EL BESO
Personajes
| VENDULKA BARCE LUCAS MARTINA MATOU EL PADRE TOMES |
Prometida de Lucas Vieja Sirvienta del Padre Prometido de Vendulka Tía de Vendulka Anciano Contrabandista Padre de Vendulka Cuńado de Lucas |
Soprano Soprano Tenor Contralto Bajo Bajo Barítono |
La acción se desarrolla en un pequeńo pueblo de época indeterminada.
|
PRVNÍ DĚJSTVÍ Předehra (Sednice u Palouckých. Vzadu otevřené široké klenuté okno, jímž jest viděti na náves. Dveře vpravo, vlevo a vzadu. Stůl , židle atd.,malovaná truhla, police s nádobím, u kamen ve výklenku dřevěne konve, škopky, bečky, vše v nejlepšín pořadku) 1. výstup MARTINKA (vběhne zadními dveřmi) Vendulko! Vendulko! Panáto! Slyšte me! Kde jste? Což jetše nevíte? Honem, honem, honem to vězte! Vendulko! Venulko! Pantálo! Slyšte me! Kde jste? (Vendukla přiběhne, za ní pomalu otec) Honem to vzěte: Námluvčí za dveřmi! VENDULKA (s radostným leknutím) Cože to pravíš? MARTINKA Vendulko, Vendulko, co se tak mejapmou stavíš? Co jenom slovíčko mukáš? Víš to, ze piřjde si Pro tebe Lukáš! VENDULKA (radostně, s vekým dojetím) On věru? MARTINKA (netrpleivě) Chceš to psáno mit? VENDULKA Ne, teto, ne, teto nemuže to být, nemuže to být! Byt sebevíc me miloval, vždyt nebožku svou sotva pochoval... MARTINKA S přáteli byltě dnes Zármutek zapít, bude on k námluvám, bude k nim kvapit! K námluvám, bud nim kvapit! Před lety nechal tě S bolestnou obtětí, by ušel stařických rodičů prokletí ženě i rodičům- Bůh jim dej nebe, kdzy prec jen Lukáš, jen Lukaš ted dostane, když prec jen Lukáš ted dostane tebe! VENDULKA (unesena) Já jeho být, jeho být! O, tedy, přec! OTEC Jen rozvaž jetšcě celou věc! VENDULKA (s drůazem) Jak to? OTEC (rozpadaičte) Já myslím, ja- Nech ho být! VENDULKA (pevně) Já Lukáše? Spiš nechci zít! OTEC Nuž vezmi si ho tedy! Nám čisté svědomí, já radil naposledy. Jen sěpchej, jen spěchej Na připravy všecky, ten povyk světský, at z domu mám a v bázni boži, ve svátosti se chystám na pout to věčnosti! 2. výstup (Barče vběhne zadními dveřmi a nechá je otevřené) BARČE Už jdou, už jdou A celá ves sem nimi ses Shluke dnes! VENDULKA Už jdou! MARTINKA Už judou! OTEC Už jdou! VSICHNI Už jdou a celá ves Sem za nimi se shlukne dnes! OTEC (vážne) A OSTATNI Vše v pořádku af uvidí, a čest at máme u lidí! (Vednulka z truhly vitáhne kazajku a všecky tři oblékaí do ní otce) Ted honem nový kabátek, af všecko jest jak ve svátek! (Lukáš a Tomeš jdou kolem okna vzadu. Za nimi se přikrádjí zvědavě sousedky a sousedé) VENDULKA, MARTINKA, BARČE, OTEC Už jdou! VENDULKA, MARTINKA, BARČE Ted slušne stranou, af nevěsty zde nezastanou! (Vendulka a Barče s Martinkou utečou) 3. výstup (Otec postaví k slavnostnímu uvítání. Lukáš a Tomeš objeví se v otevrenýck zadních dverich. Za nimi sousedé a sousedký) TOMEŠ (Postričí Lukáše) Dobrý večer! (Kávavé k Lukáši) Tys jak zmámen! LUKAŠ (vzpamatuje se) Dobry večer! OTEC Amen, amen! Což mi asi strýček nese? Prosím, prosím, posadte se! TOMEŠ Na to času dost Až zvíme, kterak u vás pořidíme. Nového nic nevyjevím. OTEC Copak byste rád? Já nevím! TOMEŠ Zde můj švakr Lukáš, (otoci zamysleného Lukaše) -tak se přece ukaž – ztratil ženu, ztratil matku, sestry nemá, a co nyní? Cizí péče škoda statku- Potřebuje hospodyni! Každý co chce, uzme vdovci, když je v polích plno práce, v stáji krav a v chlévě ovci; kdož má oči na čeládce? Na komoře, na spejcharu, všudy něco přijde k zmaru; a což když mu nadto všecko na kolebce pláče děcko! Proto také Lukáš (k Lukaši) - tak se preče ukaž – chce se ženit, rád se na to vkládám, a vas za Vendulko pro nej žadam! OTEC Má vůle proti vůli boží Mu stéblo v cesty nepoliží; Když mladí chtějí nejinak, nuž, spánem Behem, stań se tak! TOMEŠ Nuž strýčku milý, stań se tak, stań se tak, stań se tak! OTEC Nuž s pánem Bohem, stań se tak! Barče, v rychlostí Něco pro hostí! TOMEŠ (veseke k Lukaši) Štasntne, hochu, korčils na cestu, hled! Už přivedu ti nevěstu! LUKAŠ (vzpanautje se, v nevýslovené radistí k otecí) Já sotva pojínám to štestí nenadálé, že zváti svou ji mám, již miloval jesem stále: (chopí se s největši srdečností otecovy ruky) ó, za to dík vám z duše nastokrát, že Vendulku mi dáváte tak rád! OTEC (rozpacité) Nuž rád, či nerad! LUKAŠ (zprudka vyjede) Jadže? Rozuměl jsem vám? OTEC (vyhýbavé) Nu, co se durdíš? Vždjt pak ti ji dám! LUKAŠ (s hořkostí) Však nerad! OTEC To jesem neřek´! LUKAŠ (smuté) Na vsak rád! OTEC Vzdjé nemusís prec Namé slovo dbát! LUKAŠ Vy ale musíte mi k slovu stát, proč dceru svou mi nedáváte rád? OTEC To se mne neptej! LUKAŠ Chci se ale ptát, proč Vendulko mi nedáváte rád! SBOR Ted odpověd už musíte mu dát! Vžzdyt by mu dal svou dceru daždý rád, je vy to chcete se vžím lépe brát! OTEC Když na mne všichni dorážíte, tož věz, dle svědomi ti nechci lhát: vy dva se k sobě nehodíte! SBOR Aj, aj, aj, aj, do dobře nevidíte, sto špatně rozumíte! LUKAŠ (vřele) My, kteři tak se milujem, tak věrně léta dlouhá, kdež byla nám přec udelem, jen beznadějná touha; my že se k sobě nohodíme? A pročpak? SBOR A pročpak , a pročpak? af to také zvíme! OTEC Dej pak, dej pak, dej pak zu pokoj! LUKAŠ (rozpálen) Ne, ne, ne! OTEC Ty´s krve lehko vzbouřené, a Vendulka ta není jiná, co přijde, má to mení, má to není vina! Vy máte oba tvrdé hlavy A nikdo vám je nenapraví, ach, bude u vás mnoho hříchů, svár bude u vás každy den! Však tobě jest má řeč Jen k smíchu, ted všecko víš, a nech mě jen, a nech mě jen! LUKAŠ Že tvrdé hlavy? Že tvrdé hlavy? Nebojte se jich, vždyt jedna vůle vládne v nich! SBOR Ba, nebojte se jich, jest jedna vůle v nich! OTEC Ciń ted, co čiń, tot světská věc, v té nesluší mi soudit přec, jesen rád, že mám to odbyto, mé svedomí, mé svědomí jest obmyto! SBOR On ve všem vidí síme hříchu, vždyt znáte jej, tot veru k smíchu! OTEC (vesele) Ted sousedé jsme hotovi, ted af si každý pohoví, ted sednete a připijte a dnešek štastne zažijte! SBOR Ted sednete a připijte a dnešek štastne zažijte! OTEC Tak to žáda hřišný svét, já rosou nebes jen se vlažím; ach, svatý pokoj mit zu bažím! A proto skoncím s tebou hned, i povím tobe, Lukaši, co nevesta ti přináši: má zboží, co se patří selce a tisíc zlatých o veselce, ti tady na stul vysázím! LUKAŠ (odmítavé) Tím nedošlo by k nesnázím! Vždyt jsem se vás přec neptal na to, vždyt ona jest mi nad vše slato, jen kdybyste me nebyl slovem bodl, že já byck s Vendulkou se nepohodl! Ne dřív se srazí tvrda cela hor, než mesi námi pryní bude spor! SBOR Ba, dřív se srazí tvrdá cela hor, než mezi nimi jaký bude spor! (Vcási Tomes, privádí Vendulku) 4. výstup LUKAŠ (kvapí Vendulce vstřic s otovřenou nárucí) Má nejdražší! Tys má, tys vpravde má! VENDULKA, LUKAŠ (tiše k sobe) Jsme svoji, jsme svoji, ach, jsme svoji? Rty se to řicí bojí, že by se duše vzbulila, a zas tak bolne toužila, jsme svoji, jsme svoji, ach, jsme svoji? Rty se to řici bojí, že zas by prchla do nebe ta lásky chvíle krátká! Jsme sovji, jusme svojí, atd. SBOR Ti jsou stvořeni pro sebe, jsou jak dve holoubátka. Ti jsou stvořeni pro sebe! LUKAŠ (vřele) Ted v tobe jen a pro tebe Chi žít, ty´s navždy, navždy má, navždy má! (chce je políbit) VENDULKA (odstrcí jej prudce) Ne! Nech me být! (všichni u stolu vstanou u udivene hledí) TOMEŠ Co to? Co to? (chlácholive k Vendulce) Já myslel, že chtel hubičku? VENDULKA Já nechci! TOMEŠ Hledme šelmičku! Ta ho zná škádlit! OTEC Ta má hlavičku! LUKAŠ (překvapen, ale mirne) Má rozmilá, jak že´s to myslila? VENDULKA Ze k hubičkám ted veru času není! LUKAŠ Však, Vendulko, já chtel to políbení! VENDULKA Já nechtela! LUKAŠ Vždyt přece smim ho chtít! Ty mi ho dáš! (Blíži´se k ní) SBOR Aj hle! Jiz hnev jim bouří krev. TOMEŠ Cožpak se nestydíš, ci ani nevidíš, že krome výsmechu, nic u ní nesklidíš? LUKAŠ Nuž, at si vzdoruje, vim, za jen žertuje, a cím me škádlí víc, tím vic me miluje! OTEC Tys na to nehledel, co jsem ti povedel, však jednou nežaluj, žes dřív to nevedel! SBOR Aj hle, aj hle, již hnev jim bouří krev! Spor tedy přec, spor tedy přec! TOMEŠ Aj hle, aj hle, již hnev jim bourí krev! LUKAŠ Nuz, at jen vzdoruje, vím, že jen žertuje, atd. OTEC Spor tedy přec, spor tedy prec! Jak smutná, jak smutná, jak smutá vec! SBOR Rozhvevá se pro hubičku Lukáš na svou Vendulicku? Třebas by je tuze rád, odbývá ho napořád! TOMEŠ, SBOR (se sdlenicé v ruce) Připijme jim zdraví, pak je nechme o samote, oni vše zas napraví, usmíří se po dobroté! TOMEŠ, SBOR Oni vše zas napraví, usmíri se po dobrote, připijeme jim na zdaví, pak je nechme o samote! TOMEŠ Budte zdrávi! Budte zdrávi! Z duše přejem, veřte nám, mnoho štestí, monho zdavru, vám, z duše přejem mnoho štestí, mnoho zdraru vám mnoho zdaru vam! SBOR Budte zadávi! Budte zdrávi! Z duše přejem, věřte nám, mnoho štestí, monho zdavru, vám, z duše přejem mnoho štestí. OTEC, LUKAŠ, VENDULKA Drazí lidé, díky vám, odpat ván to Pánbu sám! Drazí kidé, díky vám! 5. Výstup LUKAŠ Nikdy, nidky v hoři sevém, dívko má, jsem nemel zdání, že tak budem spojeni ku vecnému milování! VENDULKA Nidy též, nikdy též, muj rozmilý, nemela jsem pomyslení, že já přece budu tvou ve shledání bez loučení! LUKAŠ Bez tebe, ach, bes tebe, což to byla dlouhá léta! A ted mého štestí ráj Jen z tvé verné láslky zkvétá! VENDULKA Což by všecka vernost má, což by nám však platna byla, kdydy nebožticka tvá nebyla mne ustoupila! Za to chci ji ve cti mít, sirotecku nmtkou být! (Barce a Martinka prinášejí kolebu s deckem a zase odjeudou. Vendulka besí jim vstíc) VENDULKA Nevinatko, již te mám, od dneska te vychovám! LUKAŠ O, tys andel lásky sám! VENDULKA (u kolébky) O, již tobe, dahé robe, matkou býti slibuji, za ni tebe miluji, duše rosmilá! LUKAŠ (pro sebe) Jak je krásná, jak je spanilá! (Vendukla vezme od kam nádobku a spye s ní bilý písek okolo kolébky.) LUKAŠ (se diví) Nac to? VENDULKA (báslive) Pst! Tiše! LUKAŠ (ukazuje na kolébku) Co se budí? VENDULKA (ohlízí se plase) Nuy věž, ci ti tak hlavu trudí! Jet jasno od cervánku, slyš, nezli temno nastane, pak z hrobového spánku si matka k díktu přivstane. V ten písek dobný hebce Se vtisknou její šlapeje, at stoupne ke kolébce a zakolébá, zapceje. A kdyby ve zlých rukou Své siré dítko viděla, pak zalostí a mukou by v pulnoci zde kvílela. Ty ubohé mé robě, ty matku poteš úlevou, zjev ji, až přijde k tobě, že dobře bdím, že dobře bdím tu nad tebou! LUKAŠ Dej mrtvúm spát, nám volno blaza zít, jsme sovji! (chce ji nežne políbit) VENDULKA (jemne se mu bráni, úzkostne) Prosím tě, ach, nech mě být! LUKAŠ A pročpak? Ci se ani nesmín ptát, proc hubičku ni posud necses dát? VENDULKA Mám proc! Chci nebozku tvou zenu čtít; Vez, hubičku drív nemáš přislíbenou, až po svatbe, as budu tvojí zenou, pak nebožce to nemí líto být! LUKAŠ Až do svadby mám čekat, až do svadby mám čekat? Aj, aj, aj, aj aj, aj, ty chces mě lekat! Jak to mé sínce slusí, když mě tak zertem dohreje! Drív dá mi celou duši, pak hubičku mi nepreje, a hodně se mi vysměje, A přec bych rád! (stíhá ji) VENDULKA (odpuzuje jej) Mám věru zlost! LUKAŠ Máš víc mi přát! VENDULKA Mám toho dost! LUKAŠ Tvou líbat líc, nic nechci víc, tu marný vzdor, a žádný spor, jis nepoprosím, kde báti smím: chceš se mne sbýt? Svou hubičku chci mít. VENDULKA Nežertujíc, lec pravdu díc, ti kladu vzdor; nec marný spor, již pokoj stím si vyprosím, chci mrtvé ctít; a nyní nech me být! (hní se, prijdou ke dverím vzadu, Vendulka jimi Lukáše hbité vystrcí a zavře, Lukáš pln smíchu a Skicí do sednice oknem) LUKAŠ (zertovne) Ha, ha, ha, ted začnem´znova! VENDULKA (co nejprisneji) Již ani slova! LUKAŠ (ulekne se) Jak? Jesto víc než pouhý žert? Tys pohněvána? (přibi´zi se prosebně) O, nechtěl jsem ti veru vzdorovat, však odpouštět, tot také milovat. VENDULKA (laskave) Vždyt plno lásky, plno lásky V srdci mém! LUKAŠ Ta záři v oku upřímném; Ty zarmoutit me nehodláš, ty sama, bez prošení jen z lásly dáš! VENDULKA (pro sebe) Co cinit? Ach, jak odolám? Vzdyt sama po nem plápolám! LUKAŠ Již v srdci láska zavolá! Již volně, sladce plápolá! VENDULKA (prudce) Vsak ne! LUKAŠ (prudce) Proč ne? VENDULKA Zal by jí v hrobě srdecem hýbal, kdyby´stak záhy jinou líbal, a v noci pak by u mne úpěla, své taskné oči na mne upřela. LUKAŠ Dost! Její zal ti více jest než muj! O, co to za bolest! VENDULKA (vrele) Svou krev i duši vypustím, když tebe z žalu vyprostím! LUKAŠ Však hubičku? VENDULKA (pro krátkém rozmýslení) Ti nedám! LUKAŠ Myslís veru, že se proviníš, když mi neco k vuli ucinís? VENDULKA Já dám ti srdece živou puli! LUKAŠ Však hubičku? VENDULKA Ne! Ustup ty mně k vuli! LUKAŠ Vzdyt bývá žena jemnější! VENDULKA Však muž má býti moudřejší! LUKAŠ Coz musí po tvém zrovna být? VENDULKA A musíš ty vždy pravdu mít? LUKAŠ Tak pravá láska nevzdoruje! VENDULKA Jest láska víc, než líbat se! LUKAŠ Kdo nepovolí, nemiluje! VENDULKA Proč mám jen já vždy shýbat se? LUKAŠ Jiz veru rozum s tebou tratím! VENDULKA Mne k hněvu již to dohání! LUKAŠ Vic nezli hněvem tobe splatím, at pykáš za své zdráhání! VENDULKA Nuz jen se hnevej, jak bis rád, vždyt menusím já tvou se stát! LUKAŠ Nuž, jen mě zahod, však mě zvednou, však já se jinde zveselím! VENDULKA Již oze ozelela jsem tě jednou, i po druhé tě ozelím! LUKAŠ Vydjt jesti devcat plný svet, a hubicky jsou jako med! VENDULKA (obrát´se k nádobám) ted ale musím hospodařit, cas hloupostmi už nechci mařit! LUKAŠ (dupne a zatne pesti) Blesk boži! VENDULKA (vezme dřevěnou konev do rukz) Tak se jinde durdi! LUKAŠ (zlostne rozhází konve, škopky a bedky) To proklaté tvé haraburdí, to víc než já ti znamená? ty vyháníš me, šílená? 6. výstup OTEC (vstoupí) Jak jsem to řek´, už je to tak, ba zázrak byl by naopak. (pestí k Lukáši) Ty tvrdá lebko, (k Vendulce) a ty též, zdazstarý otec mluvil lež? Má reč vám byla na posměch, ted porad si, kdo neposlech´! Já přede vsím se zavírám. Vás neslysím, vás zapírám! Jak jesem to rek´! už je to tak. Ba zázrak byl by naopak! (odejde) VENDULKA (pro sebe) Měl pravdu, když mě varoval? LUKAŠ (pro sebe) Měl pravdu, dkyž mě zrazoval? (k Vendulce) Nuž, povolís mi, neb mám vskutku jít? Bud hubičku... VENDULKA (neústupně, ač mirně) Jen jdi, a nech me být! (Lukáš v rozhrčení odejde) 7. výstup VENDULKA (hledí za Lukásem) Kam asi jede? Mám zavolat ho zpět? Ne, ani za celičký svět! Chci zapomenout na ten rozhovor, a pomine též jeho prchlý vsdor; vždyt za pravdu mi musí dát, (vroucné) a pak, vždyt má mě rád, ba nad vše rád! Jak zapomnel by na ten krásný čas, kdy mesíček nás vídal pospolu, tam pod olsí, tam v šerém údolu! co hubiček! O, první lásky čas, te s celým blahem se mi vrátí zas! (Martinka vbehne) MARTINKA Co se to stalo? V hlave mi víří! Lukáš pln zlosti k hospode míří! Kdo ho kdy viděl v hospode pobýt? VENDULKA (zlostně) Samé to vzdory, chce me jen zlobit! MARTINKA Stálo to za to, takhle se štvát? VENDULKA (zlostně) Hubička hloupost! MARTINKA Mělas ji dát! VENDULKA K hospodě? Hanba, hanba! MARTINKA Tvou jest to ninou! Dojdu ti pro nej! VENDULKA (s odporem) Začneme jinou! MARTINKA Nu dobře, bestho mám zpech! Chci se tě něco ptát! Jsem, milá holka, starý věch, však v práci posavad a ráda ještě s pomocnicí bych za pašíři chodila; nuž, nepovíš mi o holčici, jež by se k tomu hodila? Jes pulnoce se neděsí, kdyz temno lehne nad lesy a do skal, v divé houští, se v bouri, v sněhu pouští? VENDULKA Já nevím o tak zmuzilé! MARTINKA Ba, dívky jsou ted zlenilé, jsou jako z marcipánu! VENDULKA Kde vzít vám dívku na pomoc? MARTINKA Nuž, starej se mí! Dobrou noc! (odejde) VENDULKA Dobrou noc! (sama) VENDULKA A ty, mé robě, ted již nalezím jen tobě! (sedne a kolébá) Hajej, muj andílku, hajej a spi, maticka kolébá dětátko svý, hajej, dadej, nynej, malej, maticka kolébá... (vzrusene) Ach, maticka ti v hrobě spí! Co jen ten Lukáš myslí? Však on se smíří! Zacnu jinou! Letela bělounká holubička, potkala božiho andělíčka. Duše z těla, kam jsi chtěla? Chtěla jsem doletět do nebíčka! Dolet si dušinko aš do nebe, já pujdu k dětátku místo tebe; tam je slíbám, Ukolíbám, líbá te nastokrát tvá matička. (oprena o kolébku usíná) 8. výstup BARCE (vbehne) Jaká hanba! Celá ves jiste tam se shlukne dnes! Jaká hanba! Tu spí a nevi co jí jest, že shanobili její cest! Ty tam, ty mi to zodpoís! Co to? Vždyt zní to blíz a blíz! (Lukáš, devcata a hudebníci za oknem) Už jdou, už jdou, už jdou! VENDULKA (vyskocí, spatří Lukáse a potáci se jako ve snu) Ha! Kde to jsem, dke to jsem? LUKAŠ (tocí se střrídave s tancícími devcaty) Hrajte mi tu nejskocnejiší, hrajte hodne veselou! Za hubicku uprímnejší (do okna) najdu-li nem srsáná! nech si už svou kyselu! Hrajte mi až do pulnoci, hrajte mi až do rána! Málo mlsky na ovoci, (do okna) najdu-li v nem sršána! VENDULKA Co vidím? BARCE Já zan se stydím. VENDULKA Tak tupit mné! BARCE A dát si k tomu hrát! VENDULKA Ne, to by nemoh´, kdyby mel me rád! BARCE (Zlostně, chce ven) Dojdu si nań! VENDULKA (zdzrí ji) Toho se chran! BARCE Ten netoudný! Ty hoky s ním! VENDULKA To mně! BARCE Kéž mu to splatit smím! VENDULKA Ach, taká hanba! Nelze mi tu žít! (otevře truhlu a váze si ranecek) Pryc musím, pryc odtud, pryc! BARCE (zavre truhlu a chce jí brát ranecek) Co má být? LUKAŠ (jako dřív) Všudy děvcat jako kvítí, pýcha jest mi na posměch! Která řekne: nech me býti! (do okna) Já ji na to: ty mě nech! Blážním-li se po hubičce, ona řekne: za měsíc! Navsydory však Venduličce dostanu jich na tisíc! (za oknem zvede jednu dívku a políbí ji) 9. výstup VENDULKA (klesne a pláče) Ach! (v okamzení, kdyz Lukáš dívku líbá, vystoupí Tomes a sbor za oknem) TOMEŠ (chytí Lukáse za rameno) Styd se! Hanba to i chlpaci, kdyby tohle natropil! LUKAŠ Všudy děvčata jako kvítí! TOMEŠ Styd se! Jis se štěbetají vrapči, Vendulku zes´ potupil! LUKAŠ Pýcha jest mi na posměch! SBOR Ztrestla její pýchu! Tot je věru k smíchu! BARCE Zluc mi z toho kipí! TOMEŠ Styd se! Styd se! Styd se! BARCE Dám ti, dám tí za tvé vtipy! (vsichini za oknem se hrnou pryc, Barce odbehne za nimi) VENDULKA (sama) Jiz konec milování! Pryc, pryc, hanba palí, a láska šálí! Pryc, pryc! (vesme ranecek a rychle odejde) |
ACTO PRIMERO Obertura (Habitación en la casa de los Paloucky. Al fondo una ventana a través de la cual se ve la plaza del pueblo. Una puerta a la derecha, una a la izquierda y una atrás. Mesa, sillas, un cofre, un aparador, etc. Todo en perfecto orden) Escena 1. MARTINA (entra corriendo por la puerta trasera) ˇVendulka, Vendulka! ˇSeńor primo, oídme! żDónde estáis? żNo sabéis aún nada? ˇRápido, rápido, venid y escuchad la novedad! ˇVendulka! ˇVendulka! ˇSeńor primo, oídme! żDónde estáis? (Vendulka entra, la sigue más lento su padre) ˇRápido, debéis saber lo que pasa! ˇTienes un pretendiente en la puerta! VENDULKA (alegremente sorprendida) żQué dices? MARTINA ˇVendulka, Vendulka, no te hagas la incrédula! żA qué viene tanta modestia? ˇTú sabías que hoy vendría a pedir tu mano Lucas! VENDULKA (alegre y emocionada) żEs cierto? MARTINA (impaciente) żLo quieres por escrito? VENDULKA No tía, no. ˇNo es posible, no es posible! Por más que me ame... ˇAcaba de dejar a su esposa en la tumba! MARTINA Junto a sus amigos, puso hoy fin a su luto y decidió rápidamente ˇelegir una nueva esposa! ˇCon una nueva mujer, él se casará! Hace ańos que de ti se separó, con el corazón dolorido, para no contrariar a sus padres. Hoy, a su esposa y a sus padres Dios se los llevó al cielo, ˇAhora Lucas puede tomarte por esposa! ˇSí, ahora Lucas te tomará por esposa! VENDULKA (entusiasmada) ˇYo seré suya! ˇSuya! ˇPor fin! EL PADRE ˇDeberías pensarlo bien! VENDULKA (muy decidida) żPor qué dices eso? EL PADRE (inseguro) Pues es que yo creo que... ˇDéjalo ir ! VENDULKA (decididamente) żYo, a Lucas? ˇPreferiría morir! EL PADRE ˇEntonces cásate con él! ˇNo seré yo el culpable! Yo ya te he dado mi consejo... Date prisa a preparar todo para la boda. ˇAsí podré yo deshacerme del torbellino mundano y tendré todo el tiempo necesario para prepararme para el camino del más allá! Escena 2. (Barce entra y deja abierta la puerta) BARCE ˇYa vienen! ˇYa vienen! ˇY detrás de ellos todo el pueblo! VENDULKA żYa vienen? MARTINA ˇYa vienen! EL PADRE żYa vienen? TODOS ˇYa vienen! ˇY detrás de ellos el pueblo entero! EL PADRE (serio) Y LOS DEMÁS ˇQue vean que todo está impecable! ˇDebemos quedar bien! (Vendulka saca una chaqueta del cofre y las tres mujeres ayudan al padre a ponérsela) ˇAhora, rápido, la chaqueta nueva, como corresponde en un día de fiesta! (Lucas y Tomes pasan por detrás de la ventana. Detrás de ellos los curiosos vecinos y vecinas) VENDULKA, MARTINA, BARCE, EL PADRE ˇYa vienen! VENDULKA, MARTINA, BARCE ˇY ahora, salgamos de la habitación para que no vean a la novia! (Vendulka, Barce y Martina salen corriendo) Escena 3. (El padre se pone de pié para saludar ceremoniosamente. Lucas y Tomes aparecen en la puerta, tras ellos, los demás) TOMES (Empuja a Lucas hacia adelante) ˇBuenas noches! (en tono de reproche a Lucas) ˇEstas como atontado! LUCAS (como si se acordara) ˇBuenas noches! EL PADRE ˇAmen, amen! żQué le trae a usted por aquí, primo? ˇPero por favor, por favor, tomen asiento! TOMES Ya no sentaremos con tranquilidad cuando hayamos dicho lo que tenemos que decirle... Lo que traigo, no es ninguna novedad. EL PADRE żQué desean pues ustedes? ˇYo no lo sé! TOMES Este es mi cuńado Lucas (empuja hacia adelante al tímido Lucas) - ˇdéjate ver! - que ha perdido a su mujer, a su madre, y no tiene hermanas... żQué puede hacer? La ayuda ajena, sólo trae complicaciones. ˇNecesita una ama de casa! Cualquiera puede abusar de un viudo cuando el trabajo en todas partes se amontona, pues si los establos están llenos de vacas y ovejas, żquién controla a los peones? En la casa, en los depósitos, en todas partes algo se puede perder. żY qué hacer si a todo eso se suma un nińo que berrea en la cuna? Por eso quiere Lucas... (dirigiéndose a Lucas) - ˇdéjate ver! - tomar una esposa, y le pido, en su nombre, ˇla mano de Vendulka! EL PADRE Mi voluntad en contra de la voluntad de Dios... Más no les pondré piedras en el camino. Si los jóvenes así lo desean, ˇpues que así sea en nombre de Dios! TOMES Bueno querido primo, que así sea, ˇque así sea, que así sea! EL PADRE ˇEn nombre de Dios, que así sea! ˇBarce, rápido, trae algo para los huéspedes! TOMES (contento hacia Lucas) Muchacho, exitoso fue el primer paso, mira: ˇya te he conseguido una novia! LUCAS (con alegría, se dirige al padre) Apenas puedo creer en mi suerte, ˇconseguir hoy lo que hace tanto que deseo! (con afecto toma las manos del padre) ˇDe todo corazón os agradezco, que tan feliz me entreguéis a Vendulka! EL PADRE (cohibido) ˇPues feliz... y no feliz! LUCAS (con asombro) żCómo? żLo he entendido bien? EL PADRE (evasivo) żPorqué te excitas? ˇAl fin y al cabo te la he dado! LUCAS (con amargura) ˇEntonces, es que no le parezco el adecuado! EL PADRE ˇEso no es lo que yo he dicho! LUCAS (triste) Pues, no feliz... EL PADRE ˇNo tienes por qué tomar mis palabras tan al pié de la letra! LUCAS Usted debe explicarme sus palabras, żpor qué no es feliz entregándome a su hija? EL PADRE ˇNo me lo preguntes! LUCAS Pero quiero preguntar, żpor qué no me da con gusto a Vendulka? CORO ˇDebes darle una respuesta! Cualquier padre le daría feliz a su hija, ˇpero tú, parece que no! EL PADRE Está bien, si todos me acosáis de este modo, escuchad, dejaré hablar a mi conciencia. ˇNo creo que os complementéis! CORO ˇAy, ay, ay, ay! ˇNo sabes lo que dices, estás equivocado! LUCAS (con apasionamiento) Nosotros, que tanto nos amamos, que tantos ańos fuimos fieles a un amor, que parecía no tener esperanza alguna... żNosotros, incompatibles? żY por qué? CORO żY por qué? żY por qué? ˇTambién queremos saberlo! EL PADRE ˇBasta ya, dejadme! ˇDejadme en paz! LUCAS (enérgico) ˇNo, no, y no! EL PADRE Con facilidad tu sangre arde, y a Vendulka le sucede otro tanto. ˇLo que de ello resulte, no será mi culpa! Ambos tenéis la cabeza dura, y eso nadie lo podrá cambiar. Así pues, habrá mucha pelea y discusiones a diario. Pero sé bien que todo esto que os digo os causa risa. Ya que sabes mi opinión, ˇdéjame, déjame tranquilo! LUCAS żCabezas duras? żCabezas duras? ˇNo temáis por ellas, pues una misma voluntad hay en ambas! CORO Sí, no temáis, ˇuna misma voluntad hay en ellas! EL PADRE Y ahora haz lo que te parezca. A mí ya no me corresponde opinar. He cumplido con mi obligación y estoy contento de tener una conciencia limpia. CORO El ve por todas partes pecados... ˇYa lo conocéis! ˇCausa risa! EL PADRE (alegre) Y ahora, vecinos, que todo está acordado, tomad asiento. ˇBrindemos por la salud y la felicidad! ˇQue disfrutemos de este día! CORO ˇSentémonos y bebamos! ˇQue disfrutemos de este día! EL PADRE Así lo ha querido el pecaminoso mundo. Yo sólo bebo el rocío del cielo y tan sólo aspiro a la paz celestial. Pero antes de terminar, quiero decirte, Lucas, cuál será el ajuar de la novia: además de lo que le corresponde como cualquier campesina, ˇte daré mil ducados en la noche de bodas! LUCAS (rechazando) ˇEso no tiene importancia! No le he pedido nada por ella, Vendulka vale más que todo el oro del mundo. No deberíais haberme dicho que Vendulka y yo no nos llevaríamos bien... ˇOs aseguro que dos rocas chocarán, antes de que haya entre nosotros pelea! CORO ˇSí, las rocas chocarán antes de que entre ellos haya discordia! (Entran Tomás y Vendulka) Escena 4. LUCAS (recibe a Vendulka con los brazos abiertos) ˇTesoro mío! ˇEres mía, realmente mía! VENDULKA, LUCAS (en voz baja, uno al otro) Ahora soy tuya, y tú eres mío. żEstamos unidos? Apenas me atrevo a decirlo, para que en alma no despierte de nuevo la ańoranza por ti. ˇEstamos unidos, estamos unidos, ah, sí, estamos unidos! Apenas me atrevo a decirlo, pues temo que este feliz momento desaparezca en el éter. Soy tuya, y tú eres mío, etc. CORO ˇEstán hechos uno para el otro! ˇSon como dos palomitas! ˇEstán hechos el uno para el otro! LUCAS (afectuosamente) Ahora, sólo deseo vivir contigo y para ti. ˇEres por siempre, por siempre mía! ˇSí, por siempre mía! (quiere besarla) VENDULKA (lo rechaza enérgicamente) ˇNo! Déjame! (todos se levantan de la mesa asombrados) TOMES żQué es esto? (en voz baja dirigiéndose a Vendulka) Creo que te pide un beso... VENDULKA ˇPues yo no quiero! TOMES ˇMirad, la muy coqueta! ˇSabe cómo hay que tomarle el pelo! EL PADRE ˇEsta muchacha tiene la cabeza muy dura! LUCAS (asombrado pero con calma) Tesoro mío, żcómo debo entender esto? VENDULKA ˇEs que ahora no es el momento para besos! LUCAS Pero Vendulka, ˇsólo se trata de un beso! VENDULKA ˇNo quiero! LUCAS ˇPero tengo el derecho de pedírtelo! ˇY tú me lo darás! (Se le acerca) CORO ˇAy, mirad cómo de rabia arde su sangre! TOMES żNo te das cuenta que aparte de burlarse de ti, no conseguirás nada de ella? LUCAS Aunque se oponga, yo sé que esta bromeando, y cuanto más me tome el pelo, ˇmás me ama! EL PADRE ˇNo quisiste oírme cuando te lo advertí! ˇNo te quejes ahora de lo que ya sabías! CORO ˇOh mirad, mirad, de rabia arde ya su sangre! ˇSí que hay pelea, sí que hay pelea! TOMES ˇAy, mirad cómo de rabia arde su sangre! LUCAS Aunque se oponga, yo sé que está bromeando, etc. EL PADRE ˇSí, habrá pelea, sí que habrá pelea! ˇQué triste, mal empieza la cosa! CORO ˇUna pelea por un beso! żSe enojará Lucas con su Vendulka? Un beso le ha pedido él, ˇpero ella se niega! TOMES, CORO (alzando su copa) ˇBebamos a su salud, y luego los dejaremos solos! Ya se pondrán de acuerdo, y todo se arreglará. TOMES, CORO ˇSe reconciliarán, y todo se arreglará, ˇBebamos a su salud, y luego los dejaremos solos! TOMES ˇA vuestra salud! ˇA vuestra salud! ˇOs lo deseamos de corazón! ˇMucha suerte y mucha salud! ˇOs lo deseamos de todo corazón! ˇMucha salud! ˇMucha salud para vosotros! CORO ˇA vuestra salud! ˇA vuestra salud! ˇOs lo deseamos de todo corazón! ˇMucha suerte y mucha salud! ˇOs deseamos mucha felicidad! EL PADRE, LUCAS, VENDULKA ˇEstimados vecinos, os lo agradecemos! ˇDios os lo recompensará! ˇEstimados vecinos, os lo agradecemos! Escena 5. LUCAS ˇJamás, jamas en mi desventura, tesoro mío, llegué a pensar que un día estaríamos para siempre juntos! VENDULKA ˇTampoco yo, amado mío, abrigué la esperanza de que un día sería tuya, y que ya no habría mas despedidas! LUCAS ˇSin ti, oh, sin ti qué largos fueron los ańos! ˇTu renovada fidelidad me recompensa de todos los sinsabores padecidos! VENDULKA Sin embargo, mi fidelidad hubiera sido vana; no nos hubiera bastado para ser felices si tu pobre difunta esposa no nos hubiera abierto el camino. ˇPor eso honraré su memoria, y seré una madre para su nińito! (Barce y Martina traen una cuna con el nińo y luego salen. Vendulka se dirige hacia ella) VENDULKA ˇInocente pequeńo, ahora eres mío, a partir de hoy te criaré! LUCAS ˇOh, eres un ángel de bondad! VENDULKA (en la cuna) ˇOh, te prometo, pequeńo querido, ser una buena madre, te amaré por ella, alma querida! LUCAS (para sí) ˇQué hermosa es y qué noble! (Vendulka toma un reciente y esparce arena blanca alrededor de la cuna) LUCAS (se asombra) żY eso?... żPara qué? VENDULKA (con temor) ˇPst! ˇSilencio! LUCAS (seńala la cuna) żSe despertará? VENDULKA (mira temerosa a su alrededor) ˇEscucha, si es que lo quieres saber! Ahora resplandece el atardecer, pero antes de que oscurezca, se elevará desde su profunda tumba, la madre y vendrá hacia su nińo. Sus pies dejarán huellas sobre la arena cuando se acerque a la cuna, para mecer y arrullar al nińo hasta que se duerma. Si ella creyera que el huérfano se encuentra en malas manos, sus amargos lamentos se escucharían a medianoche. Pobre pequeńín, consuela a tu madre y dile cuando venga, que cuidaré bien de ti, ˇque te cuidaré muy bien! LUCAS Deja dormir a los muertos y a nosotros vivir felices. ˇAhora eres mía! (quiere besarla dulcemente) VENDULKA (lo aparta decidida) ˇTe lo ruego, oh, déjame! LUCAS żY por qué? żO es que ni siquiera puedo preguntar por qué no me quieres dar un beso? VENDULKA ˇTengo mis razones! Quiero honrar la memoria de tu esposa. Debes saber que te dejaré darme un beso después de la boda, cuando sea tu esposa, entonces la difunta no se enojará. LUCAS żHasta la boda debo esperar? żHasta la boda? ˇAy, ay, ay, ay, ay! żAcaso te burlas de mí? Eres muy atractiva cuando bromeas y me haces enojar. ˇPrimero me entregas toda el alma, después me niegas un beso, y luego te ríes de mí! ˇQuiero el beso! (la persigue) VENDULKA (lo aparta) ˇNo me hagas enojar! LUCAS ˇPues dámelo! VENDULKA ˇEs suficiente, ya basta! LUCAS Quiero amarte, sólo deseo eso. Basta de oposición y de discusión. Por lo que a mí respecta, estoy dispuesto a olvidar. żAcaso quieres deshacerte de mí? Quiero mi beso. VENDULKA ˇNo bromeo, hablo en serio! Acepta mi negativa y deja de pelear, quiero que comprendas que te lo pido ˇpor la paz de los difuntos! Y ahora ˇdéjame! (Persiguiéndose, llegan a la puerta trasera. Vendulka empuja a Lucas hacia afuera y la cierra. Lucas entra por la ventana riéndose) LUCAS (Bromeando) ˇJa, ja, ja! ˇAhora comenzamos de nuevo! VENDULKA (muy seria) ˇAhora, ni una palabra más! LUCAS (asustado) żQué? żNo estás bromeando? żEstás enojada? (se acerca suplicante) No era mi intención ser testarudo, Perdonar es también parte del amor. VENDULKA (amablemente) ˇPero si pleno de amor, pleno de amor está mi corazón! LUCAS Lo refleja tu mirada. ˇSé que no quieres herirme, tú misma me darás, sin que te lo pida, un beso de amor! VENDULKA (para sí) żQué hago? żCómo mantenerme firme? ˇSi yo también lo deseo! LUCAS ˇEl corazón llama al amor, su fuego arde libre y dulce! VENDULKA (con énfasis) ˇPues no! LUCAS (con énfasis) żPor qué? VENDULKA El corazón le dolería en la tumba, si tan pronto besaras a otra. Por las noche suspiraría a mi lado y sus ojos me mirarían con reproche. LUCAS ˇBasta! ˇSu pena te importa más que la mía! ˇOh, qué dolor me causa todo esto! VENDULKA (afectuosamente) ˇGustosa te daría mi sangre y mi alma, para consolar tu pena! LUCAS żY el beso? VENDULKA (después de una corta reflexión) ˇNo te lo daré! LUCAS żRealmente crees que sería un pecado concederme ese deseo? VENDULKA ˇTe daría la mitad de mi corazón! LUCAS żPero no un beso? VENDULKA ˇNo!ˇ Cede por mí! LUCAS ˇUna mujer debe ser tierna! VENDULKA ˇY el hombre debe ser más comprensivo! LUCAS żTodo tiene que ser como tú lo quieres? VENDULKA żY tú siempre quieres tener la razón? LUCAS ˇEl verdadero amor no es terco! VENDULKA ˇEl amor es más que un simple beso! LUCAS ˇQuien no cede, no ama! VENDULKA żPor qué debo ceder sólo yo? LUCAS ˇPor ti perderé la razón! VENDULKA ˇEstoy a punto de enfurecerme! LUCAS ˇCon más furia te recompensaré, para que te arrepientas por rechazarme! VENDULKA ˇPues enfurécete, si quieres, no tengo por qué ser tuya! LUCAS ˇÉchame ahora mismo, alguien me encontrará... ˇSeré feliz en otra parte! VENDULKA Ya soporté perderte una primera vez, ˇseguro que podré soportarlo una segunda! LUCAS ˇDe jóvenes bellas está lleno el mundo, y sus besos son como la miel! VENDULKA (se concentra en los utensilios de cocina) ˇTengo que ocuparme de las cosas de la casa, no puedo perder el tiempo con tonterías! LUCAS (furioso, cierra los puńos) ˇDiablos! VENDULKA (toma una jarra de madera en sus manos) ˇAnda a rezongar a otra parte! LUCAS (revuelve con furia jarras, ollas, etc.) żEstos malditos utensilios significan para ti más que yo? ˇEstás completamente loca! Escena 6. EL PADRE (entrando) ˇTal cual lo dije, ya sucedió. ˇUn milagro sería, si no fuera así! (amenaza a Lucas con el puńo) ˇTú, eres un cabeza dura! (a Vendulka) ˇY tú igual! żAcaso mintió el viejo padre? Os burlasteis de mí cuando os previne, ahora arreglaros como podáis. ˇComo no queréis escucharme, yo ya no me preocuparé más! Ni os oigo, no os conozco. Tal cual lo dije, ya sucedió. ˇUn milagro sería, si no fuera así! (sale) VENDULKA (para sí) żTenía razón cuando me advirtió? LUCAS (para sí) żTenía razón cuando me desaconsejó? (a Vendulka) żVas a ceder, o debo marcharme? Un beso o... VENDULKA (intransigente, pero con suavidad) ˇMárchate y déjame en paz! (Lucas se va furioso) Escena 7. VENDULKA (mirando salir a Lucas) żA dónde irá? żDebo llamarlo para que regrese? ˇNo, por nada del mundo! Quiero olvidar toda esta pelea, su furia seguramente se calmará y finalmente me dará la razón. (apasionada) ˇAdemás, me ama, me ama por encima de todo! No podrá olvidar aquel bello tiempo, en el que la luna nos veía juntos en el valle oscuro, ˇdebajo de nuestro álamo! ˇCuántos besos! ˇOh, tiempo del amor primero volverás con toda tu felicidad! (Martina entra corriendo) MARTINA żQué ha pasado? ˇEstoy desconcertada! Lucas va furioso hacia la taberna, żquién lo vio alguna vez entrar en la taberna? VENDULKA (enojada) ˇTodo por su terquedad! ˇLo hace para fastidiarme! MARTINA żValió la pena discutir? VENDULKA (enojada) Todo por un beso... ˇqué tontería! MARTINA ˇDeberías habérselo dado! VENDULKA żA la taberna? ˇQué vergüenza, qué vergüenza! MARTINA ˇTodo ha sido por tu culpa! ˇIré a buscarlo de tu parte! VENDULKA (incómoda) ˇHablemos de otra cosa! MARTINA ˇBueno, de todas formas estoy intrigada! Quiero preguntarte algo. Yo, querida, ya estoy muy vieja y necesito una ayudante para seguir con mi negocio de contrabando. żNo sabes de alguna muchacha adecuada para eso? Una que no se asuste a medianoche cuando el bosque está oscuro, y que no tema a los acantilados, ni a las tormentas, ni a la nieve. VENDULKA ˇNo conozco a ninguna tan valiente! MARTINA Sí, las jóvenes de hoy en día son ociosas. ˇParecen de mazapán! VENDULKA żDónde podría encontrarte tal ayudante? MARTINA ˇPiénsalo! ˇBuenas noches! (se aleja) VENDULKA ˇBuenas noches! (sola) VENDULKA ˇY tú, pequeńo mío, ahora te pertenezco sólo a ti! (se sienta junto a la cuna y la mece) Duerme mi angelito, duerme tranquilo, la madre arrulla a su nińito. Duerme, duerme mi pequeńito, la madre arrulla... (reflexiona) ˇOh, tu madre está en la tumba! żEs que Lucas no lo entiende? Seguro que entrará en razón. ˇComenzaré otra canción! Volaba una blanca palomita y se cruzó con un santo angelito. Alma humana, ża dónde quieres llegar? ˇHasta el cielo quisiera volar! Vuela, almita, hacia el cielo, que yo iré por ti donde el nińito, y dulcemente lo besaré, y lo mimaré, y le diré cuanto lo ama su madrecita. (se duerme recostada sobre la cuna) Escena 8. BARCE (entra corriendo) ˇQué vergüenza! ˇTodo el pueblo vendrá para acá! ˇQué vergüenza! ˇElla duerme y aún no sabe que se ha pisoteado su honor! ˇAh, no te perdonaré, me rendirás cuentas! żQué es eso? ˇCada vez se acercan más! (Lucas y unos músicos asoman por la ventana) ˇYa vienen, ya vienen, ya vienen! VENDULKA (se sobresalta, ve a Lucas y cree sońar) ˇOh! żDónde estoy? żDónde estoy? LUCAS (bailando en ronda con las jóvenes) ˇTocad la mejor canción para bailar! ˇTocad algo bien alegre! Me sobran los besos (hacia la ventana) y los encuentro por doquier, ˇno necesito tus besos agrios! ˇTocad hasta la medianoche, tocad hasta el amanecer! De nada vale una fruta, (hacia la ventana) ˇsi dentro tiene una avispa! VENDULKA żQué veo? BARCE ˇMe avergüenzo por él! VENDULKA ˇOfenderme así! BARCE ˇY para colmo, con música! VENDULKA ˇNo, no lo haría si me amara! BARCE (furiosa y hacia afuera) ˇTe vas a enterar, pobre de ti! VENDULKA (la retiene) ˇNo, déjalo! BARCE ˇQué insolente! ˇY también esas muchachas! VENDULKA ˇQue me pase esto a mí! BARCE ˇSi pudiera darle lo que corresponde! VENDULKA ˇOh, qué vergüenza! ˇAquí ya no puedo vivir! (abre el cofre y prepara un hatillo) ˇTengo que irme lejos de aquí, lejos! BARCE (cierra el cofre e intenta quitarle en hatillo) żQué haces? LUCAS (como antes ) ˇJovencitas hay a montones, su orgullo es para dar risa! Si una me dice: ˇdéjame en paz! (hacia la ventana) Le respondo: ˇdéjame en paz tú! Si me apetece un besito, y ella me dice que dentro de un mes, para darle la contra le demostraré ˇque puedo recibir mil besos! (detrás de la ventana besa a una de las jóvenes) Escena 9. VENDULKA (comienza a llorar) ˇOh! (En el momento en que Lucas besa a la joven, aparecen Tomes y el coro en la ventana) TOMES (toma a Lucas por los hombros) ˇAvergüénzate! ˇNi siquiera un nińo sería capaz de una travesura semejante! LUCAS ˇHay tantas muchachas como flores! TOMES ˇAvergüénzate! ˇTodo el mundo comenta que has ofendido a Vendulka! LUCAS ˇSu orgullo es absurdo! CORO ˇQuiere castigar su orgullo! ˇEs para dar risa! BARCE ˇMonto en cólera! TOMES ˇAvergüénzate! ˇAvergüénzate! BARCE ˇTe daré, lo que te mereces! (todos los que están detrás de la ventana salen corriendo, Barce los sigue) VENDULKA (sola) ˇSe acabó el enamoramiento! ˇDebo partir, debo partir! ˇLa vergüenza quema y el amor engańa! ˇDebo partir, debo partir! (toma su hatillo y sale rápidamente) |