DEJSTVÍ TRETÍ
(Královská sín. Vladislav.
Kolem neho soudcové,
pred ním Budivoj a Bene; v rukou dril sácek s
penezi a cedulku)
Predehra
1. Výstup
BUDIVOJ
Preslavný králi,
pánové prejasní!
Tak jest, jak to pravím vám. Vzpoura, vzpoura
ve meste vre, podnecována jen
skrytými many, ji jsou v noci cinní,
by získali pro Dalibora lid.
Ji nekolik jich v ruce stráe padlo.
Ba ji i v tento hrad,
a k trunu královského vehlasu
si zrada mrzká troufala.
Sly králi sám tohoto starce zprávu!
BENE
Ctyricet let ji
tomu bude,
co verne konám slubu svou,
vak nepoznal jsem nikdy jete
co iv jsem zrádu takovou.
Jakéhos mládce harfeníka
jsem z útrpnosti k sobe vzal;
chudým se zdál, pln nevinnosti,
e byl by kámen rozplakal.
Vak hruzou ztrnuly mé kosti,
kdy pravdu zlou jsem uslyel,
e vyzvedac to byl a zrádce,
jen s Daliborem mluvit chtel.
Dnes vecer ztratil se a zmizel,
bez stopy propadnul se v zem;
ten meec a ten list jsem nael,
na kterém stojí: "Mlc a vem!"
Lec nechci verolomne vzíti
ten meec-mamon proklatý!
Radej bych zhynul bídou, hlady;
hrozím se této odplaty!
Ctyricet let ji tomu bude, atd.
(Vladislav pokyne, Budivoj a Bene odstoupí.)
2. Výstup
VLADISLAV
V tak pozdní dobu
povolal jsem vás sem,
neb chvátá cin a zráda zkázou hrozí,
a bez klidu a stání se nadra dmou!
Ted znáte ve, to radte! Rozhodnete!
(Sám u sebe, mezitím co se soudcové radí )
Krásný to cíl
jen panovníku kyne,
kdy v míru jen ivota proud mu plyne
a volne iv je povinnostem svým!
Pak mue testím národ oblaiti,
vavrínem skráne své si ozdobiti.
pastýrem býti vude mileným!
Lec, v divoké-li stran a iku zlobe
se pomstou musí zasvetiti dobe.
na ústech kletbu,
ortel Perunuv,
ó pak se strastí ivot jeho zove,
bez , spánku noc, den hruzy nese nové,
a závidet mu nelze korunu!
(K soudcum.)
Jste ji u konce?
Jak jste rozhodnuli?
SOUDCOVÉ
e vzrustá
kadé chvíle zrady moc,
to zemri Dalibor hned dnení noc!
VLADISLAV
Uváili jste ale
tohoto mue dar?
V nem plane jakýs vyí
a nadpozemský ár.
Já sám jsem hodlal jednou,
v alár jej vrhaje,
se smilovati nad ním,
zlocinu nedbaje.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on ivot svuj
neskoncí, dokud jete cas!
VLADISLAV
Jaké to slovo hrozné!
Prohlásit ortel mám?
Co zde se skutkem stane,
pronikne k výinám!
At Buh nad nim rozsoudí,
jak kdy to uzná sám,
ont' nepovstane nikdy,
kdy v hrob jej sklátit dám.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvuj
on ivot svuj
neskoncí, dokud jete cas!
VLADISLAV
Vidím, e milost
slabostí by byla!
Nu stan se tak! Privedte správce sem!
(Budivoj vstoupí.)
At' mecem zhyne Dalibor!
Soud dnení den
bud proveden!
Lec po rytírsku budi cten!
Tot káe mrav
a jeho stav,
by v pruvodu,
by v pruvodu
el do hrobu!
(Vladislav pomalu odchází se soudci,
za nimi i Budivoj.)
Promena 1
(Daliboruv alár
jako prve)
3. Výstup
DALIBOR
(u
zamríovaného otvoru, bez elez)
Tot' tretí noc, kterou mi naznacila;
okovu prost jsa, prolomím pak snadno
poslední pruty mríe prorezané.
(Odhodí nekteré kusy
na zem.)
A ted'-
Pro Buh! Mne volnost kyne!
Ha, kým to kouzlem,
ó svobodo, mi plá,
planoucí svety
prede mnou otvírá!
ivota proude,
ted' bujne telem tec,
k novému cinu
pozvednu ostrý mec!
Vak ted se zachvej,
ty Praho zpynelá,
která's mi bratra
pekelne zhubila!
N zanedlouho
tvou branou pujdu dál
ve jménu pomsty,
kterou jsem prísahal.
Nemysli sobe.
ty tam na trune svém,
e zastaví mne
v tom hnevu zurivém!
Já jako boure
v hruze se privalím,
veliký odpor
do prachu povalím!
Ha...
Ted' znamení jen houslemi bud dáno,
pak sepnu provaz, zavesím, a pryc!
(Chopí se houslí a
pristoupí k otvoru ve zdi. Jakmile
riloí smycec, praskne struna.)
Ha, ký to das! Na houslích struna praskla.
Má býti snad to patným znamením?
(V té e chvíli vrazí Budivoj se zbrojnoi.)
4. Výstup
BUDIVOJ
Ó nebe! Bez okovu? Ha,
co vidím!
Tam mrí je prolomena!
DALIBOR
Ba, tak jest!
O jednu chvíli zpozdit jste se meli
a orel pyný byl by uletel,
ve volném vzduchu perutemi zavál,
a by byl zachvel hradu sínemi.
BUDIVOJ
Zde zrada krácela!
aláre stráce!
DALIBOR
Rytirské slovo mejte!
Ont bez viny.
Zde poskytnul mi housle, více nic,
a temi jsem si krátil dlouhý cas.
BUDIVOJ
Tak jest. - O e
jsem zde jej nechal dlít!
Ted' hoch ten, zrádce, unik' pomste mé!
DALIBOR
e prch' probuh, co
dí!? Mé díky za tu zvest!
Ba tak, to byl ten mládec,
který mne spasit chtel!
O jaké kouzlo cítím,
e tastne uletel.
Kdy Zdenek bídne skonal,
byl on muj verný druh,
a k nemu jen me víe
prátelství verný kruh.
U verného mi lidu
jej nezastihne vá hnev,
bud' pozdraven, muj bratre,
a pomstou splat mou krev!
BUDIVOJ
Nejásej! Radosti se
neoddej!
Poselství váné nesu ti od krále.
Vysly je jako mu. Král takto káe:
At mecem zhyne Dalibor!
Soud dnení den
bud' proveden.
lec po rytírsku budi cten.
Tot káe mrav
a jeho stav,
by v pruvodu
el do hrobu!
DALIBOR
Tak náhle! Práve ted'!
Jak to? Proc to?
BUDIVOJ
Neptej se proc! Ji
nelze odvolat
ten ortel smrti. Marnét ve doufání,
a marný je odpor vech prátel tvých!
DALIBOR
Jaká to zmena!
Pred chvílí tou
svet byl mi kouzlem, rozkoí,
a nyní kryje
jej cerné roucho,
jak hrobu stín zahaliv jej v noc.
BUDIVOJ
Ceká ji knez, by
pripravil te k smrti.
DALIBOR
Nu bud' si tak!
Jsem pripraven ji k hrobu;
ac videli jste blednout líe v tu dobu,
vrací se vzdor zas, jen se hrobu lek'.
Ját cítím, osud muj e padnout káe,
ji víra v osud pevnou vuli váe;
vak chci co mu padnouti jako rek!
Ac zasmuen je ivot muj, ji z mládí
ját' uvyk' bouri, která reka svádí,
a spokojene zrím na ivot zpet.
Ont' poskytnul mi daru. jakých nebe
udílí tem, které jed pekla vstrebe,
on dal mi prátelství a lásky kvet!
Ji prijdu, Zdenku, a ve krátké dobe
i Milada se vrátí zpet k tobe.
ta dívka svatá, pro kterou jsem il.
Nu dál, jen dál! Smrt dui nepoleká,
já znám ji z bitev. Zdenek na mne ceká!
Krev smyje ve, cím jsem se provinil!
Pochod
Promena 2.
(Pred veí. Noc.
Jitka, Vítek a zbrojnoi Daliborovi.
ilada v enském odevu. Lid)
5. Výstup
MILADA
Nezaslechli jste
jete houslí zvuky?
SBOR
Tichá je noc a nemá
jako hrob.
MILADA
Já nedockám se
chvíle,
a jej k srdci privinu
a po prestálé strasti
u neho odpocinu.
JITK
Uti se, drahá
due,
ji vzejde hvezda skvelá
a po celý pak ivot
ti zárit bude s cela.
MILADA
Dosud je tich! Co
nic se nepohnulo?
SBOR
Tichá je noc a nemá
jako hrob.
MILADA
Ach, jestli snad jej
stihla
osudu ruka mstivá!
Noc zlocinu je rouchem
a ruka zrády ivá!
JITKA
Zapud' ty chmury z
due,
noc jasná kolem leí,
tat' útocitem lásky
a chote tvého streí!
(Zazní umírácek.)
MILADA
Ha, ký to hlahol
zvonu!?
JITKA, SBOR
Tie! Sly!
SBOR MNICHU
(na hrade)
ivot je pouhý klam a mam
a plevel tela krása.
Kdo dospeli a k edinám.
tem vecná kyne spása.
MILADA
Ha, on je prozrazen!
(Jednomu ze
zbrojnou vyrve mec.)
Vzhuru! Pojdme!
(K Vítkovi a k
brojnoum)
Ve zbran, ve zbran, vy
mui!
Smrt heslem naím bud'!
Na hradby se návalem ente!
Dobyjte tu skalnatou hrud!
By byla bych jen ena,
v tele chrabrou dui mám.
Tam vítezství nám kyne.
Za mnou, za mnou, volám!
VÍTEK, ZBROJNOI
Hurá! Hurá! Hurá!
ENY
Jako lvi se v príval boje
pomsty lacní reci valí,
zdali j e ten proud - ó beda -
rouchem smrti nezahalí?
Z hradu bran se voje rítí,
v hrozném boji mece zvoní!
Jak se skoncí as ten zápas,
kam se vítezství tu skloní?
JITKA
Milada tam! Ji vede Dalibor!
6. Výstup
DALIBOR
(privádí ramenou
Miladu)
Milado!
MILADA
(jako ve snu)
Kde jsem to? O jak blaze
mi!
Ji tela teká schránka
volní dui mou.
Na lehkých mráckách
povznáím se ji vzhuru
a líbám krásné, zlaté hvezdy!
A tam, a tam, jde on, Dalibor!
DALIBOR
Neopust mne, drahá
due,
posvátný muj klenote!
Zustan, zustan pri mne!
Neopust mne, ty muj drahý ivote!
Zustan u mne!
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Ó zustan!
MILADA
Dalibor!
(Zemre.)
DALIBOR
Milado!
(Klesne nad mrtvolou.)
JITKA, ENY
Hle, ta rajská Vesny rue!
Mráz zachvátil její puk.
Ach, to srdce vrelé lásky,
navdy umlk' jeho tluk!
7. Výstup
BUDIVOJ
Neprátel zástup
poraen a zbit.
Ji volnost dejte davu plachých en.
My zvítezili!
ZBROJNOI
My jsme vítezi!
BUDIVOJ
(uvidí Dalibora)
Co vidím? Poddej se, Dalibore!
DALIBOR
Pricházíte mi vítaní.
Sladké ted bude mé skonání!
Ceká mne Zdenek s Miladou!
(Vrhne se s Budivojem do boje a klesne.)

|
ACTO
TERCERO
(Palacio. Vladislav y los jueces.
Delante de ellos
Budivoj y Bene; éste de rodillas, en sus manos
tiene una bolsa con el dinero y un papel)
Obertura
Escena Primera
BUDIVOJ
ˇOh, mi augusto rey, honorables seńores,
os he dicho la verdad!
Una revuelta va a estallar en la ciudad,
provocada, al amparo de la noche,
por los partidarios de Dálibor.
Algunos han sido ya arrestados...
Ni este castillo,
ni este ilustre trono,
están a salvo de la innoble traición.
ˇEscucha, rey, lo que dice este viejo!
BENE
Desde hace cuarenta ańos
he cumplido fielmente mis deberes
y nunca en mi vida
he conocido una traición semejante.
Por piedad, recibí en mi casa
a un cantante errante,
nadie sospechó nada,
era tan pobre e inocente...
Con horror he descubierto
la siniestra verdad:
ˇera un espía de Dálibor
que quería llegar hasta él para liberarle!
Anoche desapareció
sin dejar huellas...
He encontrado esta bolsa y este papel
donde ha escrito: "calla y toma".
ˇPero yo no quiero perjurar
y tomar esta bolsa con dinero del diablo!
Preferiría morir de miseria y hambre
porque tal recompensa me produce horror.
ˇDespués de casi cuarenta ańos!...
(A una seńal de Vladislav, Budivoj y Bene
salen)
Escena Segunda
VLADISLAV
Os he convocado a una hora tan tardía pues debemos
actuar rápidamente...
La traición se cierne sobre nosotros.
ˇAhora que lo sabéis todo, aconsejadme! ˇJuzgad!
(A parte, mientras los jueces hablan entre ellos)
El objetivo que un buen rey desea alcanzar
es vivir en paz junto a su pueblo
y cumplir libremente sus deberes.
Con la paz puede hacer feliz a su país
y cubrirse de laureles...
ˇCon la paz es amado por todos!
Pero si en las luchas y en los combates
debe reparar las culpas
y llevar en sus labios la maldición,
entonces su vida se vuelve penosa,
sus noches sin sueńo, sus días llenos de horrores
y nadie querrá compartir su suerte.
(A los jueces)
żHabéis terminado?... żCuál es vuestra decisión?
LOS JUECES
ˇLa traición nos amenaza cada minuto que pasa!
ˇEs preciso que Dálibor perezca esta noche!
VLADISLAV
żPero habéis medido bien
el valor de este hombre?
Es un ardor divino
el que llamea en su alma.
Yo mismo, un día,
metiéndolo en prisión
quise darle la libertad
a pesar de su crimen.
LOS JUECES
La paz no reinará en el país
si no ordenas
que Dálibor perezca
esta misma noche.
VLADISLAV
ˇQué horrible decisión!
ˇDebo condenarlo!
Lo que decidamos aquí
será juzgado por el cielo.
Qué Dios mismo haga justicia
y le deje pagar sus faltas.
Él no se levantará nunca más
si yo pronuncio el fallo de muerte.
LOS JUECES
La paz no reinará en el país
si no ordenas
que Dálibor perezca
esta misma noche.
VLADISLAV
ˇLa piedad se convertiría en debilidad!...
ˇSea! ˇHaced entrar a Budivoj!
(Budivoj entra)
Que Dálibor perezca a espada.
ˇQue sea ejecutado
hoy mismo!
Qué sea tratado
como un caballero.
Su nobleza y la tradición
exigen que lo acompańen,
que lo acompańen
hasta la tumba.
(Vladislav y los jueces salen lentamente
seguidos por Budivoj)
Cambio De Decorado 1
(La prisión de Dálibor de nuevo)
Escena Tercera
DÁLIBOR
(Junto a la ventana, liberado ya de sus grilletes)
Esta es la noche convenida...
Sin grilletes forzaré fácilmente
los últimos barrotes de esta reja.
(Hace caer algunos barrotes al suelo)
Y ahora...
ˇDios mío, seré libre!
ˇOh, libertad
qué maravillosa eres!
Abres ante mí
mundos resplandecientes.
Siento de nuevo la vida
correr por mi cuerpo.
Estoy preparado para dar un nuevo golpe
con mi afilada espada.
ˇTiembla, Praga,
ciudad orgullosa,
que has hecho perecer
horriblemente a mi querido hermano!
Pronto
franquearé tus puertas
en nombre de la venganza
que había jurado.
Tampoco tú, mi rey,
con toda tu fuerza
podrás parar
mi golpe feroz.
ˇComo una tempestad
llegaré
y aplastaré
cualquier resistencia!
Ahora debo hacer la seńal con el violín...
ˇEsta es la cuerda convenida,
la toco y adiós!
(Coge su violín y al intentar usar el arco sobre
la cuerda, ésta se rompe)
żQué sucede?...
La cuerda se ha roto... żNo es un mal presagio?
(entran bruscamente Budivoj y los guardias)
Escena Cuarta
BUDIVOJ
ˇOh, cielos, está sin grilletes!
ˇY ahí!... ˇLa reja está forzada!...
DÁLIBOR
ˇSí, así es!
Si hubierais venido una hora más tarde
no me hubierais encontrado.
El águila orgullosa habría desplegado sus alas
y el castillo hubiera caído.
BUDIVOJ
ˇTraición!... żDónde está el chico?
DÁLIBOR
ˇPor mi palabra de caballero que él es inocente!
Sólo me dio el violín
para que pudiera matar el tiempo.
BUDIVOJ
ˇOh, por qué permití que se quedara aquí!
ˇEse chico traidor ha escapado a mi venganza!
DÁLIBOR
żDices que ha huido? Gracias por la noticia...
Sí, ese chico
quiso salvarme.
ˇQué contento estoy
de que haya escapado!
Dado que Zdenek pereció miserablemente,
él es ahora mi compańero inseparable
y nos une
una amistad indestructible.
Mis fieles amigos le protegerán
de la cólera del rey.
ˇTe saludo hermano!
ˇQué ellos paguen mi sangre con tu venganza!
BUDIVOJ
ˇPalabras vanas!... ˇNo es momento de alegrarse!
ˇTe traigo un grave mensaje de tu rey!
ˇÓyelo como un hombre!
Ésta es la voluntad del rey:
ˇQue Dálibor perezca a espada!
ˇQue la sentencia sea ejecutada hoy mismo!
ˇQué sea tratado como un caballero!
Su nobleza y la tradición
exigen que,
lo acompańen
hasta la tumba.
DÁLIBOR
żTan pronto?... żHoy mismo?... żPero por qué?
BUDIVOJ
ˇNo hagas preguntas! Esta sentencia de muerte
no tiene apelación. No alimentes esperanzas,
serán tan vanas como cualquier resistencia.
DÁLIBOR
ˇCómo cambian las tornas!
Hace a penas una hora
el mundo era encantador, maravilloso...
Ahora un pańo negro lo cubre,
la noche lo envuelve
como la sombra de una tumba.
BUDIVOJ
El sacerdote te espera para ayudarte a morir.
DÁLIBOR
ˇAsí sea! La muerte no me da miedo,
aunque hayáis visto, quizás, mi palidez.
Mi coraje, la audacia e incluso la fuerza retornan.
Ahora que soy consciente de que voy a morir,
camino hacia mi destino
como un héroe en busca de su final.
Desde mi juventud, mis días fueron tristes
y estoy habituado a las tempestades.
No maldigo la vida.
Ella ha sido generosa conmigo
pues me dio la amistad y el amor. ˇMe reúno contigo,
Zdenek, y pronto Milada,
esa bendita mujer, que es toda mi vida,
también estará con nosotros!
ˇNo, no, mi alma no teme a la muerte,
pues la conoce bien de las batallas!
ˇZdenek me espera!
ˇMi sangre lavará todas mis faltas!
Marcha
Cambio De Decorado 2
(Noche. Exterior de la prisión. Milada vestida de
mujer, Jitka, Vítek y los partidarios de Dálibor)
Escena Quinta
MILADA
żNo habéis oído aún el sonido del violín?
CORO
La noche está silenciosa como una tumba.
MILADA
Espero ansiosa el momento
en que podré abrazarlo y cerca de él,
después de todos mis tormentos,
conocer el reposo.
JITKA
Cálmate, dulce alma.
Mira el día que llega
y que iluminará
tu vida entera.
MILADA
Siempre el silencio. żNingún movimiento aún?
CORO
La noche está silenciosa como una tumba.
MILADA
ˇAh, quizás la mano vengadora del destino
le haya golpeado!
La noche disimula el crimen
y la traición no conoce el descanso.
JITKA
Aleja la angustia de tu alma.
La noche serena y tranquila,
refugio de los que se aman,
va a proteger a tu amado.
(Suenan las campanas)
MILADA
ˇOh, escuchad el sonido de esas campanas!
JITKA, CORO
ˇSilencio!... ˇEscuchad!...
CORO DE FRAILES
(En el castillo)
La vida no es más que ilusión y engańo
y la belleza del cuerpo no es nada.
Sólo los que ya tienen los cabellos grises
pueden augurar su salvación.
MILADA
ˇOh, lo han descubierto!
(arranca la espada a uno de sus fieles)
ˇVamos, vamos! ˇAdelante!
(A Vitek y a los soldados)
ˇOs llamo a las armas!
ˇQue la muerte sea nuestro grito de guerra!
ˇLancémonos contra las murallas
y tomemos la fortaleza!
Yo, que no soy más que una mujer,
tengo un alma valiente y brava.
ˇAllí, la victoria nos espera!
ˇSeguidme!... ˇVamos!... ˇAdelante!...
VÍTEK, GUERREROS
ˇHurra, hurra!
LAS MUJERES
ˇLos héroes, igual que leones,
se lanzan a la batalla ávidos de venganza!
żNo perecerán
en un río de sangre?
ˇSalen los guardias del castillo!...
ˇSe oye el entrechocar de las espadas!...
żA quién dará el destino la victoria?...
żQuién caerá derrotado?...
JITKA
ˇAhí viene Milada!... ˇEs Dálibor quien la
trae!...
Escena Sexta
DÁLIBOR
(Lleva a Milada herida)
ˇMilada!
MILADA
(Como en un sueńo)
żDónde estoy?... ˇQué alegría!...
Mi alma escapa
de la prisión de su cuerpo
para elevarse hacia los astros,
hacia las estrellas
para besarlas.
ˇOh, Dálibor, te veo!
DÁLIBOR
ˇNo me dejes, oh alma mía,
mi amigo, mi mujer!
ˇOh, quédate aquí, quédate conmigo!
ˇNo me dejes, eres toda mi vida!
ˇOh, quédate conmigo!
MILADA
ˇDálibor!
DÁLIBOR
ˇOh, quédate conmigo!
MILADA
ˇDálibor!
(Muere)
DÁLIBOR
ˇMilada!
(cae de rodillas ante su cuerpo)
JITKA, LAS MUJERES
ˇOh, aquella hermosa primavera!
La helada ha destruido la tierna flor
y su ardiente corazón
ha cesado de latir para siempre.
Escena Séptima
BUDIVOJ
Los enemigos han sido totalmente derrotados.
ˇRespetad a esas asustadas mujeres!
ˇLa victoria es nuestra!
LOS GUARDIAS
ˇLa victoria es nuestra!
BUDIVOJ
(Seńalando a Dálibor)
żQué veo?... ˇRíndete, Dálibor!
DÁLIBOR
ˇSed bienvenidos!
ˇQué dulce será mi fin!
ˇZdenek y Milada me esperan!
(Se abalanza sobre Budivoj y éste lo mata)
Escaneado y Traducido por:
María del Mar Huete 2003
|