LA NOVIA VENDIDA

 

 

Personajes

MARENKA

JENÍK

KECAL

KRUSINA

LUDMILA

TOBÍAS MICHA

HATA

VASEK

DIRECTOR CIRCO

ESMERALDA

Campesina

Enamorado de Marenka

Viejo casamentero

Padre de Marenka

Madre de Marenka

Padre de Jeník y Vasek

Madre de Vasek

Hermanastro de Jeník

Director de circo

Bailarina

Soprano

Tenor

Bajo

Barítono

Soprano

Bajo

Mezzosoprano

Tenor

Tenor

Soprano

 

 

La acción se desarrolla en un pueblecito rural checo, a mediados del siglo XIX

 

DĚJSTVÍ PRVNÍ


Výstup I

(Náves. Po druhé straně hospoda. Pout’. Mařenka, Jeník, selský lid)

SBOR
Proč bychom se nětěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
kdož z nás ví, zdaž pout
’ budoucí
vesele tak uhlídá.
A kdo ženat, která vdaná,
rozžehnej se s radovánky.
Žena doma hospodaří,
muž se uhlídá za džbánky.
Ouvej, ouvej,
konec radostí,
hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti!
Ouvej, ouvej!
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán Bůh zdraví dá,
jenom ten jest v pravdě št’asten,
Kdo života užívá.


JENÍK
Proč jsi tak zasmušilá,
má drahá Mařenko?

MAŘENKA
Mám zlé tušení -
matička mi pravila,
že nás navštíví o pouti
souzený mi ženich můj-
Bože! Jak to skončí?

JENÍK
Dobře! Nic se nestrachuj
a ve mne se důvěřuj!
Bude-li jen vůle tvá
pevná a neústupná!

SBOR
Nechte vzdechů, nechte lkání -
vaše věrné milování
nemine se požehnání.
Proč bychom se netěšili atd.
Pojďte s námi k tanci, zpěvu,
vzniknout nedopřejte hněvu,
muzika zač
íná,
do kola, do kola!

(Odejdou do hospody.)

Výstup 2

MAŘENKA
Tak tedy přece se to státi má!
Ó, já neštastná!

JENÍK
Mařenko! Co tě tak zarmoutilo?
Co se stalo?

MAŘENKA
Nediv se, Jeníčku!
Dnes má přijíti sedlák Mícha
se synem na námluvy k nám.
Snad už jsou ve vsi.

JENÍK
A ty, co jim odpovíš?

MAŘENKA
Co jim odpovím?
Na to se ještě můžeš ptáti?
Mohu-li přináležeti jinému,

než tobě, Jeníčku?
Ale rodiče! Otec můj vázán –

JENÍK
To je ovšem smutné!

MAŘENKA
Tys jaksi nesmělý, Jeníčku, a ostýchavý.
Jako by ses něčeho bál, či snad někoho.
Jeníčku, přísahej mi, že nemáš jiné lásky,
jiného závazku. Věř, že mi už nejednou
napadlo, že truchlíš pro nějakou milenku.

JENÍK
Nikdy, nikdy!

MAŘENKA
Kdybych se co takového o tobě dověděla,
krutou pomstychtivou zlobou na tě
bych zanevřela.
Tedy pověz mi, můj Jeníčku,
proč jsi se tak rozhněval,
že jsi domov svůj opustil
a milence výhost dal?
Pověz mi Jeníčku.
Konečně je celá minulost
tvá v jakési tajemství zahalena,
a už i otec můj se několikráte
o tom zmínil.

JENÍK
Má minulost byla ovšem velmi trudná.
Jsem syn dosti zámožného otce,
ale matka mi záhy zemřela.
Na neštěstí se otec
podruhé oženil, a macecha
mne brzo vypudila z domu.
Odebral jsem se do světa a nastoupil
jsem službu u cizích lidí.

JENÍK, MAŘENKA
Jako matka požehnáním
takž kletbou macecha zlá,
když zanevře na sirotka,
slova lásky proň nemá.

JENÍK
Necht’ se jak chce děje,
věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.

JENÍK, MAŘENKA
Věrné milování
nepřeruší žádné zloby naléhání.
sku jsme si přísahali,
slovo jsme si navždy dali,
v každé době
věrni zůstaneme sobě.

MAŘENKA
Hle, zde jsou!
Otec s nimi přichází, hledají mne.

JENÍK
Nechci, by mne viděli.
Sbohem, dívko milená!
Nezapomeň na mne.

JENÍK, MAŘENKA
Sbohem!

Výstup 3

KECAL
Jak vám pravím, pane kmotře,
i vy jste dal své slovo,
a když jste to slovo vyřkl,
všecko je hotovo.
Jen se ve mne důvěřujte,
mám rozumu tolik,
že neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vaše
bude zpěčovati,
uzříte, jak ji naučím
pěkně poslouchati.
Jak vám pravím atd.

KRUŠINA
No, co říkáš, matko?
Já jsem spokojen.

LUDMILA
To se nedá provést
za jedinký den,
potřeba tu přemýšleti
a poptat se nevěsty,
jestli nějaká překážka
nevloží se do cesty.

KECAL
Co překážka! Vaše vůle
a má chytrost zvítězí
nade vším, co překážkou
se sňatku nám kde objeví.

LUDMILA
Přijde na to, jaký je ženich.

KECAL
Jaký ženich, jaký ženich?
Marnát’ věru otázka,
že je dobrý, pochopíte,
když za něho ručím já!
Tobiáše Míchu znáte,
neznáte-li, pravím vám,
že za jeho krásný statek
hned čtyřicet tisíc dám.
Jak vám pravím atd.

LUDMILA
To se nedá provést za jediný den.

KRUŠINA
Já jsem spokojen.

KECAL
Jen se ve mne důvěřujte atd.

KRUŠINA
Ovšem, Tobiáše Míchu znám
už od dětství, má dva syny,
Jeníka z první manželky
a Vaška z druhé,
z těch neznám ani jednoho, ani druhého.

KECAL
To je pravda. Vy jste se ale před dávnými
lety rukou dáním před svědky zavázal,
že dáte dceru svou jeho synovi.

LUDMILA
A za kterého syna to vlastně mluvíte?

KECAL
Za kterého? Vždyt’ nemá než jednoho-Vaška.
Druhý syn z první ženy jest tulák a nezbeda.
Nikdo o něm neví.

KRUŠINA
Nu, a jakýpak je ten Vašek?
Proč jste ho nepřivedl hned s sebou?

KECAL
Mladík slušný a mravů víc tichých,
neváží si žertů a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na něm vady ani viny,
všecky matky by si přály syny
s duší jak Vaškova, přemilou.
Mladík slušný atd.
Není velký ani malý,
není tučný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, všecko v míře pravé,
tělo jako lípa zdravé -
statek za třicet tisíc.
Nuže, kdo si přeje víc?
Mladík slušný atd.

KRUŠINA, LUDMILA
Vaše chvála mnoho platí,
vašim slovům věříme.

KECAL
Není velký atd.

Výstup 4

KRUŠINA, LUDMILA, KECAL
Tu ji máme, tu ji máme,
rozumně s ní pojednáme.

MAŘENKA
Aj, tatínku, aj, maminko,
pročpak mne hledáte?

KECAL
Ptal jsem se jich,
koho ráda máte.
Nemáte-li Zadného
srdci svému milého,
přivedu vám mladíka
vážného a vzácného.

MAŘENKA
Vážného a vzácného?

KRUŠINA
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš.

LUDMILA
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.

KRUŠINA, LUDMILA
Vždyt’ ho uhlídáš,
sama ho poznáš,
Nebude-li se ti líbit,
košíček mu dáš.

MAŘENKA
Vždyt’ ho uhlídám,
sama ho poznám.
Nebude-li se mi líbit,
košíček mu dám.

KECAL
Tak tedy skončíme,
smlouvu učiníme.
Mařenka at’ řekne „ano",
a bude vše vykonáno.

MAŘENKA
To nejde tak rychle,
jak si myslíte,
jaký v tom je háček,
ani nevíte.

KECAL
Háček sem, háček tam,
překážky neznáme!
K čemu já svůj rozum dám
,
všecko překonáme.

MAŘENKA
Mám už jiného,
mně přemilého.

KRUŠINA, LUDMILA
Má už jiného,
jí přemilého.

KECAL
Tomu ještě dnes dá kvinde,
at’ si hledá štěsti jinde.

MAŘENKA
Slovo své jsem mu už dala.

KECAL
Na slova my nic nedáme.

MAŘENKA
Smlouvu jsem už podepsala.

KECAL
My tu smlouvu roztrháme.

MAŘENKA
Zkuste to, zkuste to atd.

KECAL
Věřte jenom v rozum můj,
a vše půjde stůj co stůj.
Ostrá mysl má, můj hled,
ten pronikne celý svět.
Co nikdo nevypřede,
to můj rozum dovede.

MAŘENKA, KRUŠINA, LUDMILA
Co nikdo nevypřede,
jeho rozum dovede.

MAŘENKA
Jeník neupustí, to vím,
a mohu za to vsadit svůj život.

KRUŠINA
Upustí nebo neupustí,
na tom málo záleží.
Zavázal jsem
se Tobiáši Míchovi před svědky!

LUDMILA
Ale prosím tě, muži, jaký to závazek?

KECAL

(vytahuje úpis z kapsy)
Zde ho mám! Černé na bílém!
Podepsáni Mícha
i Krušina i svědkové.

MAŘENKA
Co je do toho! To nic neplatí.
Já a Jeník o tom
nic nevíme a nepopustíme.

(Odejde.)

Výstup 5

(Předešlí. Později sousedé

a plesající mládež)

KECAL
Ach, jak svět je zvrácený!

KRUŠINA
Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho
váženého a vzácného ženicha? Bylo by slušno,
aby on promluvil s Mařenkou.

KECAL
Inu ovšem! Ale on není zvyklý
mluvit se ženskými.
Je ostýchavý jako panenka.

KRUŠINA
To bude těžké namlouvání.

KECAL
Ted' ale, kmotře bylo by nejlíp, kdybyste jako
náhodou sešel se s Míchou v druhé hospodě.
Tady bude hlučno, chystají se k tanci. Já zatím
vyhledám Jeníka a promluvím s ním.

(Lid se schází před hospodou.
Staří zasedají za stoly a mládež
se hotoví k tanci.)

SBOR (Polka)
Pojď sem, holka, toč se, holka,
pokud vábí skočná polka;
ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toč se celý svět!
Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem,
věru postát nemůžem.

PRIMER ACTO


Escena 1


(Plaza del pueblo. A un lado se encuentra
la posada. Se celebra la fiesta patronal )


CORO
żPor qué no regocijarnos
cuando Dios nos da salud,
quién sabe si para la próxima fiesta
estaremos todos así de alegres?
Los que van a casarse pronto
deberán decir adiós a los festejos.
La mujer es la que manda
y el hombre el que se esconde
tras de su jarra de cerveza. ˇSí, sí!...
ˇAcaba la felicidad
y comienzan las preocupaciones,
las disputas y el aburrimiento! ˇSí, sí!...
żPor qué no regocijarnos
cuando Dios nos da salud?
Realmente es afortunado
el que sabe disfrutar de la buena vida.

JENÍK
żPor qué estás tan triste
mi pequeña Marenka?

MARENKA
Tengo un horrible presentimiento.
Mi madre me ha dicho esta mañana que
hoy a la fiesta,
vendrá el hombre con el que me casaré.
ˇDios sabe cómo acabará esto!

JENÍK
ˇSeguramente bien!
ˇNo tengas miedo, confía en mí!
Es preciso que tu voluntad
permanezca firme y segura.

CORO
ˇNada de suspiros y llantos!
Vuestro fiel amor
al fin será bendecido.
żPor qué no regocijarnos?...
ˇBailar y cantar
es mucho mejor que refunfuñar!
La música ha comenzado...
ˇBailemos!

(Entran a la posada)

Escena 2

MARENKA
ˇOjalá tengas razón!
ˇOh! ˇQué será de mí!

JENÍK
ˇMarenka! żPor qué tan desolada?
żQué sucede?

MARENKA
ˇEs tremendo, Jeník!
Hoy vendrá el granjero Mícha con su hijo
para pedir mi mano.
Incluso puede que ya estén aquí.

JENÍK
żQué vas a responderles?

MARENKA
żQué responderé?
żPor qué me lo preguntas?
żEs que puedo pertenecer a otro que no seas tú?
Pero mi familia... mi padre...
me han prometido.

JENÍK
ˇEs realmente triste!

MARENKA
No pareces enfadado, Jeník...
De repente vacilas como si tuvieras miedo
de algo o de alguien.
ˇJúrame que no tienes otro amor!...
A veces pienso que suspiras por otra...

JENÍK
ˇJamás! ˇJamás!

MARENKA
ˇSi algún día te creyera capaz
de algo semejante,
por rabia y por venganza
acabaría odiándote!
Ahora dime, amado mío:
żpor qué encolerizarte?
żpor qué dejar tu hogar
y renunciar a tomar novia?
ˇDímelo, amado mío!
Tu pasado está rodeado de misterio.
Mi padre, intrigado,
me lo ha dicho así a menudo.

JENÍK
ˇMi vida, en efecto, ha sido muy triste!
Soy el hijo de un hombre bastante acomodado,
pero mi madre murió cuando yo era niño.
Toda mi desgracia comenzó
cuando mi padre volvió a casarse,
pues mi madrastra pronto me echó de la casa.
Partí entonces a la aventura,
sirviendo siempre en casa ajena.

JENÍK, MARENKA
Una verdadera madre es una fortuna
y una madrastra una desgracia
cuando odia al huérfano
y no tiene una palabra tierna para él.

JENÍK
Pase lo que pase,
nuestro amor
no será destruido por ninguna presión.

JENÍK, MARENKA
Nuestro amor
no será destruido
por ninguna presión.
Hemos jurado
y prometido
que seremos fieles el uno para el otro.

MARENKA
ˇMira, ahí están!
Mis padres le acompañan... me están buscando.

JENÍK
No quiero que me vean.
ˇAdiós, amada mía!
No me olvides.

JENÍK, MARENKA
ˇAdiós!

Escena 3

KECAL
Como le digo, querido compadre,
me basta con su palabra
y desde que me la ha dado, el trato está hecho.
Tenga confianza en mí,
tengo bastante experiencia
como para que nada escape
a mi perspicaz mirada,
ni siquiera una sensación.
Supongamos incluso que vuestra hija
se opone a todo esto.
Yo me comprometo
a hacerla entrar en razón.
Como le digo, querido compadre...

KRUSINA
Querida, ży tú que opinas?
Yo estoy contento.

LUDMILA
No puede cerrarse el trato
en un solo día.
Es preciso reflexionar primero,
cuestionar el noviazgo,
por si surgiera
algún obstáculo.

KECAL
żUn obstáculo?
El deseo de ustedes y mi habilidad,
sabrán vencer cualquier cosa
que se oponga a la boda de los chicos.

LUDMILA
żCómo es el novio?

KECAL
żQué cómo es el novio?
Absurda pregunta.
Sepa que es fuerte.
Yo lo garantizo.
Conocen a Tobías Mícha... y si no,
yo les diré que su bella granja
vale al menos
ˇcuarenta mil gulden!
Como le digo querido compadre...

LUDMILA
No puede cerrarse el trato en un día.

KRUSINA
Yo estoy contento.

KECAL
Tengan confianza en mí...

KRUSINA
Es cierto, yo conozco a Tobías Mícha
desde la infancia.
Tiene dos hijos, Jeník, de su primera mujer
y Vasek, de la segunda,
pero no conozco a ninguno de los dos.

KECAL
Sin embargo, a menudo, ustedes han estado
ocupados en saludarse, delante de testigos,
para dar su linda hija a su hijo.

LUDMILA
żPero de qué hijo nos habla?

KECAL
żDe cuál? Pero si sólo tiene uno, ˇVasek!
El del primer matrimonio es un vagabundo...
Nadie sabe nada de él.

KRUSINA
Bien, ży cómo es Vasek?
ˇHa debido traerlo con usted!

KECAL
Es un joven bueno, de temperamento sereno.
No le gustan las bromas, ni las vanas palabras,
de carácter dulce como un cordero.
No encontrarán en él ni taras ni faltas.
Todas las madres quisieran ver a sus hijas
unidas a la tierna alma del pequeño Vasek.
Es un joven bueno...
No es ni grande, ni pequeño,
ni delgado, ni muy gordo,
como tampoco es cojo ni sordo,
no es nervioso ni tonto.
Tampoco es gastoso ni avaro.
En él todo está en su justa medida.
El cuerpo sano como un tilo
ˇLa granja vale treinta mil gulden!
żQué más quieren?
Es un joven bueno...

KRUSINA, LUDMILA
Para nosotros cuenta mucho su opinión.
Confiamos en usted...

KECAL
No es grande ni pequeño...

Escena 4

KRUSINA, LUDMILA, KECAL
ˇAhí está Marenka!
ˇHablemos con ella!

MARENKA
Querido padre, querida madre...
żPara qué me buscabais?

KECAL
Les he preguntado
a quién ama usted.
Si no tiene a nadie
en su corazón,
tengo para usted un chico
serio y realmente excepcional.

MARENKA
żSerio y realmente excepcional?

KRUSINA
Pronto le verás
y podrás conocerle.

LUDMILA
Y si no te agrada
puedes rechazarlo.

KRUSINA, LUDMILA
Pronto le verás
y podrás conocerle,
y si no te agrada
puedes rechazarlo.

MARENKA
Pronto le veré
y le conoceré,
y si no me agrada
podré rechazarlo.

KECAL
Entonces, si estamos de acuerdo,
zanjaremos y firmaremos el contrato.
Que Marenka diga "sí"
y todo estará en regla.

MARENKA
Van demasiado rápido,
pues hay
un "pero"
que ignoran.

KECAL
Un "pero" por aquí, un "pero" por allá.
ˇPara nosotros no hay obstáculos! Cuando manejo un asunto,
todo acaba por arreglarse.

MARENKA
Ya hay alguien
querido en mi corazón.

KRUSINA, LUDMILA
Ella tiene a alguien
querido en su corazón.

KECAL
ˇRompa con él hoy mismo,
deshágase de él!

MARENKA
Ya le he dado mi palabra

KECAL
Para nosotros no vale nada.

MARENKA
Ya he firmado un contrato.

KECAL
Romperemos ese contrato.

MARENKA
ˇInténtenlo!

KECAL
Confíen en mi experiencia,
todo irá bien, cueste lo que cueste.
Mi agudo espíritu y mi mirada
todo lo penetran.
Lo que nadie desenreda,
mi buen sentido lo consigue.

MARENKA, KRUSINA, LUDMILA
Lo que nadie desenreda,
su buen sentido lo consigue.

MARENKA
Jeník, confía en mí, lo sé,
y yo lo pagaría con mi propia vida.

KRUSINA
Que él ceda o no,
nos importa poco.
ˇYo me he comprometido
delante de testigos con Tobías Mícha!

LUDMILA
Pero, hombre, żqué promesa es ésa?

KECAL

(Sacando del bolsillo el contrato)
ˇAquí está el contrato con todo detalle!
Firmado por Mícha, Krusina
y dos testigos.

MARENKA
ˇQué importa eso! No es válido.
Yo y Jeník lo desconocemos
y nunca cederemos.

(Se va).

Escena 5

(Entran los vecinos y la joven
que ha venido para bailar en la fiesta)

KECAL
ˇAh, el mundo ha cambiado mucho!

KRUSINA
żDónde estarán Mícha y su hijo?
Ese serio y excepcional pretendiente...
Lo mejor será que él le hable a Marenka.

KECAL
Sí, sí, claro. Pero él apenas tiene costumbre
de hablar con mujeres.
Es tan tímido como una chiquilla.

KRUSINA
Entonces no será fácil que él le pida la mano.

KECAL
Lo mejor será que, como por casualidad, os tropecéis con el señor Mícha en la otra posada, aquí hay demasiado ruido. Yo buscaré a Jeník y le hablaré.

(Los aldeanos llegan a la posada.
Los viejos se sientan y los
jóvenes comienzan a bailar).

CORO (Polka)
ˇAquí, muchacha! ˇGira, muchacha!

ˇVen, la polka nos arrastra!
La mano en la mano, los ojos en los ojos.
ˇEl mundo entero gira con nosotros!
ˇEl bajo retumba, los timbales suenan!
A nuestro alrededor todo es ruido
y la tierra tiembla bajo nuestros pies.
ˇYa no resisto más!

Acto II