Libuše,
con una vista del valle del río Vltava)
Escena 1
RADMILA
ˇTú, hija ilustre de Krok, poderosa princesa,
gracias, gracias porque ante mi ruego
has convocado a los ancianos,
para someter a su juicio el conflicto suscitado,
tan pronto e inesperadamente,
sobre el derecho a las tierras de mi padre,
poco después de su muerte, entre mis hermanos!
KRASAVA
(aparte)
ˇOh, qué pena!
Sé de quién es la culpa,
żQuién podría imaginarse
que llegarían a semejante enfrentamiento!
RADMILA
ˇConocedora del futuro! ˇA quien los dioses
han dado sabiduría para resolver los conflictos!
A mis dos hermanos yo presento
ante tu benevolencia como último recurso.
Ellos siempre han vivido en paz y concordia
hasta que ahora el Maligno; perversamente,
ha sumido sus mentes pecadoras
en la oscuridad, el error y la discordia.
KRASAVA
(para sí, con excitación)
ˇOh, dioses!
ˇYa es tarde para lamentarse
cuando esta desgracia
es producto de mis actos!
LIBUŠE
(mirando a Radmila, serenamente)
ˇLevántate y tranquiliza tu mente!
Los dioses guían a Libuše.
Con su ayuda lograremos resolver la disputa
que ahora divide a tus parientes.
ˇDioses eternos, que moráis sobre las nubes,
mirad benévolos nuestra patria!
ˇConsagradla a la concordia y al amor!
ˇMantened alejada de sus fronteras
la serpiente de la guerra!
ˇPermitid que la tierra sea fecunda y produzca
suficientes bienes para todos sus hombres!
ˇDejad que la concordia y el amor
conduzcan al pueblo hacia el futuro
y proclamen la gloria de sus días venideros!
ˇOh, dioses, escuchad mi oración,
y poned a mi pueblo bajo vuestras alas!
ˇOh, proteged mi tierra!
ˇPoned al pueblo bajo vuestras alas!
(solemnemente, saliendo junto con Radmila )
ˇMi voz convoca
al concilio
para celebrar un solemne juicio
según es la costumbre!
Escena 2
KRASAVA
ˇNo puedo reunirme con ellos!
ˇNo debo verlos!
ˇNo podría comparecer
ante ellos!
RADMILA
(regresando rápidamente)
Krasava, żpor qué no vienes con nosotras?
ˇVeo que estás temblando!
KRASAVA
Mi rostro lleva la seńal de la culpa,
ˇmi mirada profanaría el concilio!
RADMILA
żQué sucede?
żQué es lo que temes?
ˇDime lo que ocultas en el corazón!
Krasava, dime, sabes que eres
como una hermana para mí.
KRASAVA
żVes ese incendio
que se propaga cual remolino?
żY que cuanto más asciende más fuerte se hace?
ˇSube y crece!
Primero calcinó las viviendas, luego las mieses,
y ahora está devorando los bosques.
ˇLa tierra entera está envuelta
en un mar de llamas!
Ese incendio que asola todo a nuestro alrededor,
ˇmi mano lo comenzó!
RADMILA
ˇOh, dioses! żQué ha pasado?
ˇHabla! żQué locura se apoderó de ti?
KRASAVA
Todo lo sabrás.
Te lo contaré todo;
pero no aquí,
no entre las paredes de esta tumba oscura,
que amenazan con caerse sobre mí.
ˇInfeliz criatura!
ˇVen! Donde los vientos juegan libremente,
ˇallí te contaré todo!
ˇven, ven, donde el cielo es azul,
allí te diré, allí te contaré todo!
(Las dos salen lentamente)
Cambio de escena
(Descampado en Vyšehrad. Al fondo un tilo y bajo
él, en un estrado donde hay un trono, un trípode
con un recipiente con fuego y otro recipiente con
agua. De pie se encuentran Chrudoš, Štáhlav,
Lutobor, Radovan, otros nobles y ancianos)
Escena 3
CORO
ˇAy, qué conflicto ha suscitado
tan odiosa disputa entre dos hijos!;
ˇEsa ira sube a los cielos e invita
a la cólera de los dioses!
CHRUDOŠ
ˇNo, No! ˇCallad!
Él
(seńalando a Štáhlav)
ˇNo puedo aguantarlo más!
Aunque su rostro pueda ser encantador,
su mente es ruin y vil.
ŠTÁHLAV
Sigo queriendo a mi hermano,
pero no puedo soportar
sus caprichos y su maldad,
ˇporque yo también soy un hombre!
LUTOBOR
Ya lo veis, ˇno se van a reconciliar!
Yo, su tío, he intentado en vano mediar entre ellos
pero me temo que será inútil
haberlos convocado aquí.
RADOVAN
Necesitamos un hombre
que gobierne con la ayuda de ella.
ˇOh, ella podría escoger un marido
capaz de refrenar tantas pasiones!
LUTOBOR
(aparte a Radovan)
Dicen que montando en su caballo blanco
fue a la aldea de Stadice a buscar consejo;
y que ya podría haber elegido a Přemysl.
ˇLa paz puede estar cerca!
(Se oye sonar una marcha festiva)
ˇMirad, por allí vienen!
Escena 4
La procesión
(Dos doncellas entran precediendo el cortejo.
La de la derecha lleva las tablillas, la de la
izquierda una espada. Libuše las sigue y tras ella
diez doncellas en doble fila. El séquito cruza la
escena. Los que se hallaban presentes se inclinan
respetuosamente. Libuše asciende al trono)
CHRUDOŠ
(para sí)
ˇEsa serpiente no está aquí,
me tiene miedo,
teme que yo,
quizás, la humille!
LIBUŠE
ˇAncianos y nobles!
ˇVengo aquí ante vosotros,
yo, la hija de Krok a quien habéis escogido!
ˇBajo nuestro sagrado árbol de tilo,
tengo a mi derecha las tablas de la ley,
y a mi izquierda la espada que castiga el mal,
ante mis ojos la verdad que revela el fuego,
y a mis pies el agua purificadora!
Os he convocado, nobles y ancianos,
para que decidáis sobre el litigio
entre Chrudoš de Otava "el Corvo",
oriundo de Otava de Goldbearing,
y Štáhlav de Radbuza "el Frío".
Ellos, dos hermanos, ambos Klenovici,
pertenecientes al antiguo clan de Tetva Popel,
que con las huestes de nuestro "Padre Cech"
vino a esta tierra fecunda a través de sus tres ríos.
Ahora se enfrentan
por la herencia ante la muerte de su padre.
ˇAsí que oídlos! ˇJuzgadlos!
ˇ Chrudoš, empieza ya tu alegato!
CHRUDOŠ
Yo soy el hijo mayor.
ˇSegún la ley de nuestros vecinos,
los alemanes, debo heredarlo todo!
ˇEstoy convencido de ellos,
tan firme es mi posición
como lo es este castillo frente
al sol que lo ilumina
o ante la tormenta que lo azota sin piedad!
LIBUŠE
żY qué dice Štáhlav, el más joven de los dos?
ŠTÁHLAV
ˇYo quedaré satisfecho
con lo que vosotros,
nobles y ancianos,
y tú, gloriosa princesa, decidáis.
ˇAsí como juzguéis así será!
No dudo de vuestro recto juicio,
ˇasí como se decida
así yo lo admitiré!
LIBUŠE
Nobles ancianos, es una antigua costumbre
y es la ley dada por los dioses eternos,
que ambos hermanos administren juntos
los bienes que su padre les lega al morir;
en caso contrario,
ˇque cada uno reciba una parte igual!
Este es mi veredicto,
decid si estáis de acuerdo con él
pero si no os parece justo,
adoptad otra decisión que resuelva el conflicto.
ŠTÁHLAV
(mirando a las doncellas, para sí)
żDónde estará mi hermana?
ˇNo está con las doncellas!
Algo ha pasado
ˇQué extrańo!
CHRUDOŠ
(para sí)
ˇCómo busca anhelosamente
a Krasava!
ˇOh, mujeres inconstantes,
todas sois iguales!
RADOVAN
(a Libuše)
ˇNosotros estamos de acuerdo!
LIBUŠE
ˇProceded a difundir la sentencia!
ˇQue todos los presentes la oigan aquí!
RADOVAN
ˇHermanos Klenovici,
del antiguo clan de Tetva Popel, que junto
a las huestes de nuestro "Padre Čech"
vino a esta fértil tierra a través de los tres ríos,
esto se ha resuelto sobre vuestra disputa:
ambos usufructuaréis de la herencia!
CHRUDOŠ
(furioso, alzando su puńo amenazante)
żAmbos? ˇNo! ˇNo! ˇNo será así!
ˇPrefiero que antes se acabe el mundo!
(dirigiéndose a Libuše)
ˇAy de los pájaros cuando una serpiente
venenosa se arrastra hacia ellos!
ˇAy de aquellos a quienes gobierna
una mujer inconstante!
ˇEl hombre sólo puede obedecer al hombre
por la firmeza de su mano!
ˇDesprecio vuestro fallo,
pues procede de una mujer!
(Se marcha apresurado.)
CORO
ˇHorror! ˇCuánta ira, cuanto rencor!
LIBUŠE
ˇTodos habéis sido testigos!
LUTOBOR
ˇPor los dioses lo juro, que vengaré este insulto!
(Sale apresurado detrás de Chrudoš.)
ŠTÁHLAV
ˇRápido! ˇRápido! ˇTras ellos!
ˇAntes de que se enfrenten en lucha!
(Sale veloz detrás de Lutobor.)
LIBUŠE
ˇMi cara está roja de vergüenza!
CORO
ˇLa sangre se ha helado en nuestras venas!
ˇEl miedo detiene nuestra respiración,
estamos mudos, ciegos y sordos!
LIBUŠE
ˇHabéis oído cómo me insultó,
y cómo me ha maldecido aquí, ante vosotros!
ˇSoy una mujer valiente y ese canalla cree
que puede rechazar mi mandato!
ˇAsí sea! ˇPermitid que de ahora en adelante
con un puńo de hierro gobierne mi marido!
Escogedlo vosotros mismos, quien fuere elegido
gobernará en esta fortaleza y me vengará.
ˇY yo me casaré con él!
RADOVAN
ˇOh, el día de hoy estaba predestinado
para que surgiera esta idea!
ˇEl día de hoy será por siempre bendecido,
porque fue bueno para tu pueblo!
Mas en vano nos solicitas que elijamos
un esposo para ti, de la misma manera
que tú fuiste elegida por el pueblo,
ˇelige tú misma y todo estará bien!
TODOS
ˇTómalo de cuerdo a tu gusto, conforme al deseo
de tu corazón, elígelo libremente!
ˇNosotros daremos jubilosos la bienvenida
al gobernante de nuestros días futuros!
LIBUŠE
ˇQué bendición inesperada!
ˇEntonces escogeré como esposo,
a quien mi corazón anhela desde hace tiempo,
desde los días de mi juventud!
ˇAsí sea! ˇMi elección fue hecha hace mucho
tiempo y después de una profunda reflexión!
ˇId entonces,
y decidle a todo el pueblo
que quien subirá al trono
será Premysl de Stadice,
vuestro príncipe y seńor!
RADOVAN, CORO
ˇViva! ˇQue todo el pueblo se alegre!
LIBUŠE
(para sí)
ˇOh, qué deleite!
RADOVAN, CORO
ˇQue la alegría y el gozo inunden nuestra tierra!
LIBUŠE
ˇLo tendré entre mis brazos!
RADOVAN, CORO
Y así como el vínculo del amor los unirá a ellos,
ˇque el vínculo de la concordia
nos una a nosotros!
ACTO DOS
El casamiento de Libuše
(Un paisaje boscoso; al fondo un cementerio)
Escena 1
(Lutobor, Krasava, Štáhlav más tarde, Radmila)
LUTOBOR
ˇDad de beber a los caballos y esperadme!
ˇOh! żPor qué el destino divino me castigó
con una hija tan carente de principios?
ˇCuán diferente somos ella y yo!
ˇAhora conocerá mi enojo!
ˇOh, debilidad femenina, sueńo fútil,
artificio y astucia femeninos!
żCon qué frecuencia conduciréis
a los hombres de medio mundo a la ruina?
KRASAVA
ˇAh, padre, ya hemos terminado el agotador
segundo día de camino y aún no te decides
a revelarnos el motivo de este viaje!
Pero si tienes la intención
de abandonar a tu hija en el desierto,
de enterrarla en un pozo sin fondo,
ˇdéjame ver antes tu amado rostro!
Padre, antes de proclamar tu severo juicio,
por favor,
ˇpermíteme una vez más, una vez más,
mirarte a la cara!
Yo florecí a la luz
que surgió de tus ojos,
prefiero morir de pena
a vivir así, en la oscuridad,
ˇen la oscuridad!
LUTOBOR
(Volviéndose hacia ella)
ˇNunca se han procreado juntos
los astutos lobos y zorros con el noble ciervo,
ni las águilas que surcan los cielos
lo han hecho con los murciélagos!
Tú no eres de mi sangre, ˇno!,
en tu alma parece residir la astuta falsedad
que trasforma en veneno lo mejor que heredamos
de nuestros más grandes héroes.
KRASAVA
ˇPadre, óyeme, ten presente que soy
la víctima de una pasión!
ˇMi maldita culpa
no juzgues apresuradamente! –
Me enamoré de Chrudoš
y mi corazón se desesperó cuando vi
que él no me correspondía.
Intenté hacerle descubrir
sus secretos sentimientos,
pero él rechazó orgulloso todas mis artimańas.
Eso me hirió
y frecuentemente he llorado por ello.
Y por eso pensé tomar venganza,
una espantosa venganza contra él.
ˇPadre, mira! ˇÉsa es la causa!
Y luego, más tarde,
cuando él me buscó como un dulce enamorado
y se me declaró, yo, ˇay! lo rechacé,
dándole a entender
– sin tener en cuenta las consecuencias –
que mi corazón ya no era libre,
ˇy que amaba a su hermano, y no a él!
ˇAy! Pero al ver la disputa que creció
y se fue ahondando entre los dos hermanos,
asustada regresé
para admitir mi culpa.
Mi desesperación ha ido creciendo
ˇhasta casi volverme loca de dolor!
Sólo busco tu compasión,
sólo te pido una mirada.
ˇNo me juzgues sin piedad
cuando humildemente confieso mi culpa!
ŠTÁHLAV, RADMILA
ˇTu compasión es lo que está buscando!
ˇElla te ruega sólo una mirada!
ˇNo juzgues sin piedad
cuando humildemente admite su culpa!
KRASAVA
ˇÓyeme, óyeme!
ŠTÁHLAV, RADMILA
ˇTen piedad, por favor!
(Krasava se arrodilla ante Lutobor.)
LUTOBOR
ˇAsí sea!
Chrudoš, como una nube tormentosa
se precipitó a través de las puertas de la villa,
y aunque me apresuré, no pude darle alcance.
Sólo ahora, con horror,
he comprendido todo lo que ha sucedido.
Así pues, hoy he convocado a Chrudoš aquí,
ante la tumba de su padre, que era mi pariente.
Ojalá este lugar sagrado logre apaciguarlo
haciéndole renunciar a su desafíos,
a todos sus actos violentos
y sometiéndose a nuestra princesa,
elevada por encima de todos los clanes,
suplicándole perdón...
Si eso ocurre, ˇyo te perdonaré a ti también!...
Pero si tú no consigues eso, entonces,
ˇmárchate y no regreses jamás!
(Se marcha)
Escena 2
(Chrudoš, Krasava, Radmila más tarde,
Štáhlav y Lutobor)
CHRUDOŠ
(entra por el lado opuesto, despacio y sumido en
sus pensamientos, al principio no ve a Krasava)
Mi tío me ha citado ante la tumba de mi padre,
żpara qué será?
żQuizás para que haga las paces con Libuše,
le pida perdón, me
arrodille ante ella y le rinda homenaje?
ˇEso no pasará, nunca pasará!
ˇYo la maldigo! ˇMaldita sea!
ˇMalditas sean todas las mujeres! -
ˇMis pensamientos siempre vuelven a Krasava,
mi corazón está próximo
a estallar de profundo dolor por ella!
Pero żdónde estará mi tío?
(ve a Krasava.)
żAh, qué veo?
ˇVete de aquí!
(Quiere huir.)
KRASAVA
(obstruyendo su camino)
ˇOh, detente! ˇDetente!
CHRUDOŠ
żQué quieres?
KRASAVA
ˇAh, tu perdón... y tu amor!
CHRUDOŠ
żDemandas mi amor y amas a mi hermano?
KRASAVA
Recuerda que con tu orgullo me atormentaste,
me torturaste y me hiciste sufrir antes de admitir
que tu corazón también estaba enamorado de mí.
Entonces fue la llama de la ira reprimida
la que saltó de mi pecho oprimido.
Estimulada por el deseo de venganza,
deliberadamente simulé que inclinaba
mi afecto hacia tu hermano.
ˇAh, ahora comprendo, ay,
a dónde puede conducirnos todo eso!
ˇCómo nuestro país podría ser llevado a la ruina!
ˇOh, deja que te convenza!
ˇGrande es mi culpa,
pero sólo por amor hacia ti,
he cometido este fatal error!
CHRUDOŠ
ˇEres infiel y falsa, y eso no lo puedo soportar!
KRASAVA
ˇMe arrepiento sinceramente
del mal que he hecho!
ˇTen misericordia de esta doncella,
o de lo contrario ella perecerá!
CHRUDOŠ
ˇDeja que cada uno
se haga cargo de sus acciones!
KRASAVA
ˇMira esa tumba
donde tu amado padre descansa!
Por su sagrada memoria,
por el vínculo de parentesco que nos liga
y nos obliga a estar en paz,
yo te lo ruego
y te imploro:
ˇdame tu corazón o clava tu espada
en medio de mi pecho!
CHRUDOŠ
ˇAh, con qué fuerza llegan a mi corazón
tus apasionadas palabras!
ˇSon como flechas encendidas,
que penetran todo mi ser!
ˇKrasava mía!
KRASAVA
ˇOh, mi Chrudoš!
(Mientras Krasava y Chrudoš se abrazan en
silencio, Radmila entra con Lutobor y los
seńala. Junto con ellos entra Štáhlav.)
RADMILA, ŠTÁHLAV, LUTOBOR
ˇÉl se ha reconciliado con Krasava!
ˇAhora podemos esperar con fe renovada
que él hará las paces con la princesa!
ˇLa estrella de la esperanza brilla de nuevo
y un nuevo amanecer está surgiendo!
CAMBIO DE ESCENA
(Granja de Premysl próxima a la aldea de
Stadice. Una doble hilera de árboles de tilo se
observa a un lado y junto a ellos un arado)
Escena 3
(Premysl, sus mozos de labranza y segadores)
CUATRO SEGADORES
ˇHeya! ˇHeya!
ˇSin aliento, en el campo, trabajando
y esforzándonos acabamos nuestro día!
La fuerza de la naturaleza
premiará nuestra labor,
ˇsigamos trabajando antes de que llegue la noche!
PREMYSL
El sol es abrasador, un dulce sopor
invade toda la naturaleza, pero yo estoy inquieto,
realmente inquieto żpodría ser una premoción
de que mi destino está por cambiar?
żO estoy motivado porque Libuše
felizmente vendrá a visitarme?
ˇAh, quizá recuerde
los días de nuestra juventud,
cuando ambos asistíamos
a la escuela de Budec!
żPodrá ser su afecto quizá amor?
żUn amor tan verdadero y real como el mío?
En vano me resisto a tu poder,
ˇoh, amor sagrado! estoy luchando en vano,
pues su imagen va conmigo día y noche
donde quiera que yo esté.
Pero żno es una empresa vana
que yo quiera alcanzar las estrellas?
ˇEllas atraviesan los cielos en un halo mágico
a través del horizonte!
En vano me resisto...
Pero żpor qué debo renunciar
a la osada esperanza
que me ofrece el amor?
Los dioses que gobiernan el mundo exterior
żno me concederán sus favores?
La gente tiene confianza en mí,
ˇtodos conocen la fuerza de mi brazo!
ˇNo le temo ni al ataque del oso salvaje
ni a la tormenta feroz!
Cuando blando mi espada, los robles y abetos,
los gigantes del bosque, se inclinan ante mí.
No me preocupa que invadan mi territorio,
ˇsiempre derrotaré el enemigo!
Las fechas incendiarias de nuestras armas
protegerán a Libuše y a sus tierras...
Pero, me he distraído.
Se está acercando el mediodía,
ˇy el sol ya está en su cenit!
Llamaré a los peones para que regresen;
ˇya es tiempo de que descansen!
(Hace sonar el cuerno tres veces.)
LOS SEGADORES
La fuerza de la naturaleza premiará nuestra labor,
ˇsigamos trabajando hasta que anochezca!
ˇSin aliento, en el campo, trabajando
y esforzándonos acabamos nuestro día!
ˇHeya! ˇHeya!
PREMYSL
ˇAhí llegan caminando alegres por el camino!
Escena 4
(Entra una multitud de segadores,
acompańados de gran cantidad de mujeres)
CUATRO SEGADORES
ˇEl trabajo está terminado!
Tras el descanso
empezaremos de nuevo
la faena.
PREMYSL
La diligencia es vuestra
mayor virtud,
pero ahora regocijaos,
e id a descansar a vuestra casa.
LOS SEGADORES
Qué amable es
nuestro amo y seńor,
ˇojalá que siempre
pueda ser feliz!
El trabajo está terminado, etc.
PREMYSL
Yo permaneceré aquí. -
Agradable es la sombra de los árboles
y los vientos me susurran historias sobre Libuše.
ˇOh, tilos! ˇOh, vosotros,
que las manos de nuestros antepasados
plantaron aquí!
ˇQué noblemente se elevan vuestras copas,
exhalando el aroma de vuestras flores
que ofrecen un delicioso alimento
a las abejas y sombra al hombre!
Sois sagrados para todo mi pueblo.
ˇOh, sed siempre su imagen;
un símbolo de su virtud y fortaleza!
Pero żqué es ese bullicio?
Una larga comitiva de jinetes se acerca.
Son los nobles y los ancianos,
detrás de ellos viene una gran multitud...
ˇAllí está el caballo blanco de Libuše,
sin su dueńa,
trotando alegremente delante de ellos!
żPor qué vienen sin ella?
żQué significa esto?
Escena 5
(Premysl, nobles y ancianos seguidos por
Radovan y los mozos de labranza de Premysl)
RADOVAN
ˇDe Libuše os traemos saludos
que nos obligan a reverenciaros!
Escuchad el mensaje que tenemos que anunciaros.
ˇSon muy buenas las noticias!
Debéis montar el caballo que ella os envía,
y cuando la luz de la mańana comience a brillar,
ˇcomo príncipe consorte
traspasaréis las puertas de Vyšehrad!
ANCIANOS Y MUCHEDUMBRE
ˇLarga vida, larga vida al esposo de Libuše!
ˇLarga vida al gran gobernante!
ˇPreparad rápido las celebraciones!
MOZOS DE LABRANZA DE PREMYSL
żÉl el esposo de Libuše?
ˇQue los dioses guíen sus pasos!
PREMYSL
żQué es esto? żCómo?
żEs un cuento de hadas y no la realidad
lo que me anunciáis tan inesperadamente?
RADOVAN
Es el mensaje de Libuše
el que os hemos transmitido.
De entre todos los nobles,
Libuše os ha escogido como su esposo.
Cuando anunció esto al pueblo,
un grito de alegría surgió de todos los labios.
Ella os ha elegido para que seáis su esposo,
ˇde ahora en adelante seréis nuestro príncipe!
AMBOS COROS
ˇLarga vida, larga vida al esposo de Libuše!
ˇLarga vida al gran gobernante!
ˇPreparemos rápido las celebraciones!
PREMYSL
Mi presentimiento se cumple
y el sueńo de mi corazón se ha hecho realidad.
La puerta de la gloria se ha abierto ante mí,
cuando, hasta ahora, mi destino parecía incierto.
ˇYo a su lado viviré
como ella misma lo ha dispuesto!
Mi camino está sembrado de flores.
ˇLa estrella de los grandes acontecimientos
se eleva en el cielo!
RADOVAN, CORO
ˇAh, mirad como su rostro brilla feliz!
PREMYSL
ˇLa paz sea con vosotros, apacibles jardines
de mi padre, donde en mi juventud
sońé, nací y crecí!
ˇLa paz con vosotros, hijos míos,
os bendigo con mis manos temblorosas!
ˇLa paz sea con vosotros ahora,
hermosos campos y bosques,
que siempre estéis bendecidos por los dioses
con cosechas permanentes!
ˇYo os saludo, mis queridos labradores!
Deseo que mis nietos os tengan en gran estima.
Vosotros beneficiáis a todos los pueblos
de la tierra y hacéis germinar las semillas
para que crezcan y den frutos.
Fortalecéis vuestras manos para
defender la tierra y hacer fértil lo estéril...
ˇAsí sea, ella me ha llamando, y voy a obedecerla!
RADOVAN
Sí, ella te está llamando,
porque ella fue insultada, ˇinfeliz mujer!
por el iracundo Chrudoš.
PREMYSL
żQué ocurrió?
RADOVAN
ˇQuizás, con su apasionada ira,
esté preparando un ataque
que sumergirá a toda la región en la guerra!
PREMYSL
żQué dices? ˇAh, Libuše, me preocupas!
ˇVayamos sin demora!
ˇLa princesa nos convoca a la victoria!
TODOS
Contigo todos vamos de la mano,
a donde quiera que nos conduzcas.
ˇEl valor nos guía a la batalla
que sólo puede terminar en victoria!
ACTO TRES
La Profecía
(Aposentos de Libuše en Vyšehrad)
Escena 1
LIBUŠE
La paz se ha restablecido
entre los dos hermanos,
entre la doncella y su amante,
y entre el amante y su prometida.
ˇSe ha resuelto la disputa que los enfrentó!
De nuevo se han reunido en concordia.
ˇCómo no estar feliz hoy,
cuando voy a casarme, según mi deseó,
con el hombre al que amo!
(a Chrudoš y Štáhlav)
ˇBien, daos la mano como testimonio de paz!
ˇMira, Chrudoš, aquí está tu Krasava!
ˇId! ˇAmaos! ˇSed felices!
Rogaré que mi esposo,
investido con el poder supremo,
también te perdone como lo hago yo.
No, no te guardo rencor,
pues hoy mi corazón
está rebosante de alegría
de luz y felicidad.
KRASAVA, RADMILA, ŠTÁHLAV
CHRUDOŠ, LUTOBOR
ˇOh, recibe nuestro agradecimiento,
tú, la elegida de los dioses,
que posees un corazón
lleno de nobles pensamientos!
ˇOh, recibe nuestro agradecimiento,
que seas siembre feliz dondequiera que vayas,
que la gloria celestial te acompańe siempre!
(Se oye una fanfarria a lo lejos)
LIBUŠE
ˇÉl viene, ya viene!
KRASAVA, RADMILA, ŠTÁHLAV
CHRUDOŠ, LUTOBOR,
ˇÉl viene!
Escena 2
(Todos salen excepto Libuše)
LIBUŠE
ˇYa viene!
Él aún permanece oculto a mi impaciente mirada,
pues la muchedumbre lo ha rodeado como
las aguas encrespadas abrazan las rocas.
ˇAh, él viene, él viene!
ˇMira, venerable Krok,
que antańo gobernaste glorioso Vyšehrad
y hace tiempo que abandonaste este mundo!...
ˇLlega el momento crucial de mi vida!
ˇOh, concédeme tu protección
y dame tu bendición,
tráenos la felicidad a mí
y a mi gente durante siglos!...
ˇQue ningún destino nefasto
alcance a nuestro pueblo
y que no se apague nuestra buena estrella!
Escena 3
(Libuše y las doncellas que entran)
DONCELLAS
ˇBienvenida, virtuosa novia,
doncella casta y hermosa!
El tiempo de desposarte ha llegado,
tu novio está aquí, no te demores,
tiene la cara carmesí por la dicha.
ˇOh, que ambos seáis muy felices!
LIBUŠE
ˇÉl es el sol y yo la luna,
que las estrellas sean nuestros guardianes!
DONCELLAS
ˇVamos al encuentro del brillante sol,
con la felicidad de la luna apasionada!
Cambio de Escena
(Un espacio en campo abierto dentro de los
confines de Vyšehrad como en el acto I)
Escena 4
(Chrudoš y Lutobor, detrás de ellos Štáhlav,
Radmila y Krasava)
CHRUDOŠ
żNo había dicho ella que todo el poder
estaba ahora en manos de su marido?
LUTOBOR
Una vez más desconfías.
ˇNo tienes confianza ni ella ni en él!
CHRUDOŠ
ˇNo, no, no tengo ninguna intención
de renunciar a mis derechos!
ˇYo también soy hombre
y tengo suficiente fuerza!
ˇYo soy un hombre y, por todos los dioses,
que no le tengo miedo a nada!
En la guerra, en medio del combate
siempre alegre combatí con denuedo.
ŠTÁHLAV
ˇOh, hermano, mi estimado hermano,
refrena el odio y la ira que hay en tu corazón!
Aleja toda maldad de tu lado.
ˇLibérate, libérate de los malos pensamientos!
CHRUDOŠ
ˇEstoy resuelto!
LUTOBOR
ˇDetente, hombre feroz!
Si tú no te sometes a él,
a tu príncipe electo,
ˇyo no seré tu padre ni mi hija tu esposa!
KRASAVA
Ten paciencia, amado mío,
y celebra la paz,
o el dolor morará de nuevo
en mi corazón.
Por amor a nuestro amor,
ˇoh, amado!
cede, acepta mis consejos,
ˇescucha mi razones y mis ruegos!
CHRUDOŠ
ˇOh, perlas, perlas mágicas
que chispean en tus ojos!
ˇDéjame besar esas lágrimas
que caen en mi corazón!
żMi esposa, mi ser más amado,
el tesoro de mi alma,
habiéndola encontrado,
deberé perderla de nuevo? ˇNo! ˇNo, no, no!
ˇSepa entonces mi corazón,
por lo menos hoy, que yo, por amor a ti,
soportaré de buen grado
lo que la venganza no tomada pueda traerme!
Escena 5
(Procesión ceremonial. Entran los nobles y
ancianos encabezados por Radovan, seguidos
por Libuše y Premysl)
PREMYSL
ˇSalud, fortaleza de Vyšehrad, yo te saludo!
ˇHoy un nuevo invitado llega hasta ti
con el deseo de servirte, oh pueblo!
ˇQue la paz os acompańe siempre!
ˇEs Libuše quien os guía!
(a Libuše)
ˇOh tú, mi esposa, mi amada esposa,
cómo puedo expresarte lo que siento!
ˇQué abrumador es este delicioso sentimiento!
ˇOh, esto es verdad y no un sueńo!
LIBUŠE
ˇOh, esposo, mi querido y amado esposo,
a mí también me faltan las palabras!
Siento una felicidad que nunca había
experimentado y las estrellas afortunadas
están brillando sobre mí.
PREMYSL, LIBUŠE
ˇOh dioses, vosotros, que desde la gloria
gobernáis todo el mundo,
miradnos benévolos y misericordiosos,
os rogamos e imploramos vuestra bendición!
RADOVAN, OTROS
Cumplida está nuestra tarea.
Que ahora se celebre la boda
y que el cielo os de paz
y eternas bendiciones.
LIBUŠE
Y ahora, que mi noble esposo,
a quien el pueblo ha hecho su príncipe,
ascienda conmigo al trono dorado.
(por lo bajo, a Premysl)
ˇRecuerda mi ruego,
el primero que le he hecho a tu corazón!
PREMYSL
ˇUno de los derechos de los nobles
es otorgar gracia y misericordia!...
ˇVosotros, caballeros, nobles y ancianos todos!
Aquí estoy completamente dispuesto,
tal como el uso y la costumbre lo prescriben,
con vuestra ayuda y asistencia,
a ser vuestro juez y vuestro príncipe!
CABALLEROS, NOBLES, PUEBLO
ˇLarga vida al esposo de Libuše!
ˇQue su reinado sea siempre glorioso!
PREMYSL
ˇPermitidme que como primer acto de mi reinado
cumpla con un deber sagrado!
Yo he sabido de la cruel disputa
entre dos hermanos.
Por la decisión de los ancianos
la disputa está ahora resuelta
y por consiguiente
mi espada no es necesaria.
(con seriedad)
ˇMe alegro de ello!
Pero el insulto que el hermano mayor Chrudoš,
en este mismo lugar
hizo a la princesa Libuše, persiste...
LIBUŠE
(en voz baja a Premysl)
ˇPiensa en mi ruego, el primer ruego que te hice!
KRASAVA
(en voz baja a Chrudoš)
ˇAhora por amor a nuestro amor,
sométete a su voluntad!
Ten misericordia, misericordia de mí,
pobre e infeliz mujer.
CHRUDOŠ
Si mi seńor lo llama, Chrudoš irá,
él está listo para poner fin al conflicto
y para corregir el mal que ha hecho.
Toma mis propiedades y riquezas
y mantenlos en tu poder.
żExiges mi vida, tal vez?
ˇHe aquí mi cabeza!
Sin embargo, no quiero deshonrar
mi estirpe en el polvo,
ˇpues orgulloso es mi corazón y a nada temo!
PREMYSL
Digno es el hombre
que conoce el precio de honor
y no quiere deshonrarlo.
Yo sólo quiero reparar,
de la forma que él elija,
el mal que ha hecho.
ˇTengo el sagrado derecho de exigir eso de él!
CHRUDOŠ
ˇQue la paz llegue a través de la humildad!
Yo, que no me arrodillo salvo ante los dioses,
a los pies de Libuše lo hago
ˇpara pedir su perdón!
PREMYSL
ˇNo os arrodilléis, venid aquí, a mis brazos!
ˇAhora que habéis lavado vuestra culpa,
los dos somos pares!
KRASAVA, RADMILA, ŠTÁHLAV
RADOVAN, LUTOBOR
ˇVuestra noble actitud
es digna de alabanza
porque habéis tenido misericordia
de su falta!
ˇPor el amor con que empezáis a gobernarlo,
vuestro pueblo
os estará
por siempre agradecido!
TODOS
ˇDejadnos ahora cantar con alegría,
regocijo y felicidad!
ˇSe acabaron las disputas!
ˇLa concordia se reafirma,
la paz se reestablece
y el amor reina de nuevo!
(Libuše adopta por unos instantes una actitud
profética con ojos y manos levantados)
LIBUŠE
ˇOh dioses todopoderosos, recibid en este día
de felicidad, mi agradecimiento!
ˇDesde más allá de las nubes
nos estáis mirando con una mansa sonrisa!
Vuestras manos seńalan a la distancia
como queriendo decir, quizás,
que al pueblo checo se le otorgarán
muchos días venturosos!
ˇAh, qué imagen de encantadora belleza
veo ahora a través de las nubes!
ˇLa visión se presenta ante mis ojos!
TODOS
ˇSilencio! ˇSilencio!
ˇEscuchad sus sabias palabras
que nos dirán lo que nos deparará el futuro!
Profecía I: Bretislav y Jitka
LIBUŠE
Un héroe llegado de una tierra hermana
se ha sumado a la corona.
ˇÉl, con golpe poderoso, ha obtenido una esposa
y dispersando en el oriente una terrible nube!
Profecía II: Jaroslav de Šternberk
ˇMirad, otra tormenta amenaza ahora desde
el oriente y envuelve a todos en la oscuridad!
Pero he aquí que Jaroslav,
con la armadura de acero sobre el pecho
y en virtud de su valentía, coraje y sabiduría
ˇvuela como un águila!
ˇEl ardor brilla en los ojos de la juventud
y las espantosas nubes se dispersan ante él!
Profecía III: Otakar II, Eliška y Charles IV
ˇUn gran número de leales nobles se acerca!
ˇSé bienvenido, seńor, que reinas de mar a mar!
ˇY tú, constructor de ciudades, amigo del pueblo!
Y también te damos la bienvenida a ti,
dama generosa, a quien todo el pueblo ama,
que no engendraste un rey
sino un padre para los checos,
ˇel que nos sirvió el pan de la cultura
en su propia mesa!
Profecía IV: Žižka, Prokop y los husitas
ˇPero oid! ˇEl rugido de los vientos
de fuertes tormentas y el estallido
de espantosos truenos en el aire!
ˇLos relámpagos cruzan el cielo
y los árboles caen desde la cima de la montańa!
ˇLa tierra entera está temblando
y se agita hasta las profundidades,
sólo ellos permanecen de pie con firmeza! -
Así como el campesino corta el trigo maduro,
así ellos siegan a sus enemigos.
En ellos arde la sagrada llama de la venganza,
ˇvida y muerte traen al mundo entero!
Profecía V: George de Podebrady
ˇMirad! ˇCon universal consenso
es llamado para ser rey!
Tanto en la paz y como en la guerra
él es igualmente grande,
tan grande como lo son los más grandes reyes,
un hombre cuyo espíritu
es admirado aún por sus adversarios!...
żQué más? La niebla oculta el futuro a mis ojos
y muchas cosas se esconden a mi vista,
secretos horribles... ˇmaldiciones tal vez!
Pero, suceda lo que suceda,
así lo presiento en lo profundo de mi corazón,
mi querido pueblo checo no perecerá jamás,
ˇporque hasta los horrores del infierno
siempre los podrá resistir!
Profecía VI: El Castillo Real de Praga
TODOS
ˇEl pueblo checo nunca perecerá, pues será
capaz de resistir todos los horrores del infierno!
ˇGloría! ˇGloria! ˇAl pueblo checo!
Traducido y Digitalizado por:
José Luis Roviaro
2011
|