DĚJSTVÍ TŘETI


(V pozadí podél jeviště proud Vltavy. Přes
vyčnívající skaliska lávka z kmenů sroubená,
od ní za řekou cesta směrem ke klášteru. Nad
řekou skály, mezi nimiž jedna podobná asi
tvaru kovadliny, tak zvaná "Certova kazatelna"
u Vyššího Brodu)


1. Výstup

(Vstoupí Záviš, Vok a Michálek, jenž nese
těžkou skvostnou knihu)


VOK
(k Závišovi)

Zde klášter ten, jenž vystaviv
chci obývat.

(k Michálkovi)

Jdi, starče, rozlož v modlitebně mé
tu svatou knihu!

(Michálek odejde přes lávku a cestou
ke klášteru.)


ZÁVIŠ
Tak, jakože chci mečem proslavit se sám,
tak doufám, že ty mnichem nebudeš!

VOK
Jeť lehko za klášterní veřejí
se pohřbít s oklamanou nadějí.
Kdož na mne vzpomenou, těch málo věru;
jen ty, jejž jako syna miluji,
snad Hedvika, již chovám jako dceru.
Vás oba bych tak rád
zřel na blahosti vrcholu:
tys hoden lásky, mlád -
ó, žijte v lásce pospolu!
Tak rozloučím se bez bolu.

ZÁVIŠ
Jak? Snoubit chceš mě s Hedvikou?
Vždyť tobě spěla vstříc,
v tvou lásku doufajíc.

VOK
Již ostav šalbu všelikou:
jsem zavržen, - tys milován a zvolen,
ty miluješ -

ZÁVIŠ
(vzpouzí se)

Jsem lásky prost a volen!

ZÁVIŠ, VOK
Ty miluješ ji, tlumíš vášně znoj
a se svým srdcem krutý válčíš boj!

2. výstup

(Předešlí. Jarek a Katuška přivádějí Hedviku)

HEDVIKA
Kam dál mě vedete?
Kdež této cesty cíl?
Aj hle, pan Vok!
Můj pane otcovský,
Ó rci, kde jsem?

JAREK
Tam zříš, co pouti té jest důvodem:
tamt’ Vokův bílý klášter nad brodem.

HEDVIKA
Jak! Klášter, kde pan Vok chce očekávat
tu milenku, jež sama přijde se mu vzdávat?
Sem vloudils mne, kde prodlít brání stud?

(k Vokovi)

Ó pane, promiň nevědomé blud!
Bud' sbohem, nechci tam tě rušit v modlení.


VOK
(pro sebe)

Nuž s odvahou!

(k Hedvice)

Má dcero!

HEDVIKA
Pane můj!

VOK
(bázlivě)

Má předrahá!

HEDVIKA
Nuž, pane?

VOK
(zarazí se, k sobě)

Smělče, stůj!

HEDVIKA
Nuž?


VOK
(pro sebe)

Nemohu!


(k Hedvice)

Bud sbohem, odcházím, bud' šťastna!

(Odchází ke klášteru)

HEDVIKA
On jde! Můj Bože!
Bol v mém srdci hlodá.
Proč jeho ,,sbohem"
tak mi v duši bodá?
O, nelze mi to snést,
že jde tak beze slova
a bez žalu, a nevrací se zpět.

ZÁVIŠ, KATUŠKA, JAREK
Ó, nedej v odříkání
se pohřbít nám a v beznaděj!
Jen něha tvá mu zbrání,
ó, soucitu mu známku dej!
On miluje tě žhavě v skrytu;
snad srdce tvé též jiskru citu
mu vlídně dá!

(Tmí se více a hvězda vychází.)

Hled’, tamo v šeru na blankytu
již prvá hvězda v ladném svitu
se pozvedá
a k slitování svatou vzývá krásou.
Již kyne chvíle osudná:
Ó milostná, bud’ nám i jemu spásou!

HEDVIKA
Že miluje mě tajně v skrytu?
Ó nevěřím, že jiskru citu
mi vlídně dá!
Hle, tamo v šeru na blankytu
již prvá hvězda v ladném svitu
se pozvedá
a k slitování svatou vzývá krásou.
Již kyne chvíle osudná:
Zda věřit mám, že mohu všem být spásou?

(Odcházejí.)

3. Výstup

(Záviš, po lávce se vrací Michálek.
Později Beneš)


ZÁVIŠ
(pro sebe)

Takž jsem byl svědkem! Ona Voka miluje!
To musí zvědět Vok! Jest dosud čas!

(Chce na lávku.)

MICHÁLEK
(proti Závišovi)

Zpět, pane!

ZÁVIŠ
Kdož mi cestu zbraňuje?


MICHÁLEK
Pán kázal - sám chce být! Jen vrať se zas!

ZÁVIŠ
Pryč! Musím k pánu!

MICHÁLEK
Přes mou mrtvolu!

ZÁVIŠ
(sahá po meči)

Ty vzdoruješ?

MICHÁLEK
(sahá po meči)

Tož tasme pospolu!

(Beneš ustoupí mezi ně.)

BENEŠ
Pryč, hanba, starče!
Hanba, mladíku!

ZÁVIŠ
(pro sebe)

Ha, násilím, byť v pouta sepjatou
ji k Voku provodím co zajatou!

(Odejde.)

MICHÁLEK
(k Benešovi)

Hled, zůstaň za mne na chvíli
zde na stráži, mám na píli!-

(Chce odejít.)

BENEŠ
(zdrží jej)

Chceš prchnout jako zběhlá stráž?
Co počínáš?

MICHÁLEK
Pán nebude tak přísně měřit.
Mám, otče, tuze na píli!

BENEŠ
Jen zůstaň přece na chvíli,
chci se ti s něčím velkým svěřit,
neb není duchovního rádce
tu v okolí, krom nebes vládce,
a mně je třeba kněze; - krátce,
rád bych se vyzpovídal z hříchů svých.

MICHÁLEK
(ochotně a zvědavě)

Aj, divno! Máš snad velký hřích?

BENEŠ
Mám, brachu, mám!

MICHÁLEK
Já měl bych poshovění
a vyzpovídal bych tě rád,
leč kterak to, když nemám posvěcení?

BENEŠ
Kněz nejsi, přece však muž poctivý.

MICHÁLEK
Až tuze, tuze poctivý!

BENEŠ
Tož se ti v kajícnosti vyznat mohu,
a přitom jak bych zpovídal se Bohu.

MICHÁLEK
(sedne na kámen a dodává si velebnosti)

Tak jako Bohu! Mluv!


BENEŠ
(sedne na týž kámen vedle něho)

Víš také sice –


MICHÁLEK
(uškubne se)

Jdi dál! Ty sedáš do mé zpovědnice!

(Beneš sedne uctivě na jiný kámen.)

BENEŠ
Víš, jak ten čert v mém rouše chodí -

MICHÁLEK
A dobré duše za nos vodí –


(Zarazí se podezřívavě.)

Ha, nejsi ty ten biřic pekel krále?

BENEŠ
Ne, přisámbůh!

MICHÁLEK
Nu, zpovídej se dále!


BENEŠ
Ten čert se k panu Voku vplížil,
Vok slíbil učinit jej opatem.

MICHÁLEK
Chraň Pánbůh před takovým převratem!

BENEŠ
A proto jsem se k tobě snížil,
by duše moje hříchem neoslábla
a v boji dnešním abych zmohl ďábla.
Slyš hřích můj; já to byl, víš, tenkrát u vdovy -

MICHÁLEK
Aj! Aj!


BENEŠ
Já zkazil sňatek panu Vokovi,
by dědictví jen církev celé shrábla.
Já pro klášter chtěl vylstít bohatství
a pro sebe pak tučné opatství.
Já radil Voku šalbou vybroušenou,
by s církví zasnoubil se místo s ženou
a Jarka svedl k porušení přísahy.

MICHÁLEK
Můj synu, žel mi tvého hříchu,
však pomodlím se za tě v tichu
a odpouštím ti! Dám ti rozhřešení:
Dbej dnes jen dobře, ať pan Vok se žení,
já přivedu mu nevěstu.

BENEŠ
Jdi, dej se rychle na cestu
a přived’ vzácnou pannu Hedviku,
neb má pan Vok ji v srdci!

MICHÁLEK
Ve mžiku
jsem s pannou zde!

(pro sebe)

Však věru
jen Katušku, svou dceru,
byť mocí, po zlém, v poutech sepjatou
sem k Voku přivleku co zajatou.

(Odejde.)

BENEŠ
Já na stráži tu věrně prodlím
a zkroušeně se, Pane Bože, modlím:
Již nechám úkladů svých v bohatství,
jen vsad’ mě, Pane Bože, na opatství,
by místo duší pastýře a vůdce
tam nezasedl černý duší svůdce!

4. výstup

(Beneš. Přichází Rarach jako pastýř; po skalách
pasou se jeho ovce)


RARACH
Jsem dobrý pastýř oveček
a sbírám z kvítí věneček;
mé ovečky, má nevina,
toť moje radost jediná.
Já nemiluji světa pych,
jsem nad beránčí duši tich,
a někdy-li si postýskám,
jen k útěše si zapískám.

(Chce přes lávku.)

BENEŠ
(zastoupí mu cestu)

Zpět!

RARACH
Nevpustíš-li jehňata,
tož vpustíš mne přec - opata!

(Žene se proti Benešovi na lávku.)

BENEŠ
Zpátky, pekel kníže!
Zpátky, jménem kříže!

(Beneš udělá rukou v povětří kříž, jenž zaplane
jako ohnivé znamení ve tmě - odejde pak přes
lávku ke klášteru.)


RARACH
(zděšen ustupuje)

Ha, jaký strach a tíže
mé údy náhle víže!
Ne, nemohu! Ne, neodolám!
Ho, k pomstě, tedy k pomstě
své věrné duchy svolám!

(Odejde. Znamení kříže uhasne.)

5. Výstup

(Selská děvčata, později hoši. Děvčata
přikrádají se, každá s kytkou růží)


DĚVČATA
(střídavě)

Tiše, kradmo, přepozorně,
špehům chytrým pro nesnáz,
k panu Voku vstupme svorně,
ať si zvolí jednu z nás.


(Na druhé straně jiný houfek opakuje totéž.)

Pozor! Něco šustlo tamo -
či to větrem houští samo?
Něco cupe, něco dupe,
lidí tlupa, děvčat kupa.


(Setkávající se houfky jedny ke druhým.)

Aj, tak pozdě na vycházce?
A vy také? Proč ne my?
Máte pana Voka v lásce?
Jdete na něj s růžemi?
A vy také? Totě k smíchu!
Hanba, tak se k pánu drát!
Máte na se pěknou pýchu!
Z vás že by měl pán co brát?
Jděte, pusťte! My tu byly
dřív než vy! Jsme přednější!
Hleďte, byste ustoupily!
Jděte, buďte moudřejší!
Vy se vtírat za nevěsty?
Toť přespříliš! Z cesty, z cesty!

(Bijí se kyticemi.)

HOŠI
(každý s vrbovou metlou)

Pozor, tiše!
Vyhledáme, vytrestáme je
tím spíše!

(Šlehají a chytají děvčata.)

A to jsou hodné panenky,
ty naše věrné milenky!

DĚVČATA
Ouvej! Ouvej!


HOŠI
Však my vás dosáhnem,
metlou vás přetáhnem!
Lásku tak slibovat chudému hochu,
potom ji zaprodat za peněz trochu,
z domova utíkat za pánem z Růže,
potajmu lovit si vzácného muže -
A to jsou hodné panenky,
ty naše věrné milenky!
Však my vás dosáhnem,
metlou vás přetáhnem!
Počkej ty! Kdepak jsi, ty moje falešná?
Však si to rozmyslím, jestli ty budeš má!
Dočkáš se oplátky, budeš mít památky!
Vari ted', pryč odtud, domů ted’ nazpátky!
Štěstí tvé, nevěrná, že tě mám rád,
sice bys prosila marně za odpuštění
na tisíckrát!

DĚVČATA
Běda! My jsme chytré nebyly,
křikem samy jsme se zradily!


(k hochům)

Mějte pak strpení s děvčátky,
vždyť my jdem s vámi již nazpátky!
Jen když ví každá, že hoch ji má rád!
Ráda jej odprosí vroucně za odpuštění
na tisíckrát

(Každý hoch odvádí si své děvče.)

6. výstup

(Předešlí na odchodu. Rarach vystoupí
v d’ábelské podobě, avšak s pastýřským
kloboukem a píšťalou, okolo něho ovce;
později pekelné příšery. Při jeho vystoupení
udeří hrom)


HOŠI, DĚVČATA
Běda! Zachraňme se!
Zuří bouř a hrom!


(Utečou.)

RARACH
Vzhůru ted’, ovečky věrné,
dušinky černé!

Pekelný Tanec

(Rarach sedne na "Čertovu kazatelnu" a píská.
Místo ovcí vyskakují ze skal diblíci a provozují
pekelný tanec.)


RARACH
(postaví se na "Čertově kazatelně"; zahodí
příšťalku a pastýřský klobouk)

Dost plesu! Napněte svou sílu
a vzhůru nyní k pomsty dílu!
Sem, pekelná vy roto, k práci ted’!
Zde přes Vltavu vystavte mi zed’,
běh řeky zataraste, at se odvrátí
a novým proudem klášter uchvátí
a vše v něm ztopí, v niveč obrátí!

Příšery, obludné pitvory,
otevřte podzemní závory!
Diblíci, běsi, noční můry,
přileťte shůry!
Draci a štíři,
ohniváli
z hloubi, z dáli,
stíny a netopýři,
všecko, co půlnocí víří,
duchové, tuláci:
hola hej! Všichni sem ku práci!

Ho, luzo divoká,
zburcuj ty lenochy zpod rovů,
hovící za zdmi si hřbitovů;
všecko sem! Zed budiž vysoká,
mohutná, široká,
Vltava o ni se odrazí,
opata promrazí, podrazí,
a Vok se Vltavy naloká!
Hola hej, roto, a hýbej se,
ať se to hemží jako v oulu!
Do práce! Napněte sílu!
K dílu, ha, k pomsty a záhuby dílu!

(Zjevy pekelné vystavěly přes Vltavu zed’,
opírající se na břehu o “Čertovu kazatelnu".)


7. výstup

(Hedvika, později Jarek a Katuška)

HEDVIKA
(přikvapí prchajíc)

O vím, co Záviš snuje,
že tak mě následuje!

(Zděšeně se rozhlíží.)

Kde jsem?
O, sviť mi, blesku! Hle- zas klášter tam!
Pryč odtud! Ha, co vidím!? Či to klam,
že vlny jako věže v děsnou výš
se dmou a potopa se valí již
tam ku klášteru! Vok své zkázy netuší!
Kéž mohu k němu, aby prchl, pokud čas!
Však strhán most a spoustu jeví blesku jas!
Hle, tam ční stěna nad příboj
a kolem ní se míhá příšer děsný roj!
Po stěně té by pevný přešel krok -
a zachráněn by mnou byl drahý Vok!
Ó, Bože lásky! V této hrůzné chvíli
mi rostou křídla nadpozemské síly,
ó sladké nadšení to síly!
V mém srdci otvírá se zlatá pravdy brána,
ó vím to, cítím, že jsem jemu přemocnou
a nekonečnou láskou vzdána!
Jej zachráním, byl každý krok byl smrtí!
Bůh síliž mne!
O, viz mě tedy, Voku, skleslou k nohám tvým -
jen žij! Žes ušel zkáze, kéž to šťastna zvím!

(Odhodlaně kvapí po skalách, chce vkročiti na
pekelnou zed’.)


JAREK
(přikvapí za Hedvikou a zdrží ji)

Kam spěješ?

HEDVIKA
Voka zachránit!

JAREK
Já k témuž spěji cíli -
toť úkol nad tvé síly!
Ty zůstaň, půjdu sám!

HEDVIKA
Ne, bázní neklesám! -
Vždyť víc než ty jej miluji!

(Jarek vystupuje s ní mužně na d’ábelskou zed’.)

KATUŠKA
(Přikvapivši)

Ó Jarku, milenče můj! -
Ó nebesa! Andělé! Chraňte jej!

8. výstup

(Předešlí. Jarek a Hedvika již na druhém
břehu; tamtéž se objeví Vok a Beneš)


HEDVIKA, JAREK
Spaste se!
Proud na klášter se valí!

VOK
(poznávaje Hedviku)

Ty zde! Ty zde!


BENEŠ
Znám, d’áble, dílo tvé!

(Přejde přes "Čertovu stěnu" a stane na
“Čertově kazatelně".)


Pryč, pekel kníže!
Pryč, jménem kříže!
Pryč v temna říš!

(Přitom Beneš udělal berlou tři kříže v povětří;
zed’ s rachotem se boří, příšery a Rarach
prchají, obloha se jasní, vody opadávají
a vracejí se ve své řečiště. Z kláštera velebně
zní zvony.)


9. Výstup

(Předešlí bez Raracha a příšer. Přicházejí Záviš, přivádějící královské poselstvo, a Michálek,
s ním lid selský a hradní)


SBOR
(za scénou a pak na scéně)

K modlitbě sám
odešel v chrám;
radostnou zvěst,
slávu a čest
milo tam pánu
drahému nést!

KATUŠKA
Miláčku! Ó, Jarku můj!

JAREK
Má drahá, věrná nevěsto!

KATUŠKA, JAREK, ZÁVIŠ,
MICHÁLEK, BENEŠ

Již Vok se v lásce s děvou spojí, -
též my jsme (vy jste) šťastni,
my jsme (vy jste) svoji
a žádná moc a žádný los
již nerozdvojí nás!

POSELSTVO
(předstoupí k Vokovi)

Svol, pane z Růže, poslům královým,
by dali zvěst, že král tě k sobě volá,
zve nejvyšším tě hejtmanem svých zemí,
tož Rakous, Štýrska, Korutan.
Nuž přijmi, pane, krále svého vzkaz!

VOK
Já vítám posly vroucím úklonem,
hlas mého krále jest mi zákonem,
a neoděl jsem ještě mnišský háv. –


(bázlivě k Hedvice)

Jdu v službě vlasti v dálnou krajinu;
chceš sledovati otce v cizinu?

HEDVIKA
(váhavě)

Chci tobě žití vzdát -

BENEŠ
Co manželu!


HEDVIKA
(vroucně)

Jsem navždy tvá!

VOK
(ohnivě a blaženě)

Má předrahá!

SBOR
Bud’te zdrávi!
Blaze žij, ó vojevůdce,
pane náš!
Sláva Růži!



TERCER ACTO


(El río Vltava en segundo plano. Sobre unas rocas
una pasarela hecha con troncos de árboles que
desemboca en el camino que lleva al convento.
Sobre el río hay bloques de rocas, destacando
una en forma de yunque, llamada "El Púlpito
del Diablo")


Escena 1

(Entran Záviš, Vok y Michálek que lleva un
pesado y magnífico libro de oraciones)


VOK
(a Záviš)

Ése es el monasterio que he construido
y donde quiero vivir.

(a Michálek)

ˇVe, buen anciano y deja en la capilla
mi santo libro!


(Michálek se va, utilizando el pequeño puente que
conduce al monasterio.)


ZÁVIŠ
Deseo, con el mismo ardor que quiero conquistar
la gloria, ˇque nunca te conviertas en monje!

VOK
Es fácil enterrar falsas esperanzas
entre los muros de un monasterio.
Pocas personas han pensado en mí,
sólo tú, a quien amo como a un hijo,
y quizás Hedvika, que es un poco mi hija.
Os quisiera ver felices
a los dos;
eres joven y digno de amor,
hazla feliz
y me iré sin pena alguna.


ZÁVIŠ
żQué?... żQuieres que me case con ella?
Pero ella iba hacia ti,
esperando tu amor.

VOK
Dejémonos de mentiras:
yo soy el rechazado y tú, el amado y escogido.
Sé que la amas...


ZÁVIŠ
(protestando)

ˇYo no la amo, soy libre!

ZÁVIŠ, VOK
ˇEres tú quien la amas, ahogas tu pasión
y libras un duro combate contra tu corazón!

Escena 1

(Llegan Jarek y Katuška con Hedvika)

HEDVIKA
żAdónde me lleváis
y con qué propósito?...
ˇAh! ˇAquí está el señor Vok!
ˇPadre y señor mío!
Decidme, żdónde estoy?

JAREK
Allí en lo alto, está el final de nuestro camino.
Es el monasterio blanco de Vok.


HEDVIKA
żCómo? żEl monasterio donde el señor Vok esperará
que una joven quiera entregarse a él?
żAllí, donde el pudor me impide acercarme?


(a Vok)

ˇOh señor, debéis excusar mi ignorancia!
ˇAdiós!... ˇNo puedo turbar vuestras oraciones!


VOK
(aparte)

ˇDebo de tener coraje!


(se vuelve hacia Hedvika)

ˇHija mía!

HEDVIKA
ˇSeñor!


VOK
(tímidamente)

ˇQuerida mía!


HEDVIKA
żQué?


VOK
(sobresaltado, para sí)

ˇDetente, temerario!


HEDVIKA
żQué deseáis?


VOK
(aparte)

ˇNo puedo!


(vuelto hacia Hedvika)

ˇAdiós!... Me voy... ˇSé feliz!

(se dirige al convento.)

HEDVIKA
ˇSe va! ˇAh, Dios mío!
El dolor atormenta mi alma.
żPor qué este "adiós"
traspasa mi alma?
ˇAh, no puedo soportar
que se vaya sin una palabra,
con toda esa pena y sin la esperanza de volver!


ZÁVIŠ, KATUŠKA, JAREK
ˇNo dejes que su renuncia
nos hunda en la desesperación!
ˇSólo tu ternura lo podrá impedir!
ˇOh, ten un poco de piedad!
Él te ama con fervor, en secreto...
ˇSólo tu corazón
podrá ofrecerle una esperanza!

(Cae la noche, brilla una estrella.)

ˇMira! En el azul del crepúsculo
se alza encantador
el brillo de una estrella
y su sagrada belleza invita a la piedad.
Se acerca la hora del destino final: ˇten piedad!
ˇTrae para él y para nosotros, la alegría!


HEDVIKA
żSerá posible que me ame en secreto?
ˇOh, no puedo creer
que sienta algo por mí!
Mirad, en el azul del crepúsculo,
se alza encantador
el brillo de una estrella,
y con su belleza sagrada, invita a la piedad.
Se acerca la hora del destino final:
żcómo creer que soy para todos vosotros la felicidad?


(Salen todos menos Záviš)

Escena 3

(Michálek regresa por el pequeño puente.
Seguidamente llega Beneš)


ZÁVIŠ
(aparte)

ˇSoy testigo de que Hedvika ama a Vok!
ˇVok debería saberlo!... ˇAún hay tiempo!

(Quiere cruzar el puente.)

MICHÁLEK
(a Záviš)

ˇAtrás, señor!

ZÁVIŠ
żQuién me impide el paso?

MICHÉLEK
Órdenes de Vok. ˇQuiere estar solo!... ˇAtrás!


ZÁVIŠ
ˇDéjame!... ˇDebo hablarle!

MICHÁLEK
ˇPor encima de mi cadáver!


ZÁVIŠ
(tanteando su espada)

Entonces, żte opones?

MICHÁLEK
(tanteando también la suya)

ˇLuchemos, pues!


(Beneš llega y los separa.)

BENEŠ
ˇAh, joven!...
ˇAnciano, qué vergüenza!

ZÁVIŠ
(aparte)

ˇAh, quiera ella o no,
la llevaré arrastrando hasta Vok!

(Sale.)

MICHÁLEK
(a Beneš)

ˇEh!... ˇQuédate un momento!
ˇHaz guardia en mi lugar, debo irme!

(se dispone a salir.)

BENEŠ
(reteniéndolo)

żQuieres huir como un desertor?
żQué te propones?

MICHÁLEK
Obedezco órdenes del señor Vok.
ˇTengo prisa!


BENEŠ
Quédate un momento...
Tengo que confiarte una cosa.
En la región, salvo el Señor del Cielo,
no hay un consejero espiritual,
y yo necesito un sacerdote...
Quiero confesar mis pecados.

MICHÉLEK
(con complacencia y curiosidad)

żTienes pecados graves?


BENEŠ
ˇLos tengo, hermano, los tengo!

MICHÁLEK
Tengo un poco de tiempo
y me gustaría escucharte pero,
ˇyo no soy un sacerdote!


BENEŠ
No eres sacerdote, pero eres un hombre bueno.


MICHÁLEK
ˇSí, siempre intento ser honesto!


BENEŠ
Puedo confesarme arrepentido ante ti,
como si lo hiciera ante Dios.


MICHÁLEK
(se sienta sobre una roca con aire majestuoso)

ˇSí, como a Dios! ˇHabla!


BENEŠ
(queriendo sentarse en la misma roca)

Seguramente sabes...


MICHÁLEK
(interrumpiéndole)

żQué haces?... żTe sientas en mi confesionario?


(Beneš respetuosamente se sienta en otra roca.)

BENEŠ
... que anda por ahí un diablo con un hábito igual al mío...

MICHÁLEK
… que con malas artes arrastra a personas honestas...

(se detiene desconfiado.)

żNo serás tú por casualidad un esbirro del infierno?

BENEŠ
ˇNo! ˇLo juro!

MICHÁLEK
ˇContinúa con tu confesión!


BENEŠ
Ese demonio se ha introducido en casa del señor Vok,
el cual le ha prometido el nombramiento de prior.

MICHÁLEK
ˇQué Dios nos proteja de tal decisión!


BENEŠ
Es por eso por lo que me rebajado ante ti;
para que mi alma debilitada por el pecado
pueda liberarse y vencer en la lucha.
Escucha mi pecado: fui yo quien en casa de la viuda...


MICHÁLEK
żEh?


BENEŠ
... hice fracasar la boda del señor Vok para que así
la iglesia pudiera heredar sus bienes.
Quise, con astucia, enriquecer el monasterio
y obtener para mí un codiciado cargo.
Yo, movido por oscuros propósitos,
aconsejé a Vok tomar los hábitos en vez de casarse,
e incité a Jarek a romper su juramento.

MICHÁLEK
Hijo mío, ˇcómo lamento tu pecado!
Pediré por ti en mis oraciones...
ˇTe perdono y te doy la absolución!
Debes hacer todo lo posible para que Vok se case,
yo mismo le llevaré a la novia.


BENEŠ
Ponte rápido en camino
y llévale a la honorable Hedvika,
ˇpues es ella a quien Vok lleva en su corazón!

MICHÁLEK
ˇLa muchacha
estará allí enseguida!


(aparte)

Pero será a mi hija Katuška
la que llevaré a la fuerza,
aunque sea necesario maniatarla.
ˇLa conduciré ante Vok!

(Sale)

BENEŠ
Me quedaré aquí como fiel guardián
y lleno de arrepentimiento, rezaré al Señor.
Nunca más utilizaré la astucia para obtener la riqueza.
Pero, Señor, ˇconcédeme la plaza de prior,
en vez de a ese oscuro embaucador,
para que así tu rebaño tenga un noble pastor!

Escena 4

(Llega Rarach disfrazado de pastor. Entre las
rocas pastan sus numerosas ovejas)


RARACH
Yo soy pastor de ovejas
y trenzo coronas de flores;
mis ovejas, almas inocentes,
son mi única alegría en este mundo.
No me gustan las glorias mundanas
tengo el alma tranquila como un cordero
y si a veces estoy triste,
toco mi caramillo.


(Lo toca.)

BENEŠ
(apartándolo del camino)

ˇAtrás!

RARACH
ˇSi no dejas pasar a los corderos,
déjame pasar a mí, soy el prior!


(Se lanza contra Beneš.)

BENEŠ
ˇAtrás, príncipe del infierno!
ˇAtrás, en nombre de la Cruz!

(Hace con la mano la señal de la cruz que se vuelve
luminosa en la oscuridad, después cruza el puente
y se dirige hacia el monasterio.)


RARACH
(espantado, retrocediendo)

ˇAh, qué horror y qué gran peso
siento sobre mis hombros!
ˇNo, no puedo, no puedo resistirlo!
ˇOh, en venganza, en venganza
llamaré a mis fieles espíritus!


(La señal de la cruz se apaga.)

Escena 5

(Llegan jóvenes campesinos. Las jóvenes llegan en
pequeños grupos, cada una con un ramo de rosas)


LAS JÓVENES
(alternativamente)

Con sigilo, a escondidas, hábilmente,
para despistar a los que nos siguen,
vamos juntas a casa del señor Vok
para que escoja a una de nosotras.


(Del otro lado de la escena, otros grupos hace lo mismo.)

ˇSilencio! Oigo algo,
żserá el viento entre los matorrales?
Parecen pasos ligeros y pesados,
de muchachas y muchachos.


(Los grupos se encuentran y discuten.)

ˇAh! żTan tarde de paseo?
żEstáis bien? żY por qué no nosotras?
żVosotras amáis al señor Vok?
żPor qué le lleváis rosas?
żY vosotras también? ˇEs muy extraño!
ˇDeberíais sentir vergüenza por correr
detrás de un hombre! ˇLoco atrevimiento!
żDebería escoger a una de vosotras?
ˇMarchaos! ˇYa está bien!
ˇEstamos aquí antes que vosotras!
ˇSomos las primeras! ˇLargaos, marchaos!
ˇPartid! ˇSed razonables!
żOs vais a ofrecer como novias?
ˇAh! ˇEs demasiado!


(Se pelean lanzándose las flores.)

LOS JÓVENES
(llegan con látigos de junco)

ˇSilencio, silencio!
ˇVamos a encontrarlas
y las castigaremos!


(Persiguen a las jóvenes y las azotan.)

ˇMenudas tunantas,
son unas novias verdaderamente fieles!


LAS JÓVENES
ˇAh! ˇAh!


LOS JÓVENES
ˇOs atraparemos y os azotaremos!
żCómo? żPrometer el corazón
a un pobre muchacho
para después venderlo por dinero?
żDejar vuestra casa por el señor de la Rose
y engañar a ese buen hombre?
ˇMenudas tunantas,
unas novias verdaderamente fieles!
ˇOs atraparemos y os azotaremos!
ˇEspera un poco! żDónde estás, falsa amiga?
ˇDeberé reflexionar si debo casarme contigo!
ˇTendré mi revancha y te acordarás de esto!
ˇVamos! ˇFuera!
ˇFuera de aquí, enseguida a casa!
Tienes mucha suerte, infiel, de que te ame,
porque de otra forma podrías implorar en vano
mil veces mi perdón.


LAS JÓVENES
ˇAh! ˇNo somos malas!
ˇNuestros gritos nos han traicionado!


(a los muchachos)

ˇSed pacientes con vuestras novias
y volveremos a vosotros!
Que cada una sepa que su novio la ama
y le pida perdón con fervor
ˇmil veces!


(cada muchacho se lleva a su novia.)

Escena 6

(Rarach aparece bajo su aspecto diabólico,
pero con una gorra de pastor, su caramillo
y unas ovejas a su alrededor. Seguidamente
entran los espíritus infernales. Se escuchan
truenos cuando hace su aparición)


LOS JÓVENES, LAS JÓVENES
ˇQué desgracia! ˇPongámonos a salvo!
ˇHay tormenta!


(Se van.)

RARACH
ˇEn pie, ovejas fieles,
pequeñas almas negras!


Danza infernal

(Rarach se sienta en el "Púlpito del Diablo" y toca su
caramillo. Donde están las ovejas aparecen, saliendo de
entre las rocas, diablillos que bailan una danza infernal)


RARACH
(arroja lejos su gorra de pastor y su caramillo, después
se dirige al Púlpito del Diablo.)

ˇBasta de danza! ˇGuardad vuestras fuerzas
para el momento de la venganza!
ˇAquí, olvidaos del infierno y trabajad!
Construidme un muro a través de ese río,
obstruid la corriente para desviar
su curso y que el nuevo cauce
ˇarrastre el monasterio aneguando todo a su paso!

ˇFantasmas, demonios, monstruos grotescos,
abrid vuestras prisiones subterráneas!
ˇDiablillos y demonios de las pesadillas
descended hasta aquí!
ˇDragones y escorpiones,
salamandras,
salid desde los fondos donde os encontráis!
ˇSombras y murciélagos,
seres de la noche,
espíritus vagabundos,
venid aquí!

ˇEh, grupo salvaje,
despertad a los ociosos enterrados
que descansan en el recinto del cementerio!
ˇTodos aquí! ˇY que el muro sea alto,
grande, fuerte, poderoso y ancho!
El Vltava chocará contra el muro,
se dirigirá a enterrar la abadía
ˇy Vok se ahogará en sus aguas!
ˇAdelante! ˇAbandonad el infierno
y que todo funcione como una colmena!
ˇA trabajar! ˇUtilizad todas vuestras fuerzas!
ˇVenguémonos! ˇLlevémoles a la perdición!


(Mientras que los exhorta, las apariciones construyen un
muro que está sujeto por un lado al Púlpito del Diablo)


Escena 7

(Llega Hedvika, después Jarek y Katuška)

HEDVIKA
(llega a escena corriendo)

ˇSé qué trama Záviš
y por qué me persigue!

(Mira a su alrededor asustada.)

żDónde estoy?
ˇDios, ilumíname!... ˇAhí está el convento!
ˇHuyamos! ˇAh! żQué veo?
Parece que olas más altas que torres se levantan
ˇy sus aguas se dirigen hacia la abadía!
ˇEl señor Vok ignora su ruina!
ˇIntentaré prevenirle para que huya a tiempo!
ˇEl puente está hundido,
un relámpago me muestra la catástrofe!
ˇLa resaca se agita contra el muro
donde hay un enjambre de fantasmas!
ˇPor encima de ese muro podré llegar
hasta el convento y salvar mi amado Vok!
ˇOh, Dios de amor, en este instante fatal
me siento arrastrada por la fuerza divina del amor!
La verdad, al fin se ha abierto paso en mi corazón.
ˇSiento que estoy unida a él
por un poderoso e inmenso amor!
ˇQuiero salvarle, incluso a riesgo de mi vida!
ˇQué Dios me ayude!
ˇOh, Vok, mírame humillada a tus pies!
ˇVive! ˇEstaré feliz de haberte salvado!


(Corre hacia el convento, saltando con coraje de una
piedra a otra disponiéndose a escalar el Muro del Diablo)


JAREK
(observándola, corre detrás de ella y la atrapa)

żAdónde vas?


HEDVIKA
ˇA salvar al señor Vok!


JAREK
ˇDeseo lo mismo que tú,
pero es una tarea demasiado dura para ti!
ˇQuédate aquí, iré solo!


HEDVIKA
ˇAh! ˇNo! ˇYo no tengo miedo!
ˇMi amor es más fuerte que el tuyo!


(comienzan a escalar juntos el muro del diablo)

KATUŠKA
(llega corriendo)

ˇOh, Jarek, amor mío!
ˇDios!... ˇÁngeles del cielo!... ˇProtegedle!

Escena 8

(Jarek y Hedvika han cruzado ya al otro
lado del río. Por el camino aparecen Vok y Beneš)


HEDVIKA, JAREK
ˇSalvaos!
ˇLa corriente se dirige hacia la abadía!

VOK
(reconociendo a Hedvika)

ˇTú, aquí!... żTú?


BENEŠ
ˇDemonio, reconozco tu obra!

(Cruza el "Muro del Diablo" y se detiene
en el "Púlpito del Diablo".)


ˇFuera de aquí, príncipe del infierno!
ˇFuera de aquí, en el nombre de la cruz!
ˇRegresa al imperio de las tinieblas!


(Con su báculo hace tres signos de la cruz
en el aire; el muro se desploma con estrépito, los
demonios, los monstruos y Rarach huyen, el cielo se
ilumina y las aguas bajan, volviendo a su cauce.
Se oye el tañer de las campanas del convento.)


Escena 9

(Llega Záviš guiando a dos mensajeros
del rey, después Michálek con campesinos
y gentes del castillo)


CORO
(primero entre bastidores y después en escena)

ˇÉl fue a rezar
a la capilla!
Para nosotros es una alegría
llevarle a su encuentro,
para que dé la buena nueva
de gloria y honor.


KATUŠKA
ˇOh, Jarek!... ˇOh, amor mío!

JAREK
ˇMi amada y fiel novia!


KATUŠKA, JAREK, ZÁVIŠ,
MICHÁLEK, BENEŠ

ˇEl amor unirá a Vok y a la muchacha,
estamos / están felices!
ˇEstamos /están con vosotros / nosotros!
ˇNo habrá fuerza
que pueda separarnos / los jamás!

LOS MENSAJEROS
(inclinándose delante de Vok)

ˇOh, señor de la Rose, nosotros, mensajeros reales,
te informamos que su majestad
te quiere como gobernador supremo
de la región de Austria, Corinto y Stira
y desea que aceptes este honor!


VOK
Me inclino con respeto ante vosotros,
la voz de mi rey es ley para mí
y aún no he vestido el hábito de monje.


(tímidamente a Hedvika)

Voy lejos para servir a la patria,
żquieres seguir a tu padre al extranjero?


HEDVIKA
(titubeando)

Quiero darte mi vida.


BENEŠ
ˇComo esposa!

HEDVIKA
(con pasión)

ˇSer tuya para siempre!


VOK
(con ternura y alegría)

ˇMi amada!


CORO
ˇSed felices!
ˇFeliz vida a nuestro jefe,
a nuestro querido señor!
ˇViva el señor de la Rose!



Escaneado y Traducido por:
María del Mar Huete 2005