|
Předehra
DĚJSTVÍ PRVNÍ
(V pozadí na skále, vystupující nad záhybem
Vltavy, hrad Rožmberk v ranní záři.
Vpředu
nalevo i napravo stromy a
balvany)
1.
výstup
(Jarek hluboce zamyšlen sedí na balvanu,
Michálek přichází. Později
Rarach, pak Beneš)
MICHÁLEK
(nevidí
Jarka)
Kůň bez jezdce nám přijechal -
probůh! Kde Jarka zanechal?
JAREK
(ustane)
Zde, milý
brachu!
MICHÁLEK
(s úklonou)
Rytíři,
aj, pěkně vítám!
Nuže,
nuž?
JAREK
Jen nesměj se a nepýři -
jest po námluvách!
MICHÁLEK
(lekne se)
Konec juž?
JAREK
(zlobně)
Pan Vok jest odbyt zpupnou
vdovou!
Ta babice! Ha, kdyby to byl muž!
(Sáhne na meč)
MICHÁLEK
Ta babice! Ha, kéž by byla
sovou!
JAREK
(rozzloben)
Pan Vok!
MICHÁLEK
Pan Vok!
JAREK
Být odbyt!
MICHÁLEK
Být odbyt!
JAREK
Tak slavný rek, tak bohatýrský
pán,
tak mocný velmož, skvělý, velikán,
tak šlechetný a vážný muže
vzor:
a zpupnost ženy smí mu klásti vzdor!
MICHÁLEK
Tak dobrý pán - až tuze dobrý
pán,
a hezký muž - a v světě velikán -
a
ženský vrtoch jest mu na odpor!
Toť přec až tuze! Vezmi babu mor!
Tak slavný pán, tak vážen všady
a
nemůžem ho oženit!
JAREK
Za osamělý život
mladý
jej mužný věk má odměnit!
MICHÁLEK
Ba, ženu ctnou mějž dobrý pán
a
radosti bud obsypán,
ne od otcovských slastí odehnán,
však požehnán, až tuze požehnán!
JAREK
On první muž to mezi Čechy -
a
žít tak sám a bez útěchy!
To stůj co stůj se musí změnit!
MICHÁLEK
Byl by v tom čert, ho
neoženit!
RARACH
(objeví se u poustevnickém
hávu
mezi balvany a zase zmizí)
Ha, ha, ha, ha!
MICHÁLEK
Co to? Chraň Pánbůh všeho
zlého!
JAREK
V tom jménu, jež tak oslavil -
MICHÁLEK
Kéž synka by jen zůstavil!
JAREK
Já, věrný soudruh pána svého,
nad nějž mi jde jen Bůh a král,
já, jenž jsem v
boji při něm stál,
svou krev tak rád zaň v bitvě prolil
a za cíl
duše své si zvolil
jen jeho blaho, zdar a čest:
já mám jej zřít,
jak truchlí věčně sám
a jak mu hyne štěstí
ratolest?
To nesmí být! Já Bohu přísahám,
že raděj nechci šťasten býti sám!
Já přísahám to z duše hloubi,
že odříkám se lásky blaha
a ženou nebude mi dívka drahá,
dokud
můj pán, můj Vok se nezasnoubí!
(Odejde)
RARACH
(jako prve)
Ha, ha,
ha, ha!
MICHÁLEK
Co to? Chraň Pánbůh všeho
zlého! –
(Odejde)
RARACH
(vystoupí)
Tos, pane Jarku, čertu v hrdlo lhal!
Ha, ha, ha, ha!
BENEŠ
(vystoupí proti Rarachovi v stejné s ním
podobě, spatří jej a lekne se)
Spas mě nebe! Zas ten zjev!
RARACH
Ha, ha, ha, ha!
BENEŠ
(hrozí)
Ďáble!
RARACH
(hrozí)
Duše černá,
d’áblu věrná,
ha, ha, ha, ha!
BENEŠ
(důrazně)
Pryč!
Jménem kříže velím svatě!
RARACH
Byls u vdovičky - povím na tě!
BENEŠ
Mlč, ďáble, tys tam byl,
bys mne jen zhanobil!
BENEŠ a RARACH
Lháři! Muž jsem svatý
a
ty čert jsi klatý!
Běda! Na potkání
nejsme k
rozeznání.
V nábožné ty kápi
chodíš na lov duší;
padnout ve
tvé drápy
již je bázeň kruší!
Tys ten ďábel! Tys ten sok,
jejž měl u vdovy pan Vok!
Tys to byl! Tys to
byl!
(Jeden odhání druhého. Odejdou.)
2. výstup
(Vystoupí Katuška, později děvčata)
KATUŠKA
Nikdo? - Ach, mně se tak zdálo,
žeť
tu slyšet jeho hlas.
Čeho srdce by si přálo,
rádo věří zas a zas.
Šťastna vím: on přijde dnes -
přec mě v srdéčku cos trápí!
Slzo - pryč a
nepověz,
že se v tobě oko ztápí!
Pro miláčka na mé líci
úsměv
bud' jej vítající!
Co mi platna zdoba jiná,
fáborů i květů zář,
kdyby smutku rouška
stinná
zastřela mi zrak i tvář?
Drahým očím
krásná býti
jako ranní červánek,
duši plnou jara kvítí,
na rtu
plno zpěvánek, -
drahým očím krásná býti,
nejsladší to děvy pýcha!
Zdob mě, slastné veselí!
Ach, to srdce - oč tak zticha,
oč
tak často zaželí?
Drahým očím krásná býti
nejsladší to děvy pýcha!
(Obrátí se k Vltavě.)
Vltavo, v níž den se zhlíží,
líbezné ty zrcadlo!
Kéž to teskno, jež mě tíží,
v
hloubku tvou by zapadlo!
DĚVČATA
(nejdříve za
scénou, pak přicházejí z různých
stran s kosami a
srpy)
Dobrý den! Dobrý den!
(Ozvěna)
Dobrý den!
Slunéčko vstalo, pojďte ven!
(Ozvěna)
Pojďte ven!
Na žatvu vonnou, na jatelinku,
rosičkou rannou si
líčka mýt.
Skřivánek volá již na křepelinku,
vzhůru již, děvčata,
pojďme žít!
Dobrý den!
Zapuďte spánek, miňte sen!
Jak ranní
vánek leťte ven!
Dobrý den!
(Ozvěna)
Dobrý den!
KATUŠKA
Dobrý den!
Žádná jste nezahlédla,
jezdec-li ranný
kvapně se neblíží z východní strany?
DĚVČATA
Ještě ti miláček nejechá zpět,
však
se ti z námluv již navrátí hned!
Hleď jenom, Katuško, pozorně na
cestu,
pro pana Voka-li přivádí nevěstu,
zda bude veselí, zda bude
ples;
spěšme vít
kytice, pilno je dnes!
Pojďme žít, věnce vít!
Všecky ven! Dobrý den!
(Odejdou.)
(Ozvěna)
Dobrý den!
KATUŠKA
Den veselí, den blaha, - kéž i můj!
3. výstup
(Katuška, Jarek)
JAREK
(spěchá jí vstříc)
Bud vítána, má dívko!
KATUŠKA
Aj, pan rytíř!
Bud' vítán, pane!
JAREK
Jak? Jsme dnes tak
cizí?
Co se ti stalo? Vidím slzu v oku,
a
chci-li na srdce tě přivinout,
proč unikáš dnes mému kroku?
Má
holubinko, nač těch slzí proud?
Již nesmím líbat líčka květ
ten
něžný, ruměnný?
KATUŠKA
Můj rytíři, tak zlý je svět,
tys pán
tak vznešený -
a já jen prostá, chudá dívčina;
ba nevím ani,
jaká příčina mi sevřela dnes duši.
JAREK
(stranou pro sebe, zaleknut)
Zdaž přísahu mou tuší?
KATUŠKA
Mně zdá se dnes –
a srdce chce mně
mřít -,
že nikdy, nikdy nesmím tvojí být!
JAREK
Což stále ty pochybnosti
tvé srdéčko
ještě hostí?
Což pozbyla jsi ve mne víry?
A kdyby můj byl kraj ten širý
a
kdybych byl sám králevic:
ty duše má, mých očí světlo,
jen v tobě by mé štěstí kvetlo;
vždyť miluji tě stále
víc,
a tak s tou tváří pounylou
jsi spanilá, jsi
čarovná,
že cítím, jak s mé lásky silou
se žádná moc již nerovná!
A jaks mi nad vše
sladce drahá,
to
cítím pravdou plamennou!
Pojd’ a v mých loktech oheň blaha
zas poznej vírou blaženou!
KATUŠKA a
JAREK
Tak věčně k tobě lnout,
rtem na rtu spočinout,
sny krásné vlíbat na tvé čelo
–
tak by se jako v ráji dlelo!
O, snů těch nadějím,
kéž není konce jim,
jak
není naší lásce míry
ni blahu sladké v sebe víry!
Kdo směl by krutou hráz
pnout v naše nebe mezi nás,
když sobě náležet
dvou našich srdcí
káže vznět,
když pevni jsme, se neodříci
a nad
námi Bůh žehnající
jest nejsvětější lásky štít?!
Tak věčně k tobě lnout atd.
Jen tvou chci být!
Jen tvým chci být!
4.
výstup
(Předešlí, Rarach,
pak Michálek, děvčata, lid
hradní a
selský)
RARACH
(u podobě poustevníka objeví se nad
Jarkem
a Katuškou a posměšně jim
žehná)
Ha, ha, ha, ha, mí drazí, já vám
i jménem toho požehnávám,
jemuž pan Jarek v hrdlo lhal,
když dnes tak náhle přísahal!
KATUŠKA a
JAREK
Běda! Jaká děsná
slova?
KATUŠKA
Jaké tajemství as v nich se
chová?
JAREK
(stranou pro
sebe)
Běda mně! Tou náhlou přísahou
odsoudil jsem dívku předrahou!
RARACH
Ha, ha, ha, ha!
(Z dálky zazní slavnostní troubení.)
JAREK
Tot’ přijíždí pan Vok!
MICHÁLEK
(přikvapí)
Již jde pan
Vok!
(Děvčata s kvítím, lid selský a hradní se sbíhá.)
5. Výstup
(Předešlí. Vok a Záviš s družinou rytířskou.
Děvčata, lid selský a hradní)
SBOR
Bud' přivítán
náš slavný pán!
(sypaje kvítí)
Budiž vítán, vojevůdce,
pane náš,
těmi kvítky!
Z trůnu blízka, s
výše slávy
vzpomínáš
na své dítky!
Tebe vítá
jeden jásot,
hrad i
chýš
ozývá se,
i ty rodné kraje širé,
jež tu zříš
v plné kráse.
Budiž vítán,
vojevůdce!
Sídlo tvé tu jako v ráji,
lid pak věrný, pane znáš;
neodcházej, prodli s námi!
Kéž tu domov nalézáš!
ZÁVIŠ
Jak spanilý to nad Vltavou
hrad!
A nivy kolem - jeden květný sad,
a
lidé dobří - vše jak živá báj;
toť vpravdě ráj!
SBOR
Toť vpravdě ráj!
MICHÁLEK
Ráj, pane, ráj až tuze krásný ráj!
A
znovu vyzdili jsme pro bělouše stáj,
- až tuze krásný stáj!
A vše
se v polích daří, co se vsévá,
ba mladý pán to právem velebí!
V
tom ráji vašem schází jenom Eva
a, Milosti, jest vám jí
potřebí,
až tuze, tuze potřebí!
VOK
Ty věrný sluho –
(k
Jarkovi)
a ty
příteli,
vy dobří lidé moji, Bůh vám žehnej!
Nuž jaké, Jarku, poselství mi neseš?
JAREK
Žel Bohu, neblahé!
VOK
Aj, proč se třeseš?
Jsem odmrštěn! Nuž,
neměv nadějí
vím dávno, že nelne ke mně žádná žena.
Sám žil jsem
dosud - zůstanu a zemru sám!
MICHÁLEK
(s komíckou
žalostí)
Můj pane! Můj pane! Můj předrahý pane!
Ach, vezměte slovo to
nazpátek!
Když takto vás vidím, hned slza mi skane:
tak bez ženy, dětí a
vnoučátek!
Což z vašeho rodu a slavného jména
nám nezbude živoucích
památek?
Váš věhlas je pěna, když schází vám
žena:
můj pane! Můj předrahý pane!
ach, vezměte slovo to nazpátek!
VOK
Vždyť víš to, že mne žádná
nechce!
MICHÁLEK
Když nechce vdova Mandaléna,
sto
jiných naleznete lehce
VOK
Milý starochu, tys bláhovec!
JAREK
Pane můj, on pravdu mluvil
přec!
Oblaž nás, - ó vol jen, pane náš!
RARACH
(šeptá Vokovi)
Ten
stařec věru
má hezkou dceru!
VOK
(vesele k Michálkovi)
Musí svatba být?
Ty, starče, dceru
máš?
MICHÁLEK
(vzrušeně)
Já?
JAREK
(poděšen)
On?
RARACH
Ha, ha, ha, ha!
SBOR
(šeptem)
Proč pán as
ptá se po ni?
Snad srdcem k ní se kloní?
MICHÁLEK
(rozpačitě a opojeně)
Já,
pane, dceru?
O mám ji, pane!
(ke Katušce)
Pojd’
sem!
Mám zde svou Katušku!
VOK
(ke
Katušce)
Pojd’ milé dítě! Řekni, zdali již
jsi někomu, jejž v srdci velebíš,
se zaslíbila za družku.
MICHÁLEK
(stranou pro
sebe)
Můj Bože! Snad by pán chtěl Katušku,
mou dceru Katušku?
VOK
(ke
Katušce)
Proč jen tak planeš v líci?
Jen pověz, komus oddala
srdéčko milující?
JAREK
(pro
sebe)
O, chvíle zdrcující!
Zdaž možno, by mne
zklamala?
Zdaž může mne se zříci?
ZÁVIŠ
(tajně k Vokovi)
O,
věř mi, pane strýci:
ta jiného již kochala,
té musíš ty se zříci!
KATUŠKA
(úzkostně)
Můj
Bože, jak to říci?
Mně studem řeč by selhala
a
studem planu v líci.
MICHÁLEK a
RARACH
(ze dvou stran tajně ke Katušce)
Ted’ Jarka jen se zříci,
bys pana Voka
dostala!
Toť hřích, ho nedosíci!
SBOR
(tiše)
Což asi pánu po
ní,
Snad srdcem k ní se kloní?
VOK
Jen upřímně a směle
svěř srdéčko mi celé
a máš-li koho ráda,
jen
pojmenuj mi, kdože jest
a koho srdce žádá.
Chce všechen lid, by
svatba byla -
nuž bude svatba, dívko milá,
však bude tobě na
počest;
jen pojmenuj mi, kdo to jest,
jejž svým chceš zváti,
a tvým se musí státi.
SBOR
Ted’ dostal Jarek zlého soka!
Aj, která
dívka zchytralá
by nežádala pana Voka
a štěstí své by zmrhala?
MICHÁLEK a
RARACH
(tajně ze dvou stran ke Katušce)
Ted’ nepusť svého štěstí z oka,
bud' zmužilá, bud’
zchytralá
a řekni, že chceš pana Voka,
žes mu
své srdce oddala.
JAREK
(pro sebe)
Zdaž za
bohatství pana Voka
by moji lásku prodala?
ZÁVIŠ
(vlídně ke Katušce)
O, láska plane tobě z oka,
byťs němotou ji skrývala -
tak srdce mluví ze hluboka -
jen zjev, komus je oddala!
KATUŠKA
(váhá i přemáhá se)
Já miluji - ó nelze mi,
ó nelze mi to jméno říci!
VŠICHNI
(kromě Katušky)
Nuž - nuž - koho si
zvolí?
KATUŠKA
(stydlivě)
Nelze mi!
Pověz ty jim sám,
koho ráda mám!
(Spěchá k Jarkovi
a skryje svou
tvář v jeho
náruči.)
VŠICHNI
(kromě Katušky a
Jarka)
Jej! Tedy jej!
VOK
(stranou k
Michálkovi)
Máš za to ted, že odbyt jsem a sám?
MICHÁLEK
(s komickou
zoufalostí)
Až tuze, tuze, tuze za to mám!
RARACH
Já milujícím, pane, požehnám!
VOK
(k
Jarkovi)
Ty, jenž svou krev jsi za mne prolil,
bud' šťasten s chotí, již jsi
zvolil!
Tam v Rožmberka pokladech jest její věno!
Již dnes bud’ štěstí vaše
posvěceno
tam, na vyšším kde brodě klášter
vystavím,
tam oltářem vám základní bud’
kámen;
již na kůň! Tam vás otec Beneš spojí.
(Vok spojí ruce
Jarkovy a Katuščiny.)
RARACH
Amen!
JAREK
(vytrhne se
Katušce)
Já nešt’astný! Ó, ku
oltáři
já nesmím vstoupit s pokryteckou tváří,
Bůh nesmí žehnat zlolajnému
lháři!
Já Katuško, já nesmím tvým se stát!
KATUŠKA
(zničena)
O, Bože můj!
RARACH
Ha, ha, ha, ha!
SBOR
Ó nevděčný! Za věrný její cit
ji
zamítáš?
MICHÁLEK
Ach pane, můj pane, můj předrahý pane,
já věděl, že neštěstí hrozné se stane!
Když Milost tak bez ženy zůstati ráčí,
mé dítě se usouží v nářku a pláči;
když, Milosti, ženidlo necháte
stranou,
mé dítě má zůstati starou pannou!
Neb vězte: pan Jarek tak vás miloval,
že
náhle - až tuze náhle přísahal,
a přísahal to Bohu z duše hloubi,
že
raději nechce šťasten býti sám,
dokud též blaho nerozkvete
vám;
že nechá milou čekat - ó, ta pošetilost!
-
dokud se nezasnoubí Vaše Milost!
RARACH
Ha, ha, ha, ha!
MICHÁLEK
Ach pane, můj pane, můj
předrahý pane,
kéž vámi zas dítě mé šťastným se
stane!
Jen račte si, Milosti, najíti ženu
a věčně vás v modlitbách
nezapomenu.
SBOR
Ach pane, náš pane, náš předrahý pane,
kéž vámi zas děvče to šťastným se stane!
MICHÁLEK a
SBOR
Jen račte se, Milosti
oženit,
a Pánbůh sám ráčí vás odměnit!
VOK
Ty, Jarku, vpravdě tak jsi
přísahal?
JAREK
Můj pane, vpravdě tak!
VOK
Tys, příteli, se pro mne
obětoval -
tak dosavad mě nikdo nemiloval!
Ó, za tu lásku nevděčníkem
se nesmím stát; však
čin bud' díkem!
Jdi
s pokojem -
a vy též, moji milí;
chci býti sám!
(Odejdou kromě Voka, který si vede Raracha
a
Záviše důvěrně do popředí.)
RARACH
Jde, pane, o Jarkovu duši
a vyprostit ji tobě sluší.
Ty
nemůžeš-li ženěním,
já vykonám to modlením,
když v klášteře, jejž mocně hradíš
tam na úbočí k Vltavě,
mne na opatstsví zbožně
vsadíš,
bych dbal ho
k boží oslavě.
VOK
Tak, otče Beneši, se stane!
RARACH
Dím amen k tomu! Díky, pane!
ZÁVIŠ
Hle, rychlý posel přijíždí tam
k hradu,
má cizí kroj i
zbroj!
6. výstup
(Předešlí. Posel. Později Beneš, Záviš. Vok od
posla přijímá svinutý list)
VOK
Mně tento list? Aj, vítej
a poshov tamo v hradě!
(Posel odchází)
(Vok čte dojat.)
Velký Bože!
ZÁVIŠ
Jaké zprávy máš?
VOK
Toť odkaz mrtvé paní z Šauenburka,
svou
mladou ošiřelou dceru
mé odevzdává ochraně!
RARACH
Aj, mladou hezkou dceru -
v tom boží
prst je věru!
en pošli věrné posly pro ni,
Ať tvoje ochrana ji
cloní;
tvůj synovec, pan Záviš mladý
by nejlepším byl průvodcem.
Jsi, pane, dychtiv dobré rady -
nuž těš se jejím
ovocem!
VOK
Tak učiním, jak ona žádá v
hrobě
a jak ty, otče,
radíš.
RARACH
Blaze tobě!
VOK
Ty, Záviši, se pro sirotka
vypravíš!
ZÁVIŠ
O
milerád, můj strýče!
VOK
(k Rarachovi)
Sbohem, otče!
(Rarach odchází.)
VOK
Můj Záviši, tu děvu, ó ten skvost
mi
věrně opatruj! Tať nade vše mi drahá!
ZÁVIŠ
Aj, znáš ji, pane, již?
VOK
Toť dcera matky, již jsem
miloval,
ach, první, svatou, nekonečnou láskou!
Když zavrhla mne, byl jsem v světě sirý;
když zemřela, tu k její paměti
jsem klášter nade brodem založil
i
Boha prosil, by s mé duše sňal
ten těžký, žhavý o
milenku žal!
ZÁVIŠ
A jiné nemilovals nikdy již?
VOK
Nikdy!
Jen jediná mě ženy
krásná tvář
tak dojala, že snil jsem lásky báj;
ó,
vzpomínám, jak oněch očí zář
mi hvězdy žití rozňala
a slunnou krásou
zory své
mi prodchla v ňadru zkvetlý ráj!
Byl
nadějí to čas, ten krásný mládí máj!
Též doufal jsem být milován;
ó ženo, hvězdo vnadná,
proč zůstalas mi chladna?
A jiný, srdce
tvého pán
tě pojal v náruč, o tebe mě zloupil
a zbyl mi zklamané
jen touhy pal.
Já
prchal před sebou a kam jsem vstoupil,
tam planul
obraz tvůj a vzpomínka i žal.
I tu nevzňal sladký žár mě nikdy víc
a žádné srdce nelnulo mi vstříc -
vždyť dosud vzpomínám jen na
těch očí zář
a dosud jediná mě ženy krásná tvář
tak dojímá, že
věřím v lásky báj!
ZÁVIŠ
A zdědila-li dcera matky tvář
a
vzejde-li ti z jejích očí zář
a zaplane-li mladých snů tvých báj
ti
v nový krásný ráj?
Jen doufej, věř!
VOK
Ó, vždyť již
neodolám
a z duše po ní, po milostné volám,
ach,
kéž se blaho ztracené s ní vrátí!
RARACH
(znenadání vystoupí)
Tak otcovsky chceš v ochranu ji bráti,
tak, jak jsem radil já! - Však opatství?
VOK
To bude
tvé!
(Odejde se Závišem. Přitom vystoupivší Beneš
stojí jak úžasem zkamenělý. Rarach mne si
ruce, posmívaje se škodolibě Benešovi.)
BENEŠ
(vzchopí se)
Pryč!
Propadni se v pekla noci!
RARACH
Hoj, odhánět mě nemáš moci!
Tvá duše
není čista
mocnost má tu jista!
Ty propadl jsi proklatství!
Tys kazil Voku sňatek,
bys dědil všecken
statek
a tučné shrábl opatství!
BENEŠ
(dělá napřaženou rukou kříže v povětří)
Pryč jménem kříže,
ty pekel kníže!
(Rarach před kříži prchá a skryje se za
skaliska. Beneš vítězně předstoupí. Vtom se
krajina zatmí a Rarach, zbaven
poustev-
nického vousu, vstoupí na skalisko, shodí
se
sebe poustevnický háv a objeví se u d’ábelské
podobě při blesku.)
RARACH
Tvá duše není čista
a
kořist má to jistá!
(Beneš zděšen
utíká pryč.)
(při zahřmění)
Ha, ha, ha, ha!
|
Obertura
PRIMER ACTO
(Amanecer. Al fondo, junto a una curva del Vltava,
se alza el castillo de los Rožmberk. En
primer
plano pueden verse árboles y
rocas)
Escena 1
(Jarek, pensativo, está sentado en una roca.
Michálek se aproxima)
MICHÁLEK
(sin ver a Jarek)
ˇEl caballo regresa solo!
ˇOh, Dios! żDónde estará Jarek?
JAREK
(levantándose)
ˇAquí,
amigo mío!
MICHÁLEK
(inclinándose)
ˇAh! ˇSed bienvenido, caballero!
żAlguna novedad?
JAREK
No lo vas a creer.
ˇLa petición de mano
ha fracasado!
MICHÁLEK
(afligido)
żDefinitivamente?
JAREK
(con rabia)
ˇLa
insolente viuda ha rechazado a Vok!
ˇBruja! ˇAh! ˇSi hubiera sido un
hombre!...
(Poniendo la mano sobre su espada)
MICHÁLEK
ˇBruja! ˇQué se convierta en
lechuza!
JAREK
(con rabia)
ˇPobre
Vok!
MICHÁLEK
ˇPobre Vok!
JAREK
ˇRechazado!
MICHÁLEK
ˇRechazado!
JAREK
ˇUn héroe de tan alto linaje,
un hombre
valiente, poderoso, generoso,
y un ejemplo de seriedad
ridiculizado por esa insolente mujer!
MICHÁLEK
Un buen hombre, demasiado bueno...
Conocido en cualquier parte
y rechazado por puro capricho.
ˇEs
demasiado! ˇQué el diablo se la lleve!
A pesar de su fama y de ser
amado por todos,
ˇno logramos casarlo!
JAREK
ˇSu solitaria juventud debería ser
compensada,
ahora, en su madurez!
MICHÁLEK
Ojalá encuentre una esposa virtuosa
y sea colmado de alegrías.
ˇQue forme una familia
y sea
bendecido!
JAREK
ˇÉl, el más valiente de todos los checos,
solo, sin ningún consuelo!
ˇEsta situación debe cambiar cueste lo
que cueste!
MICHÁLEK
ˇSeguro que el diablo anda metido en
esto!
RARACH
(aparece entre las rocas disfrazado
de ermitańo y luego desaparece)
ˇJa, ja, ja, ja!
MICHÁLEK
żQué ha sido eso?... ˇQué Dios nos
proteja del mal!
JAREK
Su nombre se ha hecho famoso.
MICHÁLEK
Si al menos nos dejara un hijo...
JAREK
Para mí, sólo Dios y el Rey
están por
encima de mi seńor.
Yo, que le acompańaba siempre
en todos los
combates;
yo, que era feliz vertiendo mi sangre por él;
yo, cuyo
objetivo en la vida
era su bienestar, su suerte y su honor,
żtengo
que verlo ahora tan solo y triste?
żVer cómo desaparece su felicidad?
ˇNo será así!
ˇJuro desde el fondo de mi alma
que renuncio a
las alegrías del amor
y que no me casaré
hasta que mi seńor Vok se
haya casado!
(Sale)
RARACH
(como antes)
ˇJa,
ja, ja, ja!
MICHÁLEK
żQué ha sido eso?... ˇQué Dios nos
proteja del mal!
(Sale)
RARACH
(entrando)
ˇJarek,
mientes hasta en las narices del diablo!
ˇJa, ja, ja, ja, ja!
BENEŠ
(entra, disfrazado también de ermitańo,
reconoce a Rarach y se sobresalta)
ˇCielos!... ˇOtra vez esta aparición!
RARACH
ˇJa, ja, ja, ja!
BENEŠ
(amenazante)
ˇDiablo!
RARACH
(amenazante también)
ˇAlma negra,
consagrada a Satán!
ˇJa, Ja, ja, ja!
BENEŠ
(con insistencia)
ˇFuera de aquí!... ˇEn el nombre de la Santa Cruz!
RARACH
Tú estabas con la viuda... ˇBien lo
sé!
BENEŠ
ˇCalla, demonio, tú estabas allí
para
difamarme!
BENEŠ, RARACH
ˇMentiroso! ˇYo soy un hombre santo
y tú un maldito demonio!
ˇAh, mirándonos,
no hay nada que nos
diferencie!
Bajo esos hábitos de monje,
vas a la caza de almas
que se mueren de miedo
a penas caen en tus garras.
ˇTú eres el
diablo!
ˇTú has calumniado a Vok en casa de la viuda!
ˇEres tú!
ˇEres tú!
(Se persiguen y salen corriendo.)
Escena 2
(Katuška y después otras jóvenes)
KATUŠKA
żNo hay nadie?
ˇAh, me pareció haber
oído su voz!
El corazón siempre escucha
lo que desea oír.
Sé
que él vendrá hoy,
pero mi corazón está lleno de inquietud.
No
quiero que mis ojos
vuelvan a llenarse de lágrimas.
Quiero una
dulce sonrisa en mi ojos
para ofrecérsela a mi amor.
żDe qué me
sirven los adornos,
las flores y cintas,
si el triste velo de la
pena
oscurece mi cara y mis ojos?
Para mi amado
quiero estar
bella como el amanecer,
tener el alma alegre
y en los labios una
melodía.
Quiero estar bella para mi amado.
ˇÉse es el único deseo
de una joven!
ˇOh, que la alegría me haga resplandecer!
ˇAh,
corazón!
żPor qué me haces tanto mal?
Quiero estar bella para mi
amado.
ˇÉse es el único deseo de una joven!
(Mira hacia el Vltava.)
ˇVltava, el día se refleja en ti,
bello y encantador!
ˇAh, si
el dolor que me oprime
fuera engullido por tus aguas!
LAS JÓVENES
(primero detrás de los bastidores,
después entran
con guadańas y hoces.)
ˇBuenos días! ˇBuenos días!
(El eco)
ˇBuenos días!
ˇAmanece, salid afuera!
(El eco)
ˇSalid afuera!
ˇVenid, venid a la hierba perfumada,
a lavar
vuestras sonrosadas mejillas!
La alondra ya llama a la codorniz,
ˇvamos, amigas, vamos a segar!
ˇBuenos días!
ˇConservad el
descanso y los sueńos!
ˇCorramos como la brisa de la mańana!
ˇBuenos días!
(El eco)
ˇBuenos días!
KATUŠKA
ˇBuenos días!
żHabéis visto galopar a
ese caballero
que está por llegar del oriente?
LAS JOVENES
ˇTu buen amigo aún no ha venido,
pero vendrá, con el encargo realizado
y su misión cumplida! Fíjate
bien, Katuška,
porque si trae a la novia del seńor Vok,
habrá
fiesta y se bailará.
ˇVenid a hacer ramos, que hoy nos urge!
ˇVamos todas al campo y trencemos coronas!
ˇTodas fuera! ˇBuenos
días, buenos días!
(Salen)
(El eco)
ˇBuenos días!
KATUŠKA
ˇOjalá sea también un día de fiesta y
alegría para mí!
Escena 3
(Katuška, Jarek)
JAREK
(Corriendo al encuentro de
Katuška.)
ˇSé bienvenida, mi nińa!
KATUŠKA
ˇOh, caballero!
ˇSed bienvenido,
seńor!
JAREK
żQué?... żAcaso somos extrańos?
żQué
tienes? Veo una lágrima en tus ojos.
żPor qué huyes al verme venir
cuando yo quiero abrazarte?
Dime, palomita, żpor qué esas
lágrimas?
żNo puedo besar
la dulce y rosada flor de tu cara?
KATUŠKA
Caballero, el mundo es malo.
Tú eres
un noble, un verdadero aristócrata,
yo una simple y pobre muchacha...
ˇAy, la verdad es que no sé por qué
mi corazón se siente hoy
oprimido!
JAREK
(angustiado,
aparte
żConocerá mi juramento?
KATUŠKA
Hoy tengo el presentimiento,
y se me
parte el corazón,
ˇde que nunca seré tuya!
JAREK
żPor qué habitan siempre las dudas
en
tu corazoncito?
żHas perdido la confianza en mí?
ˇIncluso si este
país me perteneciera
y yo fuera su príncipe,
contigo, alma mía,
luz de mis ojos,
sólo contigo, florecería mi alegría!
żVes? Yo te
amo cada vez más,
e incluso con tu carita triste
eres tan bella y
tan encantadora
que siento que ninguna fuerza en el mundo
ˇigualará la de mi amor!
ˇLa verdad es que te quiero
por
encima de todas las cosas!
ˇVen, en mis brazos encontrarás
el
fuego de la felicidad y la confianza en mí!
KATUŠKA, JAREK
Abrazarte eternamente,
posar
mis labios sobre los tuyos,
imaginar juntos bellos sueńos,
ˇserá el
paraíso!
ˇOh, sueńos llenos de esperanza
no acabéis nunca,
igual que nuestro amor sin medida
y nuestra fe en la felicidad!
żQuién osará alzar una cruel barrera
entre nosotros, en nuestro
hermoso cielo,
cuando el impulso de nuestros corazones
nos ordena
pertenecernos el uno al otro?
Cuando estamos tan firmemente decididos
sabiendo que por encima de nosotros
es Dios, nuestro amparo más
sagrado,
ˇquien nos bendice!
ˇAbrazarte eternamente!...
ˇSólo
seré tuyo/a!
Escena 4
(Los anteriores, Rarach, Michálek, las jóvenes,
gentes del castillo, campesinos)
RARACH
(disfrazado de ermitańo, hace
burlonamente un gesto
de bendición en la dirección
de Jarek y Katuška.)
ˇJa, ja, ja, ja! Mis queridos
nińos, os bendigo
en nombre de la persona sobre la que Jarek,
inconscientemente y de forma irreflexiva,
esta mańana ˇha
pronunciado un juramento!
KATUŠKA, JAREK
ˇDesgracia! żQué significan esas
terribles palabras?
KATUŠKA
żQué horrible secreto esconden?
JAREK
(aparte)
ˇDesgraciado
de mí, por ese loco juramento
he comprometido también a mi amada!
RARACH
ˇJa, ja, ja, ja!
(a lo lejos se oye música de fiesta.)
JAREK
ˇEs el seńor Vok que llega!
MICHÁLEK
(entrando)
ˇAquí
llega el seńor Vok!
(Acuden jóvenes con flores y campesinos)
Escena 5
(Los anteriores. Entra Vok con su sobrino Záviš
y el séquito de caballeros)
CORO
ˇSed bienvenido,
nuestro buen seńor!
(cubriendo el camino de flores)
ˇViva su seńoría!
ˇEstas flores
te dan la bienvenida!
ˇCuando estés en la gloria del trono
no dejes de pensar
en tus
hijos!
Un grito unánime de alegría
te acoge fervorosamente,
desde el castillo a la más pequeńa choza,
así es, como puedes ver,
tu país natal
en toda su belleza.
ˇViva su seńoría!
ˇTu
residencia es un verdadero paraíso
y tu pueblo, fiel seńor, te suplica
que no te vayas, que te quedes con nosotros!
ˇEncuentra aquí tu
verdadero hogar!
ZÁVIŠ
ˇQué bello está el castillo a orillas del
río!
Estas praderas son un verdadero jardín...
Las gentes son muy
amables...
Como en un cuento de hadas, ˇun paraíso!
CORO
ˇUn paraíso!
MICHÁLEK
ˇUn paraíso, seńor, un paraíso muy
hermoso!
Y para tu caballo blanco, hay preparada una cuadra,
ˇuna espléndida caballeriza!
Todo lo que hemos sembrado ha
germinado
y el joven seńor Záviš nos ha felicitado.
En vuestro
paraíso tan solo falta una Eva,
y su seńoría necesita una,
ˇya lo
creo que la necesita!
VOK
ˇTú, fiel servidor!...
(volviéndose hacia Jarek)
A ti, mi querido amigo,
y a vosotros buenas gentes... ˇque Dios os
bendiga!
Entonces, Jarek, żqué respuesta me traes?
JAREK
Mala, por desgracia.
VOK
żY por qué tiemblas?... Ella me rechaza...
No tenía esperanzas y desde hace mucho tiempo
sé que ninguna mujer
se unirá a mí.
ˇHe vivido solo, seguiré solo y moriré solo!
MICHÁLEK
(con pena casi cómica)
ˇAh! ˇSeńor! ˇAh! ˇSeńor! ˇMi querido seńor!
ˇAh! ˇRetirad esas
crueles palabras!
Cuando os veo así, se me saltan las lágrimas:
ˇsin mujer, sin hijos, sin nińos pequeńos!
Es que de vuestra
familia, de vuestro célebre nombre,
żno me quedará ningún recuerdo?
ˇAh! ˇSeńor! ˇAh! ˇSeńor! ˇMi querido seńor!
ˇLa gloria es como la
espuma para quien no tiene mujer!
ˇAh! ˇRetirad esas crueles
palabras!
VOK
ˇTú sabes que ninguna mujer me quiere!
MICHÁLEK
ˇSi la viuda Mandaléna no os quiere,
encontraréis otras cien con facilidad!
VOK
ˇBuen anciano, me sorprende tu
ingenuidad!
JAREK
ˇSeńor, dice sencillamente la verdad!
ˇDanos la alegría de escoger una!
RARACH
(en voz baja a Vok)
ˇSeńor, ese viejo
tiene una bonita hija!
VOK
(dirigiéndose alegremente a
Michálek)
żQueréis una boda?...
Anciano, żtú no
tienes una hija?
MICHÁLEK
(sorprendido)
żYo?
JAREK
(consternado)
żÉl?
RARACH
ˇJa, ja, ja, ja!
CORO
(disimuladamente)
żPor
qué ese súbito interés?
żSu corazón se inclinará hacia ella?
MICHÁLEK
(extrańado y turbado)
żYo, seńor, una hija?
ˇSí, tengo una!
(dirigiéndose a Katuška)
ˇVen aquí!
ˇEsta es mi Katuška!
VOK
(a Katuška)
ˇVen aquí, querida nińa!
żHay
alguien que reine en tu corazón?
żEstás ya prometida?
MICHÁLEK
(aparte)
ˇDios
mío! żEl seńor Vok querrá a Katuška,
a mi pequeńa Katuška?
VOK
(a Katuška)
żPor qué te sonrojas?
żDime,
dime a quien
has dado el amor de tu corazón?
JAREK
(aparte)
ˇAh, qué
angustioso instante!
żEs posible que ella dude?
żSe atreverá a
renunciar a mí?
ZÁVIŠ
(en secreto a Vok)
Créeme, querido tío,
ya escogió a otro,
ˇrenuncia a ella!
KATUŠKA
(para sí, angustiada)
ˇDios mío! żCómo decirlo?
La timidez me ahoga,
me muero de
vergüenza.
MICHÁLEK, RARACH
(cada uno por su lado, en
secreto a Katuška)
ˇEs preciso que renuncies a Jarek
para casarte con el seńor Vok!
ˇSería un pecado rechazarlo!
CORO
(disimuladamente)
żPor
qué ese súbito interés por ella?
żSu corazón se inclinará hacia
ella?
VOK
Franca y valientemente
dime lo que
esconde tu corazón.
Si amas a otro,
dime, hijita, dime el nombre
del que desea tu corazón.
Todos quieren que se celebre una boda,
ˇcelebrémosla entonces!
Hija mía, que sea un honor para ti,
sólo nómbrame
al que deseas como esposo
y así será.
CORO
ˇAhora Jarek tiene un peligroso rival!
żQué joven hábil y astuta
rechazaría al seńor Vok
malgastando
así su suerte?
MICHÁLEK, RARACH
(cada uno por su lado, en
secreto a Katuška)
ˇAprovecha tu suerte!
Sé hábil y
valiente
y di que quieres al seńor Vok...
ˇQue le das tu
corazón!
JAREK
(aparte)
żVenderá
nuestro gran amor
por el oro del seńor Vok?
ZÁVIŠ
(a Katuška)
El amor
puede leerse en tus ojos
incluso aunque no te atrevas a decirlo...
Es tu corazón el que debe hablar,
ˇconfiesa a quien le
pertenece!
KATUŠKA
(dudando y
esforzándose)
ˇOh! Quiero pero no puedo...
ˇNo, no
puedo decir su nombre!
TODOS
(salvo Katuška)
Entonces, żqué decides?
KATUŠKA
(intimidada)
ˇNo
puedo!
ˇDiles tú mismo
a quien amo!
(corre hacia Jarek y esconde
la cara en su
hombro.)
TODOS
(salvo Katuška y Jarek)
ˇÉl!... ˇEntonces es él!
VOK
(aparte, a Michálek)
żVes como estoy solo y rechazado?
MICHÁLEK
(con cómica
desesperación)
ˇLo comprendo bien!
RARACH
ˇSoy yo, seńor, quien bendecirá a la
pareja!
VOK
(a Jarek)
ˇTú, que has derramado tu sangre
por mí,
sé feliz con la que amas!
ˇSu dote procederá del tesoro de
los Rožmberk!
ˇQue bendigan desde hoy vuestra felicidad!
Allí, en
lo más alto, construiré un monasterio
cuya primera piedra os servirá
de altar.
Allí, el padre Beneš os bendecirá.
(Vok junta las manos de los dos jóvenes.)
RARACH
ˇAmén!
JAREK
(separándose de los brazos de
Katuška)
ˇAh! ˇPobre de mí!
No puedo ir al altar
como un mentiroso.
ˇDios no debe bendecir a un perjuro!
ˇKatuška,
no puedo convertirme en tu esposo!
KATUŠKA
(aterrada)
ˇOh,
Dios mío!
RARACH
ˇJa, ja, ja, ja!
CORO
ˇOh!...
Ingrato, żla rechazas por su
fidelidad?
MICHÁLEK
ˇAh, seńor, seńor, mi amado seńor,
yo sabía que un día nos alcanzaría la desgracia!
Si vuestra
seńoría rechaza tomar pronto esposa,
ˇmi hija morirá de pena entre
lágrimas!
Si vuestra seńoría rechazara casarse,
ˇmi hija estaría
condenada a quedarse soltera!
ˇDebéis sabedlo todo!
Jarek os ama
tanto que, irreflexivo,
ha jurado delante de Dios,
desde lo más
profundo de su alma,
no ser feliz hasta que no lo seáis vos.
Ha
jurado no desposar a mi hija ˇqué locura!
hasta que su seńoría no se
haya casado.
RARACH
ˇJa, ja, ja, ja!
MICHÁLEK
ˇAh, seńor, mi amado seńor,
que por
vos sea mi hija un día feliz!
ˇSeńoría, escoja pronto una esposa
y
rogaré eternamente por vuestro bienestar!
CORO
ˇAh, seńor, nuestro seńor, nuestro amado
seńor,
que gracias a vos esta nińa sea un día feliz!
MICHÁLEK , CORO
ˇSeguro que Dios aprobará
que
vuestra seńoría quiera casarse!
VOK
żTú, Jarek, has hecho realmente ese
juramento?
JAREK
ˇSí, seńor, así es!
VOK
Querido amigo, te has sacrificado por mí,
ˇnadie me ha amado nunca como tú!
No quiero ser un ingrato ante
este amor,
y te lo agradeceré con hechos.
ˇVe en paz
y
vosotros también, valerosas gentes!
ˇDejadme solo!
(La gente se dispersa. Vok se sitúa con Rarach y Záviš
en primer
plano y les habla con amabilidad.)
RARACH
Seńor, se trata del alma de Jarek,
sería preciso que tú mismo la liberaras.
Si no puedes hacerlo con
una boda,
entonces, lo haré yo con mis oraciones,
si en el bello
monasterio que harás construir
allí, a orillas del Vltava,
me
designas como prior
para mayor gloria de Dios.
VOK
ˇAsí sea, padre!
RARACH
ˇAmén y os doy las gracias!
ZÁVIŠ
Un mensajero ha llegado ante el
castillo...
ˇViste ropas y armas extrajeras!
Escena 6
(Los anteriores, el mensajero y más tarde Beneš y
Záviš. El
mensajero entrega a Vok un pergamino)
VOK
żEs para mí?...
ˇSed bienvenido y pasad a
descansar al castillo!
(el mensajero se va.)
(Vok lee con
emoción.)
ˇGran Dios!
ZÁVIŠ
żCuáles son las noticias?
VOK
Un mensaje póstumo de la condesa de
Šavenburk.
Me pide que tome bajo mi tutela
a su joven y huérfana
hija.
RARACH
ˇAh, una chica joven y bonita!...
ˇAquí veo la mano de Dios!
Envía a un fiel amigo
para que le
dé escolta.
Tu sobrino, el joven y buen Záviš,
será el más
indicado.
ˇSeńor, realiza sus deseos
y recogerás tus frutos!
VOK
Padre, cumpliré esos póstumos deseos,
tal
y como me aconsejáis.
RARACH
ˇQué Dios te bendiga!
VOK
Tú, querido Záviš, ˇve a buscar a la
huerfanita!
ZÁVIŠ
ˇSerá un placer, querido tío!
VOK
(a Rarach)
ˇAdiós,
padre!
(Rarach sale.)
VOK
ˇZáviš, protege a esa nińa, a ese tesoro,
porque es lo más querido del mundo para mí!
ZÁVIŠ
żLa conocéis entonces, tío?
VOK
ˇEs la hija de una mujer a la que quise
mucho,
con un inmenso, santo y sincero amor!
Cuando ella me
rechazó me quedé solo en el mundo.
Ahora, en su memoria,
fundaré un monasterio, allí, en lo más alto,
ˇy suplicaré a Dios que
retire de mi alma
el dolor de haber perdido a quien amaba!
ZÁVIŠ
Y después, żno has amado a otras
mujeres?
VOK
ˇJamás!
ˇSólo el bello rostro de esta
mujer
me hizo sońar un día con el amor!
Recuerdo que el resplandor
de sus ojos
encendió estrellas en mi vida
y que su belleza, como
el sol,
hizo de mi corazón un paraíso.
ˇEra un tiempo de
esperanza, el mayo de mi juventud!
Yo esperaba ser también amado;
ˇoh mujer! estrella llena de encanto,
żpor qué fuiste tan fría?
Otro, dueńo de tu corazón,
te apartó de mí
entre sus brazos,
dejándome solo con mi dolor.
He huido de mí mismo, pero allá donde
vaya,
veo su imagen, mi recuerdo y mi pena.
Nunca más se encenderá
aquel dulce ardor
y ningún corazón se unirá a mí.
Aún recuerdo el
resplandor de sus ojos.
Ella fue la única mujer, cuyo bello rostro
me conmovió tanto, ˇque creí en el milagro del amor!
ZÁVIŠ
Quizás la hija sea tan bella como la madre
ży si sus ojos tienen un resplandor capaz
de hacer renacer los
viejos sueńos de juventud
en un nuevo paraíso?
ˇEso espero y
confío!
VOK
No me resistiré,
toda mi alma llama a mi
bien amada.
ˇOjalá la felicidad perdida pudiera regresar!
RARACH
(apareciendo de
improviso)
ˇEntonces, ejercerás la tutela como yo te he
aconsejado!
żY mi priorato?
VOK
ˇLo tendrás!
(Sale con Záviš. Seguidamente entra Beneš
que
se queda petrificado de extrańeza. Rarach
se frota
las manos riéndose de Beneš.)
BENEŠ
(lleno de coraje)
ˇFuera de aquí! ˇQue la noche infernal te trague!
RARACH
ˇNo tienes poder para echarme!
Tu alma
no es pura.
ˇYo sí tengo poder aquí!
ˇEstás maldito para siempre!
ˇHas estropeado la boda de Vok
para heredar todos sus bienes
y
conseguir la rica abadía!
BENEŠ
(haciendo varias veces la seńal de la
cruz en el aire)
ˇFuera de aquí, en nombre de la Cruz,
príncipe del infierno!
(Rarach huye ante la seńal de la Cruz y va a
esconderse
detrás de unas rocas. Beneš avanza con
aire triunfante.
El cielo se oscurece bruscamente y
Rarach sin su gran
barba de ermitańo, trepa a una
roca, se despoja de su
hábito de monje y a la luz de
unos relámpagos aparece
bajo su aspecto
diabólico.)
RARACH
ˇTu alma no es pura
y mi presa no
escapará de aquí!
(Beneš huye asustado.)
(se oye un gran
trueno)
ˇJa, ja, ja, ja!
|