DEJSTVÍ TRETÍ


(Královská sín. Vladislav. Kolem neho soudcové,
pred ním Budivoj a Beneš; v rukou dril sácek s
penezi a cedulku)

Predehra

1. Výstup

BUDIVOJ
Preslavný králi, pánové prejasní!
Tak jest, jak to pravím vám. Vzpoura, vzpoura
ve meste vre, podnecována jen
skrytými many, již jsou v noci cinní,
by získali pro Dalibora lid.
Již nekolik jich v ruce stráže padlo.
Ba již i v tento hrad,
až k trunu královského vehlasu
si zrada mrzká troufala.
Slyš králi sám tohoto starce zprávu!


BENEŠ
Ctyricet let již tomu bude,
co verne konám službu svou,
však nepoznal jsem nikdy ješte
co živ jsem zrádu takovou.
Jakéhos mládce harfeníka
jsem z útrpnosti k sobe vzal;
chudým se zdál, pln nevinnosti,
že byl by kámen rozplakal.
Však hruzou ztrnuly mé kosti,
když pravdu zlou jsem uslyšel,
že vyzvedac to byl a zrádce,
jenž s Daliborem mluvit chtel.
Dnes vecer ztratil se a zmizel,
bez stopy propadnul se v zem;
ten mešec a ten list jsem našel,
na kterém stojí: "Mlc a vem!"
Lec nechci verolomne vzíti
ten mešec-mamon proklatý!
Radej bych zhynul bídou, hlady;
hrozím se této odplaty!
Ctyricet let již tomu bude, atd.


(Vladislav pokyne, Budivoj a Beneš odstoupí.)

2. Výstup

VLADISLAV
V tak pozdní dobu povolal jsem vás sem,
neb chvátá cin a zráda zkázou hrozí,
a bez klidu a stání se nadra dmou!
Ted znáte vše, tož radte! Rozhodnete!


(Sám u sebe, mezitím co se soudcové radí )

Krásný to cíl jenž panovníku kyne,
když v míru jen života proud mu plyne
a volne živ je povinnostem svým!
Pak muže štestím národ oblažiti,
vavrínem skráne své si ozdobiti.
pastýrem býti všude mileným!
Lec, v divoké-li stran a šiku zlobe
se pomstou musí zasvetiti dobe.
na ústech kletbu, ortel Perunuv,
ó pak se strastí život jeho zove,
bez , spánku noc, den hruzy nese nové,
a závidet mu nelze korunu!


(K soudcum.)

Jste již u konce? Jak jste rozhodnuli?


SOUDCOVÉ
Že vzrustá každé chvíle zrady moc,
tož zemri Dalibor hned dnešní noc!


VLADISLAV
Uvážili jste ale
tohoto muže dar?
V nem plane jakýs vyšší
a nadpozemský žár.
Já sám jsem hodlal jednou,
v žalár jej vrhaje,
se smilovati nad ním,
zlocinu nedbaje.


SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!


VLADISLAV
Jaké to slovo hrozné!
Prohlásit ortel mám?
Co zde se skutkem stane,
pronikne k výšinám!
At’ Buh nad nim rozsoudí,
jak kdy to uzná sám,
ont' nepovstane nikdy,
když v hrob jej sklátit dám.


SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on život svuj
neskoncí, dokud ješte cas!


VLADISLAV
Vidím, že milost slabostí by byla!
Nuž stan se tak! Privedte správce sem!


(Budivoj vstoupí.)

At' mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud proveden!
Lec po rytírsku budiž cten!
Tot’ káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu,
by v pruvodu
šel do hrobu!


(Vladislav pomalu odchází se soudci,
za nimi i Budivoj.)


Promena 1

(Daliboruv žalár jako prve)

3. Výstup

DALIBOR
(u zamrížovaného otvoru, bez želez)
Tot' tretí noc, kterou mi naznacila;
okovu prost jsa, prolomím pak snadno
poslední pruty mríže prorezané.


(Odhodí nekteré kusy na zem.)

A ted'-
Pro Buh! Mne volnost kyne!
Ha, kým to kouzlem,
ó svobodo, mi pláš,
planoucí svety
prede mnou otvíráš!
Života proude,
ted' bujne telem tec,
k novému cinu
pozvednu ostrý mec!
Však ted se zachvej,
ty Praho zpyšnelá,
která's mi bratra
pekelne zhubila!
N zanedlouho
tvou branou pujdu dál
ve jménu pomsty,
kterou jsem prísahal.
Nemysli sobe.
ty tam na trune svém,
že zastavíš mne
v tom hnevu zurivém!
Já jako boure
v hruze se privalím,
všeliký odpor
do prachu povalím!
Ha...
Ted' znamení jen houslemi bud dáno,
pak sepnu provaz, zavesím, a pryc!


(Chopí se houslí a pristoupí k otvoru ve zdi. Jakmile
riloží smycec, praskne struna.)

Ha, ký to das! Na houslích struna praskla.
Má býti snad to špatným znamením?


(V té e chvíli vrazí Budivoj se zbrojnoši.)

4. Výstup

BUDIVOJ
Ó nebe! Bez okovu? Ha, co vidím!
Tam mríž je prolomena!


DALIBOR
Ba, tak jest!
O jednu chvíli zpozdit jste se meli
a orel pyšný byl by uletel,
ve volném vzduchu perutemi zavál,
až by byl zachvel hradu sínemi.


BUDIVOJ
Zde zrada krácela! Žaláre strážce!


DALIBOR
Rytirské slovo mejte! Ont bez viny.
Zde poskytnul mi housle, více nic,
a temi jsem si krátil dlouhý cas.


BUDIVOJ
Tak jest. - O že jsem zde jej nechal dlít!
Ted' hoch ten, zrádce, unik' pomste mé!


DALIBOR
Že prch' probuh, co díš!? Mé díky za tu zvest!
Ba tak, to byl ten mládec,
který mne spasit chtel!
O jaké kouzlo cítím,
že štastne uletel.
Když Zdenek bídne skonal,
byl on muj verný druh,
a k nemu jen me víže
prátelství verný kruh.
U verného mi lidu
jej nezastihne váš hnev,
bud' pozdraven, muj bratre,
a pomstou splat mou krev!


BUDIVOJ
Nejásej! Radosti se neoddej!
Poselství vážné nesu ti od krále.
Vyslyš je jako muž. Král takto káže:
At mecem zhyne Dalibor!
Soud dnešní den
bud' proveden.
lec po rytírsku budiž cten.
Tot káže mrav
a jeho stav,
by v pruvodu
šel do hrobu!


DALIBOR
Tak náhle! Práve ted'! Jak to? Proc to?


BUDIVOJ
Neptej se proc! Již nelze odvolat
ten ortel smrti. Marnét vše doufání,
a marný je odpor všech prátel tvých!


DALIBOR
Jaká to zmena!
Pred chvílí tou
svet byl mi kouzlem, rozkoší,
a nyní kryje
jej cerné roucho,
jak hrobu stín zahaliv jej v noc.


BUDIVOJ
Ceká již knez, by pripravil te k smrti.


DALIBOR
Nuž bud' si tak! Jsem pripraven již k hrobu;
ac videli jste blednout líe v tu dobu,
vrací se vzdor zas, jenž se hrobu lek'.
Ját cítím, osud muj že padnout káže,
již víra v osud pevnou vuli váže;
však chci co muž padnouti jako rek!
Ac zasmušen je život muj, již z mládí
ját' uvyk' bouri, která reka svádí,
a spokojene zrím na život zpet.
Ont' poskytnul mi daru. jakých nebe
udílí tem, které jed pekla vstrebe,
on dal mi prátelství a lásky kvet!
Již prijdu, Zdenku, a ve krátké dobe
i Milada se vrátí zpet k tobe.
ta dívka svatá, pro kterou jsem žil.
Nuž dál, jen dál! Smrt duši nepoleká,
já znám ji z bitev. Zdenek na mne ceká!
Krev smyje vše, cím jsem se provinil!


Pochod

Promena 2.

(Pred veží. Noc. Jitka, Vítek a zbrojnoši Daliborovi.
ilada v ženském odevu. Lid)

5. Výstup

MILADA
Nezaslechli jste ješte houslí zvuky?


SBOR
Tichá je noc a nemá jako hrob.

MILADA
Já nedockám se chvíle,
až jej k srdci privinu
a po prestálé strasti
u neho odpocinu.


JITK
Utiš se, drahá duše,
již vzejde hvezda skvelá
a po celý pak život
ti zárit bude s cela.


MILADA
Dosud je tich! Což nic se nepohnulo?


SBOR
Tichá je noc a nemá jako hrob.


MILADA
Ach, jestli snad jej stihla
osudu ruka mstivá!
Noc zlocinu je rouchem
a ruka zrády živá!


JITKA
Zapud' ty chmury z duše,
noc jasná kolem leží,
tat' útocištem lásky
a chote tvého streží!


(Zazní umírácek.)

MILADA
Ha, ký to hlahol zvonu!?

JITKA, SBOR
Tiše! Slyš!


SBOR MNICHU
(na hrade)
Život je pouhý klam a mam
a plevel tela krása.
Kdož dospeli až k šedinám.
tem vecná kyne spása.


MILADA
Ha, on je prozrazen!

(Jednomu ze zbrojnošu vyrve mec.)

Vzhuru! Pojdme!

(K Vítkovi a k brojnošum)

Ve zbran, ve zbran, vy muži!
Smrt heslem naším bud'!
Na hradby se návalem žente!
Dobyjte tu skalnatou hrud!
By byla bych jen žena,
v tele chrabrou duši mám.
Tam vítezství nám kyne.
Za mnou, za mnou, volám!


VÍTEK, ZBROJNOŠI
Hurá! Hurá! Hurá!


ŽENY
Jako lvi se v príval boje
pomsty lacní reci valí,
zdali j e ten proud - ó beda -
rouchem smrti nezahalí?
Z hradu bran se voje rítí,
v hrozném boji mece zvoní!
Jak se skoncí as ten zápas,
kam se vítezství tu skloní?


JITKA
Milada tam! Ji vede Dalibor!

6. Výstup

DALIBOR

(privádí ramenou Miladu)
Milado!

MILADA

(jako ve snu)
Kde jsem to? O jak blaze mi!
Již tela težká schránka
volní duši mou.
Na lehkých mráckách
povznáším se již vzhuru
a líbám krásné, zlaté hvezdy!
A tam, a tam, jde on, Dalibor!


DALIBOR
Neopust mne, drahá duše,
posvátný muj klenote!
Zustan, zustan pri mne!
Neopust mne, ty muj drahý živote!
Zustan u mne!


MILADA
Dalibor!


DALIBOR
Ó zustan!


MILADA

Dalibor!

(Zemre.)

DALIBOR

Milado!

(Klesne nad mrtvolou.)

JITKA, ŽENY
Hle, ta rajská Vesny ruže!
Mráz zachvátil její puk.
Ach, to srdce vrelé lásky,
navždy umlk' jeho tluk!


7. Výstup

BUDIVOJ
Neprátel zástup poražen a zbit.
Již volnost dejte davu plachých žen.
My zvítezili!


ZBROJNOŠI
My jsme vítezi!


BUDIVOJ

(uvidí Dalibora)
Co vidím? Poddej se, Dalibore!

DALIBOR

Pricházíte mi vítaní.
Sladké ted bude mé skonání!
Ceká mne Zdenek s Miladou!

(Vrhne se s Budivojem do boje a klesne.)



ACTO TERCERO


(Palacio. Vladislav y los jueces. Delante de ellos
Budivoj y Beneš; éste de rodillas, en sus manos
tiene una bolsa con el dinero y un papel)

Obertura

Escena Primera

BUDIVOJ
ˇOh, mi augusto rey, honorables seńores,
os he dicho la verdad!
Una revuelta va a estallar en la ciudad,
provocada, al amparo de la noche,
por los partidarios de Dálibor.
Algunos han sido ya arrestados...
Ni este castillo,
ni este ilustre trono,
están a salvo de la innoble traición.
ˇEscucha, rey, lo que dice este viejo!

BENEŠ
Desde hace cuarenta ańos
he cumplido fielmente mis deberes
y nunca en mi vida
he conocido una traición semejante.
Por piedad, recibí en mi casa
a un cantante errante,
nadie sospechó nada,
era tan pobre e inocente...
Con horror he descubierto
la siniestra verdad:
ˇera un espía de Dálibor
que quería llegar hasta él para liberarle!
Anoche desapareció
sin dejar huellas...
He encontrado esta bolsa y este papel
donde ha escrito: "calla y toma".
ˇPero yo no quiero perjurar
y tomar esta bolsa con dinero del diablo!
Preferiría morir de miseria y hambre
porque tal recompensa me produce horror.
ˇDespués de casi cuarenta ańos!...


(A una seńal de Vladislav, Budivoj y Beneš salen)

Escena Segunda

VLADISLAV
Os he convocado a una hora tan tardía pues debemos

actuar rápidamente...
La traición se cierne sobre nosotros.
ˇAhora que lo sabéis todo, aconsejadme! ˇJuzgad!


(A parte, mientras los jueces hablan entre ellos)

El objetivo que un buen rey desea alcanzar
es vivir en paz junto a su pueblo
y cumplir libremente sus deberes.
Con la paz puede hacer feliz a su país
y cubrirse de laureles...
ˇCon la paz es amado por todos!
Pero si en las luchas y en los combates
debe reparar las culpas
y llevar en sus labios la maldición,
entonces su vida se vuelve penosa,
sus noches sin sueńo, sus días llenos de horrores
y nadie querrá compartir su suerte.

(A los jueces)

żHabéis terminado?... żCuál es vuestra decisión?

LOS JUECES
ˇLa traición nos amenaza cada minuto que pasa!
ˇEs preciso que Dálibor perezca esta noche!

VLADISLAV
żPero habéis medido bien
el valor de este hombre?
Es un ardor divino
el que llamea en su alma.
Yo mismo, un día,
metiéndolo en prisión
quise darle la libertad
a pesar de su crimen.

LOS JUECES
La paz no reinará en el país
si no ordenas
que Dálibor perezca
esta misma noche.

VLADISLAV
ˇQué horrible decisión!
ˇDebo condenarlo!
Lo que decidamos aquí
será juzgado por el cielo.
Qué Dios mismo haga justicia
y le deje pagar sus faltas.
Él no se levantará nunca más
si yo pronuncio el fallo de muerte.

LOS JUECES
La paz no reinará en el país
si no ordenas
que Dálibor perezca
esta misma noche.

VLADISLAV
ˇLa piedad se convertiría en debilidad!...
ˇSea! ˇHaced entrar a Budivoj!

(Budivoj entra)

Que Dálibor perezca a espada.
ˇQue sea ejecutado
hoy mismo!
Qué sea tratado
como un caballero.
Su nobleza y la tradición
exigen que lo acompańen,
que lo acompańen
hasta la tumba.

(Vladislav y los jueces salen lentamente
seguidos por Budivoj)


Cambio De Decorado 1

(La prisión de Dálibor de nuevo)

Escena Tercera

DÁLIBOR
(Junto a la ventana, liberado ya de sus grilletes)
Esta es la noche convenida...
Sin grilletes forzaré fácilmente
los últimos barrotes de esta reja.

(Hace caer algunos barrotes al suelo)

Y ahora...
ˇDios mío, seré libre!
ˇOh, libertad
qué maravillosa eres!
Abres ante mí
mundos resplandecientes.
Siento de nuevo la vida
correr por mi cuerpo.
Estoy preparado para dar un nuevo golpe
con mi afilada espada.
ˇTiembla, Praga,
ciudad orgullosa,
que has hecho perecer
horriblemente a mi querido hermano!
Pronto
franquearé tus puertas
en nombre de la venganza
que había jurado.
Tampoco tú, mi rey,
con toda tu fuerza
podrás parar
mi golpe feroz.
ˇComo una tempestad
llegaré
y aplastaré
cualquier resistencia!
Ahora debo hacer la seńal con el violín...
ˇEsta es la cuerda convenida,
la toco y adiós!

(Coge su violín y al intentar usar el arco sobre
la cuerda, ésta se rompe)


żQué sucede?...
La cuerda se ha roto... żNo es un mal presagio?

(entran bruscamente Budivoj y los guardias)

Escena Cuarta

BUDIVOJ
ˇOh, cielos, está sin grilletes!
ˇY ahí!... ˇLa reja está forzada!...

DÁLIBOR
ˇSí, así es!
Si hubierais venido una hora más tarde
no me hubierais encontrado.
El águila orgullosa habría desplegado sus alas
y el castillo hubiera caído.

BUDIVOJ
ˇTraición!... żDónde está el chico?

DÁLIBOR
ˇPor mi palabra de caballero que él es inocente!
Sólo me dio el violín
para que pudiera matar el tiempo.

BUDIVOJ
ˇOh, por qué permití que se quedara aquí!
ˇEse chico traidor ha escapado a mi venganza!

DÁLIBOR
żDices que ha huido? Gracias por la noticia...
Sí, ese chico
quiso salvarme.
ˇQué contento estoy
de que haya escapado!
Dado que Zdenek pereció miserablemente,
él es ahora mi compańero inseparable
y nos une
una amistad indestructible.
Mis fieles amigos le protegerán
de la cólera del rey.
ˇTe saludo hermano!
ˇQué ellos paguen mi sangre con tu venganza!

BUDIVOJ
ˇPalabras vanas!... ˇNo es momento de alegrarse!
ˇTe traigo un grave mensaje de tu rey!
ˇÓyelo como un hombre!
Ésta es la voluntad del rey:
ˇQue Dálibor perezca a espada!
ˇQue la sentencia sea ejecutada hoy mismo!
ˇQué sea tratado como un caballero!
Su nobleza y la tradición
exigen que,
lo acompańen
hasta la tumba.

DÁLIBOR
żTan pronto?... żHoy mismo?... żPero por qué?

BUDIVOJ
ˇNo hagas preguntas! Esta sentencia de muerte
no tiene apelación. No alimentes esperanzas,
serán tan vanas como cualquier resistencia.

DÁLIBOR
ˇCómo cambian las tornas!
Hace a penas una hora
el mundo era encantador, maravilloso...
Ahora un pańo negro lo cubre,
la noche lo envuelve
como la sombra de una tumba.

BUDIVOJ
El sacerdote te espera para ayudarte a morir.

DÁLIBOR
ˇAsí sea! La muerte no me da miedo,
aunque hayáis visto, quizás, mi palidez.
Mi coraje, la audacia e incluso la fuerza retornan.
Ahora que soy consciente de que voy a morir,
camino hacia mi destino
como un héroe en busca de su final.
Desde mi juventud, mis días fueron tristes
y estoy habituado a las tempestades.
No maldigo la vida.
Ella ha sido generosa conmigo
pues me dio la amistad y el amor. ˇMe reúno contigo, Zdenek, y pronto Milada,
esa bendita mujer, que es toda mi vida,
también estará con nosotros!
ˇNo, no, mi alma no teme a la muerte,
pues la conoce bien de las batallas!
ˇZdenek me espera!
ˇMi sangre lavará todas mis faltas!

Marcha

Cambio De Decorado 2

(Noche. Exterior de la prisión. Milada vestida de
mujer, Jitka, Vítek y los partidarios de Dálibor)


Escena Quinta

MILADA
żNo habéis oído aún el sonido del violín?

CORO
La noche está silenciosa como una tumba.

MILADA
Espero ansiosa el momento
en que podré abrazarlo y cerca de él,
después de todos mis tormentos,
conocer el reposo.

JITKA
Cálmate, dulce alma.
Mira el día que llega
y que iluminará
tu vida entera.

MILADA
Siempre el silencio. żNingún movimiento aún?

CORO
La noche está silenciosa como una tumba.

MILADA
ˇAh, quizás la mano vengadora del destino
le haya golpeado!
La noche disimula el crimen
y la traición no conoce el descanso.

JITKA
Aleja la angustia de tu alma.
La noche serena y tranquila,
refugio de los que se aman,
va a proteger a tu amado.

(Suenan las campanas)

MILADA
ˇOh, escuchad el sonido de esas campanas!

JITKA
, CORO
ˇSilencio!... ˇEscuchad!...

CORO DE FRAILES
(En el castillo)
La vida no es más que ilusión y engańo
y la belleza del cuerpo no es nada.
Sólo los que ya tienen los cabellos grises
pueden augurar su salvación.

MILADA
ˇOh, lo han descubierto!

(arranca la espada a uno de sus fieles)

ˇVamos, vamos! ˇAdelante!

(A Vitek y a los soldados)

ˇOs llamo a las armas!
ˇQue la muerte sea nuestro grito de guerra!
ˇLancémonos contra las murallas
y tomemos la fortaleza!
Yo, que no soy más que una mujer,
tengo un alma valiente y brava.
ˇAllí, la victoria nos espera!
ˇSeguidme!... ˇVamos!... ˇAdelante!...

VÍTEK, GUERREROS
ˇHurra, hurra!

LAS MUJERES
ˇLos héroes, igual que leones,
se lanzan a la batalla ávidos de venganza!
żNo perecerán
en un río de sangre?
ˇSalen los guardias del castillo!...
ˇSe oye el entrechocar de las espadas!...
żA quién dará el destino la victoria?...
żQuién caerá derrotado?...

JITKA
ˇAhí viene Milada!... ˇEs Dálibor quien la trae!...

Escena Sexta

DÁLIBOR

(Lleva a Milada herida)
ˇMilada!

MILADA

(Como en un sueńo)
żDónde estoy?... ˇQué alegría!...
Mi alma escapa
de la prisión de su cuerpo
para elevarse hacia los astros,
hacia las estrellas
para besarlas.
ˇOh, Dálibor, te veo!

DÁLIBOR
ˇNo me dejes, oh alma mía,
mi amigo, mi mujer!
ˇOh, quédate aquí, quédate conmigo!
ˇNo me dejes, eres toda mi vida!
ˇOh, quédate conmigo!

MILADA
ˇDálibor!

DÁLIBOR
ˇOh, quédate conmigo!

MILADA
ˇDálibor!

(Muere)

DÁLIBOR
ˇMilada!

(cae de rodillas ante su cuerpo)

JITKA, LAS MUJERES
ˇOh, aquella hermosa primavera!
La helada ha destruido la tierna flor
y su ardiente corazón
ha cesado de latir para siempre.

Escena Séptima

BUDIVOJ
Los enemigos han sido totalmente derrotados.
ˇRespetad a esas asustadas mujeres!
ˇLa victoria es nuestra!

LOS GUARDIAS
ˇLa victoria es nuestra!

BUDIVOJ
(Seńalando a Dálibor)
żQué veo?... ˇRíndete, Dálibor!

DÁLIBOR
ˇSed bienvenidos!
ˇQué dulce será mi fin!
ˇZdenek y Milada me esperan!

(Se abalanza sobre Budivoj y éste lo mata)



Escaneado y Traducido por:
María del Mar Huete 2003